Přeskočit na obsah

Bohuslav Šťastný

Z Infopedia
Bohuslav Šťastný
Pozicelevé křídlo
Číslo17
ReprezentaceŠablona:Vlajka Československo

Bohuslav Šťastný (narozen 23. dubna 1949 v Chotěboři) je bývalý československý hokejový útočník, jedna z nejvýraznějších postav historie československého i světového ledního hokeje 70. let 20. století. Je neodmyslitelně spjat s klubem Tesla Pardubice, kde se stal legendou a střelcem, jehož jméno je vytesáno do síně slávy.

Do povědomí sportovní veřejnosti se zapsal především jako člen legendárního pardubického i reprezentačního útoku Martinec – Novák – Šťastný. V této formaci plnil roli koncového hráče, "bijce" a neúnavného bruslaře, který doplňoval technickou genialitu Vladimíra Martince a konstruktivní schopnosti Jiřího Nováka.

Je dvojnásobným mistrem světa z let 1972 (Praha) a 1976 (Katovice), stříbrným a bronzovým medailistou ze Zimních olympijských her a finalistou prvního ročníku Kanadského poháru v roce 1976. Svou hráčskou kariéru zakončil v německém ESV Kaufbeuren, kde se stal miláčkem publika, a později působil jako trenér a funkcionář v Pardubicích.

🏒 Začátky a cesta do Pardubic

Bohuslav Šťastný se narodil v Chotěboři na Havlíčkobrodsku, v regionu s bohatou hokejovou tradicí (nedaleký Havlíčkův Brod vychoval řadu talentů v čele s Jaroslavem a Jiřím Holíkovými). S hokejem začínal na místních rybnících, kde získal základní bruslařské dovednosti. Jeho talent byl zřejmý již v útlém věku – vyznačoval se dravostí, přímočarostí a na svou dobu vynikající fyzickou kondicí.

Do "velkého" hokeje vstoupil přestupem do Tesly Pardubice. Pardubice byly v té době (polovina 60. let) týmem, který se snažil etablovat v nejvyšší soutěži a hledal mladé talenty, kteří by nahradili stárnoucí generaci kolem brankáře Vladimíra Dvořáčka a útočníka Bronislava Dandy. Příchod Šťastného do Pardubic nebyl jen sportovním přestupem, ale začátkem nové éry.

V dorosteneckých kategoriích se potkal s hráči, se kterými později vytvořil osu mistrovského týmu. Trenéři v Pardubicích, zejména Horymír Sekera, měli cit pro skládání útoků. Viděli ve Šťastném potenciál levého křídla, které se nebojí jít do soubojů u mantinelu a před brankou, což bylo klíčové pro vytvoření prostoru pro techničtější spoluhráče.

🚀 Fenomén: Útok Martinec – Novák – Šťastný

Hokejová historie zná jen málo útočných formací, které by spolu vydržely hrát tak dlouho a s takovou efektivitou jako právě pardubické trio. Spojení Vladimíra Martince (pravé křídlo), Jiřího Nováka (centr) a Bohuslava Šťastného (levé křídlo) se stalo synonymem pro kombinační, chytrý, ale zároveň úderný hokej.

Rozdělení rolí

Každý z členů této formace měl svou specifickou a nezastupitelnou roli, která do sebe zapadala jako puzzle:

  • Vladimír Martinec: "Mozek" útoku, technický génius, který dokázal podržet puk, obejít protihráče na pětníku a vymyslet překvapivou přihrávku.
  • Jiří Novák: Konstruktivní centr, který tmelil hru, vyhrával vhazování a byl spojkou mezi obranou a útokem.
  • Bohuslav Šťastný: "Motor" a střelec. Jeho úkolem bylo neúnavně bruslit, napadat rozehrávku soupeře, chodit do tvrdých soubojů v rozích kluziště a především – zakončovat akce, které pro něj Martinec s Novákem připravili.

Šťastný nebyl jen "nosičem vody", jak by se mohlo z povrchního pohledu zdát. Byl to technicky velmi zdatný hráč s vynikající střelou zápěstím. Jeho specialitou byla pohotová dorážka a schopnost najít si volný prostor v předbrankovém prostoru, kde to "bolí". Bez jeho práce a gólů by genialita Martince často vyšla naprázdno.

Chemie na ledě i mimo něj

Tato trojice spolu trávila čas nejen na ledě, ale i mimo něj, což přispělo k jejich telepatickému porozumění. Věděli o sobě "naslepo". Martinec často ani nemusel zvedat hlavu, věděl, že když pošle puk do určitého prostoru, Šťastný tam bude v plné rychlosti najíždět. Tento automatismus byl noční můrou pro obrany soupeřů.

Soupeři, jako byla armádní Dukla Jihlava nebo pražská Sparta, se na ně speciálně připravovali, nasazovali na ně osobní obranu, ale málokdy to fungovalo dlouhodobě. "Pardubičáci" dokázali měnit rytmus hry a přizpůsobit se jakémukoliv stylu.

🏆 Mistrovský titul 1973 a éra Tesly

Vrcholem klubové kariéry Bohuslava Šťastného v domácí lize byla sezóna 1972/1973. V tomto ročníku Tesla Pardubice poprvé v historii klubu vybojovala titul mistra Československa.

Byla to sezóna, kdy všechno "zaklaplo". Brankář Jiří Crha byl ve vrcholné formě, obrana fungovala spolehlivě a útok Martinec – Novák – Šťastný dominoval lize. Šťastný v této sezóně patřil k nejlepším střelcům soutěže. Atmosféra v Pardubicích byla euforická. Hokej byl ve městě náboženstvím a hráči bohy. Šťastný vzpomíná na vyprodaný zimní stadion, kde se tísnilo i 12 000 diváků (oficiální kapacita byla často překračována), jako na hnací motor, který je nutil k maximálním výkonům.

Titul v roce 1973 nebyl náhodný, Pardubice se v té době staly trvalou špičkou ligy a pravidelně bojovaly o medaile. Šťastný v dresu Tesly odehrál celkem 14 ligových sezón, během nichž nastřílel přes 250 ligových branek. Patří do prestižního Klubu hokejových střelců.

🦁 Reprezentační kariéra

Bohuslav Šťastný nebyl jen hvězdou ligy, ale pevnou součástí československé reprezentace v její zlaté éře. Jeho reprezentační bilance je úchvatná a řadí ho mezi nejúspěšnější hráče historie.

Praha 1972: Zlato po 23 letech

Prvním vrcholem bylo domácí Mistrovství světa 1972 v Praze. Československý tým pod tlakem domácího publika a politického očekávání (porazit "Sbornou" Sovětského svazu bylo věcí národní hrdosti po roce 1968) dokázal vybojovat zlaté medaile. Byla to první zlatá medaile pro Československo od roku 1949.

Šťastný, ačkoliv byl v týmu stále relativně mladý, se nezalekl atmosféry a přispěl svými výkony k historickému úspěchu. Jeho dravost platila i na fyzicky silné Sověty a houževnaté Švédy. Tento turnaj ho definitivně katapultoval mezi světovou elitu.

Katovice 1976 a olympiády

Další zlato přidal v roce 1976 v polských Katovicích. Tento turnaj byl specifický tím, že československý tým prošel turnajem suverénně a porazil Sovětský svaz. Šťastný byl v té době na vrcholu fyzických sil a zkušeností.

Startoval také na dvou zimních olympiádách:

Kanadský pohár 1976

Samostatnou kapitolou je Kanadský pohár 1976. Tento turnaj byl prvním, kde se střetli nejlepší hráči světa včetně profesionálů z NHL (kteří na MS a ZOH startovat nemohli). Československo zde způsobilo senzaci postupem do finále, kde svedlo vyrovnaný boj s hvězdným výběrem Kanady (Orr, Esposito, Hull).

Šťastný se v konfrontaci s nejlepším hokejem světa neztratil. Jeho styl hry – rychlost a důraz – byl pro zámořský hokej jako stvořený. Právě zde si získal respekt kanadských expertů, kteří oceňovali, že se nebojí jít do skrumáží před brankou, což bylo v té době doménou spíše kanadských hráčů.

🇩🇪 Německá mise: ESV Kaufbeuren

V roce 1981, ve věku 32 let, dostal Bohuslav Šťastný (spolu s Vladimírem Martincem) povolení k legálnímu odchodu do zahraničí. V té době to byla odměna pro zasloužilé reprezentanty (nad 30 let a určitý počet startů). Jeho kroky směřovaly do západoněmeckého klubu ESV Kaufbeuren.

V Kaufbeurenu se setkal opět se svým "dvojčetem" Martincem. Společně tento provinční klub pozvedli na nevídanou úroveň. Šťastný zde potvrdil svou pověst střelce. V německé lize (Bundesliga) dával mraky gólů a stal se miláčkem místních fanoušků. Německý hokej mu seděl – byl méně svázaný taktikou než československá liga, což mu dávalo více prostoru pro ofenzivní manévry.

V Kaufbeurenu strávil čtyři sezóny, během nichž se stal legendou i tohoto klubu. Jeho číslo 17 je zde, stejně jako v Pardubicích, posvátné.

💼 Život po kariéře a trenérství

Po návratu z Německa a ukončení aktivní hráčské kariéry se Bohuslav Šťastný vrátil do Pardubic. U hokeje zůstal v roli trenéra a funkcionáře. Působil u mládeže i u A-týmu Tesly. Jeho trenérský styl vycházel z jeho hráčských zkušeností – vyžadoval nasazení, bruslení a přímočarost.

Nezapomněl však ani na svůj původní region a věnoval se rozvoji hokeje v Chotěboři, kde pomáhal s výchovou nových talentů. V pozdějších letech působil také jako manažer a sportovní ředitel.

📊 Statistiky a ocenění

Statistiky Bohuslava Šťastného jsou důkazem jeho dlouhověkosti a konzistentní výkonnosti.

Sezóna Tým Soutěž Zápasy Góly Asistence Body
1967/68 Tesla Pardubice ČSHL 26 8 4 12
1968/69 Tesla Pardubice ČSHL 35 17 10 27
1969/70 Tesla Pardubice ČSHL 36 17 14 31
1970/71 Tesla Pardubice ČSHL 36 16 13 29
1971/72 Tesla Pardubice ČSHL 36 17 16 33
1972/73 Tesla Pardubice ČSHL 39 26 20 46
1973/74 Tesla Pardubice ČSHL 41 19 17 36
1974/75 Tesla Pardubice ČSHL 43 26 17 43
1975/76 Tesla Pardubice ČSHL 32 15 17 32
1976/77 Tesla Pardubice ČSHL 44 25 25 50
1977/78 Tesla Pardubice ČSHL 44 18 17 35
1978/79 Tesla Pardubice ČSHL 41 18 20 38
1979/80 Tesla Pardubice ČSHL 42 18 15 33
1980/81 Tesla Pardubice ČSHL 36 17 16 33
1981/82 ESV Kaufbeuren Bundesliga 44 29 26 55
1982/83 ESV Kaufbeuren Bundesliga 36 19 18 37

(Poznámka: Tabulka obsahuje vybrané sezóny. Statistiky v Bundeslize se mohou v různých zdrojích mírně lišit v závislosti na započítání play-off.)

  • Celkem v lize: 526 zápasů, 256 gólů.
  • Reprezentace: 188 zápasů, 73 gólů.

Ocenění

  • Síň slávy českého hokeje: Uveden v roce 2010.
  • Vyřazené číslo: Jeho číslo 17 je vyřazeno z užívání v klubu HC Dynamo Pardubice.
  • Mistr světa: 1972, 1976.
  • Mistr Evropy: 1971, 1972, 1976, 1977.

🔍 Herní styl a technika

Pro laika by se mohl Bohuslav Šťastný jevit "jen" jako střelec, ale jeho hra byla mnohem komplexnější.

  • Bruslení: Měl velmi nízké těžiště a široký postoj, což ho činilo velmi stabilním v osobních soubojích. Bylo těžké ho odstavit od puku.
  • Střela: Jeho "tahák" (střela tahem) byl pověstný. Nepotřeboval velký nápřah, dokázal vystřelit v plné jízdě a z nečekaných úhlů.
  • Hra bez puku: To byla jeho nejsilnější stránka, která není ve statistikách vidět. Dokázal na sebe navázat dva hráče soupeře, aby uvolnil prostor pro Martince. Nebál se "černé práce" u mantinelu.

Pro laiky

Představte si hokejový útok jako hudební kapelu. Vladimír Martinec byl kytarový virtuos, který hrál složitá sóla. Jiří Novák byl basák, který držel rytmus a spojoval vše dohromady. A Bohuslav Šťastný? To byl bubeník, který do toho mlátil hlava nehlava, dodával energii, důraz a v rozhodujících chvílích dal ten finální úder. Bez něj by ta kapela nikdy nehrála tak dobře. Byl to ten chlap, který se nebál ušpinit si ruce, vletět do skrumáže, dostat hokejkou do obličeje, jen aby dal gól. A dával jich spousty. Pro Pardubice je to stejná legenda, jako je pro fotbalovou Spartu třeba Horst Siegl.

Zdroje