Přeskočit na obsah

Mistrovství světa v ledním hokeji 1978

Z Infopedia
Mistrovství světa v ledním hokeji 1978
Datum26. dubna – 14. května 1978
MístoPraha

Mistrovství světa v ledním hokeji 1978 představovalo 45. ročník světového šampionátu a souběžně 56. ročník mistrovství Evropy v ledním hokeji, které organizovala IIHF. Turnaj nejvyšší výkonnostní kategorie (Skupina A) se konal od 26. dubna do 14. května 1978 v tehdejším hlavním městě Československa, v Praze. Veškerá utkání elitní skupiny se odehrála na ledě Sportovní haly ČSTV (později známé jako Tipsport Arena). Celkově se šampionátu ve všech třech divizích (A, B, C) zúčastnilo dvacet čtyři národních týmů.

Zlaté medaile v absolutním hodnocení vybojovala reprezentace Sovětského svazu, pro kterou to byl celkově patnáctý titul v historii. Na druhém místě skončil domácí výběr Československa, jenž obhajoval tituly z předchozích dvou let (1976, 1977). O držiteli zlaté medaile rozhodl až úplně poslední zápas finálové skupiny a následná miniaturní diference v celkovém skóre obou týmů, neboť po skončení turnaje měly oba nejlepší celky zcela shodný počet bodů i nerozhodnou vzájemnou bilanci. Bronzové medaile získala Kanada, která ve vypjatém souboji předstihla čtvrté Švédsko.

Z elitní skupiny sestoupil tým Německé demokratické republiky (NDR), který obsadil poslední osmé místo po neúspěšných bojích ve skupině o udržení. Turnaj se do historie zapsal mimořádným diváckým zájmem domácího publika a představoval jednu z nejvýznamnějších mezinárodních sportovních událostí pořádaných v Československu během sedmdesátých let 20. století.

🗓 Historické pozadí a organizace turnaje

Přidělení pořadatelství světového šampionátu pro rok 1978 do Prahy představovalo pro československý stát významnou událost s velkým politickým i celospolečenským přesahem. Československá reprezentace vstupovala do turnaje v pozici úřadujících světových šampionů po suverénních vítězstvích na Mistrovství světa 1976 v polských Katovicích a Mistrovství světa 1977 v rakouské Vídni. Cílem domácího výběru byl zisk takzvaného "zlatého hattricku", tedy třetího mistrovského titulu v nepřerušené řadě, což se v poválečné historii podařilo do té doby pouze Kanadě a Sovětskému svazu.

Mistrovství světa v roce 1978 se hrálo v atmosféře, kdy byla účast profesionálních hráčů z NHL plně legitimizována pravidly IIHF (tato změna platila od roku 1977). Kanada proto přivezla do Prahy velmi silný výběr poskládaný z hráčů zámořské profiligy, jejichž kluby nepostoupily do bojů o Stanley Cup. Podobně i Spojené státy americké mohly využít služeb hráčů ze zámořských profesionálních i univerzitních soutěží. Východní blok naproti tomu nadále operoval v systému státního amatérismu, kdy byli hokejisté formálně příslušníky armády nebo zaměstnanci velkých státních podniků.

Centrem dění byla Sportovní hala ČSTV (dnes Sportovní hala Fortuna) na Výstavišti v pražských Holešovicích. Divácký zájem byl enormní. Dle dobových pramenů byly prodejny vstupenek zcela obsypány davy lidí a na černém trhu se ceny lístků šplhaly k několikanásobkům nominálních hodnot. Napětí mezi domácím publikem a výpravou Sovětského svazu bylo tradičně vysoké, a to v důsledku trvající okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy od srpna roku 1968.

⚙️ Herní systém šampionátu

Turnaj Skupiny A se hrál formátem, který byl v sedmdesátých letech uplatňován velmi často. Osm účastnických týmů se nejprve utkalo v takzvané základní části. V ní odehrál každý s každým jedno utkání (každý tým tak absolvoval 7 zápasů). Bodování bylo klasické: 2 body za vítězství, 1 bod za remízu a 0 bodů za porážku.

Po skončení základní části se tabulka rozdělila na dvě poloviny. Nejlepší čtyři týmy postoupily do "finálové skupiny o titul", zatímco týmy na 5. až 8. místě putovaly do "skupiny o záchranu" (respektive o udržení).

Kritickým specifikem tohoto herního formátu bylo, že **všechny body a kompletní skóre získané v základní části se týmům plně započítávaly a přenášely do nadstavbových skupin**. V nadstavbové části se následně týmy utkaly ještě jednou každý s každým (další 3 zápasy). Každý tým tak na turnaji odehrál úhrnem 10 utkání a konečné pořadí bylo určeno celkovým součtem bodů z celé této desítizápasové porce.

V případě rovnosti bodů mezi dvěma celky na konci turnaje rozhodovaly o držiteli kovu postupně tyto ukazatele: 1. Počet bodů ze vzájemných zápasů (vzhledem k hernímu systému hrály týmy proti sobě dvakrát – jednou v základní části a jednou ve finálové skupině). 2. Rozdíl skóre ze vzájemných zápasů. 3. Celkový rozdíl skóre ze všech utkání na turnaji (zahrnující základní část i finálovou skupinu).

⚔️ Průběh turnaje a základní část

V základní skupině dominoval domácí celek Československa. Výběr pod vedením trenérské dvojice Karel Gut a Ján Starší vyhrál všech svých sedm zápasů a získal maximální možný počet 14 bodů. Během této jízdy Čechoslováci rozstříleli Německou demokratickou republiku 8:0, poradili si s Finskem 6:4, deklasovali Západní Německo (SRN) 8:2, Spojené státy americké 8:3 a vynulovali Kanadu 5:0 (brankář Jiří Holeček vychytal čisté konto proti zámořským střelcům). Skvělý defenzivní výkon korunovali i proti Švédsku, které udolali poměrem 3:2.

Vrcholem základní skupiny z pohledu domácích fanoušků byl duel se Sovětským svazem, který se konal před bouřlivou kulisou zaplněné haly. Československý tým v tomto utkání předvedl jeden ze svých nejlepších historických ofenzivních výkonů a zvítězil přesvědčivě 6:4. Nejcitelnější ránu sovětské defenzivě zasadil útočník František Černík, jenž v tomto utkání zaznamenal čistý hattrick. Československo tak opanovalo základní část s famózním skóre 44:15.

Sovětský svaz, který na turnaji představil nového a extrémně ambiciózního hlavního trenéra Viktora Tichonova, skončil po prohře s Československem na druhém místě. Zbylých šest zápasů však vyhrál a do finálové skupiny postoupil s 12 body a velmi výrazným aktivním skóre 46:23. Kanada a Švédsko se do finálové skupiny kvalifikovaly shodně se ziskem 8 bodů.

Týmy na 5. až 8. pozici čekal boj o přežití. Západní Německo (SRN) si do bojů o záchranu přineslo 5 bodů, zatímco Spojené státy americké, NDR a Finsko měly na kontě pouze po třech bodech. Finské trápení v základní části představovalo negativní překvapení turnaje, když Suomi mimo jiné podlehli v severském derby Švédům debaklem 1:6 a ztratili body i s německými celky.

🏆 Finálová skupina a drama o skóre

Do finálové fáze vstupovalo Československo s luxusním dvobodovým náskokem před SSSR. Zdálo se, že třetímu zlatu v řadě nic nebrání. Ve svém prvním finálovém vystoupení Čechoslováci snadno přehráli Švédsko vysokým rozdílem 6:1. Následně v nesmírně vyrovnaném duelu zdolali i tým Kanady 3:2, čímž prodloužili svou vítěznou sérii na turnaji na těžko uvěřitelných 9 zápasů ze všech 9 odehraných.

Sovětský svaz však svou ofenzivní formu ve finálové skupině vygradoval do maxima. Tichonovovi svěřenci nejprve rozdrtili Kanadu poměrem 5:1 a následně naprosto zdemolovali výběr Švédska 7:1. Sověti tak před posledním zápasem turnaje stáhli gólové manko, ale bodově stále ztráceli na domácí tým přesně dva body.

    • Rozhodující utkání:** Dne 14. května 1978 se odehrálo přímé finále o zlato mezi Československem a Sovětským svazem. Matematika před utkáním byla zřejmá. Československo (18 bodů) potřebovalo k jistotě titulu jakékoliv vítězství, remízu, nebo dokonce mohlo i prohrát o přesně jeden gól. Sovětský svaz (16 bodů) k zisku zlatých medailí nutně potřeboval vyhrát o dva a více gólů, aby při bodové rovnosti překonal Čechoslováky v celkovém rozdílu skóre.

Zápas začal opatrně, ale sovětská ofenziva byla v klíčových momentech efektivnější a vybudovala si náskok. Na začátku 49. minuty se sice domácímu kapitánovi Ivanu Hlinkovi podařilo prostřelit brankáře Vladislava Treťjaka a snížit, ale to na zisk titulu nestačilo. Mimořádně kontroverzním momentem tohoto utkání se stala situace v závěru zápasu, kdy československý útočník Vladimír Martinec proklouzl po křídle do obrovské šance, byl faulován sovětským obráncem Valerijem Vasiljevem a společně s ním i pukem dojeli až do prostoru uvnitř sovětské brankové konstrukce. Ačkoliv se hráči i domácí diváci domáhali uznání gólu s argumentem, že puk prokazatelně překročil brankovou čáru dříve, než došlo k posunutí branky, rozhodčí po vzájemné poradě branku neuznali.

Zápas skončil vítězstvím Sovětského svazu 3:1. Oba celky tak měly v konečné tabulce totožný zisk 18 bodů. Vzájemná bilance byla rovněž naprosto vyrovnaná (každý tým si připsal jednu výhru a vzájemné skóre činilo 7:7). Ke slovu tak muselo přijít třetí pomocné kritérium – celkový rozdíl nastřílených a inkasovaných branek ze všech 10 utkání turnaje. Skóre Sovětského svazu se vítězstvím posunulo na 61:26 (diference +35). Skóre Československa se po porážce zastavilo na 54:21 (diference +33). Titul mistra světa tak díky dvougólovému rozdílu v celkovém skóre turnaje uzmula reprezentace Sovětského svazu, zatímco domácí tým převzal medaile stříbrné. Bronz po lítém souboji a vítězství nad Švédskem vybojovala Kanada.

📉 Skupina o udržení a sestupující

Spodní čtveřice týmů se ve finálové fázi utkala s vědomím, že poslední tým tabulky sestoupí do nižší výkonnostní divize (Skupina B).

Nejlepší formu v této záchranářské fázi nalezlo mužstvo Finska, které odvrátilo blížící se sportovní tragédii, postupně přehrálo své soupeře a zachránilo se na konečném 7. místě se ziskem 6 bodů. Klidný střed skupiny a konečné 5. místo vybojovalo celkem bezpečně Západní Německo (11 bodů), které se opíralo o gólové schopnosti fenomenálního střelce a tvůrce hry Ericha Kühnhackla. Na 6. místě skončil se 6 body výběr Spojených států amerických.

Černý Petr padl do rukou reprezentace Východního Německa (NDR). Tým sice dokázal v bojích o záchranu jednou porazit Finy 4:3, ale následné ztráty bodů se silnějšími západoněmeckými a americkými hráči znamenaly konec nadějí. Se ziskem 5 bodů obsadila NDR 8. příčku a regulérně sestoupila do turnaje Skupiny B pro nadcházející sezónu 1979 (pro rok 1979 jej v elitní skupině nahradilo Polsko).

👤 Osobnosti a reprezentační výběry

Turnaj v Praze nabídl defilé nejlepších světových hokejistů své doby. Řada z nich se nesmazatelně zapsala do historických a individuálních statistik.

Sestava pod vedením trenérů Guta a Staršího disponovala excelentní stabilitou napříč všemi formacemi. Brankářské řemeslo zastával veterán a idol domácího publika Jiří Holeček, kterému záda kryl Jiří Crha. Obranné duo Oldřich Machač a František Kaberle jistilo kreativní bek Jiří Bubla a Milan Kajkl. Útok se opíral o bájnou formaci Vladimír Martinec – Jiří Novák – Bohuslav Ebermann a dále o genialitu středního útočníka Ivana Hlinky (kapitána mužstva), k němuž perfektně zapadali hráči jako Jaroslav Pouzar a Pavel Richter. Velký podíl na ofenzivě mělo i slovenské ofenzivní bratrské duo Marián Šťastný a Peter Šťastný, či elitní kladenský kanonýr Milan Nový.

Sovětská reprezentace zahájila v Praze dlouhou éru nadvlády pod diktátem legendárního a tvrdého stratéga Viktora Tichonova. Na turnaji se objevila nová obranná superstar, dvacetiletý talentovaný bek Vjačeslav Fetisov, jenž okamžitě získal ocenění pro nejlepšího obránce šampionátu. Sestava dále čítala nezničitelného brankáře Vladislava Treťjaka, obránce Valerije Vasiljeva, ale zejména údernou trojici z útoku CSKA Moskva: Valerij Charlamov, Vladimir Petrov a Boris Michajlov. Petrov s Michajlovem zcela opanovali kanadské bodování celého mistrovství. Vedle nich zazářila i formace z moskevského Dynama tažená Alexandrem Malcevem a bratry Alexandrem a Vladimirem Golikovými.

    • Individuální ocenění:**

Direktoriát turnaje (IIHF) jmenoval trojici nejlepších hráčů šampionátu na daných pozicích:

📈 Tabulky a výsledky

Níže jsou prezentovány oficiální a ověřené konečné tabulky všech fází Skupiny A.

Základní část (Skupina A)

V základní fázi odehrál každý tým přesně 7 utkání. Výsledky a zisk bodů si týmy beze zbytku přenesly do nadstavbových bojů.

Pořadí Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Skóre Body
1. Československo 7 7 0 0 44:15 14
2. SSSR 7 6 0 1 46:23 12
3. Kanada 7 4 0 3 32:26 8
4. Švédsko 7 4 0 3 35:21 8
5. SRN 7 2 1 4 23:35 5
6. USA 7 1 1 5 25:42 3
7. NDR 7 1 1 5 13:45 3
8. Finsko 7 1 1 5 23:34 3

Finálová skupina o 1. až 4. místo

Tabulka odráží součet všech 10 utkání (započteno je 7 utkání ze základní části a 3 utkání odehraná v rámci finálové skupiny). O pořadí na prvním a druhém místě rozhodl po rovnosti bodů a rovnosti vzájemných zápasů (vzájemné skóre 7:7) celkový rozdíl branek, který měl Sovětský svaz (+35) lepší než Československo (+33).

Pořadí Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Skóre Body
1. SSSR 10 9 0 1 61:26 18
2. Československo 10 9 0 1 54:21 18
3. Kanada 10 5 0 5 38:36 10
4. Švédsko 10 4 0 6 39:37 8

Skupina o udržení (5. až 8. místo)

Tabulka zahrnuje součet všech 10 utkání. Tým na 8. pozici propadl do Mistrovství světa Skupiny B pro ročník 1979.

Pořadí Tým Zápasy Výhry Remízy Prohry Skóre Body
5. SRN 10 4 3 3 35:43 11
6. USA 10 2 2 6 38:58 6
7. Finsko 10 2 2 6 37:44 6
8. NDR 10 2 1 7 20:54 5

💡 Pro laiky

Hokejové mistrovství světa v sedmdesátých letech, včetně šampionátu z roku 1978, fungovalo na zcela jiných matematických principech, než na jaké jsou zvyklí fanoušci u moderních vyřazovacích formátů (play-off). Dnes platí rovnice: kdo vyhraje finále, je mistrem světa a odnáší si zlatou medaili.

Tehdejší systém byl ovšem založen na dlouhodobém shromažďování bodů z každého odehraného zápasu. Turnaj byl jakýmsi malým ligovým ročníkem zhuštěným do pouhých tří týdnů. Týmy se nejprve utkaly každý s každým a následně se čtyři nejlepší utkaly o medaile znovu mezi sebou. Zásadní ale bylo, že do tohoto finálového kola si nesly veškeré body z úvodních zápasů a nezačínaly s čistým štítem.

Představme si to jako bodový závod. Československý tým do finálové skupiny nakročil naprosto bezchybně, když vyhrál úvodních sedm zápasů. Ze sportovního hlediska byl na samotném závěru šampionátu stav následující: Pokud by existovalo moderní finále, Sovětský svaz by díky poslednímu vítězství 3:1 jednoznačně získal titul. Avšak vzhledem k ligovému bodovacímu formátu oba týmy nastřádaly v konečném účtování přesně stejný počet bodů (18) a navíc měly shodný i vzájemný zápasový poměr (Čechoslováci dříve Sověty porazili 6:4, Sověti v závěru vyhráli 3:1, takže celkové skóre ze vzájemných utkání bylo remízových 7:7).

Aby se určil mistr světa, muselo se v historických regulích IIHF jít až na třetí pomocný výpočet, kterým byl absolutní rozdíl všech vstřelených a obdržených branek v průběhu úplně celého turnaje (všech deseti odehraných zápasů). A právě zde rozhodl faktor, že Sovětský svaz po celý turnaj drtivě deklasoval menší týmy s vyšším brankovým přídělem a vytvořil si skóre 61:26. Československo turnajem prošlo poctivěji, ale s nižším brankovým náskokem (54:21). Tento matematický rozdíl pouhých dvou branek nakonec přisoudil zlato sovětské sborné a stal se v Československu zdrojem velké celonárodní sportovní melancholie.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Mistrovství_světa_v_ledním_hokeji_1978&oldid=127212“