Josef Mikoláš

Josef Mikoláš
Výška	175 cm
Váha	76 kg
Pozice	brankář
Lapačka	levá
Číslo	1
Reprezentace	Šablona:Vlajka Československo

Josef Mikoláš (narozen 23. ledna 1938 v Třinci – zemřel 20. března 2015 v Ostravě) byl československý hokejový brankář a později uznávaný sportovní novinář. Do historie se nesmazatelně zapsal především v roce 1961, kdy svými fantastickými výkony dovedl československou reprezentaci k titulu mistrů Evropy a stříbrným medailím na mistrovství světa.

Jeho jméno je synonymem pro klubovou věrnost Vítkovicím (ačkoliv závěr kariéry strávil jinde) a pro neuvěřitelnou bojovnost. Mikoláš byl prvním brankářem v historii, který získal prestižní ocenění Zlatá hokejka** pro nejlepšího hokejistu Československa (1961), a v témže roce se stal i **Sportovcem roku, což je pro zástupce kolektivního sportu mimořádný úspěch.

V období let 2024 až 2026 je jeho odkaz intenzivně připomínán v souvislosti s 10. výročím jeho úmrtí** (březen 2025) a **65. výročím slavného šampionátu v Ženevě (březen 2026), kde se stal národním hrdinou.

Hráčská kariéra

Začátky v hornickém kraji

Josef Mikoláš se narodil v Třinci, ale jeho život a kariéra jsou spjaty s Ostravou. Vyrůstal v drsném prostředí průmyslového regionu, což formovalo jeho houževnatou povahu. S hokejem začínal poměrně pozdě a do branky se postavil spíše náhodou, když chyběl gólman.

Jeho talent byl však nepopiratelný. Vyznačoval se, na tehdejší dobu, velmi dynamickým stylem chytání. Neměl sice robustní postavu jako někteří jeho konkurenti, ale nahrazoval to bleskovým postřehem, mrštností a především odvahou. V 50. letech, kdy brankáři chytali bez masek, se nebhal vrhat pod nohy útočícím hráčům a čelit tvrdým střelám vlastní tváří.

Do ligového hokeje vstoupil v dresu Vítkovických železáren (VŽKG). Vítkovice v té době nepatřily k absolutní špičce jako Rudá hvězda Brno, ale byly týmem, který dokázal potrápit kohokoliv. Mikoláš se rychle stal miláčkem ostravského publika. Fanoušci oceňovali, že "Pepa" dokáže vychytat i nemožné a že pro tým dýchá.

Zázračný rok 1961

Vrcholem kariéry Josefa Mikoláše byl rok 1961. Nominace na Mistrovství světa 1961 ve švýcarských městech Ženeva a Lausanne nebyla samozřejmostí. V té době měla reprezentace k dispozici i brněnskou hvězdu Vladimíra Nadrchala. Trenéři Zdeněk Andršt a Vladimír Kostka však vsadili na Mikoláše jako na jedničku.

Tento tah se ukázal jako geniální. Mikoláš na turnaji předváděl výkony, které vstoupily do dějin:

Zápas proti SSSR (6:4): Sovětský svaz byl v té době považován za neporazitelný stroj. Mikoláš však v brance čaroval. Zlikvidoval nespočet šancí sovětských hvězd jako byli Majorov nebo Staršinov. Jeho jistota dodala sebevědomí spoluhráčům v poli (Bubník, Pantůček), kteří dokázali zápas otočit. Byla to první velká porážka SSSR na MS po mnoha letech.
Zápas proti Kanadě (1:1): Kanada, reprezentovaná týmem Trail Smoke Eaters, hrála brutální hokej. Mikoláš schytal mnoho ran, ale odmítl střídat. Remíza 1:1, kterou zachránil gólem v závěru Miroslav Vlach, byla z velké části Mikolášovou zásluhou.
Titul Mistra Evropy: Díky výsledkům se Československo stalo nejlepším evropským týmem turnaje (zlato brala Kanada). Mikoláš byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu podle mnoha novinářských anket (oficiální direktoriát ocenil Setha Martina, ale morálním vítězem byl Mikoláš).

Po návratu domů vypukla "Mikolášománie". Brankář s typickým "knírkem" (který občas nosil) a bez masky se stal celebritou. V anketě Zlatá hokejka** porazil všechny útočné hvězdy a stal se prvním brankářem v historii, který tuto trofej získal. Korunu všemu nasadilo vítězství v anketě **Sportovec roku 1961, kde nechal za sebou všechny československé sportovce napříč disciplínami.

Kariéra po vrcholu a pád Vítkovic

Udržet se na vrcholu je často těžší než se na něj dostat. V dalších letech se Mikoláš potýkal s kolísavou formou celého vítkovického týmu.

MS 1963 (Stockholm): Mikoláš byl opět v brance a pomohl týmu k bronzovým medailím. Ačkoliv už nezářil tak jasně jako v Ženevě, stále patřil ke světové špičce.
Sestup: V sezóně 1964/1965 postihla Vítkovice katastrofa – sestup z nejvyšší soutěže. Pro Mikoláše, který byl zvyklý na reprezentaci, to byla těžká rána. Aby si udržel šanci na národní dres a hrál nejvyšší soutěž, musel učinit těžké rozhodnutí.

Angažmá v Chomutově (1965–1968)

Přestoupil do týmu VTŽ Chomutov. V severočeském klubu strávil tři sezóny. I zde byl oporou a pomáhal týmu udržet se v lize, ale na své reprezentační úspěchy už navázat nedokázal. Do brankoviště národního týmu se drala nová, fenomenální dvojice Vladimír Dzurilla – Vladimír Nadrchal, která ovládla 60. léta.

Mikoláš se později do Vítkovic vrátil, aby pomohl klubu zpět do ligy, ale jeho aktivní kariéra se pomalu chýlila ke konci. Definitivně pověsil brusle na hřebík v roce 1970.

Život po hokeji: Od lapačky k peru

Josef Mikoláš byl nejen talentovaným sportovcem, ale i inteligentním a sečtělým člověkem. Po skončení kariéry neskončil u trénování, jak bývá zvykem, ale vrhl se na dráhu sportovního novináře.

Tato "druhá kariéra" byla neméně úspěšná. Mikoláš dokázal využít své hluboké znalosti hry. Jeho články nebyly jen suchým popisem dění, ale obsahovaly analytický vhled bývalého hráče, který ví, co se děje v kabině i na ledě.

Působil v redakcích ostravských deníků i celostátních sportovních periodik.
Byl dlouholetým spolupracovníkem týdeníku Gól** a deníku **Československý sport.
Jeho reportáže z hokejového prostředí byly ceněny pro svou autenticitu. Nebál se kritizovat, ale vždy s respektem k hráčům.

Kromě novinařiny se věnoval i práci pro klub HC Vítkovice v různých organizačních rolích, ale pero a blok mu byly bližší než trenérská píšťalka.

Odkaz a výročí (2024–2026)

Odkaz Josefa Mikoláše je v českém hokeji stále živý, a to zejména v období let 2024–2026, které přináší významná výročí.

10. výročí úmrtí (Březen 2025)

V březnu 2025 si hokejová veřejnost, a především klub HC Vítkovice Ridera, připomene 10 let od chvíle, kdy Josef Mikoláš zemřel.

Pietní akty: Klub Vítkovice pravidelně uctívá památku své legendy ceremoniálem před ligovým zápasem. Jeho dres s číslem, které je vyřazeno, visí pod stropem Ostravar Arény.
Média: V březnu 2025 se očekává řada vzpomínkových článků a televizních reportáží, které připomenou nejen jeho sportovní úspěchy, ale i jeho novinářskou práci a lidské kvality.

65. výročí MS 1961 (Březen 2026)

Rok 2026 bude patřit vzpomínce na "Zázrak v Ženevě". Od památného turnaje uplyne 65 let.

Josef Mikoláš bude v lednu a březnu 2026 připomínán jako hlavní hrdina tohoto turnaje. Historici a publicisté budou analyzovat jeho styl chytání (bez masky) v kontrastu se současným hokejem.
Síň slávy: Jeho profil v Síni slávy českého hokeje (kam byl uveden v roce 2010) bude v roce 2026 středem zájmu návštěvníků.

Aktuální vnímání (2026)

V roce 2026 je Josef Mikoláš vnímán jako "otec moderních vítkovických brankářů". Ačkoliv neměl moderní styl, jeho bojovnost je dávána za vzor mladým gólmanům v akademii Vítkovic. Je symbolem doby, kdy hokejisté byli "kluci z fabriky", kteří hráli srdcem. Jeho příběh (z hornického kraje až na vrchol Evropy) je inspirací.

Statistiky a úspěchy

Hráčská kariéra - Klubová (výběr)

Sezóna	Tým	Soutěž	Zápasy	Poznámka
1956/57	VŽKG Ostrava	I. liga	-	Debut v lize
1957/58	VŽKG Ostrava	I. liga	-
1958/59	VŽKG Ostrava	I. liga	-
1959/60	VŽKG Ostrava	I. liga	-
1960/61	VŽKG Ostrava	I. liga	28	Životní sezóna, Zlatá hokejka
1961/62	VŽKG Ostrava	I. liga	29
1962/63	VŽKG Ostrava	I. liga	26
1963/64	VŽKG Ostrava	I. liga	31
1964/65	VŽKG Ostrava	I. liga	29	Sestup týmu
1965/66	VTŽ Chomutov	I. liga	35
1966/67	VTŽ Chomutov	I. liga	32
1967/68	VTŽ Chomutov	I. liga	30
1968/69	VŽKG Ostrava	II. liga	-	Návrat do 2. ligy

Reprezentace

Rok	Turnaj	Zápasy	Minuty	OG	Úspěch
1961	MS	6	360	9	Šablona:Stříbrná medaile Stříbro, 🏆 Mistr Evropy
1963	MS	6	288	12	Šablona:Bronzová medaile Bronz
Celkem Reprezentace		29

Individuální ocenění

1961: Zlatá hokejka (Nejlepší hokejista Československa).
1961: Sportovec roku Československa.
1961: Nejlepší brankář Mistrovství světa (podle novinářů).
2010: Uveden do Síň slávy českého hokeje.

Zajímavosti

Styl bez masky: Mikoláš chytal většinu své vrcholné kariéry bez masky. Když ji později začal zkoušet (inspirován Sethem Martinem a Nadrchalem), stěžoval si, že mu omezuje výhled a necítí se v ní dobře. K masce se přiklonil až v samotném závěru kariéry.
Povolání: I během své hráčské kariéry byl zaměstnancem Vítkovických železáren. Hokej byl tehdy oficiálně amatérským sportem.
Rivalita s Nadrchalem: S brněnským Vladimírem Nadrchalem byli velcí rivalové o post reprezentační jedničky, ale zároveň se respektovali. Nadrchal byl klidnější, techničtější (a dříve s maskou), Mikoláš byl živelnější a spoléhal na reflexy.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Literatura

JENŠÍK, Miloslav. *Kronika českého hokeje*. Praha: Olympia, 2001.
GUT, Karel; VLK, Gustav. *Světový hokej*. Praha: Olympia, 1990.