Sympatický nervový systém
Obsah boxu
Sympatický nervový systém (často zkracováno na sympatikus) je jednou ze dvou hlavních částí autonomní nervový systému (ANS), přičemž druhou je parasympatický nervový systém. Jeho primární funkcí je mobilizovat tělesné zdroje v reakci na stres, nebezpečí nebo fyzickou zátěž. Aktivace sympatiku spouští tzv. reakci „bojuj nebo uteč“ (anglicky fight-or-flight response), která připravuje organismus na okamžitou a intenzivní akci.
Sympatikus působí v protikladu (antagonisticky) k parasympatiku, který je zodpovědný za klidové aktivity, trávení a regeneraci (reakce „odpočívej a tráv“ – rest and digest). Společně tyto dva systémy udržují homeostázu, tedy dynamickou rovnováhu vnitřního prostředí těla.
🧬 Anatomie a organizace
Sympatický nervový systém má svůj původ v hrudní a bederní části míchy, konkrétně v segmentech T1 až L2/L3. Proto se také označuje jako thorakolumbální systém.
Neurony a ganglia
Struktura sympatiku je založena na dvoustupňovém neuronovém řetězci: 1. Pregangliové neurony: Těla těchto neuronů se nacházejí v postranních rozích šedé hmoty míšní. Jejich axony (nervová vlákna) jsou relativně krátké a myelinizované (obalené myelinovou pochvou pro rychlejší vedení vzruchu). Opouštějí míchu spolu s míšními nervy. 2. Postgangliové neurony: Těla těchto neuronů jsou soustředěna v gangliích mimo centrální nervový systém. Jejich axony jsou dlouhé a nemyelizované. Vedou signál z ganglia přímo k cílovým orgánům.
Sympatická ganglia se dělí do dvou hlavních skupin:
- Paravertebrální ganglia: Tvoří dva řetězce, které probíhají podél obou stran páteře. Tyto řetězce se nazývají sympatický kmen (truncus sympathicus). Jsou propojeny, což umožňuje rychlé a plošné rozšíření signálu po celém těle.
- Prevertebrální (kolaterální) ganglia: Nacházejí se v břišní dutině v blízkosti velkých tepen odstupujících z aorty. Patří sem například ganglion coeliacum, ganglion mesentericum superius a ganglion mesentericum inferius. Inervují především orgány břišní a pánevní dutiny.
Zvláštním případem je dřeň nadledvin, která funguje jako modifikované sympatické ganglion. Pregangliová vlákna vedou přímo do dřeně, kde stimulují specializované buňky k uvolnění adrenalinu (epinefrinu) a noradrenalinu (norepinefrinu) přímo do krevního oběhu.
⚙️ Funkce a účinky
Hlavní úlohou sympatiku je připravit tělo na zvládnutí zátěžové situace. Tato příprava zahrnuje komplexní fyziologické změny, které maximalizují fyzický výkon a bdělost.
Neurotransmitery a receptory
- V pregangliových synapsích (spojení mezi pregangliovým a postgangliovým neuronem) je hlavním neurotransmiterem acetylcholin.
- Na většině postgangliových zakončení (spojení mezi postgangliovým neuronem a cílovým orgánem) se uvolňuje noradrenalin.
- Noradrenalin a adrenalin (z dřeně nadledvin) působí na cílových buňkách prostřednictvím adrenergních receptorů, které se dělí na dva hlavní typy:
* Alfa (α) receptory: Dále se dělí na α1 (způsobují např. stah cév) a α2. * Beta (β) receptory: Dělí se na β1 (zvyšují srdeční frekvenci a sílu stahu), β2 (uvolňují hladké svalstvo průdušek a cév v kosterních svalech) a β3 (podporují odbourávání tuku).
Existuje významná výjimka: postgangliová sympatická vlákna inervující potní žlázy uvolňují acetylcholin, nikoli noradrenalin.
Účinky na jednotlivé orgánové systémy
Aktivace sympatiku vyvolává následující změny:
- Srdce a cévy: Zvýšení srdeční frekvence (tachykardie), zvýšení síly srdečního stahu a zvýšení krevní tlaku. Dochází k vazokonstrikci (zúžení) cév v kůži a trávicím traktu, zatímco v kosterních svalech, srdci a mozku dochází k vazodilataci (rozšíření), což přesměrovává krev do klíčových oblastí.
- Dýchací systém: Bronchodilatace (rozšíření průdušek) pro usnadnění dýchání a zvýšení přísunu kyslíku.
- Oči: Mydriáza (rozšíření zornic), což umožňuje lepší vidění za snížených světelných podmínek a zlepšuje periferní vidění.
- Trávicí systém: Útlum peristaltiky, snížení sekrece trávicích šťáv a slin (pocit sucha v ústech). Energie je odkloněna od trávení.
- Metabolismus: Stimulace jater k uvolňování glukózy do krve (glykogenolýza) a podpora odbourávání tuků (lipolýza) z tukové tkáně. Tím se zajišťuje rychlý zdroj energie pro svaly a mozek.
- Vylučovací systém: Relaxace stěny močového měchýře a kontrakce vnitřního svěrače, což oddaluje potřebu močení.
- Kůže: Zvýšené pocení pro ochlazování těla a piloerekce („husí kůže“).
🩺 Klinický význam
Poruchy funkce sympatického nervového systému mohou vést k řadě zdravotních problémů.
Chronický stres
Dlouhodobá nadměrná aktivace sympatiku, typická pro chronický stres, je spojována s rozvojem hypertenze (vysokého krevního tlaku), srdečních arytmií, úzkostných poruch a oslabením imunitního systému.
Farmakologie
Mnoho léků cílí na sympatický nervový systém:
- Sympatomimetika: Látky, které napodobují účinky sympatiku (např. adrenalin používaný při anafylaktickém šoku nebo salbutamol pro rozšíření průdušek u astmatiků).
- Sympatolytika: Látky, které blokují účinky sympatiku. Nejznámější jsou beta-blokátory, které se používají k léčbě vysokého krevního tlaku, angina pectoris a ke snížení zátěže srdce po infarktu.
Specifická onemocnění
- Hornerův syndrom: Vzniká při poškození sympatických nervů inervujících obličej a oko. Projevuje se zúžením zornice (mióza), poklesem očního víčka (ptóza) a sníženým pocením na jedné straně obličeje (anhidróza).
- Feochromocytom: Nádor dřeně nadledvin, který produkuje nadměrné množství adrenalinu a noradrenalinu, což vede k záchvatům extrémně vysokého krevního tlaku, bušení srdce a bolestem hlavy.
- Dysautonomie: Širší skupina poruch, které postihují autonomní nervový systém, včetně sympatiku. Mohou se projevovat například neschopností regulovat krevní tlak při změně polohy (ortostatická hypotenze).
⚖️ Interakce s parasympatikem
Sympatikus a parasympatický nervový systém pracují jako dva protipóly jedné osy. Zatímco sympatikus tělo „vybudí“ do akce, parasympatikus ho vrací do klidového, úsporného režimu. Většina orgánů je inervována oběma systémy a jejich výsledná aktivita závisí na rovnováze mezi nimi. Tato dynamická rovnováha je klíčová pro udržení zdraví a schopnost organismu adekvátně reagovat na vnější i vnitřní podněty.
💡 Pro laiky
Představte si sympatický nervový systém jako nouzový plynový pedál vašeho těla. Když se ocitnete v nebezpečné nebo stresující situaci – například když na vás na přechodu málem najede auto – tento systém se okamžitě aktivuje.
Co se stane?
- Vaše srdce začne bít jako o závod, aby napumpovalo více krve do svalů.
- Zrychlí se vám dech, abyste dostali do těla více kyslíku.
- Rozšíří se vám zorničky, abyste lépe viděli a mohli rychleji zhodnotit situaci.
- Tělo uvolní cukr do krve jako okamžitý zdroj energie.
- Trávení se zastaví, protože v tuto chvíli není prioritou.
Všechny tyto změny se dějí automaticky a během zlomku sekundy. Jejich cílem je jediné: připravit vás na maximální výkon, ať už se rozhodnete s hrozbou bojovat nebo před ní utéct. Je to prastarý mechanismus přežití, který máme společný s mnoha zvířaty. Jeho protějškem je parasympatikus, což je naopak brzdový pedál a systém pro „údržbu“, který se stará o odpočinek a trávení, když je klid.