Germáni
Obsah boxu
Germáni jsou indoevropská etnolingvistická skupina, která se vyvinula v severní Evropě. Poprvé byli zmíněni řecko-římskými autory a lze je popsat užíváním germánských jazyků, které se rozvětvily ze starogermánštiny v předřímské době železné. Jejich původní vlast, označovaná jako Germánie, se nacházela zhruba mezi dolním Porýním a Vislou. Během stěhování národů v období od 2. do 5. století se četné germánské kmeny stěhovaly na velké vzdálenosti, což vedlo k zakládání nových království na troskách Západořímské říše. Dnešní Němci, Angličané, Nizozemci, Skandinávci a další národy jsou potomky starých Germánů.
⏳ Historie
Původ a rané období
Jazykovědné i archeologické výzkumy naznačují, že lidé sdílející podobnou kulturu obývali severozápadní Německo a jižní Skandinávie v pozdní době bronzové (asi 1000 až 500 př. n. l.). Tato rychle se šířící kultura se lišila od kultury Keltů, kteří v té době obývali jižnější území podél Dunaje a pod Alpami. Germáni žili v malých nezávislých osadách a živili se především chovem dobytka.
První zmínky o Germánech jako zvláštní etnické skupině pocházejí od antického zeměpisce Strabón, který je kolem roku 100 př. n. l. označil za barbarskou skupinu v severní Evropě, podobnou Keltům, avšak nikoli s nimi shodnou. Další významná zmínka pochází od Julius Caesara v jeho spisu „Zápisky o válce galské“ (Commentarii de bello Gallico), kde popsal kulturní rozdíly mezi Germány, Římany a Galy. Původ názvu „Germáni“ je pravděpodobně zkomolenina raného germánského slova Gaizamannoz, což znamená „muži s oštěpy“.
Kontakty s Římskou říší
Od 1. století př. n. l. se Germáni začali střetávat s Římskou říší. Římské legie pronikly k Rýnu a ve dvou případech dokonce i za něj během Caesarových galských tažení. Římané posunovali své hranice k Rýnu a Dunaji, přičemž kmenová území na sever a východ označovali jako Germánie. Obyvatelé Germánie byli často ve válce s impériem, ale zároveň s ním provozovali čilý vzájemný obchod, docházelo ke kulturní výměně a někdy i k vojenským spojenectvím.
Významnou událostí byla bitva v Teutoburském lese v roce 9, kde koalice germánských kmenů pod vedením náčelníka Cherusků Arminia zničila tři římské legie, čímž fakticky ukončila římské pokusy o podmanění pravobřežní Germánie. Později, v letech 166 až 180, vzplanul na středním Dunaji rozsáhlý konflikt známý jako Markomanské války, do kterého se zapojily markomanské a kvádské kmeny.
Stěhování národů
Během 5. století, kdy se blížil konec Římské říše, začaly se četné germánské kmeny hromadně stěhovat různými směry a na velké vzdálenosti. Tento proces, známý jako stěhování národů, byl z velké části spuštěn vpádem Hunů kolem roku 370 do jádra Evropy, což donutilo germánské národy opustit svá sídla.
Mezi tyto migrující kmeny patřili Vizigóti, kteří překročili dolní Dunaj a postoupili na římské území, Vandalové, Alani a Svébové, kteří koncem roku 406 přesunuli do Galie. Další významné kmeny, jako Gótové (včetně Ostrogótů), Frankové, Langobardi, Anglové, Sasové a Jutové, se usadily na římském území a založily svá vlastní nezávislá království na troskách impéria.
Germáni na území Čech a Moravy
Na území dnešních Čech a Moravy se usadily germánské kmeny Markomanů a Kvádů. Markomani pod vedením krále Marobuda vytvořili mocný kmenový svaz, známý jako Marobudova říše, který ovládal velkou část České kotliny. Markomani a Kvádové ustoupili pod tlakem Římanů k jihovýchodu a obsadili území Čech, Moravy a Slovenska, kde převzali i opevněná sídliště, která předtím vybudovali keltští Bójové.
🌍 Geografie a osídlení
Původní sídla Germánů se nacházela v severní Evropě, konkrétně v oblasti Jutska, severního Německa (mezi řekami Ems a Odra) a jižní Skandinávie. Tato oblast byla označována jako Germánie. Změny klimatických podmínek, jako ochlazení a rozvodnění řek, je přinutily opustit stará území a migrovat na jih.
Germáni žili v malých, často soběstačných osadách. Jejich obydlími byly převážně polozemnice. Archeologické nálezy dokazují, že se jejich osídlení rozšířilo i do oblastí, které byly dříve považovány za archeologicky chudé, například do jižních Čech.
🗣️ Jazyk a kultura
Jazyky
Germánské jazyky tvoří jednu z větví indoevropských jazyků a jsou mluveny více než 500 miliony osobami po celém světě. Lingvisté se domnívají, že se tato větev začala osamostatňovat již kolem roku 2000 př. n. l. Germánské jazyky se dělí do tří hlavních skupin:
- Západogermánské jazyky: Patří sem většina germánských jazyků mluvených v Evropě, včetně angličtiny, němčiny, nizozemštiny, afrikánštiny a fríštiny.
- Severogermánské jazyky: Zahrnují švédštinu, norštinu, dánštinu, islandštinu a faerštinu.
- Východogermánské jazyky: Tato skupina je dnes vymřelá a zahrnovala jazyky jako gótština, vandalština a burgundština. Gótština je nejstarším dochovaným germánským jazykem, známým z fragmentů gótského překladu Bible pořízeného biskupem Wulfilaou ve 4. století.
Písmo a literatura
Germáni používali runy (tzv. futhark) jako své písmo od 2. století. Runy nebyly běžným písmem vzdělanců a sloužily spíše pro zvláštní příležitosti, nikoli pro každodenní užití. Starobylé germánské literární památky, jako například anglosaský epos Beowulf, středověká Píseň o Nibelunzích nebo severské ságy, vycházejí z germánské mytologie a svědčí o bohaté ústní tradici.
⚔️ Společnost a válečnictví
Sociální struktura
Germánská společnost byla organizována především kolem rodu, který byl nejdůležitějším prvkem. Okruh členů rodu byl určen pokrevním příbuzenstvím a vědomí rodové příslušnosti bylo hlavním vodítkem jednání každého jednotlivce. Organizace rodů byla patriarchální. Dalším útvarem germánské společnosti byla velkorodina. Kmeny byly vedeny dědičnými nebo volenými vůdci, často označovanými jako králové nebo náčelníci.
Válečnictví
Germáni byli známí svými bojovými schopnostmi a častými loupežnými výpravami. Do boje šli v seskupení podle rodů. Římané je často vnímali jako divoké barbary, avšak jejich vojenská síla byla pro impérium vážnou hrozbou.
Hospodářství
Germáni přinášeli výrazně zjednodušené hospodářství, které se však lépe hodilo do neklidných dob. Živili se především chovem dobytka a provozovali zemědělství s jednoduchými dřevěnými rádly. Neznali mlýnek ani hrnčířský kruh, a tak museli keramiku vyrábět ručně. Přestože neměli vlastní mince, na jejich území se nacházely římské mince, což svědčí o čilém obchodu s Římany.
🏛️ Náboženství a mytologie
Germánské náboženství, též nazývané germánské pohanství, je soubor věrských představ a praktik Germánů od doby železné do přijetí křesťanství během středověku. Jednalo se o polyteismus, kde Germáni uctívali panteon bohů.
Mezi hlavní bohy patřil nejvyšší nebeský bůh, bůh války, bůh počasí a jedna nebo více bohyní plodnosti. Římané často ztotožňovali germánské bohy se svými vlastními božstvy, například Merkura s Wodanem (pozdějším Ódinem), Herkula s Thórem a Marta s bohem válečníků Týrem. Tacitus se zmiňuje i o uctívání bohyně Isis, kterou Římané znali z egyptského panteonu, což naznačuje kulturní vlivy.
Germáni uctívali své bohy v přírodě, například v posvátných hájích. Ačkoli římský historik Tacitus chrámy u germánských kmenů vylučoval, novější archeologické nálezy naznačují, že si pohanští Germáni přece jen stavěli chrámy, i když s jistotou jsou potvrzeny až téměř půl tisíciletí po Tacitovi. Součástí jejich rituálů byly lidské i zvířecí oběti.
Germánská mytologie a severská mytologie sdílely společné prvky a příběhy o bozích jako Ódin a Thór, stejně jako o posmrtném životě, například Valhalla. Tyto příběhy však byly zapsány až ve středověku, v době, kdy už i na severu Evropy převládalo křesťanství. Postupné přijetí křesťanství Germány probíhalo během středověku.
💡 Odkaz a dědictví
Germáni sehráli klíčovou roli při formování středověké a moderní Evropy. Jejich migrace a zakládání království na území bývalé Římské říše položily základy pro vznik mnoha současných evropských národů a států. Z germánských kmenů se vyvinuly národy jako Němci, Angličané, Nizozemci a skandinávské národy.
Germánské jazyky se staly základem pro mnoho významných moderních jazyků, včetně angličtiny, němčiny a nizozemštiny.
V 19. a 20. století byl „germánský mýtus“ bohužel zneužit pro nacionalistické a rasové ideologie, které zdůrazňovaly údajnou výlučnost a nadřazenost Germánů. Mladší německá badatelská generace však po druhé světové válce prošla hlubokou reflexí tohoto tématu.
🤔 Pro laiky
Představte si staré Germány jako velké rodiny nebo "klany" lidí, kteří žili převážně na severu Evropy – tam, kde je dnes Dánsko, Švédsko nebo severní Německo. Nebyli to jeden národ s jedním králem, ale mnoho různých kmenů, jako třeba Markomani nebo Gótové, které spolu někdy bojovaly a někdy obchodovaly.
Byli to dobří bojovníci a zemědělci, kteří hodně chovali dobytek. Neměli města jako staří Římané, ale spíše menší vesnice. Mluvili jazyky, ze kterých se později vyvinula třeba angličtina nebo němčina. Věřili v mnoho bohů, podobných těm, které známe ze severských bájí, jako je silák Thór s kladivem nebo moudrý Ódin.
Když se v Evropě začaly dít velké změny a lidé se stěhovali, i Germáni se vydali na cesty. Někteří z nich se dostali až na území dnešních Čech a Moravy, jiní zase do Itálie, Francie nebo Španělska, kde zakládali svá vlastní království. Dnes jsou jejich potomci součástí mnoha evropských národů.