Jupiter

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - planeta Jupiter je pátá planeta od Slunce a zdaleka největší planeta ve Sluneční soustavě. Je to plynný obr, jehož hmotnost je více než dvojnásobná oproti všem ostatním planetám dohromady. Jupiter je pojmenován po králi římských bohů. Jeho charakteristickým znakem jsou pestrobarevné pásy a víry, které jsou ve skutečnosti chladné, větrné mraky amoniaku a vody, plující v atmosféře vodíku a helia. Ikonická Velká rudá skvrna je obří bouře, větší než Země, která zuří již stovky let.

Jupiter má rozsáhlý systém měsíců; k dubnu 2025 jich bylo oficiálně uznáno 97. Mezi nimi vynikají čtyři velké Galileovy měsíce, které objevil Galileo Galilei v roce 1610 a které byly prvními objevenými objekty obíhajícími jiné těleso než Zemi nebo Slunce. Planeta má také slabý systém prstenců, objevený až v roce 1979 sondou Voyager 1. Jupiter byl v historii prozkoumán několika automatickými sondami, počínaje misí Pioneer 10 v roce 1973. V současnosti (2025) je na jeho oběžné dráze sonda Juno, která zkoumá jeho atmosféru, magnetosféru a vnitřní strukturu.

🪐 Fyzikální charakteristiky

Jupiter je klasifikován jako plynný obr, protože nemá pevný povrch. Skládá se převážně z vodíku a helia, podobně jako Slunce. Díky své rychlé rotaci – jeden den na Jupiteru trvá jen asi 10 hodin – je planeta zploštělá na pólech a vyboulená na rovníku (tzv. rotační zploštění).

💨 Atmosféra

Atmosféra Jupiteru je největší planetární atmosférou ve Sluneční soustavě. Její složení je přibližně 90 % vodíku a 10 % helia (podle objemu), s malým množstvím dalších sloučenin, jako jsou metan, amoniak, sirovodík a voda. Viditelné pásy a zóny jsou výsledkem silných větrů vanoucích v opačných směrech rychlostí přesahující 500 km/h. Barvy jsou pravděpodobně způsobeny sloučeninami síry a fosforu, které stoupají z teplejšího vnitřku planety.

Atmosféra má složitou strukturu mraků rozdělenou do tří hlavních vrstev:

Horní vrstva: ledové krystaly amoniaku.
Střední vrstva: krystaly hydrogensulfidu amonného.
Spodní vrstva: mraky vodního ledu a páry.

Velká rudá skvrna

Velká rudá skvrna je obrovský anticyklón, který je nejméně dvakrát širší než Země. Pozorována je již od roku 1831, ale může být i starší. Data ze sondy Juno ukázala, že bouře sahá hluboko do atmosféry, téměř 500 km pod vrcholky mraků. V posledních desetiletích se skvrna zmenšuje, ačkoli důvody tohoto jevu nejsou plně objasněny.

🏗️ Vnitřní struktura

Předpokládá se, že Jupiter má husté jádro složené z těžších prvků. Data ze sondy Juno však naznačují, že jádro není ostře ohraničené, ale je "rozmazané" či "ředěné" (tzv. "fuzzy core"), což znamená, že těžké prvky jsou promíchány s okolními vrstvami. To by mohlo být důsledkem obrovské srážky v rané historii planety nebo postupného pohlcování materiálu během jejího vzniku.

Nad jádrem se nachází obrovská vrstva kovového vodíku. Pod extrémním tlakem se vodík chová jako elektricky vodivý kov, což je klíčové pro generování Jupiterovy silné magnetosféry. Tato vrstva tvoří největší "oceán" ve sluneční soustavě. Vnější vrstvy jsou tvořeny převážně tekutým a plynným molekulárním vodíkem a heliem. Jupiter vyzařuje více tepla, než přijímá od Slunce, což je způsobeno pomalým smršťováním planety (tzv. Kelvinův–Helmholtzův mechanismus).

💫 Magnetosféra

Jupiterova magnetosféra je největší a nejmohutnější ze všech planetárních magnetosfér ve Sluneční soustavě. Je to největší souvislá struktura ve Sluneční soustavě po heliosféře. Kdyby byla viditelná ze Země, jevila by se pětkrát větší než Měsíc v úplňku. Magnetické pole je zhruba 20 000krát silnější než zemské.

Magnetosféra zachycuje obrovské množství nabitých částic, které tvoří intenzivní radiační pásy, mnohem silnější než Van Allenovy pásy Země. Významným zdrojem těchto částic je Jupiterův měsíc Io, jehož sopky chrlí do vesmíru oxid siřičitý, který je ionizován a formuje plazmový torus kolem planety. Interakce těchto částic s atmosférou v polárních oblastech vytváří velkolepé polární záře.

💍 Prstence

Jupiter má slabý systém prstenců, který byl objeven až v roce 1979 sondou Voyager 1. Na rozdíl od ledových prstenců Saturnu jsou Jupiterovy prstence tvořeny převážně prachem. Tento prach pochází z malých vnitřních měsíců (Metis, Adrastea, Amalthea a Thebe), do kterých narážejí mikrometeoroidy.

Systém se skládá ze čtyř hlavních částí:

Halo prstenec: Vnitřní, tlustý prstenec ve tvaru toroidu.
Hlavní prstenec: Relativně jasný a velmi tenký prstenec.
Pavoučí prstence (Gossamer rings): Dva vnější, široké a velmi slabé prstence, pojmenované podle měsíců Amalthea a Thebe, z jejichž materiálu jsou tvořeny.

🛰️ Měsíce

K 30. dubnu 2025 bylo u Jupiteru známo 97 měsíců. Tvoří rozsáhlý systém, který je někdy přirovnáván k miniaturní sluneční soustavě. Nejznámější jsou čtyři Galileovy měsíce, které jsou dostatečně velké a jasné, aby je bylo možné pozorovat i běžným dalekohledem.

Galileovy měsíce

Tyto čtyři měsíce, objevené Galileem Galileim v roce 1610, jsou největšími měsíci planety a patří mezi největší objekty ve Sluneční soustavě. Jsou to (v pořadí od Jupiteru):

Io: Geologicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě, pokryté stovkami sopek. Jeho aktivita je způsobena silnými slapovými silami Jupiteru.
Europa: Má hladký, ledový povrch s trhlinami a rýhami. Pod ledovou kůrou se s velkou pravděpodobností nachází globální oceán slané vody, což z něj činí jedno z nejslibnějších míst pro hledání mimozemského života.
Ganymed: Největší měsíc ve Sluneční soustavě, větší než planeta Merkur. Má vlastní magnetické pole a jeho povrch je směsí starých, tmavých a kráterovaných oblastí a mladších, světlejších terénů.
Callisto: Jeho povrch je velmi starý a hustě pokrytý krátery, což svědčí o minimální geologické aktivitě. Podobně jako u Europy se předpokládá existence podpovrchového oceánu.

Tři z těchto měsíců – Io, Europa a Ganymed – jsou v orbitální rezonanci 1:2:4.

🔭 Historie pozorování a výzkumu

Jupiter je známý od starověku, protože je jedním z nejjasnějších objektů na noční obloze. První detailní pozorování provedl Galileo Galilei v roce 1610, kdy objevil čtyři největší měsíce, což byla klíčová podpora pro heliocentrický model Sluneční soustavy. V roce 1831 Samuel Heinrich Schwabe poprvé detailně zakreslil Velkou rudou skvrnu.

Kosmické mise

Jupiter je nejnavštěvovanější vnější planetou, často využívanou pro gravitační manévry sond mířících dál do Sluneční soustavy.

Pioneer 10 a 11 (průlety 1973, 1974): První sondy, které navštívily Jupiter. Pořídily první snímky zblízka, objevily magnetosféru a zjistily, že planeta je převážně tekutá.
Voyager 1 a 2 (průlety 1979): Studovaly měsíce a prstence, objevily vulkanickou aktivitu na Io a vodní led na povrchu Europy.
Galileo (orbiter 1995–2003): První sonda, která obíhala kolem Jupiteru. Shromáždila obrovské množství dat o planetě a jejích měsících a do atmosféry vyslala malou sondu. Potvrdila možnost existence podpovrchového oceánu na Europě.
Juno (orbiter 2016–současnost): Aktivní mise (stav k prosinci 2025), která zkoumá Jupiter z polární dráhy. Jejím cílem je porozumět původu a vývoji planety, mapovat její gravitační a magnetické pole a měřit množství vody v atmosféře. Mise má plánovaně skončit v září 2025, ale existují plány na její prodloužení.

Budoucí mise

Europa Clipper: Mise NASA, která odstartovala v říjnu 2024 a k Jupiteru dorazí v roce 2030. Bude se věnovat detailnímu průzkumu měsíce Europa a jeho potenciálního oceánu.
Jupiter Icy Moons Explorer (JUICE): Mise ESA, vypuštěná v dubnu 2023 s příletem k Jupiteru v roce 2031. Zaměří se na průzkum ledových měsíců Ganymedu, Callisto a Europy a stane se první sondou, která bude obíhat kolem jiného měsíce než toho zemského (Ganymedu).

🤔 Pro laiky

Představte si Jupiter jako obrovskou, pestrobarevnou kouli plynu, která je tak velká, že by se do ní vešlo více než 1300 planet velikosti Země. Nemá pevný povrch, na kterém byste mohli stát. Místo toho se jeho atmosféra postupně zahušťuje, až se plyn změní v podivnou tekutinu. Kdybyste se do něj ponořili, tlak by vás okamžitě rozdrtil.

Jeho slavné pruhy jsou vlastně obrovské bouře a větry, které vanou rychlostí stovek kilometrů za hodinu. Ta největší bouře, Velká rudá skvrna, je větší než celá naše planeta a trvá už staletí.

Jupiter je jako velký bratr naší Sluneční soustavy. Jeho obrovská gravitace chrání Zemi tím, že zachytává nebo odklání mnoho nebezpečných komet a asteroidů, které by jinak mohly ohrozit naši planetu. Má také spoustu měsíců, z nichž některé jsou fascinující světy samy o sobě – jeden je plný sopek a jiný má pod ledovým krunýřem možná schovaný oceán, kde by teoreticky mohl existovat život.

📜 Zdroje