Vladimir Krutov

Vladimir Krutov
Reprezentace	Sovětský svaz

Rozbalit box

Obsah boxu

Vladimir Jevgeňjevič Krutov (1. června 1960 Moskva – 6. června 2012 tamtéž) byl legendární sovětský hokejista, známý jako levé křídlo slavné formace KLM spolu s Igorem Larionovem a Sergejem Makarovem.

Krutov patřil mezi nejlepší útočníky 80. let 20. století. Byl výjimečný fyzickou silou, rychlostí a tvrdostí v osobních soubojích. Přesto měl také výborné hokejové myšlení a cit pro kombinaci.

Klubová kariéra

Většinu kariéry strávil v armádním klubu HK CSKA Moskva, kde sloužil také jako důstojník sovětské armády. V lize dominoval a společně s Larionovem a Makarovem zajišťoval klubu každoroční tituly v sovětské lize.

V roce 1989 se krátce přesunul do NHL, kde nastoupil za tým Vancouver Canucks. Jeho angažmá zde však bylo zklamáním – trpěl aklimatizačními problémy, zraněními a nedokázal se přizpůsobit severoamerickému stylu hry. Po jediné sezoně NHL odešel do Švédska, kde krátce působil v klubu Östersunds IK.

Pro laiky

Krutov byl velmi silný hráč, kterého bylo těžké zastavit. Měl rychlé nohy a uměl se natlačit před branku, kde často skóroval. I když byl jako tank, měl i šikovné ruce a uměl nahrávat nebo střílet góly s velkou přesností.

Reprezentační kariéra

Krutov byl pilířem sovětské reprezentace v 80. letech. Zúčastnil se několika zimních olympijských her a mistrovství světa, kde pravidelně sbíral medaile – převážně zlaté.

Olympijské zlato: 1984 (Sarajevo) a 1988 (Calgary)
Mistr světa: 1981, 1982, 1983, 1986, 1989
Vítěz Kanadského poháru: 1981 (porážka Kanady ve finále)

Jeho výkony na mezinárodní scéně byly obdivované po celém světě a spolu s KLM formací tvořil základ „rudé mašiny“ – neporazitelného týmu SSSR.

Přezdívka a styl hry

Fanoušci i spoluhráči mu přezdívali „Tank“ kvůli jeho robustní postavě a nezastavitelné jízdě směrem k bráně soupeře. Hrál s obrovským nasazením, nebál se tvrdosti a zároveň byl mimořádně produktivní.

Na ledě dokázal vytvořit prostor pro své spoluhráče a byl neúnavný v pohybu bez puku. Byl tím, kdo v útoku „boural dveře“, zatímco Larionov tvořil hru a Makarov zakončoval.

Působení v zahraničí

Po odchodu z NHL se v roce 1990 přesunul do švédského klubu Östersunds IK, kde však působil pouze jednu sezonu. I zde měl problémy s přizpůsobením, jazykovou bariérou a zdravotním stavem.

Po návratu do Ruska se postupně stáhl z profesionálního hokeje a začal se věnovat trenérské a funkcionářské činnosti.

Trenérská a funkcionářská činnost

Po ukončení hráčské kariéry se Krutov věnoval trenérské práci, především v mládežnických strukturách ruské hokejové federace. Působil jako trenér ruské reprezentace do 20 let, se kterou získal několik úspěchů v rámci Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji.

Byl známý jako přísný, ale spravedlivý trenér, který vyžadoval tvrdou práci, disciplínu a kolektivní výkon.

Úmrtí

Vladimir Krutov zemřel 6. června 2012 v Moskvě ve věku 52 let na selhání jater. Podle některých médií sehrály roli i dlouhodobé zdravotní komplikace a problémy s alkoholem, o kterých se v ruských médiích opatrně spekulovalo.

Jeho smrt byla v ruském i mezinárodním hokejovém světě přijata s hlubokým zármutkem. Je považován za jednoho z nejlepších útočníků v dějinách sovětského a ruského hokeje.

Odkaz a ocenění

Krutov byl v roce 2010 uveden do IIHF Hall of Fame. I přes nevydařené působení v NHL zůstává ikonou evropského hokeje.

Společně s Larionovem a Makarovem inspirovali celé generace hráčů a jejich styl hry ovlivnil vývoj moderního hokeje.

Pro laiky

Krutov byl něco jako hokejový beran. Byl silný, těžký a uměl se protlačit k bráně, i když mu stáli v cestě dva obránci. Spolu se dvěma dalšími hráči tvořili skvělou trojici, která dávala góly, jako když na běžícím pásu. I když neuměl anglicky a v NHL se mu moc nedařilo, doma byl hrdinou.

V trénování pokračoval, aby mladé naučil, jak být silní a hrát jako tým. I po smrti na něj hokejoví fanoušci vzpomínají jako na jednoho z nejlepších ruských hráčů všech dob.