Miroslav Lacký

Miroslav Lacký
Celé jméno	Miroslav Lacký
Datum narození	4. září 1943
Místo narození	Ostrava, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí	31. ledna 2023
Místo úmrtí	Karviná, Česko
Státní příslušnost	(dříve), (později)
Povolání	hokejový brankář, hokejový trenér
Aktivní od	1962
Aktivní do	1973

Miroslav Lacký (* 4. září 1943, Ostrava – † 31. ledna 2023, Karviná) byl československý profesionální hokejový brankář a pozdější hokejový trenér. Patřil k významným postavám československého ledního hokeje přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Většinu své profesionální hráčské kariéry spojil s východočeským klubem TJ Tesla Pardubice, kde působil dlouhých osm sezón a zařadil se mezi klubové legendy. V nejvyšší československé hokejové soutěži nastoupil k celkem 339 ligovým utkáním. Během své sportovní dráhy si pro svou drobnější a mrštnou postavu vysloužil v hokejových kruzích přezdívku „Prcek“.

Na mezinárodní scéně reprezentoval Československo. Jeho největšími sportovními úspěchy jsou dvě bronzové medaile z mistrovství světa, které vybojoval s národním týmem na Mistrovství světa 1969 a Mistrovství světa 1970 (oba šampionáty se konaly ve švédském hlavním městě Stockholmu). V národním mužstvu plnil převážně roli spolehlivého náhradníka za tehdejší brankářskou jedničkou Vladimírem Dzurillou, přesto do několika klíčových utkání na světových šampionátech zasáhl a prokazoval vynikající statistickou úspěšnost zákroků. Po ukončení hráčské dráhy působil jako trenér a funkcionář v karvinském hokejovém klubu.

👤 Životopis a neobvyklé hokejové začátky

Miroslav Lacký se narodil na podzim roku 1943 v Ostravě do rodiny se silným sportovním zázemím. Jeho otec byl aktivním fotbalistou a přál si, aby syn následoval jeho dráhu na zeleném trávníku. Lacký se proto v dětství a raném mládí věnoval výhradně fotbalu. Nastupoval za lokální fotbalový celek v ostravské čtvrti Hrabová a jeho talent směřoval k budoucímu přestupu do mládežnické akademie slavného fotbalového klubu Vítkovice.

Zásadní zlom v jeho sportovním zaměření přineslo až studium na středním odborném učilišti, kde se začal připravovat na profesi instalatéra při strojírenském podniku Vítkovické železárny Klementa Gottwalda (VŽKG). K lednímu hokeji se dostal na tehdejší dobu, a obzvláště na budoucího reprezentanta, zcela raritně a extrémně pozdě – až ve věku šestnácti let. Zpočátku zkoušel štěstí v učňovském hokejovém týmu v Karviné na pozici pravého křídelního útočníka. Jeho bruslařská technika však byla zpočátku hodnocena jako velmi slabá. Trenéři mládeže proto učinili radikální rozhodnutí a poslali malého a hbitého mladíka s fotbalovými reflexy do branky.

Tato nucená změna pozice se ukázala jako prozřetelná. Lacký objevil v brankovišti svůj skrytý potenciál, hokej ho okamžitě pohltil a začal se brankářskému řemeslu věnovat naplno. Díky své fotbalové průpravě disponoval vynikající obratností, postřehem a rychlou prací nohou, což mu umožnilo v neuvěřitelně krátkém čase smazat manko oproti vrstevníkům, kteří se hokeji věnovali od útlého dětství.

💼 Klubová kariéra v nejvyšší soutěži

Vojenská služba a prvoligový debut

Skutečný výkonnostní vzestup a vstup do světa dospělého profesionálního hokeje prodělal Miroslav Lacký na počátku šedesátých let během povinné základní vojenské služby. V roce 1962 narukoval do vojenského armádního klubu Dukla Litoměřice, který v té době sloužil jako líheň talentů pro armádní sportovní strukturu. Právě v litoměřickém dresu si v sezóně 1962/63 odbyl svůj debut ve druhé nejvyšší lize a dokonce se v průběhu své vojenské služby premiérově postavil i mezi tyče v nejvyšší československé lize. V Dukle Litoměřice získával ostruhy po boku dalších budoucích reprezentantů, jakými byli například Jan Havel nebo Milan Kokš.

Návrat domů do Vítkovic

Po absolvování dvouleté vojenské služby a svlečení vojenského stejnokroje se v roce 1963 vrátil do svého domovského regionu. Podepsal smlouvu s prvoligovým celkem TJ VŽKG Ostrava (dnešní Vítkovice). V ostravském klubu se zařadil na pozici brankářské dvojky a kryl záda legendárnímu československému brankáři Josefu Mikolášovi. Pobyt ve Vítkovicích však neměl dlouhého trvání. Lacký cítil potřebu pravidelného herního vytížení a status náhradníka za úřadujícím mistrem Evropy a držitelem medailí z mistrovství světa mu tuto perspektivu nenabízel. Ještě v průběhu sezóny 1963/64 proto došlo k dohodě o jeho přestupu.

Éra v Tesle Pardubice

Na počátku roku 1964 zamířil Lacký do východočeského klubu TJ Tesla Pardubice. Zde se otevírala ideální příležitost, neboť pardubický klub hledal dlouhodobou náhradu za svou odcházející brankářskou legendu Vladimíra Dvořáčka. Lacký se této role ujal s maximální zodpovědností a v Pardubicích strávil nepřetržitě dlouhých osm sezón (1964 až 1972).

Během tohoto osmiletého období se zařadil mezi absolutní špičku ligových brankářů v Československu. V Pardubicích zažil éru postupného budování jednoho z nejsilnějších týmů v historii klubu, který se opíral o legendární útočnou formaci ve složení Vladimír Martinec, Jiří Novák a Bohuslav Šťastný. Lacký dodával ofenzivně laděnému mužstvu potřebnou defenzivní jistotu. Stal se miláčkem pardubických tribun, především pro svou otevřenou, usměvavou povahu a schopnost zneškodňovat samostatné úniky soupeřů svými akrobatickými zákroky. Celkově si v elitní domácí soutěži připsal 339 startů, z nichž naprostou většinu absolvoval právě v pardubickém dresu s logem Tesly na hrudi.

🇨🇿 Reprezentační kariéra a boj o post jedničky

Miroslav Lacký poprvé zaujal reprezentační trenéry v sezóně 1965/66. V té době hledalo vedení československého hokeje nového, třetího brankáře do reprezentačního kádru za dosluhujícího Josefa Mikoláše. Národní tým tehdy pevně ovládala silná a kontrastní brankářská dvojice – vysoký a robustní slovenský gólman Vladimír Dzurilla a menší, neuvěřitelně mrštný a akrobatický brankář z brněnské Komety Vladimír Nadrchal.

Lacký byl zpočátku považován za takřka dokonalou typologickou kopii tehdy populárního Nadrchala. Československá reprezentace však v téže době sáhla i po mladém a neortodoxně chytajícím Jiřím Holečkovi, který zavedl zcela nový styl takzvaného rozkleku, a pro Lackého tak na několik let zbylo pouze místo v širším kádru B-týmu.

Svého oficiálního debutu v A-týmu národního mužstva se dočkal 5. února 1967 v přátelském utkání proti Švédsku. Zápas se odehrál v Praze a Československo v něm triumfovalo jednoznačně 7:1, přičemž Lacký předvedl spolehlivý výkon. V olympijské sezóně 1967/68 měl figurovat v plánech pro Zimní olympijské hry v Grenoblu. Krátce před závěrečnou nominací však utrpěl nepříjemnou frakturu prstu na ruce, která jej o životní start pod pěti kruhy připravila (na jeho místo tehdy cestoval právě Nadrchal a Československo vybojovalo stříbro).

Dvě bronzové medaile z mistrovství světa

Své největší mezinárodní úspěchy si tak připsal na dvou bezprostředně následujících světových šampionátech. Na Mistrovství světa v roce 1969, které hostilo švédské město Stockholm, odcestoval v roli brankářské dvojky za Vladimírem Dzurillou. Tento turnaj byl poznamenán extrémním politickým a společenským vypětím, neboť se konal necelý rok po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V elektrizující atmosféře tehdy československý tým dokázal dvakrát porazit Sovětský svaz (2:0 a 4:3), avšak kvůli bodovým ztrátám se Švédskem obsadil konečné třetí místo a získal bronz. Miroslav Lacký do tohoto extrémně náročného turnaje zasáhl ve třech utkáních, inkasoval pouhé dva góly a zaznamenal fenomenální úspěšnost zákroků 95,24 %, čímž potvrdil svou mezinárodní extratřídu a podepsal se pod celkový medailový zisk.

O rok později, na Mistrovství světa 1970, se situace opakovala. Turnaj se opět konal ve Stockholmu a Československý tým si pod vedením trenérského dua Jaroslav Pitner a Vladimír Kostka znovu došel pro bronzové medaile (za zlatým Sovětským svazem a stříbrným Švédskem). Lacký byl na tomto šampionátu opět připraven jako spolehlivá pojistka a zasáhl do utkání proti papírově slabším soupeřům. Jeho derniérou v reprezentačním dresu se stal zápas proti reprezentaci Polska konaný 22. března 1970, ve kterém Československo drtivě zvítězilo 10:2.

Celkově oblékl dres národního týmu ve čtrnácti oficiálních mezistátních utkáních. Ačkoliv nikdy nedosáhl na post neotřesitelné reprezentační jedničky, zapsal se do historických kronik jako dvojnásobný medailista z mistrovství světa.

🌟 Pozdější život, exhibice a úmrtí

Po ukončení svého dlouholetého angažmá v Pardubicích v roce 1972 se Miroslav Lacký rozhodl přesunout zpět do svého rodného regionu. Závěr své aktivní hráčské kariéry absolvoval ve druhé nejvyšší lize v dresu klubu HC Baník Karviná. V Karviné odehrál jednu soutěžní sezónu a v roce 1973 svou profesionální dráhu brankáře definitivně ukončil.

V hokejovém prostředí však zůstal i nadále. Plynule přešel na pozici hokejového trenéra a v Karviné předával své bohaté zkušenosti dorůstajícím generacím. V tomto hornickém městě se trvale usadil, založil zde rodinu a prožil zbytek svého života. V seniorském věku se pravidelně účastnil srazů staré gardy národního týmu a pardubických veteránů, ačkoliv jeho dojíždění z Karviné bylo s přibývajícím věkem složitější.

Jeden z nejkurióznějších a nejemotivnějších momentů jeho hokejového důchodu se udál v listopadu 2008. Český hokej v té době slavil sté výročí svého založení a při této příležitosti se v pražské O2 areně konalo obrovské setkání hokejových legend. Během slavnostní akce se hrál i exhibiční zápas, v němž nastoupili olympijští vítězové z Nagana proti výběru legendárních mistrů světa. Během příprav se organizátorům zranil brankář, a trenér Slavomír Lener tak narychlo oslovil pětašedesátiletého Lackého, zda by se nepostavil do branky. Lacký bez váhání souhlasil a v pokročilém věku tak kryl záda hrdinům z Nagana po boku o více než třicet let mladšího Milana Hniličky. Na tuto událost později s úsměvem vzpomínal, zejména na komickou situaci, kdy před nástupem na led rozesmál celou střídačku přiznáním, že si zapomněl obléci brankářský suspenzor.

Miroslav Lacký zemřel po krátké nemoci ve věku 79 let dne 31. ledna 2023 v Karviné. Zprávu o jeho skonu zveřejnila na svých sociálních sítích s hlubokým zármutkem pardubická hokejová organizace, která uctila památku jednoho z nejvýznamnějších mužů své klubové historie.

🏒 Brankářský styl a srovnání s konkurencí

V šedesátých letech 20. století procházelo brankářské řemeslo dynamickým vývojem. Zatímco starší generace brankářů vyznávala čistě styl chytání ve stoje (takzvaný stand-up styl), na scénu začaly pronikat první formy rozkleku a pádů. Miroslav Lacký patřil k brankářům klasického gardu (lapačka v levé ruce). Typologicky byl zástupcem modernější, akrobatičtější školy. Nedisponoval fyzickou mohutností, což jej nutilo spoléhat se na vynikající reflexy, bleskovou práci lapačkou a schopnost číst hru.

Odborníci jej často přirovnávali k brněnské legendě Vladimíru Nadrchalovi. Na rozdíl od Vladimíra Dzurilly, který pokrýval velkou část branky svým mohutným tělem a spoléhal na klidný poziční styl, Lacký v brankovišti neustále pracoval, zmenšoval střelecké úhly aktivním vyjížděním a pro diváky byl jeho energický projev na ledě velmi atraktivní. Tato drobná nevýhoda v podobě menší fyzické konstituce (v kontextu nastupujícího trendu urostlých brankářů typu Jiřího Holečka) byla patrně hlavním důvodem, proč nikdy dlouhodobě nepřebral roli reprezentační jedničky.

📈 Statistiky

Následující tabulky předkládají kariérní statistiky Miroslava Lackého. S ohledem na skutečnost, že u brankářů v československých soutěžích v šedesátých letech dvacátého století nebyly systematicky, plošně a detailně vedeny přesné statistické ukazatele (jako jsou průměr obdržených branek na zápas či procentuální úspěšnost zákroků v domácí lize), obsahuje tabulka z historických důvodů výčet jeho působišť a celkový doložený počet ligových zápasů. Chybějící položky jsou z důvodu striktní historické přesnosti explicitně označeny prohlášením o nedostupnosti dat.

Klubové statistiky

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Průměr gólů (GAA)	Úspěšnost (SV%)	Čistá konta
1962/63	Dukla Litoměřice	2. liga/1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1963/64	TJ VŽKG Ostrava	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1963/64	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1964/65	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1965/66	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1966/67	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1967/68	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1968/69	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1969/70	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1970/71	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1971/72	TJ Tesla Pardubice	1. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1972/73	HC Baník Karviná	2. liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
Celkem	1. československá liga	1. liga	339	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná

(Během své kariéry v elitní československé lize nastoupil Miroslav Lacký celkově do 339 mistrovských zápasů).*

Reprezentace

Přehled oficiálních startů za národní tým Československa na turnajích organizovaných federací IIHF.

Rok	Turnaj	Reprezentace	Zápasy	Inkasované góly	Průměr gólů (GAA)	Úspěšnost (SV%)	Umístění
1969	MS (senioři)	Československo	3	2	data nejsou dostupná	95,24 %	3. místo (Bronz)
1970	MS (senioři)	Československo	1	2	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo (Bronz)
Celkem	Oficiální zápasy	Československo	14	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2 medaile

(Do celkového počtu 14 reprezentačních startů jsou započítány i oficiální mezinárodní přátelské zápasy v letech 1967 až 1970).*

Zdroje