Abbásovský chalífát

Rozbalit box

Obsah boxu

Abbásovský chalífát (arabsky الخلافة العباسية, al-Chiláfa al-Abbásíja) byl třetí islámský chalífát, který následoval po proroku Mohamedovi. Vládl v letech 750–1258 n. l. a jeho vládnoucí dynastie, Abbásovci, odvozovala svůj původ od Mohamedova nejmladšího strýce Abbáse ibn Abd al-Muttaliba. Chalífát vznikl svržením Umajovského chalífátu během tzv. Abbásovské revoluce.

Na vrcholu své moci představoval Abbásovský chalífát politické, kulturní a vědecké centrum islámského světa. Jeho hlavní město, nově založený Bagdád, se stalo jedním z největších a nejvyspělejších měst své doby. Období rané abbásovské vlády je často označováno jako Islámský zlatý věk, během něhož vzkvétala věda, filosofie, medicína, matematika a literatura. Po zhruba dvou stoletích centralizované moci začal chalífát postupně ztrácet politickou kontrolu nad vzdálenějšími provinciemi, kde se k moci dostávaly lokální dynastie. Přesto si abbásovští chalífové udrželi duchovní autoritu nad většinou sunnitského světa.

Konec hlavní linie chalífátu přišel v roce 1258, kdy mongolská vojska pod vedením Hülegüho dobyla a zničila Bagdád. Přeživší členové dynastie uprchli do Egypta, kde pod ochranou Mamlúckého sultanátu v Káhiře založili tzv. stínový chalífát, který plnil pouze ceremoniální a náboženskou funkci až do roku 1517, kdy byla tato poslední stopa abbásovské moci zrušena po dobytí Egypta Osmanskou říší.

📜 Historie

революция Abbásovců

Nespokojenost s vládou Umajovců sílila v polovině 8. století. Byli vnímáni jako příliš světští, favorizující Araby na úkor nearabských muslimů (tzv. mawali), a jejich vláda byla mnohými považována za nelegitimní. Abbásovci, jakožto potomci Prorokova strýce, využili této nespokojenosti a postavili se do čela široké koalice, která zahrnovala Peršany, ší'itské skupiny a další nespokojence.

Povstání, vedené geniálním stratégem Abú Muslim, propuklo v provincii Chorásán (dnešní východní Írán a Afghánistán). V roce 750 byla ummajovská armáda drtivě poražena v bitvě na řece Záb a první abbásovský chalífa, As-Saffáh, byl prohlášen vládcem. Následovalo systematické vyvraždění téměř celého ummajovského rodu, s výjimkou Abd ar-Rahmána I., který uprchl do Al-Andalusu (dnešní Španělsko), kde založil samostatný Córdobský emirát.

🌟 Zlatý věk islámu

Druhý chalífa, Al-Mansúr, založil v roce 762 nové hlavní město – Bagdád. Město, strategicky umístěné na březích řeky Tigris, se rychle stalo centrem světového obchodu, vzdělanosti a kultury. Za vlády chalífů jako Hárún ar-Rašíd (786–809) a jeho syna Al-Ma'mún (813–833) dosáhl chalífát svého vrcholu.

Toto období je známé jako Islámský zlatý věk. V Bagdádu byl založen Dům moudrosti (Bajt al-Hikma), obrovská knihovna a překladatelské centrum, kde učenci z celého známého světa překládali díla Aristotela, Platóna, Galéna a dalších řeckých, perských a indických myslitelů do arabštiny. Díky tomu byly mnohé antické spisy zachovány pro budoucí generace. Vědci jako Al-Chorezmí položili základy algebry, Ibn Síná (Avicenna) sepsal svůj Kánon medicíny, který byl v Evropě používán jako standardní lékařská učebnice po staletí, a astronomové zpřesňovali mapy hvězdné oblohy. Literatura vzkvétala, nejznámějším dílem z této doby je sbírka příběhů Tisíc a jedna noc.

📉 Fragmentace a úpadek

Již od 9. století začala centrální moc chalífátu slábnout. Obrovská rozloha říše ztěžovala efektivní správu a v odlehlých provinciích se začali prosazovat místní guvernéři a dynastie, které vládly de facto nezávisle, i když formálně stále uznávaly duchovní autoritu bagdádského chalífy. Mezi tyto dynastie patřili například Aghlabovci v severní Africe, Tulúnovci v Egyptě nebo Sámánovci v Persii a Střední Asii.

Dalším faktorem úpadku byl rostoucí vliv turkických vojenských otroků (Ghilman nebo Mamlúci), které chalífové původně najímali jako svou osobní gardu. Tito vojáci se postupně stali tak mocnými, že dosazovali a sesazovali chalífy podle své vůle. V roce 945 obsadila Bagdád perská ší'itská dynastie Bújovců, která si přisvojila titul amír al-umará (velitel velitelů) a ponechala chalífovi pouze symbolickou náboženskou roli. Později Bújovce vystřídali sunnitští Seldžučtí Turci, kteří se stali novými světskými vládci říše.

⚔️ Mongolská invaze a pád Bagdádu

Definitivní konec abbásovské moci v Mezopotámii přišel v 13. století s expanzí Mongolské říše. V roce 1258 dorazila k Bagdádu obrovská armáda vedená Hülegüem, vnukem Čingischána. Poslední bagdádský chalífa, Al-Musta'sim, odmítl kapitulovat.

Po krátkém obléhání Mongolové město dobyli a rozpoutali týden trvající masakr a ničení. Statisíce obyvatel byly zabity, včetně chalífy a jeho rodiny. Město bylo srovnáno se zemí, paláce a mešity vypáleny. Zničena byla i největší pokladnice vědění té doby, Dům moudrosti. Jeho knihy byly údajně v takovém množství vhozeny do řeky Tigris, že se její vody zbarvily na černo inkoustem. Pád Bagdádu je považován za jednu z největších kulturních katastrof v dějinách a symbolický konec Zlatého věku islámu.

🕌 Káhirský stínový chalífát

Několik let po zničení Bagdádu se jednomu z přeživších členů abbásovského rodu podařilo uprchnout do Káhiry, která byla v té době hlavním městem mocného Mamlúckého sultanátu. Mamlúčtí sultáni, kteří krátce předtím porazili Mongoly v bitvě u Ajn Džalút, přijali Abbásovce a ustanovili je jako ceremoniální chalífy. Tito "stínoví" chalífové neměli žádnou politickou moc, ale jejich přítomnost dodávala mamlúcké vládě legitimitu v očích sunnitského světa. Tato linie pokračovala až do roku 1517, kdy osmanský sultán Selim I. dobyl Egypt. Poslední abbásovský chalífa Al-Mutawakkil III. byl odvezen do Istanbulu a titul chalífy přešel na osmanské sultány.

🏛️ Vláda a administrativa

Abbásovský stát byl mnohem více centralizovaný a byrokratičtější než ummajovský. Vláda se silně inspirovala perskými sásánovskými vzory.

Chalífa: Absolutní vládce, považovaný za nástupce Proroka a vůdce všech muslimů (Amír al-Mu'minín). Jeho moc byla teoreticky neomezená, ale v praxi často omezována vezíry, vojenskými veliteli nebo dvorskými intrikami.
Vezír: Nejvyšší úředník a hlavní poradce chalífy, v podstatě premiér. Tento úřad, převzatý z perské tradice, se stal klíčovým prvkem abbásovské administrativy. Slavnou rodinou vezírů byli Barmakovci.
Byrokracie (Díván): Státní správa byla rozdělena do několika ministerstev (dívánů), která se starala o finance, armádu, poštu a další oblasti.
Kádí: Soudce, který rozhodoval právní spory na základě islámského práva šaría.

Na rozdíl od Umajovců, kteří preferovali Araby, Abbásovci vytvořili kosmopolitní říši, kde měli nearabští muslimové, zejména Peršané, mnohem větší vliv a příležitosti k postupu ve státní správě i armádě.

🔬 Věda a kultura

Období Abbásovců je synonymem pro vrchol islámské civilizace.

Věda a matematika: Arabští a perští učenci stavěli na základech řeckého, indického a perského vědění. Al-Chorezmí zavedl indické číslice (dnes známé jako arabské) a položil základy algebry a algoritmů. V astronomii byly zpřesněny Ptolemaiovy výpočty a stavěly se observatoře. V chemii (alchymii) působil Džábir ibn Hajján.
Medicína: Lékaři jako Ar-Rází (Rhazes) a Ibn Síná (Avicenna) systematizovali lékařské znalosti a jejich díla byla studována po staletí. V Bagdádu a dalších velkých městech existovaly vyspělé nemocnice (bimaristany), které poskytovaly bezplatnou péči a sloužily i jako lékařské školy.
Filosofie: Filosofové jako Al-Kindí, Al-Fárábí a Ibn Rušd (Averroes, působil později v Al-Andalusu) se snažili skloubit islámskou teologii s řeckou racionální filosofií, zejména s učením Aristotela.
Technologie: V chalífátu se rozšířila výroba papíru (technologie převzatá z Číny po bitvě na řece Talas v roce 751), což vedlo k masivnímu šíření knih a vzdělanosti. Zdokonaleny byly také zavlažovací techniky, větrné mlýny a různé strojírenské postupy.

💰 Ekonomika

Abbásovský chalífát byl ekonomickou velmocí své doby. Jeho prosperita stála na několika pilířích:

Zemědělství: Díky rozsáhlým zavlažovacím systémům se pěstovaly plodiny jako rýže, cukrová třtina a bavlna.
Obchod: Bagdád byl křižovatkou hlavních obchodních cest, včetně Hedvábné stezky. Obchodníci cestovali po souši i po moři až do Číny, Indie, jihovýchodní Asie, Afriky a Evropy. Používal se jednotný monetární systém založený na zlatém dináru a stříbrném dirhamu.
Řemesla a průmysl: Vzkvétala výroba textilu (hedvábí, brokát, mušelín), koberců, keramiky, oceli (tzv. damašská ocel) a papíru.

💡 Pro laiky

Co je to chalífát? Chalífát je islámská forma vlády, kde vládce (chalífa) je považován za politického i náboženského nástupce proroka Mohameda a vůdce všech muslimů na světě. Abbásovský chalífát byl třetí v pořadí po chalífátu Rášidů a Umajovců.
Kdo byli Abbásovci? Byla to dynastie (vládnoucí rod), která odvozovala svůj původ od Abbáse, strýce proroka Mohameda. To jim dávalo větší náboženskou legitimitu než předchozím Umajovcům.
Proč byl Bagdád tak důležitý? Bagdád, založený Abbásovci, se stal na stovky let největším centrem vědy, kultury a obchodu na světě. Byl to jakýsi "New York" nebo "Londýn" své doby. Jeho zničení Mongoly v roce 1258 je proto považováno za obrovskou historickou tragédii.
Co byl Dům moudrosti? Představte si to jako největší univerzitu a knihovnu na světě v jednom. Učenci zde shromažďovali a překládali veškeré dostupné vědění z antického Řecka, Persie a Indie do arabštiny, čímž ho zachránili a dále rozvinuli. Bez Domu moudrosti by se k nám mnoho děl, například od Aristotela, možná nikdy nedostalo.

👑 Seznam významných chalífů

As-Saffáh (750–754): První abbásovský chalífa, zakladatel dynastie.
Al-Mansúr (754–775): Skutečný budovatel říše, založil Bagdád a položil základy administrativy.
Hárún ar-Rašíd (786–809): Jeho vláda je považována za vrchol Zlatého věku. Je známý z příběhů Tisíce a jedné noci.
Al-Ma'mún (813–833): Velký patron vědy a umění, za jeho vlády dosáhl Dům moudrosti největšího rozkvětu.
Al-Mu'tasim (833–842): Začal ve velkém spoléhat na turkické vojáky a přesunul hlavní město dočasně do Samarry.
Al-Musta'sim (1242–1258): Poslední abbásovský chalífa v Bagdádu, popravený Mongoly.

Šablona:Aktualizováno