Hinduismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Hinduismus (v sánskrtu: सनातन धर्म, Sanātana Dharma, v překladu "Věčný řád" nebo "Věčný zákon") je jeden z nejstarších a nejkomplexnějších náboženských systémů na světě. [1] Vznikl v Indii a jeho kořeny sahají až do 3. tisíciletí př. n. l. [2] S více než 1,2 miliardou stoupenců je třetím největším náboženstvím po křesťanství a islámu. [3]

Na rozdíl od většiny ostatních náboženství nemá hinduismus jediného zakladatele, jedinou svatou knihu ani jednotnou a dogmatickou soustavu věrouky. Je to spíše soubor různorodých náboženských tradic, filozofií a praktik, které se vyvíjely po tisíciletí. [4] Základními koncepty, které většinu hinduistických tradic spojují, jsou Dharma (vesmírný zákon, povinnost), Samsára (koloběh znovuzrozování), Karma (zákon příčiny a následku) a Mókša (vysvobození z tohoto koloběhu).

-

⏳ Historie a původ

Hinduismus nemá jasně daný počátek a vyvíjel se postupným splýváním různých kultur a náboženských představ na indickém subkontinentu. Jeho historii lze rozdělit do několika hlavních období:

Předvédské období (cca 2500–1500 př. n. l.): Souvisí s harappskou kulturou v údolí řeky Indus. Ačkoliv písmo této civilizace nebylo rozluštěno, archeologické nálezy (sošky bohyně Matky, pečeti se zobrazením postav v meditačních pozicích) naznačují některé prvky, které se později staly součástí hinduismu^[1].
Védské období (cca 1500–500 př. n. l.): Toto období je definováno příchodem indoevropských kmenů (Árjů) a vznikem nejstarších posvátných textů – Véd. Náboženství se soustředilo na uctívání přírodních božstev (jako Indra – bůh bouře, Agni – bůh ohně) prostřednictvím složitých obětních rituálů (jadžňa) prováděných kněžskou vrstvou bráhmanů.
Upaníšadové období (cca 800–200 př. n. l.): V reakci na ritualismus Véd se objevily mystické a filozofické texty zvané Upanišady. Ty se zaměřily na vnitřní, duchovní hledání a zavedly klíčové koncepty jako Brahman (neosobní, absolutní realita), Átman (individuální duše, která je totožná s Brahmanem), reinkarnace (Samsára) a Karma^[2].
Epické a puránské období (cca 200 př. n. l. – 500 n. l.): V tomto období vznikly velké epické básně Rámájana a Mahábhárata (jejíž součástí je slavná Bhagavadgíta) a také texty zvané Purány. Tyto texty popularizovaly náboženské myšlenky pro široké vrstvy obyvatelstva a do popředí se dostala božstva jako Višnu a Šiva. Rozvinul se koncept bhakti – osobní oddanosti a lásky k bohu.

Od středověku se hinduismus dále rozvíjel a reagoval na vlivy buddhismu, džinismu a později islámu a křesťanství.

📜 Základní učení a filozofie

Hinduistické myšlení je velmi rozmanité, ale většina směrů sdílí několik základních konceptů:

Brahman a Átman: Brahman je nejvyšší, neměnná a věčná realita, která je podstatou všeho, co existuje. Je to neosobní, absolutní duch, který prostupuje celým vesmírem. Átman je individuální, nesmrtelná duše nebo "já", které je ve své podstatě totožné s Brahmanem. Cílem života je toto ztotožnění si uvědomit.
Samsára: Cyklický koloběh zrození, smrti a znovuzrození, kterým procházejí všechny živé bytosti. Tento koloběh je vnímán jako strastný, protože je spojen s utrpením, pomíjivostí a nevědomostí.
Karma: Doslova "čin". Je to univerzální zákon příčiny a následku, podle kterého každý čin, slovo a myšlenka zanechává otisk a přináší odpovídající následek v tomto nebo v budoucích životech. Karma určuje podmínky, do kterých se bytost znovuzrodí.
Mókša: Konečný cíl hinduistického duchovního snažení. Je to vysvobození nebo osvobození duše (Átmanu) z koloběhu samsáry. Dosažení mókši znamená konec utrpení a realizaci jednoty s Brahmanem.
Dharma: Komplexní pojem, který znamená vesmírný zákon, řád, povinnost, etiku a správné jednání. Dharma každého jedince závisí na jeho věku, pohlaví a společenském postavení (varna). Žít v souladu se svou dharmou je klíčové pro vytváření dobré karmy.

🕉️ Bohové a bohyně

Hinduismus je často vnímán jako polyteistický kvůli svému rozsáhlému panteonu, ale ve skutečnosti je jeho povaha složitější. Mnoho hinduistů vnímá všechny bohy a bohyně jako různé projevy, aspekty nebo personifikace jediného nejvyššího Bytí, Brahmanu (hénoteismus).

Nejvýznamnější božstva jsou seskupena v tzv. Trimúrti (Trojice), která představuje tři základní kosmické funkce: stvoření, udržování a zničení^[3].

Brahma: Bůh stvořitel. Ačkoliv je součástí Trojice, jeho uctívání je dnes málo rozšířené.
Višnu: Bůh udržovatel a ochránce vesmírného řádu (dharmy). Kdykoliv je dharma ohrožena, Višnu se zjevuje na Zemi v podobě avatára (inkarnace), aby obnovil rovnováhu. Mezi jeho nejznámější avatáry patří Ráma (hrdina Rámájany) a Krišna (ústřední postava Bhagavadgíty). Jeho stoupenci se nazývají vaišnavové.
Šiva: Bůh ničitel a transformátor. Je vnímán jako ten, kdo ničí staré a opotřebované, aby mohlo vzniknout nové. Je také bohem askeze, meditace a jógy. Často je zobrazován jako asketa meditující v Himálaji. Jeho stoupenci se nazývají šivaisté.

Vedle mužských bohů hraje klíčovou roli i ženský princip, uctívaný jako nejvyšší bohyně Déví nebo Šakti (energie, síla). Má mnoho podob, od laskavých a mateřských (např. Párvatí – manželka Šivy, Lakšmí – manželka Višnua) až po divoké a hrozivé (např. Durga, Kálí). Její uctívači se nazývají šaktisté.

Mezi další populární božstva patří například Ganéša (bůh se sloní hlavou, odstraňovatel překážek), Hanumán (opičí bůh, symbol oddanosti) nebo Sarasvatí (bohyně moudrosti a umění).

📖 Posvátné texty

Hinduismus má rozsáhlý a rozmanitý soubor posvátných textů, které se dělí do dvou hlavních kategorií: 1. Šruti ("to, co bylo slyšeno"): Jsou považovány za věčné, božsky zjevené texty bez lidského autora. Mají nejvyšší autoritu.

   *   Védy: Nejstarší a nejposvátnější texty, tvořené čtyřmi sbírkami (Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda, Atharvavéda). Obsahují hymny, modlitby a popisy rituálů.
   *   Upanišady: Filozofické texty, které tvoří závěrečnou část Véd a zkoumají podstatu Brahmanu a Átmanu.

2. Smrti ("to, co bylo zapamatováno"): Texty složené lidskými autory, které vysvětlují a popularizují učení šruti.

   *   Eposy: Rámájana a Mahábhárata (jejíž součástí je Bhagavadgíta, jeden z nejdůležitějších a nejčtenějších hinduistických textů).
   *   Purány: Sbírky mýtů, legend a příběhů o bozích, světcích a dějinách vesmíru.
   *   Dharmašástry: Texty zabývající se právem, morálkou a společenským řádem (např. Manuovy zákony).

🙏 Náboženská praxe a rituály

Náboženský život hinduisty je prostoupen řadou rituálů a praktik.

Púdža: Uctívání, které se může konat doma u malého oltáře nebo v chrámu (mandir). Zahrnuje obětování květin, vonných tyčinek, jídla a světla obrazům nebo sochám božstev.
Mantray a džapa: Recitace posvátných slabik, slov nebo veršů (např. mantry Óm), často s použitím modlitebních korálků (mála).
Jóga a meditace: Systémy fyzických a mentálních cvičení, jejichž cílem je zklidnění mysli, ovládnutí těla a dosažení duchovního vhledu. Hinduismus rozlišuje několik cest (márg) k vysvobození:
- Karmajóga: Cesta nesobeckého činu.
- Bhakti jóga: Cesta lásky a oddanosti k Bohu.
- Džňána jóga: Cesta poznání a moudrosti.
Poutě (tírthajátra): Cesty na posvátná místa, jako jsou svaté řeky (např. Ganga), chrámy nebo hory.
Přechodové rituály (sanskáry): Ceremonie, které provázejí klíčové životní události, jako je narození, svatba nebo pohřeb.
Festivaly: Náboženský kalendář je plný svátků a festivalů, jako je Díválí (svátek světel) nebo Hólí (svátek barev a jara).

🏛️ Společenský systém

Tradiční hinduistická společnost je strukturována podle dvou souvisejících konceptů: varny a džáti.

Varna ("barva" nebo "stav"): Teoretický, ideální model společnosti rozdělený do čtyř stavů podle dharmy a karmy z minulých životů:

1. Bráhmani: Kněží, učenci a duchovní vůdci. 2. Kšatrijové: Válečníci, panovníci a správci. 3. Vaišjové: Obchodníci, řemeslníci a zemědělci. 4. Šúdrové: Dělníci a služebníci.

Džáti ("zrození"): Komplexní systém tisíců lokálních, endogamních skupin, často spojených s konkrétním povoláním. Džáti je praktickým a rigidnějším projevem sociální hierarchie, který je často nesprávně označován jako kasta.

Mimo tento systém stojí tzv. nedotknutelní (dnes označovaní jako dalité), kteří byli tradičně považováni za nečisté a vykonávali nejnižší práce. Ačkoliv je diskriminace na základě kast v moderní Indii nezákonná, systém stále ovlivňuje sociální vztahy, zejména na venkově.

✨ Hinduismus v moderním světě

V 19. a 20. století prošel hinduismus obdobím reforem a modernizace (tzv. hinduistická renesance) v reakci na britskou koloniální nadvládu a západní kulturu. Osobnosti jako Svámí Vivékánanda a Mahátma Gándhí představily hinduismus světu jako univerzální a tolerantní filozofii.

Dnes je hinduismus dominantním náboženstvím v Indii (cca 80 % populace), Nepálu a na Mauriciu. Významné hinduistické komunity žijí také na Bali, Srí Lance, v Bangladéši a díky migraci i v mnoha západních zemích, včetně Spojeného království, USA a Kanady. Prvky hinduismu, zejména jóga a meditace, se staly populární po celém světě.

💡 Pro laiky

Představte si hinduismus ne jako jednu konkrétní budovu, ale jako obrovské, rozlehlé město s tisíci různými chrámy, svatyněmi a školami. V tomto městě nenajdete jednoho "šéfa" ani jednu jedinou "ústavu", která by platila pro všechny. Každý si může vybrat chrám nebo cestu, která mu nejvíce vyhovuje.

Všichni obyvatelé tohoto města ale sdílejí několik základních přesvědčení: 1. Život je kolotoč (Samsára): Věří, že život není jednorázová jízda, ale neustálý kolotoč zrození, smrti a nového zrození. 2. Každý čin se počítá (Karma): To, jak se jim na kolotoči daří – jestli sedí na krásném koníkovi, nebo na rozbité lavičce – závisí na jejich činech z minulých "jízd". Dobré skutky vás posunou na lepší místo, špatné na horší. 3. Cílem je z kolotoče vystoupit (Mókša): Celé snažení směřuje k tomu, aby člověk pochopil, jak kolotoč funguje, a mohl z něj konečně vystoupit do stavu trvalého klidu a míru.

Aby toho dosáhli, mohou si vybrat různé cesty. Někdo se modlí k různým bohům, kteří jsou jako různé tváře jednoho nejvyššího Ducha (například k Višnuovi, který je "údržbářem" kolotoče, nebo k Šivovi, který ho na konci cyklu "rozebere"). Jiný se snaží pochopit fungování kolotoče pomocí moudrosti a meditace (jóga). A další prostě jen koná dobré skutky, aby jeho příští jízda byla co nejlepší. Hinduismus je tedy obrovsky rozmanitá a tolerantní cesta, která nabízí mnoho způsobů, jak hledat smysl života.

Reference

↑ The Vedic period (c. 1500–c. 500 bce). Britannica.
↑ Upanishads. World History Encyclopedia.
↑ Trimurti. Britannica.

Šablona:DEFA-ULTSORT:Hinduismus

[1] The Vedic period (c. 1500–c. 500 bce). Britannica.

[2] Upanishads. World History Encyclopedia.

[3] Trimurti. Britannica.

[1]

[2]

[3]