Žlutá zimnice

Žlutá zimnice
	Virion viru žluté zimnice
Původce	Virus žluté zimnice (Flavivirus)
Přenos	Štípnutí infikovaným komárem (především rody Aedes a Haemagogus)
Inkubační doba	3–6 dní
Příznaky	Horečka, zimnice, bolesti hlavy, bolesti zad, bolesti svalů, nauzea, zvracení, únava. V těžkých případech žloutenka, krvácení, zvracení krve ("černé zvratky"), selhání orgánů.
Diagnostika	PCR, sérologické testy (detekce protilátek IgM)
Léčba	Podpůrná (neexistuje specifická antivirová léčba)
Prevence	Očkování (vakcína 17D), ochrana před komáry
Prognóza	U těžkých forem úmrtnost 20–50 %
MKN-10	A95
MKN-9	060
DiseasesDB	14331
MedlinePlus	001365

Rozbalit box

Obsah boxu

Žlutá zimnice je akutní virové hemoragické onemocnění, které se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Afriky a Jižní Ameriky. Je způsobena virem žluté zimnice, který patří do rodu Flavivirus. Název nemoci je odvozen od jednoho z jejích nejcharakterističtějších příznaků – žloutenky, která způsobuje zežloutnutí kůže a očního bělma v důsledku poškození jater. Přenašečem viru je infikovaný komár, nejčastěji druh Aedes aegypti. Onemocnění má široké spektrum projevů, od mírných, chřipce podobných stavů až po těžkou, život ohrožující formu s krvácením a selháním orgánů. Proti žluté zimnici existuje vysoce účinná a bezpečná vakcína, která poskytuje celoživotní imunitu.

📜 Historie

Původ žluté zimnice je s největší pravděpodobností v Africe, odkud se nemoc rozšířila do Ameriky v 16. a 17. století prostřednictvím obchodu s otroky. Virus a jeho přenašeč, komár Aedes aegypti, nalezli v Novém světě ideální podmínky pro šíření.

🏛️ Epidemie a objevy

Od 17. do počátku 20. století způsobila žlutá zimnice rozsáhlé a devastující epidemie v přístavních městech Severní i Jižní Ameriky a dokonce i v Evropě. Jedna z nejznámějších epidemií postihla Philadelphii v roce 1793, kdy zemřelo přibližně 10 % populace města. Tyto epidemie měly obrovský dopad na hospodářství, obchod a demografii postižených oblastí.

Dlouho se věřilo, že se nemoc šíří přímým kontaktem nebo kontaminovanými předměty. Průlom v pochopení přenosu přišel na konci 19. století. Kubánský lékař Carlos Finlay jako první v roce 1881 formuloval teorii, že nemoc přenáší komáři. Jeho hypotézu experimentálně potvrdila až komise americké armády pod vedením majora Waltera Reeda na Kubě v roce 1900. Tento objev umožnil zavedení účinných opatření proti šíření nemoci, zaměřených na likvidaci komářích líhnišť.

Tato nově nabytá znalost byla klíčová například při stavbě Panamského průplavu. Předchozí francouzský pokus o stavbu v 80. letech 19. století ztroskotal z velké části kvůli obrovské úmrtnosti dělníků na žlutou zimnici a malárii. Americký projekt pod vedením Williama C. Gorgase na počátku 20. století byl úspěšný i díky masivní kampani na hubení komárů, která dramaticky snížila výskyt obou nemocí.

💉 Vývoj vakcíny

Dalším milníkem v boji proti žluté zimnici byl vývoj vakcíny. V roce 1937 vyvinul mikrobiolog Max Theiler a jeho tým v Rockefellerově nadaci vysoce účinnou živou atenuovanou vakcínu známou jako kmen 17D. Za tento objev obdržel Theiler v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství. Vakcína 17D se používá dodnes a je považována za jednu z nejúspěšnějších vakcín v historii.

🦠 Původce a přenos

Původcem onemocnění je RNA virus z čeledi Flaviviridae, rodu Flavivirus. Do stejného rodu patří i viry způsobující horečka Dengue, horečku Zika nebo západonilskou horečku.

Přenos probíhá výhradně štípnutím infikovaného komára. Člověk je pro komára infekční krátce před nástupem horečky a během prvních 3–5 dnů nemoci. Rozlišují se tři hlavní cykly přenosu:

Sylvatický (džunglový) cyklus: Virus cirkuluje mezi opicemi (primární hostitelé) a komáry žijícími v korunách stromů (např. rody Haemagogus a Sabethes v Americe, různé druhy Aedes v Africe). Člověk se nakazí náhodně, když vstoupí do džungle (např. dřevorubci, lovci).
Městský cyklus: Virus je přenášen mezi lidmi komárem Aedes aegypti, který je dokonale adaptován na život v blízkosti lidských obydlí. Tento cyklus je zodpovědný za velké epidemie ve městech. Komáři se množí v jakékoliv stojaté vodě (sudy, pneumatiky, květináče).
Savanský (přechodný) cyklus: Vyskytuje se v Africe a představuje přechod mezi džunglovým a městským cyklem. Komáři (např. Aedes africanus) přenášejí virus z opic na lidi i mezi lidmi v menších venkovských osadách.

🩺 Klinický obraz a průběh

Inkubační doba nemoci je obvykle 3 až 6 dní. Onemocnění má typicky dvoufázový průběh.

1. Akutní fáze

Tato fáze začíná náhle a trvá 3–4 dny. Příznaky zahrnují:

Vysoká horečka
Zimnice a třesavka
Silné bolesti hlavy
Bolesti zad a svalů
Světloplachost (fotofobie)
Nauzea (nevolnost) a zvracení
Zpomalení srdeční frekvence v poměru k vysoké teplotě (tzv. Fagetovo znamení)

U většiny pacientů po této fázi nemoc končí a dochází k uzdravení.

2. Toxická fáze

Asi u 15–25 % pacientů dochází po krátkém období remise (12–24 hodin), kdy se jim zdánlivě uleví, k návratu příznaků v mnohem závažnější formě. Tato toxická fáze je charakterizována selháváním orgánů:

Poškození jater: Vede k žloutence, která dala nemoci jméno.
Poškození ledvin: Může vést k selhání ledvin.
Krvácivé projevy (hemoragie): Krvácení z dásní, nosu, do žaludku (projevuje se jako zvracení natrávené krve, tzv. vómito negro – černé zvratky) a do kůže.
Šok a multiorgánové selhání.

Úmrtnost v toxické fázi je vysoká, dosahuje 20–50 % i více. Pacienti, kteří přežijí, se obvykle uzdraví bez trvalých následků a získávají celoživotní imunitu.

🔬 Diagnostika

Diagnóza je založena na klinických příznacích, cestovatelské anamnéze (pobyt v endemické oblasti) a laboratorním potvrzení. V časné fázi nemoci lze virus detekovat pomocí PCR (polymerázová řetězová reakce) z krve. Později se diagnóza opírá o sérologické testy, které prokazují přítomnost specifických protilátek třídy IgM a IgG.

Diferenciální diagnostika musí vyloučit jiná onemocnění s podobnými příznaky, jako jsou malárie, leptospiróza, virová hepatitida, horečka Dengue a další hemoragické horečky (např. Ebola, Lassa).

💊 Léčba a prognóza

Proti viru žluté zimnice neexistuje žádná specifická antivirová léčba. Terapie je proto čistě podpůrná a symptomatická. Zahrnuje:

Hospitalizaci, ideálně na jednotce intenzivní péče u těžkých případů.
Klid na lůžku.
Dostatečnou hydrataci a udržování rovnováhy elektrolytů.
Léky na snížení horečky a bolesti (je třeba se vyhnout nesteroidním antiflogistikům jako aspirin nebo ibuprofen, protože zvyšují riziko krvácení).
Léčbu sekundárních bakteriálních infekcí.
V těžkých případech podporu životních funkcí, např. dialýza při selhání ledvin.

Prognóza závisí na formě onemocnění. Lehké formy končí úplným uzdravením. U pacientů, u kterých se rozvine toxická fáze, je prognóza vážná a úmrtnost se pohybuje mezi 20 a 50 %.

💉 Prevence

Prevence je klíčová a spočívá ve dvou hlavních strategiích: očkování a ochraně před komáry.

Očkování

Nejúčinnější prevencí je očkování živou atenuovanou vakcínou kmene 17D. Vakcína je velmi bezpečná a poskytuje silnou, pravděpodobně celoživotní imunitu již po jedné dávce. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto od roku 2016 již nedoporučuje přeočkování po 10 letech, s výjimkou specifických rizikových skupin.

Očkování je povinné nebo důrazně doporučené pro cestovatele do endemických oblastí v Africe a Jižní Americe. Doklad o očkování se zaznamenává do Mezinárodního očkovacího průkazu (tzv. "žlutá knížka"). Očkování se nedoporučuje u kojenců do 9 měsíců, těhotných žen a osob s vážně oslabenou imunitou.

Ochrana před komáry

Další důležitou součástí prevence je ochrana před štípnutím komáry, zejména během dne, kdy jsou komáři rodu Aedes nejaktivnější. Doporučená opatření zahrnují:

Používání repelentů s účinnou látkou (DEET, ikaridin).
Nošení vhodného oblečení (dlouhé rukávy a nohavice), ideálně světlé barvy.
Používání moskytiér, zejména pokud nejsou okna a dveře chráněny sítěmi.
Likvidace stojatých vod v okolí obydlí, které slouží jako líhniště komárů.

🌍 Geografické rozšíření a epidemiologie

Žlutá zimnice je endemická v tropických oblastech 34 zemí v Africe (především subsaharské) a 13 zemí v Jižní a Střední Americe. Podle odhadů WHO dochází ročně k přibližně 200 000 případům a 30 000 úmrtím, přičemž většina případů není hlášena.

V Asii se nemoc nevyskytuje, ačkoliv zde žije přenašeč Aedes aegypti. Důvody nejsou zcela jasné, ale předpokládá se, že by zavlečení viru do této hustě osídlené a dosud neimunizované oblasti mohlo mít katastrofální následky. Proto mnoho asijských zemí vyžaduje doklad o očkování od cestujících přijíždějících z endemických oblastí.

V posledních letech docházelo k opakovaným epidemiím v Brazílii, Angole a Demokratické republice Kongo, což zdůrazňuje potřebu udržovat vysokou proočkovanost populace v rizikových oblastech.

💡 Pro laiky

Virus: Je to miniaturní infekční částice, která se nedokáže sama množit. Potřebuje k tomu buňky živého organismu (člověka, zvířete, rostliny). Virus žluté zimnice napadá hlavně buňky jater.
Vektor: Je to živý organismus, který přenáší nemoc z jednoho jedince na druhého, aniž by sám onemocněl. V případě žluté zimnice je vektorem komár. Nasaje krev s virem od nakaženého a při dalším štípnutí ho předá zdravému člověku.
Žloutenka (Jaundice): Je to stav, kdy kůže a oční bělmo zežloutnou. Je to způsobeno hromaděním látky zvané bilirubin v krvi. Bilirubin vzniká při rozpadu červených krvinek a normálně ho zpracovávají játra. Když jsou játra poškozena virem žluté zimnice, nedokážou bilirubin odbourat a ten se hromadí v těle.
Hemoragická horečka: Je to obecný název pro skupinu nemocí, které se projevují vysokou horečkou a krvácením. Virus poškodí krevní cévy, které se stanou propustnějšími, a zároveň naruší srážení krve.
Vakcína: Je to přípravek, který "naučí" imunitní systém rozpoznat a bojovat proti konkrétnímu původci nemoci (např. viru), aniž by nemoc skutečně způsobil. Tělo si vytvoří protilátky a paměťové buňky, takže při skutečném setkání s virem je připraveno se rychle a účinně bránit.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025