Ludvík XVIII.

Rozbalit box

Obsah boxu

Ludvík XVIII.
Louis Stanislas Xavier de France
Titul	Král Francie a Navarry
Období vlády	6. dubna 1814 – 20. března 1815 8. července 1815 – 16. září 1824
Korunovace	nebyl korunován
Předchůdce	Napoleon I.
Nástupce	Karel X.
Datum narození	17. listopadu 1755
Místo narození	Zámek ve Versailles, Francie
Datum úmrtí	16. září 1824 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Tuilerijský palác, Paříž, Francie
Místo pohřbení	Bazilika Saint-Denis
Dynastie	Bourboni
Otec	Ludvík Ferdinand Bourbonský
Matka	Marie Josefa Saská
Manželka/y	Marie Josefína Savojská
Děti	žádní

Ludvík XVIII. (celým jménem Louis Stanislas Xavier de France; 17. listopadu 1755, Versailles – 16. září 1824, Paříž) byl král francouzský a navarrský z rodu Bourbonů, který vládl od roku 1814 do své smrti v roce 1824, s výjimkou stodenního období v roce 1815, kdy se k moci dočasně vrátil Napoleon Bonaparte. Jeho vláda, známá jako Restaurace Bourbonů, představovala pokus o smíření monarchistických tradic s dědictvím Francouzské revoluce a napoleonské éry.

Před nástupem na trůn byl znám jako hrabě z Provence (comte de Provence). Byl mladším bratrem krále Ludvíka XVI. a starším bratrem budoucího krále Karla X. Během revoluce uprchl do exilu, kde strávil více než dvě desetiletí a stal se ústřední postavou francouzské monarchistické emigrace. Po pádu Napoleona byl dosazen na trůn koaličními mocnostmi. Jeho nejvýznamnějším politickým činem bylo vydání Konstituční charty z roku 1814, která zavedla ve Francii konstituční monarchii a zaručovala mnohé občanské svobody.

👑 Život před revolucí

Louis Stanislas Xavier se narodil na zámku ve Versailles jako čtvrtý syn dauphina Ludvíka Ferdinanda a jeho druhé manželky Marie Josefy Saské. Byl vnukem krále Ludvíka XV. Po narození obdržel titul hraběte z Provence. Na rozdíl od svého staršího bratra, budoucího Ludvíka XVI., který byl spíše plachý a nerozhodný, byl Ludvík považován za inteligentního, sečtělého a politicky ambiciózního. Věnoval se studiu klasické literatury a historie a byl známý svým bystrým úsudkem.

V roce 1771 se oženil s princeznou Marií Josefínou Savojskou, dcerou sardinského krále Viktora Amadea III. Manželství však nebylo šťastné a zůstalo bezdětné. U dvora svého bratra Ludvíka XVI. se snažil získat politický vliv, ale král mu příliš nedůvěřoval a držel ho stranou od klíčových rozhodnutí. Hrabě z Provence se netajil svými liberálnějšími názory a zpočátku sympatizoval s některými reformními myšlenkami, které předcházely revoluci.

🏃‍♂️ Exil a revoluční léta

S propuknutím Francouzské revoluce v roce 1789 se postavení královské rodiny dramaticky zhoršilo. V červnu 1791, ve stejnou dobu jako jeho bratr Ludvík XVI. (viz Útěk do Varennes), hrabě z Provence úspěšně uprchl z Paříže a dostal se do Rakouského Nizozemí. Na rozdíl od krále, jehož útěk selhal, se mu podařilo dostat do bezpečí a stal se vůdčí osobností monarchistické emigrace.

Po popravě Ludvíka XVI. v lednu 1793 se prohlásil regentem za svého synovce, mladého Ludvíka XVII., který byl uvězněn v pařížském Templu. Po zprávě o smrti Ludvíka XVII. v roce 1795 se hrabě z Provence prohlásil králem Francie jako Ludvík XVIII. (číslovku zvolil z úcty ke svému synovci, který fakticky nikdy nevládl).

Během svého dlouhého exilu pobýval na různých místech v Evropě, včetně Verony v Benátské republice, Jelgavy v Rusku a nakonec v Hartwell House v Anglii. Z exilu vydával manifesty, v nichž sliboval obnovení monarchie, ale postupem času si uvědomil, že návrat k absolutismu starého režimu (Ancien régime) je nemožný. Jeho postoj se stal pragmatičtějším a smířlivějším.

🏛️ První restaurace a Sto dní

V roce 1814, po porážce Napoleona a jeho abdikaci, byl Ludvík XVIII. pozván zpět do Francie, aby usedl na trůn. Jeho návrat, známý jako První restaurace, byl z velké části dílem Talleyranda a vítězných spojeneckých mocností (Spojené království, Rakousko, Prusko a Rusko).

Jedním z jeho prvních a nejdůležitějších kroků bylo vydání Konstituční charty 4. června 1814. Tento dokument vytvořil kompromis mezi starým a novým řádem. Zavedl dvoukomorový parlament (Poslanecká sněmovna a Sněmovna pairů), zaručil rovnost před zákonem, náboženskou svobodu (s katolicismem jako státním náboženstvím) a potvrdil vlastnická práva nabytá během revoluce, včetně prodeje církevního a šlechtického majetku. Charta byla pokusem o vytvoření stabilní konstituční monarchie po vzoru britského systému.

Jeho vláda však byla přerušena 1. března 1815, kdy Napoleon uprchl z ostrova Elba a vrátil se do Francie. Ludvík XVIII., jehož režim si ještě nezískal pevnou podporu, byl nucen uprchnout z Paříže do Gentu. Následovalo období známé jako Stodenní císařství.

📜 Druhá restaurace a vláda (1815–1824)

Po Napoleonově definitivní porážce v bitvě u Waterloo v červnu 1815 se Ludvík XVIII. vrátil na trůn podruhé. Tato Druhá restaurace začala v mnohem obtížnější atmosféře. Země byla vyčerpaná a ponížená porážkou. Na jihu Francie propukl tzv. Bílý teror, během něhož monarchističtí extremisté, známí jako ultraroyalisté, páchali násilí na stoupencích revoluce a Napoleona.

Ludvík XVIII. se snažil vést umírněnou politiku a brzdit radikalismus ultraroyalistů, které vedl jeho vlastní bratr, hrabě z Artois (budoucí Karel X.). Král se opíral o umírněné ministry, jako byli vévoda de Richelieu a později Élie Decazes, a snažil se udržet rovnováhu mezi liberály a ultras. V roce 1823 nařídil vojenskou intervenci do Španělska, aby potlačil liberální revoluci a obnovil absolutistickou moc krále Ferdinanda VII.

V posledních letech života trpěl Ludvík XVIII. vážnými zdravotními problémy, zejména dnou a obezitou, které ho upoutaly na invalidní vozík. Jeho politický vliv slábl a moc postupně přecházela do rukou ultraroyalistů. Zemřel 16. září 1824 v Tuilerijském paláci v Paříži jako poslední francouzský monarcha, který zemřel na trůně. Jeho nástupcem se stal jeho bratr Karel X.

⚖️ Politika a odkaz

Hlavním odkazem Ludvíka XVIII. je jeho snaha o politický kompromis a stabilizaci Francie po čtvrtstoletí revolucí a válek. Na rozdíl od mnoha jiných emigrantů pochopil, že návrat k předrevolučnímu absolutismu je nemožný. Konstituční charta z roku 1814 byla klíčovým dokumentem, který položil základy francouzského parlamentarismu v 19. století.

Byl pragmatickým a inteligentním panovníkem, který se snažil "znárodnit monarchii a zroyalizovat národ". Jeho vláda přinesla Francii období relativního míru a ekonomické obnovy. Jeho umírněná politika však byla neustále pod tlakem jak zleva (od liberálů a bonapartistů), tak zejména zprava (od ultraroyalistů). Jeho smrt a nástup jeho bratra Karla X., který se pokusil obnovit absolutistické praktiky, nakonec vedly k Červencové revoluci v roce 1830.

👨‍👩‍👧 Osobní život a charakter

Ludvík XVIII. byl komplexní osobností. Byl velmi sečtělý, miloval latinské klasiky (zejména Horatia) a měl vytříbený literární vkus. Byl také známým gurmánem, což přispělo k jeho obezitě a zdravotním problémům. Jeho manželství s Marií Josefínou Savojskou bylo formální a bezdětné; pár žil z velké části odděleně. Blízký vztah měl naopak se svou favoritkou Zoé Talon, comtesse du Cayla, která na něj měla v posledních letech života značný vliv.

Politicky byl spíše opatrný a nerozhodný, ale zároveň dokázal být tvrdohlavý, pokud šlo o zachování královské důstojnosti a prerogativ. Jeho schopnost přizpůsobit se nové politické realitě ho odlišovala od mnoha jeho současníků z řad monarchistů a umožnila mu udržet se na trůně po téměř deset let.

💡 Pro laiky

• Restaurace Bourbonů: Jedná se o období v dějinách Francie (1814–1830), kdy se na trůn vrátila dynastie Bourbonů po pádu Napoleona. Cílem bylo obnovit monarchii, ale ne úplně se vrátit do doby před revolucí.
• Konstituční charta z roku 1814: Byla to v podstatě první moderní ústava Francie. Nebyla to plná demokracie, ale zaručovala základní práva (svoboda slova, náboženství) a vytvořila parlament. Král měl stále velkou moc, ale už nemohl vládnout úplně sám.
• Ultraroyalisté: Byla to politická skupina, která chtěla úplný návrat ke starým pořádkům před revolucí. Byli "královštější než král" a odmítali jakýkoli kompromis s revolučními myšlenkami. Chtěli vrátit šlechtě a církvi jejich původní moc a majetek. Ludvík XVIII. s nimi často bojoval o vliv.
• Sto dní: Krátké období v roce 1815, kdy Napoleon utekl z vyhnanství na ostrově Elba, vrátil se do Francie a znovu se chopil moci. Ludvík XVIII. musel uprchnout. Toto období skončilo Napoleonovou porážkou v bitvě u Waterloo.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025