Lymfatický systém
Obsah boxu
Lymfatický systém (též mízní systém) je jednosměrná síť cév a orgánů, která je životně důležitou součástí imunitního a oběhového systému všech obratlovců, včetně člověka. Jeho hlavní funkcí je udržování tkáňové tekutinové rovnováhy, obrana organismu proti infekcím a transport tuků z trávicí soustavy. Na rozdíl od krevního oběhu, který je uzavřeným okruhem poháněným srdcem, je lymfatický systém otevřený a nemá centrální pumpu.
Systém se skládá z čiré tekutiny zvané lymfa (míza), sítě lymfatických cév, které tuto tekutinu transportují, a specializovaných lymfatických orgánů a tkání, jako jsou lymfatické uzliny, slezina, brzlík, mandle a kostní dřeň.
📜 Historie výzkumu
První zmínky o strukturách podobných lymfatickým cévám pocházejí již od starověkých řeckých lékařů, jako byl Hippokratés v 5. století př. n. l. nebo Hérofilos a Erasistratos v Alexandrii. Jejich pozorování však byla neúplná a často mylně interpretována.
Skutečný průlom v pochopení lymfatického systému nastal až v 17. století:
- **Gasparo Aselli (1622):** Italský anatom při pitvě psa objevil bílé cévy v okruží tenkého střeva, které nazval lacteae (mléčné cévy). Správně identifikoval, že transportují chylus (lymfa obohacená o tuky), ale mylně se domníval, že vedou do jater.
- **Jean Pecquet (1651):** Francouzský vědec objevil hlavní lymfatický kmen, hrudní mízovod (ductus thoracicus), a jeho rozšířený začátek, cisterna chyli. Prokázal, že lymfa z trávicího traktu neústí do jater, ale vlévá se do podklíčkových žil, a tím se dostává do krevního oběhu.
- **Olaus Rudbeck a Thomas Bartholin (kolem roku 1652):** Nezávisle na sobě popsali lymfatický systém jako ucelenou a samostatnou soustavu v celém těle, oddělenou od krevního oběhu. Rudbeck byl pravděpodobně první, kdo systém komplexně popsal, ale Bartholin publikoval své práce dříve. Právě Bartholin zavedl termín vasa lymphatica (lymfatické cévy).
🧬 Struktura a součásti
Lymfatický systém je tvořen několika klíčovými komponentami, které spolupracují na zajištění jeho funkcí.
Lymfa (míza)
Lymfa je nažloutlá tekutina, která vzniká z tkáňového moku. Tkáňový mok je v podstatě filtrovaná krevní plazma, která omývá buňky v tkáních a dodává jim živiny a kyslík. Většina tohoto moku se vrací zpět do krevních kapilár, ale přibližně 10 % (asi 2–3 litry denně) je nasáto do lymfatických kapilár a stává se z něj lymfa.
Složení lymfy je podobné krevní plazmě, ale obsahuje výrazně méně proteinů. Hlavní buněčnou složkou jsou lymfocyty, typ bílých krvinek, které hrají ústřední roli v imunitě. Lymfa z trávicího traktu, zvaná chylus, je navíc bohatá na kapénky tuků (chylomikrony), což jí dodává mléčné zbarvení.
Lymfatické cévy
Lymfatické (mízní) cévy tvoří rozsáhlou síť, která začíná slepě v tkáních a postupně se spojuje do větších cév.
Lymfatické kapiláry
Jedná se o nejmenší cévy systému. Začínají slepě v mezibuněčných prostorách téměř všech tkání (s výjimkou centrální nervové soustavy, kostní dřeně, chrupavek a rohovky). Jejich stěna je tvořena jedinou vrstvou endotelových buněk, které se překrývají jako tašky na střeše a tvoří tak miniaturní chlopně. Když tlak tkáňového moku vzroste, tyto chlopně se otevřou a umožní tekutině, proteinům a dokonce i bakteriím či nádorovým buňkám vstoupit do kapiláry.
Sběrné lymfatické cévy a kmeny
Lymfatické kapiláry se spojují do větších sběrných cév, které svou strukturou připomínají žíly. Mají tenčí stěny a jsou vybaveny četnými chlopněmi, které zajišťují jednosměrný tok lymfy. Pohyb lymfy je pasivní a je poháněn stahy okolních svalů, pulzací blízkých tepen a dýchacími pohyby.
Sběrné cévy se postupně spojují do větších lymfatických kmenů, které odvádějí lymfu z velkých oblastí těla. Tyto kmeny se nakonec vlévají do dvou hlavních mízovodů:
- Hrudní mízovod (ductus thoracicus): Největší lymfatická céva v těle. Sbírá lymfu z dolních končetin, pánve, břicha, levé poloviny hrudníku, levé horní končetiny a levé poloviny hlavy a krku. Ústí do soutoku levé podklíčkové a levé vnitřní hrdelní žíly.
- Pravý mízovod (ductus lymphaticus dexter): Mnohem kratší céva, která sbírá lymfu z pravé horní končetiny, pravé poloviny hrudníku a pravé poloviny hlavy a krku. Ústí do soutoku pravé podklíčkové a pravé vnitřní hrdelní žíly.
Lymfatické orgány a tkáně
Lymfatické orgány jsou místa, kde se tvoří, zrají a aktivují lymfocyty. Dělí se na primární a sekundární.
Primární lymfatické orgány
Jsou místem vzniku a zrání (maturace) lymfocytů.
- Kostní dřeň (medulla ossium): Nachází se uvnitř kostí. Je místem krvetvorby, kde vznikají všechny krevní buňky, včetně prekurzorů lymfocytů. B-lymfocyty zde také dozrávají.
- Brzlík (thymus): Orgán uložený v horní části hrudníku za hrudní kostí. Je místem, kde dozrávají a "školí se" T-lymfocyty. Brzlík je největší v dětství a po pubertě postupně zaniká a je nahrazován tukovou tkání.
Sekundární lymfatické orgány a tkáně
Jsou místem, kde se zralé lymfocyty setkávají s antigeny a kde dochází k zahájení imunitní odpovědi.
- Lymfatické uzliny (nodi lymphoidei): Malé orgány fazolovitého tvaru, které jsou vloženy do průběhu lymfatických cév. Fungují jako biologické filtry – lymfa jimi protéká a je zde očišťována od patogenů, buněčného odpadu a nádorových buněk pomocí makrofágů. Jsou také hlavním místem aktivace lymfocytů. V těle se jich nachází několik stovek, zejména v oblastech krku, podpaží a třísel.
- Slezina (lien): Největší lymfatický orgán, uložený v levé horní části břišní dutiny. Na rozdíl od uzlin filtruje krev, nikoli lymfu. Skládá se z červené dřeně (odbourávání starých červených krvinek a krevních destiček) a bílé dřeně (lymfatická tkáň, kde probíhají imunitní reakce proti patogenům v krvi).
- Mandle (tonsillae): Shluky lymfatické tkáně umístěné v oblasti nosohltanu, které tvoří tzv. Waldeyerův lymfatický okruh. Jsou první obrannou linií proti patogenům vstupujícím do těla dýchacími cestami nebo potravou.
- MALT (Mucosa-Associated Lymphoid Tissue): Difuzní lymfatická tkáň spojená se sliznicemi, zejména v trávicím (např. Peyerovy plaky v tenkém střevě), dýchacím a močopohlavním systému.
⚙️ Funkce lymfatického systému
Lymfatický systém plní tři základní, vzájemně propojené funkce.
1. Udržování rovnováhy tekutin
Každý den prosákne z krevních kapilár do tkání asi 20 litrů tekutiny. Z toho se přibližně 17 litrů vrátí zpět do krve žilní částí kapilár. Zbývající 3 litry, které by jinak způsobily otoky (edém), sbírá lymfatický systém a vrací je zpět do krevního oběhu. Tím udržuje konstantní objem a tlak tkáňového moku.
2. Imunitní obrana
Tato funkce je klíčová pro ochranu těla.
- **Filtrace:** Lymfatické uzliny a slezina fungují jako filtry, které zachycují a ničí mikroorganismy (viry, bakterie), cizorodé částice a poškozené buňky.
- **Imunitní dohled:** Lymfocyty neustále cirkulují mezi krví, tkáněmi a lymfatickými orgány a "hlídkují" v těle.
- **Aktivace imunitní odpovědi:** Když lymfocyty v sekundárních lymfatických orgánech narazí na antigen (např. z bakterie), aktivují se, množí se a spouštějí specifickou imunitní odpověď, která vede k produkci protilátek a specializovaných T-lymfocytů.
3. Transport tuků
Tuky a v tucích rozpustné vitamíny (A, D, E, K) vstřebané v tenkém střevě jsou příliš velké na to, aby prošly do krevních kapilár. Místo toho vstupují do specializovaných lymfatických kapilár zvaných chylózní cévy (lakteály). Odtud jsou ve formě chylu transportovány přes hrudní mízovod do krve, čímž zpočátku obcházejí játra.
🩺 Klinický význam a onemocnění
Poruchy lymfatického systému mohou mít vážné zdravotní následky.
- Lymfedém: Otok způsobený hromaděním lymfy v tkáních v důsledku poškození nebo zablokování lymfatických cév. Může být vrozený (primární) nebo získaný (sekundární), například po chirurgickém odstranění uzlin (často při léčbě rakoviny prsu), po ozařování nebo v důsledku infekce (např. elefantiáza).
- Lymfadenopatie: Zvětšení lymfatických uzlin. Je to běžný příznak infekce (např. angína, infekční mononukleóza), kdy se v uzlinách množí lymfocyty bojující s patogenem. Může však být i příznakem vážnějších onemocnění, včetně autoimunitních chorob nebo rakoviny.
- Lymfangitida: Zánět lymfatických cév, obvykle způsobený bakteriální infekcí. Projevuje se jako červený pruh na kůži vedoucí od místa infekce k nejbližším uzlinám.
- Nádorová onemocnění:
* Lymfom: Nádorové onemocnění, které vychází přímo z lymfocytů. Dělí se na Hodgkinův lymfom a non-Hodgkinovy lymfomy. * Metastazování: Lymfatický systém je jednou z hlavních cest, kudy se mohou šířit nádorové buňky z primárního ložiska do jiných částí těla. Proto se při operacích nádorů často odstraňují i spádové (sentinelové) uzliny k vyšetření.
- Splenomegalie: Zvětšení sleziny, které může být způsobeno řadou onemocnění, včetně infekcí (mononukleóza), onemocnění jater nebo rakoviny krve.
💡 Pro laiky
Lymfatický systém si lze představit jako kombinaci městské kanalizace a bezpečnostní služby.
- **Kanalizace:** Naše buňky žijí v tekutině, podobně jako domy ve městě. Z krevního oběhu (vodovod) do této tekutiny neustále přitéká "čistá voda" s živinami. Lymfatický systém funguje jako kanalizace, která sbírá přebytečnou "použitou vodu" (tkáňový mok) spolu s odpadem a zajišťuje, aby se město nezaplavilo (nevznikl otok).
- **Bezpečnostní služba:** Než se tato "voda" vrátí zpět do hlavního oběhu, protéká přes kontrolní stanice – lymfatické uzliny. V těchto stanicích sídlí "policisté" (bílé krvinky), kteří kontrolují, zda se v tekutině nenacházejí "vetřelci" jako bakterie nebo viry. Pokud někoho najdou, spustí poplach, zavolají posily a vetřelce zlikvidují. Proto nám při nemoci zduří uzliny na krku – "policejní stanice" je v plné pohotovosti a pracuje na plné obrátky.