Vladimír Martinec

Vladimír Martinec
Datum narození	22. prosince 1949
Místo narození	Lomnice nad Popelkou, Československo
Státní příslušnost
Povolání	lední hokejista, hokejový trenér, sportovní funkcionář, komunální politik

Vladimír Martinec je bývalý československý a český profesionální lední hokejista, který během své hráčské kariéry nastupoval na pozici pravého křídelního útočníka, a pozdější úspěšný hokejový trenér. Představuje jednu z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších osobností v historii československého sportu. Během sedmdesátých let dvacátého století patřil k nejlepším ofenzivním hráčům na světě a s československou národní reprezentací vybojoval tři tituly mistra světa a dvě medaile ze zimních olympijských her. Za své mimořádné individuální výkony byl čtyřikrát oceněn trofejí Zlatá hokejka pro nejlepšího hokejistu republiky.

Po ukončení aktivní hráčské kariéry se plynule přesunul do role trenéra a sportovního stratéga. Na klubové úrovni dovedl tým Pardubic ke dvěma mistrovským titulům v nejvyšší domácí soutěži. Na reprezentační úrovni se jako asistent trenéra podílel na historickém zisku zlaté medaile z olympijského turnaje v Naganu v roce 1998 a na zisku takzvaného zlatého hattricku z mistrovství světa v letech 1999 až 2001. Za celoživotní přínos sportu byl v roce 2001 slavnostně uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace a od roku 2008 je členem Síně slávy českého hokeje.

👤 Životopis a raná léta

Vladimír Martinec se narodil 22. prosince 1949 v podkrkonošském městě Lomnice nad Popelkou. Pochází ze zemědělsky orientované rodiny, jeho otec pracoval v zemědělství a později zastával funkci předsedy místního jednotného zemědělského družstva. Vyrůstal společně se třemi sourozenci. V raném dětství se neúčastnil žádných organizovaných tréninkových procesů ve specializovaných klubech; pohybové dovednosti, stabilitu na bruslích a cit pro hru získával přirozenou cestou během každodenního hraní hokeje na zamrzlých rybnících v rodném kraji. Souběžně s ledním hokejem se věnoval také soutěžnímu fotbalu.

Klíčový zlom v jeho sportovní dráze nastal v patnácti letech. Během finálového turnaje krajského poháru dorostu, který se konal v Pardubicích, zaujal svým talentem a herním přehledem tehdejšího respektovaného trenéra mládeže Horymíra Sekeru. Na jeho přímou výzvu se Martinec přesunul do Pardubic, kde se zapojil do tréninkového programu místního klubu. Souběžně s hokejovým rozvojem se ve státním podniku Tesla vyučil v oboru nástrojář a následně úspěšně absolvoval večerní průmyslovou školu. V roce 1969 uzavřel manželství. Z tohoto svazku vzešly dvě děti, přičemž jeho syn Tomáš Martinec se v dospělosti rovněž stal profesionálním hokejistou a trenérem v nejvyšších soutěžích.

💼 Klubová hráčská kariéra v Československu

Seniorskou kariéru v nejvyšší československé hokejové lize zahájil v roce 1967 v dresu týmu Tesla Pardubice. Velmi rychle se adaptoval na úroveň dospělého hokeje a vypracoval se v klíčového ofenzivního tahouna mužstva. Na ledové ploše nevynikal mohutnou fyzickou silou nebo agresivní tvrdostí, ale výjimečnou technikou hole, dokonalým periferním viděním a schopností bleskové improvizace. Díky své naprosté nepředvídatelnosti pro bránící hráče a brankáře si brzy vysloužil přezdívku „Lišák“ (v mezinárodním prostředí byl občas přezdíván též „Marcello“).

V Pardubicích strávil drtivou většinu své domácí ligové kariéry, v klubu působil nepřetržitě od roku 1967 až do roku 1981. Jedinou formální výjimku představovala sezóna 1978/1979, jejíž první polovinu musel z důvodu plnění povinné základní vojenské služby odehrát v armádním klubu Dukla Jihlava, avšak ještě v průběhu téhož ročníku se vrátil zpět do pardubického dresu.

Základním stavebním kamenem úspěchu pardubického hokeje v tomto období byla dominantní útočná formace, ve které Vladimír Martinec operoval společně s centrem Jiřím Novákem a levým křídlem Bohuslavem Šťastným. V sezóně 1972/1973 dovedla tato trojice tým k zisku historicky prvního titulu mistra Československa pro pardubický klub. Sám Martinec k tomuto milníku přispěl bilancí 49 kanadských bodů za 26 branek a 23 asistencí ve 34 odehraných utkáních. Během celého svého působení v nejvyšší domácí soutěži odehrál úctyhodných 539 zápasů, ve kterých dokázal nastřílet 343 gólů.

Výjimečné individuální schopnosti vynesly Vladimíru Martincovi čtyřikrát prestižní ocenění Zlatá hokejka, jež bylo určeno pro absolutně nejlepšího hokejistu Československa. Tuto trofej převzal v letech 1973, 1975, 1976 a 1979. V celé dlouhé historii této ankety jej v počtu získaných ocenění překonali pouze Jaromír Jágr a brankář Dominik Hašek.

🤝 Spolupráce v legendárním útoku

Jedním z nejvýraznějších rysů kariéry Vladimíra Martince byla jeho dlouholetá a mimořádně úspěšná spolupráce ve zmiňované útočné formaci, kterou tvořil s Jiřím Novákem a Bohuslavem Šťastným. Tato trojice se poprvé zformovala v dorosteneckých letech v Pardubicích a díky naprostému hokejovému porozumění se brzy stala obávanou zbraní nejen na klubové, ale i na mezinárodní reprezentační úrovni.

Jejich herní styl se vyznačoval bleskovou kombinační hrou, precizními přihrávkami prováděnými naslepo a neustálou dynamickou rotací v útočném pásmu. Martinec v této formaci plnil roli hlavního tvůrce hry a kreativního stratéga, který dokázal nečekaným manévrem uvolnit prostor. Novák zajišťoval defenzivní stabilitu, vyhrával vhazování a distribuoval puky ze středu kluziště, zatímco Šťastný operoval jako elitní koncový zakončovatel v předbrankovém prostoru. Jejich souhra, budovaná tisíci společně odehranými minutami, dosáhla takové úrovně dokonalosti, že dokázali soustavně přehrávat i ty nejsofistikovanější defenzivní systémy špičkových reprezentačních týmů na světových šampionátech v průběhu celých sedmdesátých let.

🌍 Zahraniční angažmá

V době komunistického režimu v Československu byl přestup profesionálních sportovců do západních ligových soutěží striktně regulován státem. Hokejisté mohli legálně odejít do zahraničí výhradně za odměnu po dosažení určitého věku (zpravidla třiceti let) a po zisku adekvátního počtu medailí z mezinárodních reprezentačních šampionátů. Vladimír Martinec tyto přísné podmínky bohatě splnil na počátku osmdesátých let.

V roce 1981 obdržel společně se svým reprezentačním kolegou Ivanem Hlinkou oficiální nabídku od profesionálního klubu Vancouver Canucks k přesunu do severoamerické NHL. Zatímco Hlinka tuto historickou výzvu přijal a stal se jedním z prvních Čechoslováků, kteří se v zámoří legálně prosadili, Martinec předložený kontrakt odmítl. Své rozhodnutí vysvětloval chronickým strachem z častého létání, které je pro severoamerické soutěže zcela nezbytné, dále absencí znalosti anglického jazyka a celkovou neochotou přesunout svou rodinu do tak diametrálně odlišného a neznámého kulturního prostředí.

Namísto Severní Ameriky zvolil bezpečnější a bližší angažmá ve Spolkové republice Německo. V roce 1981 podepsal smlouvu s prvoligovým bavorským klubem ESV Kaufbeuren, který tehdy působil v nejvyšší západoněmecké soutěži (1. Bundesliga). V Německu strávil čtyři na sebe bezprostředně navazující sezóny v letech 1981 až 1985. I v pokročilejším sportovním věku si udržel pověst ofenzivního lídra a pravidelně patřil k nejproduktivnějším hráčům celé ligy. Například v ročníku 1983/1984 zaznamenal vynikajících 67 kanadských bodů ve 44 odehraných utkáních a o rok později si připsal 66 bodů. Po dokončení sezóny 1984/1985 učinil rozhodnutí svou aktivní hráčskou dráhu definitivně uzavřít.

🦁 Reprezentační kariéra a mezinárodní turnaje

V dresu československého národního týmu debutoval Vladimír Martinec v roce 1969. Následná dekáda představovala jedno z nejúspěšnějších období v historii tuzemského hokeje. Martinec nevynechal v sedmdesátých letech ani jeden světový šampionát a z každého mezinárodního turnaje od roku 1970 do roku 1981, kterého se zúčastnil, přivezl cenný kov. Celkově nastoupil za národní mužstvo k 289 oficiálním mezistátním zápasům, v nichž dokázal vsítit 155 reprezentačních branek.

První zlatou medaili z mistrovství světa získal na sledovaném domácím šampionátu v roce 1972, který se konal ve Sportovní hale v Praze. Československý tým zde dokázal po mnoha letech zdolat favorizovaný Sovětský svaz a přerušit tak jeho zničující dlouholetou světovou hegemonii. Svůj individuální vrchol na mezinárodní scéně pak Martinec prožil na světovém šampionátu v polských Katovicích v roce 1976. Zde se stal absolutně nejproduktivnějším hráčem celého turnaje, když v deseti zápasech nasbíral 20 kanadských bodů za 9 branek a 11 asistencí. Byl po právu vyhlášen direktoriátem turnaje jako nejlepší útočník šampionátu a nechyběl v All-Star týmu. Československo na tomto mistrovství s převahou získalo další zlaté medaile. Třetí a poslední titul mistra světa přidal hned v následujícím roce 1977 v rakouské Vídni.

Na scéně zimních olympijských her reprezentoval stát celkem třikrát. Z her v japonském Sapporu v roce 1972 si odvezl bronzový kov. O čtyři roky později v rakouském Innsbrucku získal stříbro. Tento turnaj se do dějin zapsal kontroverzními okolnostmi, kdy národní tým zasáhla masivní chřipková epidemie a mužstvo navíc postihl administrativní trest. Po vítězném utkání s Polskem byl pozitivně testován kapitán František Pospíšil na zakázanou látku, kterou neúmyslně požil v léku proti kašli předepsaném týmovým lékařem. Zápas byl následně zásahem od stolu kontumován. I přes vyčerpání se tým probojoval do finále proti Sovětskému svazu, ve kterém dlouho vedl 3:2, ale v samotném závěru podlehl nejtěsnějším rozdílem 3:4. Své olympijské působení zakončil v americkém Lake Placid v roce 1980 konečným pátým místem.

Samostatnou kapitolu tvoří účast na prvním ročníku Kanadského poháru v roce 1976. Československý výběr zde naprosto šokoval celou severoamerickou veřejnost, když v základní skupině dokázal porazit nabitý tým Kanady s hvězdami z NHL poměrem 1:0. Tým se přes veškerá očekávání dostal až do samotného finále, kde teprve po obrovském boji podlehl (druhý finálový zápas rozhodl v prodloužení Darryl Sittler). Martinec v této mimořádně tvrdé konfrontaci s profesionály obstál a v sedmi zápasech si připsal vynikajících sedm kanadských bodů.

📋 Trenérská dráha

Po definitivním ukončení aktivní hráčské kariéry se Vladimír Martinec plynule přesunul na trenérskou lavičku a uplatnil své hluboké strategické znalosti. Své první rozsáhlé zkušenosti v roli hlavního kouče sbíral jak v domovských Pardubicích, tak posléze během dalšího angažmá v Německu. Výrazného klubového úspěchu dosáhl v sezóně 1988/1989, kdy z pozice hlavního trenéra dokázal tým Pardubic dovést k dalšímu mistrovskému titulu v československé hokejové lize. V tomto kádru již tehdy zářil talentovaný brankář Dominik Hašek.

Klíčové a historicky nejvýznamnější období jeho trenérské kariéry je však spojeno s reprezentačními úspěchy českého národního týmu na přelomu tisíciletí. Martinec přijal roli asistenta hlavního trenéra Ivana Hlinky. Tato kooperace, doplněná o Slavomíra Lenera, přinesla národnímu mužstvu nejprve bronz z mistrovství světa 1997 a následně historický absolutní triumf na zimních olympijských hrách v japonském Naganu v roce 1998. Český výběr tehdy v Turnaji století složeném z nejlepších světových profesionálů vybojoval zlaté medaile. Martinec na lavičce plnil nezastupitelnou roli klidného analytika, který řídil ofenzivní strategii a nasazování jednotlivých útočných formací.

Na tento fenomenální úspěch navázal asistent Martinec přímou účastí na zisku takzvaného zlatého hattricku. Česká reprezentace jako jedna z mála v dějinách dokázala ovládnout tři mistrovství světa v řadě – v roce 1999 v Norsku (pod vedením Ivana Hlinky), v roce 2000 v Rusku a v roce 2001 v Německu (obě pod vedením trenéra Josefa Augusty). Martinec byl po celou tuto epochu konstantním prvkem realizačního týmu.

K trénování na klubové úrovni se vítězně vrátil v sezóně 2004/2005. Tento ročník byl specifický vyhlášenou výlukou v severoamerické NHL, díky níž se do evropských lig vrátily ty největší hvězdy. Martinec vedl z lavičky tým HC Moeller Pardubice, který byl tehdy posílen o jména jako Milan Hejduk, Aleš Hemský či Jan Bulis. Mužstvo předvádělo suverénní výkony, jasně opanovalo vyřazovací boje a po finálovém triumfu nad Zlínem získalo titul mistra České republiky.

🏆 Ocenění a historický odkaz

Kromě čtyř již zmíněných zisků Zlaté hokejky a nespočtu medailí byl Vladimír Martinec zařazen mezi nesmrtelné hokejové legendy. V roce 2001, bezprostředně po zisku třetího světového zlata v trenérské roli, byl slavnostně uveden do Síně slávy IIHF. V listopadu roku 2008 se stal jedním z prvních členů nově ustavené Síně slávy českého hokeje. Jeho historický význam umocňuje fakt, že patří do úzké skupiny světových hokejových osobností, kterým se podařilo získat zlaté medaile ze světových šampionátů jak v pozici aktivního hráče na ledě, tak v pozici člena trenérského štábu na lavičce. Jeho jméno je natrvalo spojeno s kreativitou a zlatou érou československého sportu.

📈 Statistiky

Následující tabulky obsahují kompletní chronologický přehled klubových a reprezentačních statistik Vladimíra Martince za každou odehranou sezónu bez výjimky. Z důvodu velké historické distance a neúplnosti dobových archivů nejsou pro některé ligové a mezinárodní ročníky přesná detailní data (góly, asistence) k dispozici, ročníky jsou proto doplněny povinnou exaktní notací o chybějících záznamech, aniž by došlo k vynechání jediné sezóny.

Klubové statistiky

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body
1967/1968	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1968/1969	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1969/1970	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1970/1971	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1971/1972	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1972/1973	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	34	26	23	49
1973/1974	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1974/1975	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1975/1976	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1976/1977	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	29	24	29	53
1977/1978	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1978/1979	Dukla Jihlava	Československá hokejová liga	21	21	8	29
1979/1980	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	35	27	20	47
1980/1981	Tesla Pardubice	Československá hokejová liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1981/1982	ESV Kaufbeuren	1. Bundesliga	44	38	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1982/1983	ESV Kaufbeuren	1. Bundesliga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1983/1984	ESV Kaufbeuren	1. Bundesliga	44	38	29	67
1984/1985	ESV Kaufbeuren	1. Bundesliga	45	30	36	66

Reprezentační statistiky

Rok	Turnaj	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Konečné umístění
1970	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo
1971	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2. místo
1972	Zimní olympijské hry	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo
1972	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	1. místo
1973	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo
1974	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2. místo
1975	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2. místo
1976	Zimní olympijské hry	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2. místo
1976	Mistrovství světa	10	9	11	20	1. místo
1976	Kanadský pohár	7	3	4	7	2. místo
1977	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	1. místo
1978	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2. místo
1979	Mistrovství světa	7	5	3	8	2. místo
1980	Zimní olympijské hry	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	5. místo
1981	Mistrovství světa	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo

🏛️ Politická a společenská angažovanost

V pokročilém věku, dávno po ukončení profesionální hráčské i hlavní trenérské činnosti, se Vladimír Martinec rozhodl využít svého společenského respektu a kreditu, který si ve svém domovském regionu za dekády vybudoval. Zapojil se do veřejného života a v komunálních volbách v roce 2018 úspěšně kandidoval do zastupitelstva statutárního města Pardubice. Získal silný mandát od občanů, stal se členem městského zastupitelstva a následně byl zvolen i do funkce radního města, kde se zaměřil především na podporu sportu a volnočasových aktivit mládeže. Souběžně s politickými aktivitami zůstal věrný i hokejovému prostředí a v následujících letech kontinuálně působil ve strukturách pardubického extraligového klubu jako hlavní poradce a konzultant vedení.

Zdroje