Přeskočit na obsah

Gustav Mahler

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - hudební skladatel

Gustav Mahler (* 7. července 1860, Kaliště u Humpolce – † 18. května 1911, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel a dirigent židovského původu, narozený v Čechách. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů pozdního romantismu a zároveň za předchůdce hudební moderny 20. století. Proslul především svými monumentálními symfoniemi a písňovými cykly. Za svého života byl uznáván především jako jeden z nejlepších operních a koncertních dirigentů své doby, zatímco jeho vlastní hudební dílo se dočkalo plného docenění až desítky let po jeho smrti.

Jeho tvorba je syntézou různých hudebních tradic, od Mozarta a Beethovena přes Wagnera až po lidovou hudbu a vojenské pochody, které slýchal v dětství. Mahlerovy symfonie jsou charakteristické svou délkou, obrovským orchestrálním obsazením, emocionální hloubkou a filozofickými tématy, jako jsou život, smrt, příroda, víra a smysl lidské existence.

📜 Život

Gustav Mahler se narodil v německy mluvící židovské rodině v Kalištích na Českomoravské vrchovině. Jeho otec Bernhard Mahler byl palírník a hostinský. Krátce po Gustavově narození se rodina přestěhovala do Jihlavy, kde Mahler prožil své dětství. Zde se poprvé setkal s lidovou hudbou, vojenskými kapelami a liturgickými zpěvy, které později silně ovlivnily jeho tvorbu.

👶 Dětství a studia (1860–1880)

Hudební talent se u něj projevil velmi brzy. Již ve čtyřech letech začal hrát na klavír a v deseti letech poprvé veřejně vystoupil. V roce 1875 byl přijat na Vídeňskou konzervatoř, kde studoval hru na klavír, harmonii a kompozici. Mezi jeho učitele patřili Julius Epstein (klavír) a Robert Fuchs (harmonie). Během studií se spřátelil s budoucím skladatelem Hugem Wolfem a zajímal se také o filozofii a literaturu na Vídeňské univerzitě, kde navštěvoval přednášky Antona Brucknera. Již v této době začal komponovat, ale většina jeho raných děl se nedochovala nebo je sám zničil.

🎶 Kariéra dirigenta (1880–1897)

Po absolvování konzervatoře se Mahler kvůli finanční situaci musel věnovat dirigování. Jeho kariéra začala v malých provinčních divadlech a postupně stoupal na stále prestižnější posty. Působil v:

Během těchto let si vybudoval pověst geniálního, ale také despotického a nekompromisního dirigenta, který vyžadoval od hudebníků i zpěváků maximální nasazení a preciznost. Komponování se mohl věnovat pouze o letních prázdninách, které trávil nejčastěji v přírodě u rakouských jezer, například u Attersee. V tomto období složil svou První a Druhou symfonii a písňový cyklus Písně potulného tovaryše.

🏛️ Ředitel Vídeňské dvorní opery (1897–1907)

Vrcholem Mahlerovy dirigentské kariéry se stalo jmenování uměleckým ředitelem Vídeňské dvorní opery v roce 1897. Tento post byl v té době nejprestižnější hudební pozicí v Rakousku-Uhersku. Aby mohl tuto funkci získat, musel kvůli silnému antisemitismu ve vídeňské společnosti konvertovat ke katolictví.

Během svého desetiletého působení provedl radikální reformy. Prosadil nové inscenační postupy, kladl důraz na dramatickou stránku opery a vyžadoval absolutní uměleckou kázeň. Jeho éra je považována za zlatý věk Vídeňské opery. Uvedl klíčová díla Mozarta, Beethovena a Wagnera v nových, moderních nastudováních. Jeho nekompromisní přístup mu však nadělal mnoho nepřátel v řadách hudebníků, kritiků i vedení divadla. Během tohoto období složil symfonie č. 4 až 8 a písňové cykly Písně o mrtvých dětech a Písně podle Rückerta.

🇺🇸 Americké období a poslední léta (1907–1911)

V roce 1907 Mahler, vyčerpaný neustálými konflikty ve Vídni a zasažený osobními tragédiemi (smrt starší dcery Marie a diagnóza srdeční choroby), přijal nabídku na angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku. Později se stal také šéfdirigentem Newyorské filharmonie. V Americe dosáhl velkých úspěchů a byl oslavován. Zde dokončil monumentální dílo Píseň o zemi a svou Devátou symfonii. Začal také pracovat na Desáté symfonii, kterou však již nedokončil.

Na začátku roku 1911 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil v důsledku bakteriální infekce srdce. Vrátil se do Evropy, nejprve do Paříže a poté do Vídně, kde 18. května 1911 ve věku 50 let zemřel. Je pohřben na Grinzingském hřbitově vedle své dcery Marie.

🎼 Dílo a styl

Mahlerovo dílo tvoří most mezi tradicí 19. století a novými hudebními směry 20. století. Jeho hudba je plná kontrastů: kombinuje vznešené a banální, tragické a ironické, jednoduché lidové melodie a složitou polyfonní strukturu.

🎵 Charakteristika tvorby

  • Monumentalita: Jeho symfonie jsou často extrémně dlouhé (některé přesahují 90 minut) a vyžadují obrovský orchestrální aparát, často doplněný o sbory a sólisty. Jeho Osmá symfonie je přezdívána "Symfonie tisíců" kvůli počtu účinkujících při její premiéře.
  • Spojení symfonie a písně: Mahler často začleňoval do svých symfonií písňové prvky nebo celé písně. Melodie z jeho písňových cyklů se objevují v instrumentálních větách symfonií.
  • Programnost: Ačkoliv později od programních názvů upouštěl, jeho symfonie mají často skrytý filozofický nebo autobiografický program, který se zabývá otázkami života, smrti, přírody a spásy.
  • Progresivní tonalita: Některé jeho symfonie nekončí ve stejné tónině, v jaké začaly, což symbolizuje hudební a myšlenkový vývoj díla.
  • Instrumentace: Byl mistrem instrumentace, schopným vytvářet neobvyklé zvukové barvy kombinací různých nástrojů. Používal i netradiční nástroje jako kravské zvonce, kladivo nebo mandolínu.

🎻 Symfonie

Mahler zkomponoval devět dokončených symfonií a zanechal rozsáhlé skici k desáté.

  • Symfonie č. 1 D dur "Titan" (1888)
  • Symfonie č. 2 c moll "Vzkříšení" (1894) – s altovým a sopránovým sólem a smíšeným sborem.
  • Symfonie č. 3 d moll (1896) – nejdelší z jeho symfonií, s altovým sólem, ženským a chlapeckým sborem.
  • Symfonie č. 4 G dur (1900) – s sopránovým sólem v poslední větě.
  • Symfonie č. 5 cis moll (1902) – čistě instrumentální, slavné Adagietto bylo použito ve filmu Smrt v Benátkách.
  • Symfonie č. 6 a moll "Tragická" (1904)
  • Symfonie č. 7 e moll "Píseň noci" (1905)
  • Symfonie č. 8 Es dur "Symfonie tisíců" (1906) – kantátová symfonie pro obrovský aparát sólistů, sborů a orchestru.
  • Symfonie č. 9 D dur (1909) – dílo reflektující skladatelovo smíření se smrtí.
  • Symfonie č. 10 Fis dur (1910, nedokončená) – dochovala se v náčrtech, existuje několik rekonstrukcí.

🎤 Písňové cykly a další díla

🏛️ Odkaz a vliv

⏳ Přijetí za života a po smrti

Za svého života byl Mahler jako skladatel přijímán rozporuplně. Zatímco jeho dirigentské umění bylo všeobecně obdivováno, jeho vlastní hudba byla často kritizována jako příliš dlouhá, chaotická a sentimentální. Sám předpověděl: "Můj čas teprve přijde."

Jeho proroctví se naplnilo. Po období, kdy byla jeho hudba v nacistickém Německu a okupovaných zemích zakázána jako "zvrhlé umění" (Entartete Kunst), začala její popularita stoupat v 60. letech 20. století, především díky dirigentům jako Leonard Bernstein, Bruno Walter (Mahlerův žák) a Rafael Kubelík. Dnes patří Mahlerovy symfonie k základním pilířům repertoáru všech velkých světových orchestrů.

✨ Vliv na další skladatele

Mahlerova hudba zásadně ovlivnila vývoj hudby ve 20. století. Jeho harmonické a formální inovace inspirovaly skladatele Druhé vídeňské školy, zejména Arnolda Schönberga, Albana Berga a Antona Weberna, kteří v něm viděli svého přímého předchůdce na cestě k atonalitě. Jeho vliv je patrný také v díle Dmitrije Šostakoviče, Benjamina Brittena nebo Bernda Aloise Zimmermanna.

👨‍👩‍👧 Osobní život

💍 Manželství s Almou Mahlerovou

V roce 1902 se Mahler oženil s Almou Schindlerovou, která byla o 19 let mladší a sama byla talentovanou skladatelkou. Jejich manželství bylo vášnivé, ale také plné konfliktů. Mahler po ní požadoval, aby se vzdala vlastních uměleckých ambicí a plně se věnovala roli manželky a matky. Měli spolu dvě dcery, Marii Annu (1902–1907), která zemřela na spálu a záškrt, a Annu (1904–1988), která se stala sochařkou. V pozdějších letech manželství, zasaženého smrtí dcery a Mahlerovou nemocí, navázala Alma vztah s architektem Walterem Gropiusem, což vedlo k hluboké manželské krizi. Mahler kvůli tomu dokonce vyhledal konzultaci u Sigmunda Freuda.

✡️ Židovský původ a konverze

Mahler se celý život potýkal s pocitem vykořeněnosti, který shrnul ve svém slavném výroku: "Jsem trojnásobný bezdomovec: jako Čech v Rakousku, jako Rakušan v Německu a jako Žid na celém světě." Jeho židovský původ byl překážkou v jeho kariéře a zdrojem neustálých antisemitských útoků, zejména ve vídeňském tisku. Jeho konverze ke katolicismu v roce 1897 byla primárně pragmatickým krokem, který mu měl umožnit získat místo ředitele Dvorní opery, ačkoliv jeho dílo je plné hluboké, byť neortodoxní spirituality.

🤔 Pro laiky

  • Symfonie: Představte si symfonii jako velký hudební příběh vyprávěný orchestrem. Mahlerovy symfonie jsou jako epické romány – jsou velmi dlouhé, vystupuje v nich obrovské množství "postav" (nástrojů) a zabývají se velkými tématy, jako je smysl života, láska nebo smrt. Někdy do příběhu zapojí i lidský hlas (zpěváky a sbor).
  • Dirigent vs. Skladatel: Mahler měl dvě profese. Jako dirigent stál před orchestrem a vedl ho, aby hudba zněla přesně tak, jak si představoval. Byl v tom světová špička. Jako skladatel hudbu sám vymýšlel a zapisoval do not. Skládání se věnoval hlavně o prázdninách.
  • Pozdní romantismus: To je hudební styl, ve kterém Mahler tvořil. Hudba této doby je plná velkých emocí, dramatických zvratů a používá obrovské orchestry k dosažení co nejmohutnějšího zvuku. Mahler tento styl dovedl na samou hranici a otevřel dveře moderní hudbě 20. století.
  • Písňový cyklus: Je to skupina několika písní, které spolu souvisí – buď hudebně, nebo textem, který vypráví nějaký příběh nebo popisuje určitou náladu. Mahler byl mistrem této formy a často si motivy ze svých písní "půjčoval" do svých symfonií.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Gustav_Mahler&oldid=15852“