Přeskočit na obsah

Polyteismus

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Náboženský koncept

Polyteismus (z řeckého πολύς polys, "mnoho" a θεός theos, "bůh") je víra v existenci a uctívání více bohů nebo bohyň. Tento náboženský systém je v přímém kontrastu s monoteismem, který uznává pouze jediného Boha. Polyteistická náboženství byla dominantní formou víry ve většině starověkých civilizací, včetně Egypta, Řecka, Říma a Mezopotámie, a dodnes přetrvávají v některých světových náboženstvích, jako je hinduismus nebo šintoismus.

Pro polyteismus je typická existence tzv. pantheonu, což je soubor všech bohů a bohyň dané kultury, kteří mají často specifické funkce, pravomoci a vzájemné (často rodinné) vztahy. Tyto vztahy a příběhy o bozích jsou zachyceny v mytologii, která tvoří základní kámen polyteistického světonázoru.

📜 Původ a vývoj

Vznik polyteismu je předmětem mnoha akademických teorií. Většina badatelů v 19. a na počátku 20. století, jako například Edward Burnett Tylor nebo James Frazer, předpokládala evoluční model vývoje náboženství. Podle této teorie se náboženské představy vyvíjely od nejjednodušších forem k složitějším.

  1. Animismus: Prvotní fází měla být víra v existenci duší a duchů, kteří obývají nejen lidi, ale i zvířata, rostliny, kameny a přírodní jevy.
  2. Polyteismus: Z těchto neosobních duchů se postupně vyvinuly konkrétnější, antropomorfní (lidem podobné) postavy bohů s vlastními jmény, charaktery a sférami vlivu. Například duch hromu se stal bohem hromu (Zeus, Perun, Thór).
  3. Henoteismus: V některých kulturách došlo k vyzdvižení jednoho boha nad ostatní, který byl považován za nejmocnějšího nebo hlavního, aniž by byla popřena existence ostatních bohů.
  4. Monoteismus: Konečnou fází měl být přechod k víře v jediného, univerzálního Boha.

Tento lineární model je dnes často zpochybňován a mnozí religionisté upozorňují, že vývoj náboženských systémů byl mnohem komplexnější a ne vždy následoval tuto posloupnost. Polyteistické systémy často vznikaly synkretismem – splýváním různých lokálních kultů a božstev, například při sjednocování kmenů nebo dobývání nových území. Příkladem je Římská říše, která ochotně přijímala a integrovala bohy podmaněných národů do svého vlastního pantheonu.

⚙️ Charakteristické rysy

Ačkoliv se jednotlivá polyteistická náboženství od sebe výrazně liší, sdílejí několik společných charakteristických rysů.

🏛️ Pantheon

Pantheon je hierarchicky uspořádaný soubor bohů a bohyň. V jeho čele často stojí nejvyšší bůh nebo božský pár (např. Zeus a Héra v Řecku, Odin v severské mytologii, Ra v Egyptě). Bohové jsou často propojeni rodinnými vazbami – jsou rodiči, sourozenci nebo manželi.

Každý bůh má obvykle na starosti určitou oblast lidského života nebo přírodního světa:

📖 Mytologie

Mytologie je soubor příběhů (mýtů), které vysvětlují původ světa (kosmogonie), vznik bohů (teogonie), stvoření člověka a fungování přírodních i společenských jevů. Mýty nejsou chápány jako pouhé pohádky, ale jako posvátná vyprávění, která odhalují hlubší pravdu o světě a místě člověka v něm. Popisují činy, konflikty, lásky a zrady bohů, které mají často přímý dopad na svět smrtelníků. Příkladem jsou eposy jako Ilias a Odysseia nebo severská Edda.

🙏 Kult a uctívání

Uctívání v polyteistických systémech je často pragmatické a transakční. Věřící se obrací na konkrétního boha, jehož pomoc v dané situaci potřebuje. Uctívání zahrnuje:

  • Modlitby a hymny: Vzývání bohů a chvalozpěvy na jejich moc.
  • Oběti: Přinášení darů bohům, aby si zajistili jejich přízeň. Obětována byla zvířata, plodiny, víno, vonné látky nebo vzácné předměty. Lidské oběti byly vzácnější, ale v některých kulturách (např. u Aztéků) hrály ústřední roli.
  • Chrámy: Byly považovány za příbytky bohů na zemi. Sloužily jako centra kultu, kde kněží vykonávali obřady.
  • Sváteční dny a festivaly: Pravidelné oslavy na počest bohů, často spojené s ročními cykly (slunovraty, rovnodennosti, sklizeň). Příkladem jsou Olympijské hry na počest Dia.

⚖️ Vztah bohů a lidí

Bohové v polyteismu jsou typicky antropomorfní, což znamená, že mají lidskou podobu, vlastnosti i emoce. Jsou mocní a nesmrtelní, ale nikoli vševědoucí nebo všemocní v absolutním smyslu. Často mezi sebou soupeří, intrikují a projevují lidské neřesti jako žárlivost, hněv nebo marnivost.

Jejich vztah k lidem je ambivalentní. Mohou být laskavými ochránci a pomocníky, ale také krutými a nevyzpytatelnými pány. Často zasahují přímo do lidských osudů, jak je vidět v mnoha mýtech (např. Trojská válka). Osud (Fatum, Moiry) je někdy chápán jako síla, které podléhají i samotní bohové.

🗂️ Typy a formy polyteismu

Polyteismus není monolitický koncept a existuje v několika různých formách.

  • Katenoteismus: Termín zavedený Maxem Müllerem pro popis védského náboženství. Označuje uctívání jednoho boha v daný okamžik jako nejvyššího, přičemž v jiném rituálu může být jako nejvyšší uctíván jiný bůh z téhož pantheonu.
  • Henoteismus: Uctívání jednoho hlavního boha, aniž by byla popírána existence jiných, podřízených bohů. Tento systém je často považován za přechodovou fázi mezi polyteismem a monoteismem. Příkladem může být kult boha Marduka v Babylonii.
  • Diteismus a dualismus: Víra ve dva stejně mocné, často protikladné bohy (např. dobro a zlo, světlo a tma). Klasickým příkladem je zoroastrismus s bohy Ahura Mazdou a Angra Mainjuem.
  • Měkký vs. tvrdý polyteismus: Filozofické rozlišení v rámci moderního pohanství.
   * **Tvrdý polyteismus** vnímá bohy jako skutečné, oddělené a individuální bytosti.
   * **Měkký polyteismus** chápe různé bohy jako aspekty, archetypy nebo personifikace jediné božské síly či principu. Některé školy hinduismu (např. Advaita Védánta) interpretují rozmanité bohy (dévy) jako projevy nejvyšší reality, Brahma.

🌍 Polyteismus v dějinách a současnosti

🏺 Starověké civilizace

🕉️ Současná polyteistická náboženství

🆚 Srovnání s monoteismem

Rozdíly mezi polyteismem a monoteismem jsou zásadní a ovlivňují nejen teologii, ale i etiku a společenské uspořádání.

Hlavní rozdíly mezi polyteismem a monoteismem
Rys Polyteismus Monoteismus
Počet bohů Mnoho bohů a bohyň v rámci pantheonu. Jeden jediný, univerzální Bůh.
Povaha božstva Bohové jsou mocní, ale omezení; často mají lidské vlastnosti a jsou součástí světa (imanentní). Bůh je všemocný, vševědoucí, dokonalý a stojí mimo stvořený svět (transcendentní).
Morálka Morálka je často odvozena z tradice, společenského řádu nebo příkladů z mýtů. Je situační a pluralitní. Morálka je absolutní, založená na božích přikázáních zjevených v posvátných textech (např. Desatero, Korán).
Tolerance Historicky často tolerantnější k cizím bohům, které bylo možné začlenit do vlastního pantheonu (synkretismus). Historicky často exkluzivnější; víra v "jednoho pravého Boha" může vést k odmítání jiných náboženství jako falešných.
Vztah k přírodě Příroda je posvátná a obydlená božskými silami. Hory, řeky a stromy mohou být božstvy. Příroda je stvořením Boha, které má člověk ovládat. Bůh je oddělen od svého stvoření.

💡 Polyteismus pro laiky

Představte si, že místo jednoho "generálního ředitele" vesmíru (jako v křesťanství, judaismu nebo islámu) existuje celá "správní rada". Každý bůh v této radě je specialista na něco jiného: jeden má na starosti počasí, druhý lásku, třetí válku a čtvrtý třeba úrodu a zemědělství.

Když lidé v takovém systému něco potřebují, neobracejí se na jednoho univerzálního Boha, ale jdou přímo za příslušným "odborníkem". Námořník se před plavbou modlí k bohu moře, voják před bitvou k bohu války a zamilovaný k bohyni lásky. Tento božský "tým" se nazývá pantheon a příběhy o jejich dobrodružstvích, hádkách a vztazích tvoří mytologii, která lidem pomáhá chápat, jak funguje svět.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Polyteismus&oldid=15387“