Johannes Brahms

Rozbalit box

Obsah boxu

Johannes Brahms (* 7. května 1833, Hamburk – 3. dubna 1897, Vídeň) byl německý hudební skladatel, klavírista a dirigent, jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších hudebníků druhé poloviny 19. století. Je považován za jednoho z hlavních představitelů hudebního romantismu, ačkoli jeho tvorba se silně opírá o formální struktury a kompoziční techniky barokních a klasických mistrů. Spolu s Johannem Sebastianem Bachem a Ludwigem van Beethovenem je často označován jako jedno z "Tří B" německé hudby.

Brahms komponoval pro symfonický orchestr, komorní soubory, klavír, varhany a pro hlas a sbor. Jako virtuózní klavírista často uváděl premiéry svých vlastních děl. Během svého života spolupracoval s předními interprety své doby, včetně klavíristky Clary Schumannové a houslisty Josepha Joachima. Mnoho z jeho skladeb se stalo základním kamenem moderního koncertního repertoáru. Brahms byl nekompromisní perfekcionista, který zničil mnoho svých děl a některá nechal nepublikovaná.

Jeho hudba je charakteristická hlubokou emocionalitou, lyrickou krásou, rytmickou vitalitou a formální dokonalostí. Ačkoli byl vnímán jako vůdčí postava konzervativního křídla v tzv. "Válce romantiků" proti Nové německé škole Franze Liszta a Richarda Wagnera, jeho vliv na pozdější generace skladatelů, včetně Arnolda Schönberga a Edwarda Elgara, byl zásadní.

📜 Život

👶 Dětství a mládí v Hamburku

Johannes Brahms se narodil v Hamburku. Jeho otec, Johann Jakob Brahms (1806–1872), byl hudebník, který hrál na několik nástrojů, především na kontrabas a lesní roh v hamburské filharmonii. Matka, Johanna Henrika Christiane Nissen (1789–1865), byla o sedmnáct let starší než její manžel a pracovala jako švadlena. Johannes měl dva sourozence, starší sestru Elisabeth a mladšího bratra Fritze.

Hudební talent se u Brahmse projevil velmi brzy. Od sedmi let se učil hře na klavír u Otty Friedricha Willibalda Cossela. Kvůli finanční tísni rodiny si jako dospívající přivydělával hraním na klavír v přístavních hospodách a tančírnách, což byla zkušenost, která ho pravděpodobně poznamenala na celý život. Současně studoval hudební teorii a kompozici u Eduarda Marxena, který v něm rozpoznal mimořádný talent a seznámil ho s díly Bacha, Mozarta a Beethovena.

🤝 Setkání se Schumannovými

Klíčovým okamžikem v Brahmsově kariéře bylo koncertní turné v roce 1853, během kterého se setkal s houslistou Josephem Joachimem. Ten byl Brahmsovou hudbou natolik ohromen, že mu napsal doporučující dopis pro Roberta Schumanna, jednoho z nejvlivnějších hudebních kritiků a skladatelů té doby.

Setkání se Schumannem v Düsseldorfu v září 1853 změnilo Brahmsovi život. Schumann byl jeho skladbami (mimo jiné Klavírní sonátou č. 1 C dur) nadšen a ve svém vlivném časopise Neue Zeitschrift für Musik publikoval článek nazvaný "Nové cesty" (Neue Bahnen), ve kterém Brahmse označil za hudebního mesiáše, který je "předurčen, aby dal ideálním způsobem výraz naší době". Toto veřejné jmenování na něj vytvořilo obrovský tlak, se kterým se vyrovnával po zbytek života.

Během této návštěvy se Brahms také seznámil se Schumannovou manželkou, klavíristkou a skladatelkou Clarou Schumannovou. Vzniklo mezi nimi hluboké a celoživotní pouto, které se ještě prohloubilo po Schumannově pokusu o sebevraždu a následné hospitalizaci v roce 1854. Brahms se stal Claře a jejím dětem oporou. Jejich vztah byl intenzivní a komplexní, a ačkoli se nikdy neoženili, zůstali si nejbližšími přáteli a uměleckými důvěrníky až do Clařiny smrti v roce 1896.

🎶 První úspěchy a neúspěchy

Po Schumannově smrti v roce 1856 Brahms střídal pobyty v Hamburku, Detmoldu a Göttingenu. V Detmoldu působil jako dvorní klavírista a dirigent sboru, což mu poskytlo cenné zkušenosti s orchestrací a sborovou prací. V této době složil své první orchestrální skladby, Serenády č. 1 a 2, a monumentální Klavírní koncert č. 1 d moll. Premiéra tohoto koncertu v Lipsku v roce 1859 však skončila fiaskem a publikum ho vypískalo.

Velkým zklamáním pro něj bylo, když v roce 1862 nebyl jmenován dirigentem Hamburské filharmonie. Tato událost ho přiměla k definitivnímu rozhodnutí opustit rodné město a usadit se ve Vídni, hudebním centru tehdejší Evropy.

🏛️ Vídeň: Město úspěchu

Ve Vídni se Brahms rychle etabloval. V roce 1863 byl jmenován dirigentem Wiener Singakademie, a i když na tomto postu setrval jen rok, jeho reputace rostla. Vídeň se stala jeho trvalým domovem, ačkoli nikdy nepřestal cestovat po Německu, Švýcarsku a dalších zemích, kde dirigoval a koncertoval.

Zlomovým dílem, které mu přineslo mezinárodní slávu, bylo Německé rekviem (Ein deutsches Requiem), dokončené v roce 1868. Na rozdíl od tradičního latinského rekviem použil texty z německého překladu Bible a zaměřil se spíše na útěchu pozůstalých než na modlitby za duši zemřelého. Dílo, inspirované smrtí jeho matky a Roberta Schumanna, mělo obrovský úspěch a upevnilo jeho postavení jako jednoho z největších skladatelů své doby.

⏳ Zralá léta a sláva

V 70. a 80. letech 19. století dosáhl Brahms vrcholu své tvůrčí síly. Po více než dvaceti letech práce konečně v roce 1876 dokončil svou Symfonii č. 1 c moll. Dirigent Hans von Bülow ji nazval "Desátou symfonií Beethovenovou", čímž vystihl její monumentálnost i Brahmsovo vědomé navazování na beethovenskou tradici. Následovaly další tři symfonie: lyrická Symfonie č. 2 D dur (1877), heroická Symfonie č. 3 F dur (1883) a tragická Symfonie č. 4 e moll (1885).

V tomto období složil také další mistrovská díla, jako jsou Houslový koncert D dur, Akademická slavnostní předehra, Tragická předehra a Klavírní koncert č. 2 B dur. Získal řadu ocenění, včetně čestného doktorátu na univerzitě v Breslau (dnešní Vratislav) a na Cambridgeské univerzitě.

⚰️ Poslední roky a smrt

V posledních letech života se Brahms soustředil především na komorní a klavírní hudbu. Inspirován uměním klarinetisty Richarda Mühlfelda složil svá pozdní mistrovská díla pro tento nástroj: Klarinetové trio, Klarinetový kvintet a dvě Klarinetové sonáty.

Smrt jeho blízké přítelkyně Clary Schumannové v květnu 1896 ho hluboce zasáhla. Jako reakci na její odchod zkomponoval cyklus písní Čtyři vážné zpěvy (Vier ernste Gesänge) na biblické texty o smrti a pomíjivosti. Krátce poté mu byla diagnostikována rakovina jater, na kterou zemřel 3. dubna 1897 ve Vídni ve věku 63 let. Je pohřben na Vídeňském ústředním hřbitově (Zentralfriedhof) v čestném hrobě vedle Beethovena a Franze Schuberta.

🎵 Dílo

Brahmsovo dílo je rozsáhlé a zahrnuje téměř všechny hudební žánry s výjimkou opery, které se záměrně vyhýbal. Jeho hudba je syntézou romantického citu a klasické formální kázně.

🎼 Orchestrální díla

Symfonie: Čtyři Brahmsovy symfonie tvoří pilíř symfonického repertoáru. Každá má jedinečný charakter.

   *   Symfonie č. 1 c moll, op. 68: Dramatická, patetická, cesta "z temnoty ke světlu" po vzoru Beethovenovy Páté.
   *   Symfonie č. 2 D dur, op. 73: Pastorální, lyrická a převážně radostná.
   *   Symfonie č. 3 F dur, op. 90: Kompaktní, s mottem "Frei aber froh" (Svobodný, ale šťastný), střídající heroické a melancholické nálady.
   *   Symfonie č. 4 e moll, op. 98: Hluboce tragická, zakončená monumentální passacagliou, formou typickou pro baroko.

Koncerty:

   *   Klavírní koncert č. 1 d moll, op. 15: Rané, bouřlivé a symfonicky koncipované dílo.
   *   Klavírní koncert č. 2 B dur, op. 83: Zralé, čtyřvěté dílo epických rozměrů.
   *   Houslový koncert D dur, op. 77: Jeden z nejvýznamnějších houslových koncertů, napsaný pro Josepha Joachima.
   *   Dvojkoncert pro housle a violoncello a moll, op. 102: Pozdní dílo, gesto usmíření s Joachimem.

Předehry a další díla:

   *   Akademická slavnostní předehra, op. 80: Veselé dílo založené na studentských písních, napsané jako poděkování za čestný doktorát.
   *   Tragická předehra, op. 81: Temné a dramatické dílo.
   *   Variace na Haydnovo téma, op. 56a: Mistrovské dílo variační techniky.

🎹 Klavírní tvorba

Brahms byl sám vynikajícím klavíristou a klavírní hudba tvoří podstatnou část jeho díla. V mládí psal rozsáhlé sonáty, později se soustředil na kratší formy a variace. Jeho pozdní klavírní kusy (Intermezza, Capriccia, Rapsodie) jsou introspektivní a harmonicky bohaté miniatury.

Tři klavírní sonáty (op. 1, 2, 5)
Variace a fuga na Händelovo téma, op. 24
Variace na Paganiniho téma, op. 35
Uherské tance (původně pro klavír na čtyři ruce)

🎻 Komorní hudba

Brahms je považován za jednoho z největších mistrů komorní hudby od dob Beethovena. Jeho 24 dochovaných děl zahrnuje smyčcové kvartety, klavírní tria, kvartety a kvintety, a také díla pro neobvyklé nástrojové kombinace.

Klavírní kvintet f moll, op. 34
Trio pro lesní roh, housle a klavír Es dur, op. 40
Klarinetový kvintet h moll, op. 115

🎤 Vokální a sborová díla

Německé rekviem, op. 45: Jeho největší sborové dílo, určené pro soprán, baryton, sbor a orchestr.
Písně (Lieder): Složil přes 200 písní pro sólový hlas a klavír, které patří k vrcholu německé písňové tvorby. Mezi nejznámější patří Ukolébavka (Wiegenlied, op. 49, č. 4).
Rapsodie pro alt, mužský sbor a orchestr, op. 53

🎹 Styl a vliv

🏛️ Romantický klasik

Brahms je často označován jako "romantický klasik", protože dokázal spojit hlubokou citovost a expresivitu romantismu s přísnou formální strukturou a kontrapunktickou propracovaností, kterou obdivoval u Bacha a Beethovena. Na rozdíl od mnoha svých současníků, kteří experimentovali s programní hudbou a novými formami (jako symfonická báseň), Brahms zůstal věrný klasickým formám, jako je sonátová forma, variace a fuga, které však naplnil novým, ryze romantickým obsahem.

⚔️ Válka romantiků

V druhé polovině 19. století se hudební svět rozdělil na dva tábory. Na jedné straně stála tzv. Nová německá škola, reprezentovaná Franzem Lisztem a Richardem Wagnerem, která prosazovala programní hudbu, spojení hudby s jinými uměními (Gesamtkunstwerk) a volnější hudební formy. Na druhé straně stáli konzervativnější skladatelé a kritici, kteří se hlásili k tradici absolutní hudby. Jejich neoficiálním vůdcem se proti své vůli stal právě Brahms, podporovaný vlivným vídeňským kritikem Eduardem Hanslickem. Sám Brahms si Wagnerovy hudby vážil, ale odmítal jeho hudebně-dramatické teorie.

⚙️ Kompoziční techniky

Brahms byl známý svým extrémním perfekcionismem. Údajně zničil až dvacet smyčcových kvartetů, než byl spokojen s tím prvním, který publikoval. Jeho hudba se vyznačuje:

Hustou polyfonní texturou: Často využíval složitý kontrapunkt a proplétání melodických linií.
Rytmickou komplexností: Používal hemioly, synkopy a nepravidelné rytmické vzorce.
Rozvíjená variace (Developing variation): Technika, kterou později pojmenoval Arnold Schönberg, spočívá v neustálém odvozování nového hudebního materiálu z malého počátečního motivu.

🌍 Odkaz a vliv na další generace

Brahmsovo dílo mělo obrovský vliv na skladatele na přelomu 19. a 20. století. Jeho syntéza romantismu a klasicismu ukázala cestu vpřed v době, kdy se zdálo, že tradiční formy jsou vyčerpané. Mezi skladatele, které přímo ovlivnil, patří Antonín Dvořák (kterého Brahms podporoval), Gustav Mahler, Max Reger a Edward Elgar. Arnold Schönberg ve své eseji "Brahms the Progressive" (Brahms pokrokový) ocenil jeho inovativní harmonii a techniku rozvíjené variace, kterou považoval za předchůdce své vlastní dodekafonie.

👤 Osobnost a vztahy

❤️ Vztah s Clarou Schumannovou

Nejdůležitějším vztahem v Brahmsově životě bylo jeho pouto s Clarou Schumannovou. Jejich vztah byl plný vzájemného obdivu, umělecké inspirace a hluboké náklonnosti. Po smrti jejího manžela se jejich vztah ještě zintenzivnil, ale zda někdy přerostl v milostný poměr, zůstává předmětem spekulací. Ačkoli se Brahms nikdy neoženil, Clara pro něj zůstala celoživotní důvěrnicí a rádkyní.

🤝 Přátelství a rivalita

Brahms udržoval blízké přátelství s houslistou Josephem Joachimem, dirigentem Hansem von Bülowem a vídeňským kritikem Eduardem Hanslickem. Velmi si vážil také Antonína Dvořáka, kterého doporučil svému nakladateli Simrockovi a pomohl mu tak k mezinárodnímu úspěchu. Přátelské vztahy udržoval i s Johannem Straussem mladším, jehož valčíky obdivoval.

🌳 Charakterové vlastnosti

Na veřejnosti působil Brahms často jako mrzutý, sarkastický a nepřístupný člověk, zejména v pozdějším věku, kdy si nechal narůst svůj typický mohutný plnovous. V soukromí však byl známý svou štědrostí vůči přátelům a mladým talentovaným hudebníkům, láskou k dětem a přírodě. Byl vášnivým čtenářem a milovníkem dobrého jídla a pití. Zůstal svobodný a vedl poměrně skromný život.

💡 Zajímavosti

Brahms byl extrémně sebekritický. Zničil velké množství svých skladeb, včetně několika raných oper a více než dvaceti smyčcových kvartetů.
Jeho slavná Ukolébavka (Wiegenlied, op. 49, č. 4) byla věnována jeho přítelkyni Berthě Faberové k narození jejího druhého syna.
Byl jedním z prvních velkých skladatelů, jehož hlas byl zaznamenán. V roce 1889 nahrál na fonograf Thomase Edisona krátký úryvek svého Uherského tance č. 1. Záznam je však velmi nekvalitní.
Ačkoli byl považován za vůdce "konzervativců", obdivoval hudbu Richarda Wagnera, zejména operu Mistři pěvci norimberští.
Jeho osobním mottem bylo "Frei aber froh" (Svobodný, ale šťastný), což byla slovní hříčka na motto jeho přítele Joachima "Frei aber einsam" (Svobodný, ale osamělý).

Šablona:Aktualizováno