Lymfocyt

Rozbalit box

Obsah boxu

Lymfocyt je typ bílé krvinky (leukocyt), který hraje klíčovou roli v imunitním systému obratlovců. Lymfocyty jsou hlavními buňkami zodpovědnými za specifickou (adaptivní) imunitu, která umožňuje tělu rozpoznávat a pamatovat si specifické patogeny, jako jsou viry, bakterie nebo nádorové buňky, a cíleně je ničit. Tvoří přibližně 20–40 % všech bílých krvinek v oběhu dospělého člověka a jsou soustředěny především v lymfatických orgánech, jako jsou mízní uzliny, slezina, mandle a brzlík.

Existují tři hlavní typy lymfocytů:

• T-lymfocyty (T-buňky) – zodpovědné za buněčnou imunitu.
• B-lymfocyty (B-buňky) – zodpovědné za protilátkovou (humorální) imunitu.
• Přirození zabíječi (NK buňky) – součást vrozené imunity, schopné ničit buňky bez předchozí aktivace.

📜 Historie a objev

Lymfocyty byly poprvé popsány v 19. století jako malé, kulaté buňky s velkým jádrem, ale jejich funkce zůstávala dlouho záhadou. Byly považovány za pasivní buňky s malým významem. Průlom nastal v polovině 20. století, kdy experimenty na zvířatech prokázaly jejich zásadní roli v imunitních reakcích, včetně odhojování transplantovaných orgánů a produkce protilátek.

V 60. letech 20. století bylo zjištěno, že populace lymfocytů není homogenní. Vědci objevili dvě hlavní linie: T-lymfocyty, které dozrávají v brzlíku (thymus, odtud "T"), a B-lymfocyty, které u ptáků dozrávají ve Fabriciově burze (bursa Fabricii, odtud "B") a u savců v kostní dřeni (bone marrow). Tento objev položil základy moderní imunologie a umožnil pochopení mechanismů specifické imunity. Později byly identifikovány i NK buňky jako třetí, odlišná linie lymfocytů.

🧬 Typy a funkce

Ačkoliv pod světelným mikroskopem vypadají všechny lymfocyty podobně (malá buňka s velkým, tmavým jádrem a malým množstvím cytoplazmy), funkčně se dramaticky liší. Jejich přesné určení vyžaduje specializované metody, jako je průtoková cytometrie, která detekuje specifické povrchové molekuly zvané CD antigeny.

T-lymfocyty (buňky závislé na brzlíku)

T-lymfocyty jsou pilířem buněčné imunity. Nerozpoznávají antigeny volně, ale pouze tehdy, jsou-li prezentovány na povrchu jiných buněk pomocí MHC komplexu. Dozrávají v brzlíku, kde procházejí složitým procesem selekce, který zajistí, že budou schopny rozpoznat cizí antigeny, ale nebudou útočit na vlastní tkáně těla.

Existuje několik subtypů T-lymfocytů:

• Pomocné T-lymfocyty (T_H buňky, CD4+): Jsou to "generálové" imunitní odpovědi. Po aktivaci produkují cytokiny, signální molekuly, které aktivují a řídí ostatní imunitní buňky, včetně cytotoxických T-lymfocytů, B-lymfocytů a makrofágů. Jsou klíčové pro koordinaci efektivní imunitní reakce. Právě tyto buňky jsou napadány virem HIV.
• Cytotoxické T-lymfocyty (T_C buňky, CD8+): Jsou to "zabijáci". Jejich hlavní funkcí je rozpoznat a zničit buňky infikované viry nebo nádorové buňky. Po rozpoznání cílové buňky uvolní cytotoxické látky (jako perforin a granzymy), které v ní spustí programovanou buněčnou smrt (apoptóza).
• Regulační T-lymfocyty (T_reg buňky): Mají za úkol tlumit imunitní odpověď. Zabraňují přehnané reakci a chrání tělo před autoimunitními chorobami, kdy by imunitní systém mohl napadat vlastní zdravé tkáně.
• Paměťové T-lymfocyty: Jsou to dlouho žijící buňky, které přetrvávají v těle po prodělané infekci. Při opětovném setkání se stejným patogenem zajišťují mnohem rychlejší a silnější imunitní odpověď. Jsou základem dlouhodobé imunity po očkování nebo nemoci.

B-lymfocyty (buňky závislé na kostní dřeni)

B-lymfocyty jsou zodpovědné za protilátkovou (humorální) imunitu. Na svém povrchu nesou B-buněčné receptory (BCR), což jsou v podstatě membránově vázané protilátky. Každý B-lymfocyt je specifický pro jeden konkrétní antigen.

Po setkání s antigenem a obvykle po stimulaci od pomocného T-lymfocytu se B-lymfocyt aktivuje a prochází procesem zvaným klonální expanze. Diferencuje se na dva typy buněk:

• Plazmatické buňky: Jsou to "továrny na protilátky". Produkují obrovské množství volných protilátek (imunoglobulinů), které cirkulují v krvi a lymfě. Protilátky se vážou na patogeny, označují je k destrukci (opsonizace), neutralizují jejich toxiny nebo aktivují další složky imunitního systému (např. komplement).
• Paměťové B-lymfocyty: Podobně jako paměťové T-buňky, i tyto buňky přežívají v těle dlouhou dobu a zajišťují rychlou produkci protilátek při opakované infekci.

Přirození zabíječi (NK buňky)

NK buňky (z anglického Natural Killer) tvoří most mezi vrozenou a adaptivní imunitou. Na rozdíl od T a B lymfocytů nepotřebují předchozí kontakt s patogenem k aktivaci. Neustále "patrolují" v těle a hledají buňky, které vykazují známky stresu, jako jsou virové infekce nebo nádorová transformace. Rozpoznávají buňky, které na svém povrchu ztratily molekuly MHC I. třídy, což je častý únikový mechanismus virů a nádorů. Podobně jako cytotoxické T-lymfocyty, i NK buňky zabíjejí své cíle uvolněním cytotoxických granul.

🔬 Vývoj a životní cyklus (Lymfopoéza)

Všechny lymfocyty vznikají v kostní dřeni z hematopoetických kmenových buněk v procesu zvaném lymfopoéza. Tyto kmenové buňky se nejprve diferencují na společné lymfoidní progenitory.

1. Primární lymfatické orgány: Zde lymfocyty dozrávají a učí se rozpoznávat antigeny.

   *   Kostní dřeň: Místo vzniku všech lymfocytů a místo dozrávání B-lymfocytů a NK buněk.
   *   Brzlík (Thymus): Specializovaný orgán za hrudní kostí, kam migrují prekurzory T-lymfocytů z kostní dřeně, aby zde dozrály. Procházejí zde pozitivní a negativní selekcí.

2. Sekundární lymfatické orgány: Po dozrání migrují naivní lymfocyty (které se ještě nesetkaly s antigenem) do sekundárních lymfatických orgánů. Zde čekají na setkání se svým specifickým antigenem. Patří sem:

   *   Mízní uzliny
   *   Slezina
   *   Mandle
   *   Slizniční asociovaná lymfatická tkáň (MALT), např. Peyerovy pláty ve střevě.

Životnost lymfocytů se velmi liší. Naivní lymfocyty žijí týdny až měsíce. Efektorové buňky (aktivované) žijí jen několik dní. Naopak paměťové buňky mohou v těle přetrvávat po mnoho let, někdy i celý život, a zajišťovat tak dlouhodobou ochranu.

🩺 Klinický význam

Počet a funkce lymfocytů jsou důležitými ukazateli zdraví. Abnormální hodnoty mohou signalizovat řadu onemocnění. Vyšetření počtu lymfocytů je standardní součástí krevního obrazu.

Lymfocytóza (zvýšený počet)

Zvýšený počet lymfocytů v krvi se nazývá lymfocytóza. Často je normální reakcí těla na infekci.

• Příčiny:

   *   Virové infekce: Typicky infekční mononukleóza (způsobená virem EBV), cytomegalovirus (CMV), zarděnky, hepatitida.
   *   Bakteriální infekce: Například černý kašel (pertuse) nebo tuberkulóza.
   *   Nádorová onemocnění: Chronická lymfocytární leukémie (CLL), což je nejčastější leukémie dospělých v západním světě, a akutní lymfoblastická leukémie (ALL), typická pro dětský věk. Dále lymfomy.
   *   Chronické záněty a autoimunitní onemocnění.

Lymfopenie (snížený počet)

Snížený počet lymfocytů se nazývá lymfopenie (nebo lymfocytopenie). Znamená oslabení imunitního systému a zvýšené riziko infekcí.

• Příčiny:

   *   Virové infekce: Zejména HIV, který napadá a ničí pomocné T-lymfocyty (CD4+), což vede k syndromu získaného selhání imunity (AIDS). Také chřipka nebo COVID-19.
   *   Léčba: Chemoterapie a radioterapie nádorů, léčba kortikosteroidy a jinými imunosupresivy.
   *   Vrozené poruchy imunity: Například těžká kombinovaná imunodeficience (SCID), kdy lymfocyty chybí nebo jsou nefunkční.
   *   Systémová onemocnění: Systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida.
   *   Podvýživa nebo nadměrný stres.

💡 Pro laiky

Představte si imunitní systém jako velmi sofistikovanou armádu, která chrání vaše tělo. Lymfocyty jsou v této armádě elitní speciální jednotky, které mají různé úkoly.

• T-lymfocyty: Jsou jako "polní velitelé" a "pěchota".

   *   **Pomocné T-buňky** jsou velitelé. Když objeví nepřítele (např. virus), spustí poplach a povolají do boje další jednotky. Koordinují celou obrannou operaci.
   *   **Zabijácké T-buňky** jsou pěchota. Jdou od buňky k buňce a kontrolují jejich "průkazy totožnosti". Pokud najdou buňku, která je obsazena nepřítelem (infikovaná virem) nebo je zrádcem (nádorová buňka), okamžitě ji zlikvidují.

• B-lymfocyty: Jsou jako "zbrojovky" a "výrobci naváděných střel".

   *   Když dostanou signál od velitelů (pomocných T-buněk), přemění se na továrny (plazmatické buňky) a začnou masově vyrábět chytré střely – protilátky. Tyto protilátky se rozletí po celém těle, vyhledají nepřítele, přilepí se na něj a označí ho k likvidaci pro jiné části armády.

• NK buňky (Přirození zabíječi): Jsou jako "pohraniční stráž" nebo "hlídky".

   *   Nepotřebují rozkazy od velitelů. Neustále procházejí tělem a kontrolují buňky. Pokud narazí na nějakou, která vypadá podezřele – například se snaží skrývat nebo je ve stresu – okamžitě ji zničí. Jsou první linií obrany proti nádorům a některým virům.

Díky paměťovým buňkám (speciální typ T i B lymfocytů) si tato armáda pamatuje každého nepřítele, kterého porazila. Když se stejný nepřítel pokusí zaútočit znovu, armáda ho okamžitě pozná a zničí dříve, než stihne napáchat škody. Na tomto principu funguje i očkování.

Šablona:Aktualizováno