Vjačeslav Staršinov

Vjačeslav Staršinov
Celé jméno	Vjačeslav Ivanovič Staršinov
Datum narození	6. května 1940
Místo narození	Moskva, Sovětský svaz
Státní příslušnost	(dříve), (nyní)
Povolání	hokejový útočník, trenér, univerzitní profesor
Aktivní od	1957
Aktivní do	1979

Vjačeslav Ivanovič Staršinov (rusky: Вячесла́в Ива́нович Старши́нов; * 6. května 1940, Moskva, Sovětský svaz) je bývalý sovětský a ruský profesionální hokejový útočník, který nastupoval na pozici středního útočníka (centra). Patří mezi nejvýznamnější a nejúspěšnější postavy v historii sovětského i světového ledního hokeje. Většinu své dlouhé a úspěšné kariéry spojil s moskevským klubem Spartak Moskva, za který v nejvyšší sovětské soutěži odehrál 540 utkání a vstřelil přes 400 branek, což z něj činí jednoho z nejlepších střelců historie sovětské hokejové ligy.

Na mezinárodní scéně reprezentoval Sovětský svaz v období jeho největší dominance. Je dvojnásobným olympijským vítězem (z let 1964 a 1968) a neuvěřitelným devítinásobným mistrem světa (vítězil nepřetržitě v letech 1963 až 1971). V reprezentačním dresu sborné odehrál 182 oficiálních mezistátních utkání, ve kterých zaznamenal 149 branek. Zúčastnil se také legendární Série století (Summit Series) v roce 1972 proti profesionálům z Kanady.

Kromě svých hráčských a trenérských úspěchů je Staršinov výjimečný také svou akademickou dráhou. Po skončení aktivní kariéry získal titul kandidáta pedagogických věd a po desetiletí působil jako univerzitní profesor a vedoucí katedry tělesné výchovy na Moskevském inženýrsko-fyzikálním institutu (MIFI). Za svůj celoživotní přínos byl v roce 2007 slavnostně uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF).

👶 Mládí a hokejové začátky

Vjačeslav Staršinov se narodil na jaře roku 1940 v Moskvě. Jeho rané dětství bylo poznamenáno těžkými podmínkami druhé světové války, během níž vyrůstal v chudších poměrech se třemi sestrami. Jako většina sovětských chlapců té doby se sportu věnoval na zamrzlých ulicích a pláccích. Původně se zaměřoval na fotbal a takzvaný ruský hokej (bandy), který se hrál s míčkem na velkém kluzišti. Z těchto sportů si odnesl výbornou fyzickou vytrvalost a stabilitu, ačkoliv jeho technika bruslení s klasickým pukem byla v počátcích považována za neortodoxní a poněkud těžkopádnou.

K lednímu hokeji s pukem přešel organizovaně až v dorosteneckém věku, kdy se přihlásil do mládežnické akademie klubu Spartak Moskva na slavném kluzišti Širjajevo pole. Do klubu jej přijali legendární trenéři Vladimir Stěpanov a Alexandr Igumnov. Zpočátku se zdálo, že Staršinov kvůli svému hrubšímu stylu bruslení nebude mít šanci prosadit se mezi technicky vyspělejšími vrstevníky. Dokonce i někteří spoluhráči údajně vyjadřovali nespokojenost s tím, že by s ním měli nastupovat v jedné formaci. Trenér Igumnov však v urostlém mladíkovi s medvědí silou viděl obrovský potenciál a rozhodl se na jeho rozvoji pracovat.

Igumnovova předpověď se brzy naplnila. Staršinov svou ohromnou silou, pílí a nezlomnou vůlí rychle odstranil své nedostatky. Již v sedmnácti letech, v roce 1957, debutoval v prvním týmu Spartaku Moskva v nejvyšší sovětské hokejové lize a postupně se propracoval mezi největší hvězdy soutěže.

⚔️ Zlatá éra ve Spartaku Moskva

Celá domácí kariéra Vjačeslava Staršinova v Sovětském svazu je spjata s jediným klubem – Spartakem Moskva. V tehdejším sovětském hokeji, kterému dominoval armádní kolos CSKA Moskva a policejní Dynamo Moskva, představoval Spartak takzvaný „lidový klub“, který spoléhal na své vlastní odchovance a podporu široké veřejnosti.

Na konci padesátých let vytvořil trenérský štáb útočnou formaci, která se zapsala do dějin světového hokeje. Na pozici středního útočníka se postavil Vjačeslav Staršinov, na levé křídlo Boris Majorov a na pravé křídlo jeho dvojče Jevgenij Majorov. Tato takzvaná „S-M-M“ formace (Staršinov-Majorov-Majorov) se stala ofenzivním motorem Spartaku a brzy i sovětské reprezentace. Hráči se na ledě doplňovali téměř naslepo; zatímco bratři Majorovové vynikali technikou a rychlostí, Staršinov dominoval v předbrankovém prostoru, odkud dokázal díky své fyzické síle dorážet puky a odstavovat bránící hráče. Zářili také specifickou kombinací přihrávek, která využívala faktu, že Staršinov hrál s držením hole napravo, což ideálně vyhovovalo kombinacím z levé strany od Borise Majorova.

S formací v plné síle dokázal Spartak Moskva narušit hegemonii armádního CSKA. V roce 1962 získal Spartak pod Staršinovovým vedením titul mistra Sovětského svazu. Tento úspěch si zopakovali ještě v letech 1967 a 1969. Sám Staršinov patřil mezi nejdominantnější střelce historie soutěže. V sezóně 1966/67 se stal nejlepším střelcem ligy se ziskem 47 branek. O rok později, v sezóně 1967/68, tento individuální triumf obhájil se 46 zásahy a ovládl i celkové kanadské bodování.

Na jaře 1972 vstřelil svou 380. branku v sovětské lize, čímž překonal do té doby platný historický rekord, který držel Alexej Guryšev. Staršinov následně poprvé ukončil svou aktivní hráčskou kariéru. O několik let později se však na led ještě několikrát vrátil a svou bilanci v sovětské nejvyšší soutěži uzavřel s celkovým počtem 540 odehraných utkání a 405 (podle některých ruských archivů 406 či 408) vstřelenými góly.

🥇 Mezinárodní reprezentace a olympijské triumfy

V národním dresu sborné Sovětského svazu debutoval Vjačeslav Staršinov v roce 1960. S reprezentačním dresem získal svou první medaili na Mistrovství světa 1961 ve Švýcarsku, odkud si odvezl bronz. Od roku 1963 však sovětský tým zahájil nevídanou vítěznou éru, která přinesla devět zlatých medailí z mistrovství světa v řadě (1963 až 1971), a Staršinov byl u všech těchto triumfů.

Jeho olympijská bilance je neméně ohromující. Zúčastnil se Zimních olympijských her 1964 v rakouském Innsbrucku, kde sovětský výběr získal zlaté medaile. Stejný úspěch zopakoval i na Zimních olympijských hrách 1968 ve francouzském Grenoblu. V letech 1969 až 1971 působil ve funkci oficiálního kapitána sovětské reprezentace, což svědčilo o jeho obrovské autoritě a respektu, který požíval i u přísných reprezentačních trenérů Anatolije Tarasova a Arkadije Černyševa.

Z individuálního hlediska byl na mezinárodní scéně mimořádně úspěšný. Na Mistrovství světa 1965 v Tampere byl vyhlášen nejlepším útočníkem celého šampionátu. Stal se rovněž nejlepším střelcem na světových šampionátech v letech 1963 a 1966. Slavný trenér Tarasov o něm prohlásil, že na ledě připomíná „medvěda“, s nímž soupeři nedokážou pohnout, a přirovnal jej k sovětské obdobě kanadské legendy Phila Esposita. Celkově za reprezentaci odehrál 182 utkání a nastřílel 149 branek.

🍁 Série století (Summit Series 1972)

Specifickou kapitolou v závěru jeho reprezentační dráhy byla legendární Série století (Summit Series) na podzim roku 1972. Během této série se výběr Sovětského svazu vůbec poprvé oficiálně utkal s týmem Kanady tvořeným výhradně profesionálními hvězdami z NHL.

V té době bylo Staršinovovi 32 let a měl za sebou formální konec kariéry ve Spartaku. Nový reprezentační trenér Vsevolod Bobrov se však rozhodl využít jeho enormní zkušenosti pro specifické zápasy proti tvrdě hrajícím kanadským profesionálům a zařadil jej do nominace. Staršinov nastoupil do druhého utkání série, které se konalo v Torontu. Bobrov jej postavil na pozici centra elitní formace s hvězdnými křídly Valerijem Charlamovem a Alexandrem Malcevem. Záměrem bylo, aby silný Staršinov čelil tvrdé kanadské formaci vedené Philem Espositem a Waynem Cashmanem. Tento tah však nevyšel podle představ; experimentální útočná řada postrádala sehranost, Sověti v tomto utkání podlehli Kanadě 1:4 a Staršinov se do dalších zápasů série již neprobojoval. Bylo to jeho poslední mezinárodní vystoupení v sovětském dresu.

🇯🇵 Působení v Japonsku

Po ukončení prvního trenérského období ve Spartaku v polovině sedmdesátých let (více v kapitole o trenérské kariéře) se Staršinov rozhodl pro na tu dobu zcela unikátní krok. V roce 1975 odešel, s oficiálním povolením sovětských úřadů, do Japonska. Stal se jedním z prvních sovětských hokejistů, kterým bylo umožněno působit v zahraniční lize.

Na Dálném východě podepsal smlouvu s klubem Oji Eagles (Oji Seishi), který sídlil ve městě Tomakomai. V Japonsku zastával kumulovanou funkci hrajícího trenéra. V místní nejvyšší soutěži japonského mistrovství patřil k nejlepším hráčům. Navzdory blížícímu se čtyřicátému roku věku a faktu, že soutěžní ročník v Japonsku byl relativně krátký, si udržoval vynikající ofenzivní formu. Během tří sezón (od roku 1975 do 1978) dovedl japonský tým na vyšší taktickou úroveň. Japonská zkušenost pro něj zároveň znamenala zajímavé pedagogické obohacení.

Před japonskou přestávkou a těsně po ní ještě stihl operativně vypomoci svému domovskému Spartaku Moskva. Například v únoru 1975 pomohl týmu po krátkém návratu na led jako aktivní hráč a do organizace z Moskvy se vrátil i pro ročník 1978/79, kdy ve věku téměř 39 let odehrál 37 utkání, vsítil 11 branek, připsal si 7 asistencí a s týmem získal bronzové medaile sovětského šampionátu, načež svou hráčskou dráhu definitivně a trvale uzavřel.

👔 Trenérská, manažerská a akademická dráha

Staršinov patřil k vysoce intelektuálně založeným sportovcům. Již během své vrcholové hráčské kariéry dokázal úspěšně dokončit náročné vysokoškolské studium. V roce 1964 absolvoval Moskevský letecký institut (později známý jako MATI). Poté, co v roce 1972 poprvé oznámil odchod do hráčského důchodu, byl okamžitě jmenován hlavním trenérem Spartaku Moskva. Tým vedl po dvě kompletní sezóny. Hned ve svém prvním trenérském ročníku 1972/73 dovedl Spartak ke stříbrným medailím v mistrovství SSSR.

Po návratu z Japonska a definitivním konci hráčské kariéry se rozhodl věnovat převážně akademické sféře. V roce 1975 obhájil vědeckou disertaci a získal titul kandidáta pedagogických věd. V roce 1979 přijal nabídku z Moskevského inženýrsko-fyzikálního institutu (MIFI), kde byl jmenován vedoucím katedry tělesné výchovy. Tuto funkci na jedné z nejprestižnějších technických univerzit v zemi zastával nepřetržitě neuvěřitelných 44 let, a to až do roku 2023, kdy ve věku třiaosmdesáti let přešel na pozici emeritního profesora-konzultanta.

Nezapomněl ovšem ani na svou hokejovou rodinu. V těžkých ekonomických dobách po rozpadu Sovětského svazu aktivně pomáhal hokejovému Spartaku přežít. V letech 1999 až 2003 působil jako viceprezident klubu a od roku 2002 vykonával funkci prezidenta HC Spartak Moskva. Angažoval se rovněž na pozici předsedy Ruské hokejové federace (1987–1991).

Kromě sportovní a pedagogické činnosti napsal několik úspěšných knih. Mezi nejznámější patří jeho sportovní memoáry s názvem „Já, střední útočník“ (Я — центрфорвард, vydáno v roce 1971) a metodická publikace „Hokejová škola“ (Хоккейная школа, 1974). Za svůj přínos obdržel obrovské množství vyznamenání, mezi jinými Olympijský řád (2000), ruský Řád Za zásluhy o vlast III. a IV. stupně, Řád cti, a v éře Sovětského svazu například Řád rudého praporu práce (1965) a Řád Odznak cti (1968).

🏒 Herní styl a charakteristické rysy

Typickým vizuálním znakem Vjačeslava Staršinova byl jeho ochranný prvek hlavy. Zcela netradičně a proti všem tehdejším zvyklostem nenosil upevňovací řemínek helmy pod bradou, nýbrž jej měl zapnutý vysoko nad bradou, těsně pod spodním rtem, případně jej měl umístěn volně na tvářích.

Z čistě herního hlediska dominoval brutální fyzickou silou a rovnováhou. Odborníci jej charakterizovali jako hráče, kterého je prakticky nemožné odstavit od dorážek před brankovištěm. Nebyl elegantním bruslařem typu Borise Majorova, avšak vynikal brilantním hokejovým myšlením, bleskovou orientací v chumlu před brankou a velmi tvrdou střelou švihem i příklepem. Tyto atributy mu umožňovaly prosazovat se proti nejsilnějším obráncům tehdejších severoamerických či švédských týmů.

📈 Statistiky

Následující tabulky prezentují kompletní statistická data z kariéry Vjačeslava Staršinova. Je nutné upozornit, že v hokejových soutěžích tehdejšího Sovětského svazu v 50. a 60. letech 20. století nebyly plně metodicky evidovány počty asistencí a trestných minut, a dokonce i počty odehraných zápasů u starších ročníků jsou z historických zdrojů pro jednotlivé hráče nekompletní. V souladu s fakty jsou tyto buňky explicitně označeny jako nedostupné. Zahrnuty jsou rovněž sezóny z Japonska, kde působil z pozice hrajícího trenéra.

Klubové statistiky

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1957/58	Spartak Moskva	SSSR	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1958/59	Spartak Moskva	SSSR	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1959/60	Spartak Moskva	SSSR	data nejsou dostupná	16	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1960/61	Spartak Moskva	SSSR	data nejsou dostupná	16	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1961/62	Spartak Moskva	SSSR	29	29	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1962/63	Spartak Moskva	SSSR	37	23	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1963/64	Spartak Moskva	SSSR	data nejsou dostupná	34	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1964/65	Spartak Moskva	SSSR	33	25	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1965/66	Spartak Moskva	SSSR	32	22	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1966/67	Spartak Moskva	SSSR	44	47	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1967/68	Spartak Moskva	SSSR	44	46	9	55	34
1968/69	Spartak Moskva	SSSR	41	40	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1969/70	Spartak Moskva	SSSR	38	34	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1970/71	Spartak Moskva	SSSR	39	22	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1971/72	Spartak Moskva	SSSR	32	15	8	23	10
1972/73	Spartak Moskva	SSSR	data nejsou dostupná	—	—	—	—
1973/74	Spartak Moskva	SSSR	data nejsou dostupná	—	—	—	—
1974/75	Spartak Moskva	SSSR	27	13	8	21	16
1975/76	Oji Eagles	JIHL	15	20	12	32	data nejsou dostupná
1976/77	Oji Eagles	JIHL	15	22	17	39	data nejsou dostupná
1977/78	Oji Eagles	JIHL	15	13	11	24	data nejsou dostupná
1978/79	Spartak Moskva	SSSR	37	11	7	18	10
Celkem	16 aktivních sezón v SSSR	SSSR	540	405	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná

(Poznámka k sezónám 1972/73 a 1973/74: Vjačeslav Staršinov v těchto sezónách nenastoupil jako aktivní hráč na led, působil exkluzivně jako hlavní trenér klubu Spartak Moskva, kolonky jsou označeny pomlčkou. Oficiální celkový součet gólů v sovětské lize je většinou zdrojů uváděn jako 405, některé ruské historické prameny udávají i 406 nebo 408 v závislosti na archivní evidenci z 50. let).*

Reprezentace

Následující tabulka zahrnuje kompletní oficiální starty za národní tým SSSR na zimních olympijských hrách, mistrovstvích světa a specifické Sérii století (Summit Series).

Rok	Turnaj	Reprezentace	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Umístění
1961	MS (senioři)	SSSR	7	6	3	9	11	3. místo (Bronz)
1963	MS (senioři)	SSSR	7	8	3	11	10	1. místo (Zlato)
1964	Olympijské hry	SSSR	8	8	4	12	6	1. místo (Zlato)
1965	MS (senioři)	SSSR	7	6	2	8	12	1. místo (Zlato)
1966	MS (senioři)	SSSR	7	11	1	12	8	1. místo (Zlato)
1967	MS (senioři)	SSSR	7	4	2	6	2	1. místo (Zlato)
1968	Olympijské hry	SSSR	7	6	2	8	6	1. místo (Zlato)
1969	MS (senioři)	SSSR	10	6	2	8	6	1. místo (Zlato)
1970	MS (senioři)	SSSR	9	5	3	8	6	1. místo (Zlato)
1971	MS (senioři)	SSSR	9	4	5	9	6	1. místo (Zlato)
1972	Série století	SSSR	1	0	0	0	0	Exhibiční série

Zdroje