Přeskočit na obsah

Mistrovství světa v ledním hokeji 1969

Z Infopedia
Mistrovství světa v ledním hokeji 1969
Datum15. března – 30. března 1969
MístoStockholm, Švédsko
PředchozíMistrovství světa v ledním hokeji 1968
NásledujícíMistrovství světa v ledním hokeji 1970

Mistrovství světa v ledním hokeji 1969 představovalo v pořadí 36. ročník světového šampionátu a současně 47. ročník mistrovství Evropy v ledním hokeji. Turnaj elitní výkonnostní kategorie (označované jako Skupina A) se odehrál ve dnech 15. až 30. března 1969 ve švédském hlavním městě Stockholmu, přičemž všechna soutěžní utkání hostila multifunkční aréna Johanneshovs Isstadion. Titul mistrů světa vybojovala reprezentace Sovětského svazu, stříbrné medaile získalo domácí Švédsko a bronz si odvezl národní tým Československa.

Z historického a geopolitického hlediska se jedná o jeden z nejvýznamnějších sportovních turnajů dvacátého století. Turnaj se odehrál necelý rok po srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Vzájemná utkání mezi československými a sovětskými hokejisty dalece přesáhla hranice běžného sportovního zápolení a stala se symbolem národního odporu proti okupační mocnosti. Následné celospolečenské oslavy československých vítězství, které vyústily v takzvané hokejové události a provokační zničení kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot na pražském Václavském náměstí, posloužily sovětskému vedení jako definitivní záminka k odstranění Alexandra Dubčeka z čela státu a k nastolení tvrdé fáze normalizace.

📅 Pozadí a přesun pořadatelství

Podle původního harmonogramu schváleného kongresem Mezinárodní hokejové federace (IIHF) mělo mistrovství světa v roce 1969 proběhnout v Praze. Organizace turnaje v československém hlavním městě měla symbolicky oslavit šedesáté výročí založení československého hokejového svazu. K tomuto účelu prošla rozsáhlou modernizací i pražská Sportovní hala v Holešovicích.

Zásadní zlom ovšem přinesl 21. srpen 1968, kdy území Československé socialistické republiky obsadila vojska pěti států Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu. Tento mocenský zásah ukončil reformní proces známý jako Pražské jaro. V atmosféře všudypřítomné nenávisti vůči okupačním silám a rizika otevřených masových nepokojů při případném příjezdu sovětské sportovní delegace dospělo vedení československého hokeje i politické reprezentace k závěru, že garantovat bezpečnost turnaje je zcela nemožné.

Československý svaz ledního hokeje se z toho důvodu na podzim 1968 pořadatelství oficiálně zřekl. Mezinárodní hokejová federace musela narychlo hledat náhradní řešení. Roli hostitele nakonec ochotně převzalo neutrální Švédsko, které disponovalo adekvátní infrastrukturou a organizačními zkušenostmi z předchozích šampionátů.

⚔️ Herní systém a formát turnaje

Rok 1969 přinesl revoluční změnu v herním formátu šampionátu. Poprvé v poválečné historii došlo k zásadní redukci počtu účastníků v elitní Skupině A. Z původních osmi týmů byl počet startujících národních celků snížen na šest. K tomuto kroku vedla snaha eliminovat výkonnostně nevyrovnaná utkání, která v minulosti často končila dvoucifernými debakly slabších států.

Omezení počtu účastníků si vyžádalo zavedení nového systému zápasů. Místo tradičního jednokolového formátu každý s každým byl aplikován systém dvoukolový. Šestice týmů – Sovětský svaz, Švédsko, Československo, Kanada, Finsko a Spojené státy americké – se utkala systémem každý s každým dvakrát. Počet utkání pro každý národní tým se tak zvýšil ze sedmi na deset, což kladlo na hráče extrémní fyzické i psychické nároky v krátkém časovém rozmezí patnácti dnů. Za vítězství se do tabulky připisovaly dva body, za remízu jeden bod.

🇨🇿 Zápasy Československa proti Sovětskému svazu

Sportovní historie si pamatuje především dva konkrétní zápasy mezi Čechoslováky a Sověty, které se odehrály v nabité stockholmské aréně. Atmosféra v československé kabině byla před oběma duely extrémně vybičovaná. Trenérské duo Vladimír Kostka a Jaroslav Pitner muselo krotit obrovskou emotivní touhu hráčů po pomstě, aby tým neustoupil od stanovené defenzivní taktiky. Někteří hráči, mezi nimiž byli například Jaroslav Holík, Jan Suchý nebo Josef Černý, si před utkáním na protest proti okupaci černou izolepou přelepili pěticípou rudou hvězdu, která se nacházela nad hlavou českého lva ve státním znaku na dresech.

První vzájemné utkání se uskutečnilo v pátek 21. března 1969. Zápas byl plný tvrdých osobních soubojů, skrytých faulů a neústupné obrany z obou stran. Československá defenziva podpořená bezchybným brankářem Vladimírem Dzurillou nedovolila sovětské sborné skórovat. Ve 33. minutě utkání překonal sovětského brankáře Viktora Zingera obránce Jan Suchý po asistenci Jaroslava Holíka. V polovině třetí třetiny přidal pojistku kapitán Josef Černý. Československo zvítězilo 2:0 a hokejisté po utkání hromadně odmítli podat soupeřům ruce při tradičním pozápasovém ceremoniálu.

Odveta se konala přesně o týden později, v pátek 28. března 1969. Sověti hrající pod enormním tlakem trenéra Anatolije Tarasova potřebovali nutně bodovat. Skóre otevřel v první třetině Jiří Holík, o několik minut později zvýšil náskok Václav Nedomanský. Sovětský svaz dokázal ve třetí třetině vyrovnat a utkání gradovalo do dramatické koncovky. Během ní se po asistencích bratrů Holíkových prosadili obránce Josef Horešovský a střelec Jaroslav Holík. Výsledné vítězství 4:3 vyvolalo na ledě i na střídačce obrovskou euforii, přičemž i po tomto utkání následovalo ostentativní ignorování podání rukou sovětským hokejistům.

💥 Hokejové události a politické důsledky

Zprávy o dvojitém vítězství nad okupační mocností vyvolaly v Československu bezprecedentní vlnu spontánního nadšení. Hokejová výhra se stala zástupným symbolem odporu. Lidé v reakci na výsledky skandovali hesla jako „Vy nám tanky, my vám branky“ nebo „Neměli tanky, dostali čtyři branky“.

Po druhém vítězném utkání 28. března vyšly do ulic československých měst stovky tisíc lidí. Jen na Václavském náměstí v Praze se shromáždil dav odhadovaný na 150 tisíc osob. Během těchto oslav došlo k incidentu, kdy byla zničena a vyrabována kancelář sovětské letecké společnosti Aeroflot na spodním konci náměstí. Pozdější výzkumy organizace Ústavu pro studium totalitních režimů a výpovědi pamětníků doložily, že na místo byly již ráno před zápasem navezeny hromady dlažebních kostek, které tam připravila komunistická Státní bezpečnost (StB). Skupina provokatérů v civilu následně vyprovokovala rozbíjení výloh.

Tento zinscenovaný vandalismus, historicky označovaný jako takzvané „Hokejové události“, posloužil politbyru ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu jako perfektní záminka k tvrdému mocenskému úderu. Sovětský vůdce Leonid Brežněv obvinil československé vedení z neschopnosti zajistit pořádek a ochránit sovětský majetek. Pod tlakem ultimáta a hrozby další vojenské intervence byl Alexander Dubček nucen 17. dubna 1969 abdikovat na post prvního tajemníka ÚV KSČ. Jeho místo zaujal loajální Gustáv Husák, čímž definitivně odstartovalo více než dvacetileté období tvrdé politické represe známé jako normalizace. Po návratu do vlasti museli všichni reprezentanti, kteří si přelepili komunistickou hvězdu nebo projevili radost "protisovětským" způsobem, absolvovat dlouhé a psychicky náročné výslechy na služebnách StB.

🏒 Průběh šampionátu a selhání zámořských týmů

Kromě politického přesahu byl šampionát mimořádně zajímavý i po čistě sportovní stránce. Mistrovství se stalo svědkem nejvyrovnanějšího boje o zlaté medaile v celé dosavadní historii. Týmy Sovětského svazu, Švédska a Československa se vzájemně porážely, což vedlo ke zcela unikátní situaci v tabulce.

Československo sice dokázalo dvakrát porazit Sověty, ale v obou zápasech podlehlo domácímu Švédsku hrajícímu propracovaný defenzivní systém (0:2 a 0:1). Švédsko naopak nedokázalo ani jednou najít recept na sovětskou sbornou (prohry 2:4 a 2:3). Po odehrání všech deseti kol měly všechny tři vedoucí týmy na svém kontě shodně 16 bodů za osm vítězství a dvě porážky.

Podle tehdy platných pravidel Mezinárodní hokejové federace rozhodovalo při bodové shodě více týmů celkové skóre ze všech odehraných utkání v turnaji (nikoliv vzájemné zápasy jako v moderním hokeji). Sovětský svaz dosáhl drtivých vítězství proti celku USA (17:2) a Kanadě (7:1), čímž si zajistil kladný rozdíl branek +36. Švédsko mělo rozdíl +26 a Československo +20. Mistrem světa se tak stal Sovětský svaz, přestože jej Československo dvakrát v přímém souboji přehrálo.

Turnaj rovněž prohloubil krizi kanadského hokeje na mezinárodní scéně. Kanadský výběr, sestavený z amatérských hráčů pod vedením trenéra Jackieho McLeoda, nezískal proti evropské silné trojce (SSSR, Švédsko, ČSSR) ani jediný bod a připsal si šest proher, mnohdy rozdílem třídy (např. 1:7 proti Sovětům nebo 1:6 proti Čechoslovákům). Kanadská reprezentace dokázala porazit pouze USA a Finsko. Tato bezmocnost čelit takzvaným státním amatérům z východního bloku vedla Kanaďany k radikálnímu kroku – od roku 1970 do roku 1977 organizaci šampionátů bojkotovali a požadovali uvolnění pravidel pro účast profesionálů z NHL.

Spojené státy americké zakončily turnaj na posledním šestém místě bez zisku jediného bodu s hrozivým skóre 23:74 a byly tak automaticky sestoupeny do výkonnostní Skupiny B pro rok 1970.

📊 Celková tabulka a konečné pořadí Skupiny A

Kompletní a nepřerušovaná tabulka elitní výkonnostní skupiny. Pořadí týmů se stejným počtem bodů bylo určeno celkovým rozdílem vstřelených a obdržených branek.

Pořadí Tým Z V R P Skóre Body
1. Sovětský svaz 10 8 0 2 59:23 16
2. Švédsko 10 8 0 2 45:19 16
3. Československo 10 8 0 2 40:20 16
4. Kanada 10 4 0 6 26:31 8
5. Finsko 10 2 0 8 26:52 4
6. USA 10 0 0 10 23:74 0

🥅 Křížová tabulka výsledků Skupiny A

Tato křížová tabulka detailně dokumentuje výsledky všech 30 odehraných utkání ve dvoukolovém systému každý s každým. První výsledek v buňce odpovídá první polovině turnaje, druhý výsledek odvetné části.

Tým SSSR Švédsko ČSSR Kanada Finsko USA
SSSR — 4:2, 3:2 0:2, 3:4 7:1, 4:2 6:1, 7:3 17:2, 8:4
Švédsko 2:4, 2:3 — 2:0, 1:0 5:1, 4:2 6:3, 5:0 8:4, 10:4
ČSSR 2:0, 4:3 0:2, 0:1 — 6:1, 3:2 7:4, 4:2 8:3, 3:2
Kanada 1:7, 2:4 1:5, 2:4 1:6, 2:3 — 5:1, 1:6 5:0, 1:0
Finsko 1:6, 3:7 3:6, 0:5 4:7, 2:4 1:5, 6:1 — 4:3, 7:3
USA 2:17, 4:8 4:8, 4:10 3:8, 2:3 0:5, 0:1 3:4, 3:7 —

🌟 Individuální ocenění a statistiky

Ocenění direktoriátu IIHF

Oficiální direktoriát Mezinárodní hokejové federace udělil na závěr šampionátu ceny pro nejlepší hráče turnaje na jednotlivých herních postech:

All-Star tým turnaje

Na základě hlasování akreditovaných sportovních novinářů byla sestavena elitní zahajovací formace turnaje (All-Star Team):

Kanadské bodování turnaje

Nejproduktivnější hráči šampionátu, řazení podle celkového počtu dosažených bodů za góly a asistence. Z důvodu shodného počtu bodů na prvních třech pozicích rozhodoval primárně vyšší počet vstřelených branek.

Pořadí Hráč Tým Zápasy Góly Asistence Body
1. Anatolij Firsov SSSR 10 10 4 14
2. Boris Michajlov SSSR 10 9 5 14
3. Ulf Sterner Švédsko 10 5 9 14
4. Valerij Charlamov SSSR 10 6 7 13
5. Alexandr Jakušev SSSR 10 6 5 11
6. Václav Nedomanský ČSSR 10 9 2 11
7. Vjačeslav Staršinov SSSR 10 6 2 8
8. Lars-Erik Sjöberg Švédsko 10 6 2 8
9. Vladimir Petrov SSSR 10 6 2 8
10. Lennart Svedberg Švédsko 10 4 4 8

👥 Kompletní soupisky medailistů

1. místo: Sovětský svaz

2. místo: Švédsko

3. místo: Československo

🌍 Nižší divize: Skupina B a Skupina C

Ačkoliv mediální a politická pozornost směřovala výhradně k bojům ve Skupině A, světový šampionát se v roce 1969 skládal ze tří výkonnostních úrovní, které se vůbec poprvé v historii odehrály v různých termínech a jiných hostitelských zemích.

Zápasy Skupiny B se konaly na přelomu února a března v jugoslávském městě Lublaň. Turnaje se zúčastnilo osm mužstev. Systémem každý s každým vybojovala celkové prvenství reprezentace Německé demokratické republiky (NDR), která nepoznala porážku a zajistila si postup do elitní Skupiny A pro rok 1970. Na druhém místě skončilo Polsko a na třetím Západní Německo. Dalšími účastníky byly celky Norska, Rumunska, Rakouska, Itálie a domácí Jugoslávie.

Nejnižší Skupina C se odehrála v jugoslávském městě Skopje. Mezi šesti účastníky dominovalo národní družstvo Japonska před Švýcarskem. Tuto nejnižší úroveň doplňovaly hokejově exotické týmy Maďarska, Nizozemska, Bulharska a Dánska.

💡 Pro laiky

Ve světě sportu často dochází k emotivním vypětím, ale zřídka se sportovní zápas stane přímou náhražkou válečného konfliktu. Přesně to se však stalo v roce 1969. Sovětský svaz v srpnu 1968 poslal do Československa vojenské tanky a zničil snahu o reformu státu. O několik měsíců později se reprezentace obou těchto zemí potkaly na ledě s hokejkami v ruce. Pro československé hráče to nebyla jen hra o medaile, ale způsob, jak se pomstít okupantům způsobem, který neumožní sovětským politikům poslat vojáky. Hráči si na dresu dokonce přelepovali komunistickou hvězdu a po výhře záměrně odmítli podat soupeřům ruce.

Často kladenou otázkou u tohoto turnaje bývá, proč se Československo nestalo mistrem světa, když dokázalo jasně porazit vítěze turnaje (Sovětský svaz) hned dvakrát po sobě. Odpověď leží v tehdejším systému bodování a řešení remízových situací. Československo získalo úplně stejně bodů jako první Rusové i druzí Švédové. V dnešní době by po takové bodové shodě přišla na řadu minitabulka vzájemných zápasů těchto tří týmů. V roce 1969 však platilo zastaralé pravidlo, podle kterého při rovnosti bodů rozhodovalo celkové skóre – zkrátka to, o kolik gólů celkově dal tým víc, než jich dostal ve všech zápasech. Sovětský svaz si uměle vylepšil toto skóre tím, že brutálně deklasoval Spojené státy 17:2 a 8:4, zatímco Československo své zápasy se slabšími soupeři vyhrávalo mnohem menším rozdílem. Díky těmto výhrám nad nejslabším celkem turnaje měli Sověti nejlepší skóre a získali zlatou medaili.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Mistrovství_světa_v_ledním_hokeji_1969&oldid=127313“