Sovětská hokejová reprezentace

Rozbalit box

Obsah boxu

Sovětská hokejová reprezentace, často přezdívaná "Sborná" nebo "Rudá mašina" (Šablona:Jazykově), byla národní hokejový tým Sovětského svazu a jedna z nejdominantnějších sil v historii mezinárodního ledního hokeje. Od svého debutu na Mistrovství světa v roce 1954 až do rozpadu SSSR v roce 1991 tým získal medaili na každém IIHF turnaji, kterého se zúčastnil. Nástupnickým týmem se stala nejprve hokejová reprezentace Společenství nezávislých států a posléze ruská.

⏳ Historie

🏒 Vzestup a zlatá éra

Sovětský svaz vstoupil na mezinárodní hokejovou scénu poměrně pozdě, ale s o to větší razancí. První oficiální mistrovství světa se sovětskou účastí se konalo v roce 1954 a tým hned získal zlaté medaile, když ve finálovém zápase porazil favorizovanou Kanadu. Tím začala éra, v níž "Rudá mašina" dominovala světovému hokeji po několik desetiletí.

Klíčovou postavou formování sovětského stylu byl trenér Anatolij Tarasov, který je často označován za "otce ruského hokeje". Tarasov zavedl inovativní tréninkové metody, které kombinovaly prvky z fotbalu, basketbalu a gymnastiky. Důraz kladl na kreativitu, rychlé bruslení, precizní přihrávky a kolektivní pojetí hry, což bylo v příkrém kontrastu se silovým a individuálním stylem severoamerického hokeje. Pod jeho vedením a později pod vedením Viktora Tichonova tým vyhrál devět po sobě jdoucích mistrovství světa (1963–1971) a tři olympijské tituly.

🏒 Série století (1972)

Jedním z nejlegendárnějších momentů v historii hokeje byla Série století v roce 1972. Jednalo se o osmizápasovou sérii mezi sovětskou reprezentací a týmem Kanady, složeným poprvé z nejlepších profesionálů NHL. Do té doby se totiž profesionální hráči nesměli účastnit olympijských her ani mistrovství světa. Série, která se hrála na čtyři zápasy v Kanadě a čtyři v Moskvě, měla ukázat, který hokejový styl je lepší. Kanaďané byli zpočátku šokováni technickou vyspělostí a rychlostí sovětských hráčů, kteří vyhráli první zápas 7:3. Nakonec však Kanada sérii vyhrála 4:3 na zápasy (jeden zápas skončil remízou), když vítězný gól vstřelil Paul Henderson pouhých 34 sekund před koncem posledního utkání.

🏒 Zázrak na ledě (1980)

Dalším ikonickým momentem, tentokrát však pro sovětský tým s hořkou příchutí, byl zápas na Zimních olympijských hrách 1980 v Lake Placid. Sovětský svaz, čtyřnásobný obhájce zlatých medailí, byl absolutním favoritem turnaje. V jednom z finálových kol se utkal s týmem Spojených států, složeným převážně z univerzitních a amatérských hráčů. Američané v zápase, který vešel ve známost jako "Zázrak na ledě" (Miracle on Ice), senzačně zvítězili 4:3. Ačkoli se nejednalo o přímý zápas o zlato, tato porážka stála Sověty titul a USA si po následné výhře nad Finskem došly pro zlaté medaile. Pro Sovětský svaz to byla teprve druhá prohra na olympiádě od roku 1956 a znamenala zisk stříbrných medailí.

🏒 Poslední roky a rozpad

I přes porážku v Lake Placid zůstala Sborná na vrcholu a získala zlaté medaile na olympiádě 1984 a 1988. V roce 1981 také suverénně vyhrála Kanadský pohár, když ve finále porazila Kanadu 8:1. Koncem 80. let však politické změny v Sovětském svazu (perestrojka) ovlivnily i hokej. Stále více hráčů začalo odcházet do NHL, což dříve nebylo možné. Prvním oficiálně uvolněným hráčem byl Sergej Prjachin v roce 1989. Po něm následovaly hvězdy jako Vjačeslav Fetisov a Igor Larionov.

Po rozpad Sovětského svazu v prosinci 1991 tým krátce působil jako Tým Společenství nezávislých států na ZOH 1992, kde získal poslední zlatou medaili. Poté se tým definitivně rozpadl a jeho nástupcem se stala reprezentace Ruska.

🔥 Rivalita

Kanada: Souboj dvou hokejových supervelmocí, který definoval mezinárodní hokej. Série století v roce 1972 a turnaje o Kanadský pohár byly vrcholem této rivality, která představovala střet dvou odlišných herních filozofií.
Československo: Zápasy měly silný politický náboj, zejména po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Vítězství Československa na mistrovstvích světa v letech 1972, 1976 a 1977 byla vnímána jako symbol odporu.
Spojené státy: Ačkoli nešlo o tradiční rivalitu, "Zázrak na ledě" v roce 1980 se stal jedním z největších momentů v historii olympijských her i studené války.
Švédsko a Finsko: Tradiční evropské hokejové mocnosti, které pravidelně sváděly se Sovětským svazem boje o medaile na mistrovstvích světa a olympijských hrách.

🎨 Herní styl

Sovětský styl hry, známý jako kombinační hokej, byl postaven na několika klíčových principech:

Držení puku: Tým se soustředil na kontrolu kotouče a minimalizaci jeho ztrát.
Kreativní přihrávky: Hra byla založena na složitých a často nečekaných přihrávkách, které měly za cíl rozebrat soupeřovu obranu.
Pohyb bez puku: Hráči byli neustále v pohybu, čímž si vytvářeli volný prostor a nabízeli se pro přihrávky.
Kolektivní pojetí: Úspěch týmu byl nadřazen individuálním výkonům. Slavné útočné formace, jako například řada KLM (Vladimir Krutov, Igor Larionov, Sergej Makarov), fungovaly jako dokonale sehraný mechanismus.

Tento styl byl v přímém protikladu k severoamerickému pojetí, které více spoléhalo na fyzickou hru, individuální akce a střelbu ze všech pozic.

🏛️ Odkaz a vliv

Sovětská hokejová reprezentace zanechala v hokeji nesmazatelnou stopu. Její taktické inovace a důraz na technickou zdatnost ovlivnily vývoj hry po celém světě. Po pádu železné opony zaplavila NHL vlna ruských hráčů, kteří s sebou přinesli prvky sovětského stylu.

Legendární formace "Ruská pětka" (The Russian Five) v týmu Detroit Red Wings v 90. letech, složená z hráčů Sergeje Fjodorova, Igora Larionova, Vjačeslava Kozlova, Vjačeslava Fetisova a Vladimira Konstantinova, demonstrovala sílu tohoto stylu a dovedla tým ke dvěma Stanley Cupům v letech 1997 a 1998. Jejich schopnost držet puk a kombinovat v útočném pásmu změnila pohled na taktiku v NHL.

💡 Pro laiky

Představte si, že hokej je jako hudba. Severoamerický styl by byl jako rockový koncert – plný energie, hlasitých kytarových sól a přímočarého rytmu. Každý hudebník se snaží vyniknout a strhnout dav svou individuální show.

Sovětský styl by byl naopak jako symfonický orchestr. Každý hudebník hraje přesně svou roli, dokonale sladěný s ostatními. Místo sólování se soustředí na harmonii a plynulé přechody. Jejich hra je elegantní, promyšlená a založená na dokonalé souhře. Nejde o to, kdo hraje nejhlasitěji, ale o to, jak krásně zní celý orchestr dohromady. "Rudá mašina" byla na ledě přesně takovým orchestrem – každý hráč byl mistrem svého nástroje a společně tvořili dokonalou hokejovou symfonii.