Toronto Maple Leafs

Rozbalit box

Obsah boxu

Toronto Maple Leafs
Liga	National Hockey League
Konference	Východní konference
Divize	Atlantická divize
Založeno	1917 (jako Toronto Arenas)
Aréna	Scotiabank Arena
Město	Toronto, Ontario, Kanada
Barvy	Modrá, bílá
Trenér	Craig Berube
Kapitán	Auston Matthews
Farmy	Toronto Marlies (AHL) Newfoundland Growlers (ECHL)
Úspěchy	Stanley Cup – 13x (1918, 1922, 1932, 1942, 1945, 1947, 1948, 1949, 1951, 1962, 1963, 1964, 1967)
Web	[www.nhl.com/mapleleafs]

Toronto Maple Leafs (česky Torontští Javorové listy, oficiálně Toronto Maple Leaf Hockey Club) je profesionální kanadský hokejový klub se sídlem v Torontu, Ontario. Tým je členem Atlantické divize v Východní konferenci a patří do skupiny "Original Six", šesti nejstarších klubů, které tvořily NHL po desetiletí.

Klub byl založen v roce 1917 pod názvem Toronto Arenas a je jednou ze dvou zakládajících franšíz NHL, které dodnes existují (druhou je Montreal Canadiens). Ve své historii vyhrál 13krát Stanley Cup, což ho řadí na druhé místo v historii za Montreal Canadiens. Poslední titul však získal v roce 1967, což znamená, že drží nejdéle trvající aktivní sérii bez zisku Stanley Cupu v celé lize (více než 55 let).

Navzdory tomuto dlouhému čekání na úspěch jsou Maple Leafs jedním z nejhodnotnějších a nejpopulárnějších klubů v NHL, s obrovskou a vášnivou fanouškovskou základnou známou jako "Leafs Nation".

⏳ Historie

🏒 Vznik v chaosu: Toronto Arenas (1917–1919)

Historie klubu začíná v roce 1917 se vznikem samotné NHL. Liga byla založena majiteli klubů z předchozí soutěže, National Hockey Association (NHA), kteří se chtěli zbavit problematického majitele týmu Toronto Blueshirts, Eddieho Livingstona. Aby mohli založit novou ligu bez něj, ale zároveň udrželi tým v Torontu, majitelé "zapůjčili" Livingstonovy hráče dočasné franšíze vlastněné společností Toronto Arena Company, která provozovala jedinou vhodnou arénu ve městě.

Tento bezejmenný tým, kterému se začalo říkat Toronto Arenas, vstoupil do první sezóny NHL 1917–18. Navzdory chaotickému vzniku se týmu podařilo vyhrát finále NHL a následně vyzvat šampiona pacifické ligy PCHA, Vancouver Millionaires. Arenas tuto sérii vyhráli a stali se tak historicky prvními vítězi Stanley Cupu v rámci nově vzniklé NHL. Finanční spory s Livingstonem však přetrvávaly a po neúspěšné druhé sezóně byla franšíza nucena ukončit činnost.

☘️ Toronto St. Patricks a druhý titul (1919–1927)

Práva na torontskou franšízu byla prodána nové vlastnické skupině, která tým přejmenovala na Toronto St. Patricks (nebo zkráceně St. Pats). Cílem bylo přilákat velkou irskou populaci ve městě. Tým změnil barvy na zelenou a bílou. Pod tímto názvem klub získal v sezóně 1921–22 svůj druhý Stanley Cup, když ve finále opět porazil Vancouver Millionaires.

Během 20. let se však klub opět dostal do finančních potíží. V roce 1927 se majoritní vlastník Charlie Querrie rozhodl klub prodat zájemcům z Philadelphie za 200 000 dolarů. Do situace však na poslední chvíli zasáhla jedna z nejdůležitějších postav v historii kanadského hokeje.

🍁 Conn Smythe a zrození Maple Leafs (1927–1931)

Conn Smythe, bývalý trenér a manažer, který se právě rozešel s nově vzniklým týmem New York Rangers, se dozvěděl o hrozícím prodeji a přesunu. Zorganizoval vlastní konsorcium a dokázal přesvědčit Querrieho, aby přijal jeho nižší nabídku 160 000 dolarů, s argumentem, že udržení týmu v Torontu je věcí občanské hrdosti.

Po převzetí klubu Smythe okamžitě změnil název na Maple Leafs (Javorové listy). Název měl dvojí význam: odkazoval na kanadský národní symbol a zároveň na odznak, který nosil jeho vojenský pluk za první světové války. Barvy týmu změnil na modrou a bílou. Modrá měla symbolizovat kanadské nebe a bílá sníh.

Smythe se ukázal být vizionářským lídrem. Uprostřed Velké hospodářské krize se rozhodl postavit novou, moderní arénu. V neuvěřitelně krátké době pěti měsíců byla v roce 1931 postavena aréna Maple Leaf Gardens, která se na dalších 68 let stala ikonickým domovem klubu. S novým názvem, novými barvami a novým domovem byli Maple Leafs připraveni vstoupit do své první zlaté éry.

🏆 První dynastie v Maple Leaf Gardens (1932–1946)

🏒 Třetí Stanley Cup a "Kid Line" (1932–1941)

Přestěhování do Maple Leaf Gardens mělo okamžitý úspěch. Hned v první sezóně v nové aréně, 1931–32, dovedl trenér Dick Irvin tým k zisku třetího Stanley Cupu v historii franšízy. Jádrem týmu byla legendární útočná formace přezdívaná "Kid Line" (Dětská lajna), kterou tvořili Charlie Conacher, Joe Primeau a Busher Jackson. Tito tři mladíci dominovali lize a pomohli Torontu porazit ve finále New York Rangers.

Během 30. let patřili Maple Leafs k absolutní špičce NHL. I když další titul nezískali, pravidelně postupovali do finále Stanley Cupu, kde však opakovaně podléhali svým rivalům. Mezi největší hvězdy tohoto období patřili obránci King Clancy a Red Horner. Na konci dekády došlo k tragické události, když hvězdný útočník Irvine "Ace" Bailey utrpěl po faulu Eddieho Shorea z Bostonu zranění hlavy, které mu ukončilo kariéru. Na jeho počest se v roce 1934 odehrál první benefiční zápas, předchůdce dnešních All-Star Game.

🔁 "Zázračný obrat" a další tituly (1942–1946)

Nejslavnější moment této éry přišel ve finále Stanley Cupu v roce 1942. Maple Leafs, vedení kapitánem Sylem Appsem, prohrávali v sérii proti Detroit Red Wings již 0:3 na zápasy. Trenér Hap Day se rozhodl pro radikální krok a posadil několik veteránů. Tým se neuvěřitelně semknul a dokázal vyhrát čtyři následující zápasy, čímž zkompletoval historický obrat a získal čtvrtý Stanley Cup. Tento obrat z 0:3 na 4:3 se v historii finále Stanley Cupu již nikdy neopakoval.

Během druhé světové války byla liga oslabena odchodem mnoha hráčů do armády. Maple Leafs však dokázali sestavit silný tým a v roce 1945 získali pátý Stanley Cup, když ve finále porazili Detroit Red Wings v sedmi zápasech. Hvězdou finále se stal nováček v brance, Frank McCool, který vychytal tři čistá konta.

👑 Druhá dynastie: První "Three-peat" v historii NHL (1947–1951)

Po druhé světové válce sestavili Maple Leafs jeden z nejdominantnějších týmů v historii. Vedení generálním manažerem Connem Smythem a trénované Hapem Dayem, se Toronto stalo prvním týmem v historii NHL, který vyhrál Stanley Cup třikrát v řadě (tzv. "three-peat") v letech 1947, 1948 a 1949.

Jádro této dynastie tvořili hráči jako kapitán Syl Apps (do roku 1948), jeho nástupce Ted "Teeder" Kennedy, střelec Max Bentley a spolehlivý brankář Turk Broda. V play-off v letech 1947 a 1948 porazili ve finále svého úhlavního rivala Montreal Canadiens a v roce 1949 dovršili hattrick výhrou nad Detroitem Red Wings.

Po roční pauze, kdy titul získal Detroit, se Maple Leafs vrátili na vrchol v roce 1951. Finálová série proti Montrealu Canadiens je považována za jednu z nejdramatičtějších v historii. Všech pět zápasů série skončilo až v prodloužení. V pátém zápase vstřelil vítězný gól obránce Bill Barilko, čímž zajistil Torontu devátý Stanley Cup v historii.

Tento moment je však spojen s tragédií. Bill Barilko se v létě po vítězství vydal na rybářský výlet, ze kterého se nikdy nevrátil. Vrak jeho letadla byl nalezen až o 11 let později, v roce 1962. Shodou okolností Maple Leafs nevyhráli další Stanley Cup po celou dobu, kdy byl Barilko pohřešován. Tuto záhadu a legendu zvěčnila kanadská rocková kapela The Tragically Hip ve své písni "Fifty Mission Cap".

📉 Útlum a příchod Puncha Imlacha (1952–1961)

Po zisku titulu v roce 1951 a zmizení Billa Barilka vstoupil klub do období útlumu. Jádro dynastie ze 40. let zestárlo a ukončilo kariéru. Během 50. let se Maple Leafs potýkali s přestavbou a nedokázali konkurovat dominantním týmům té doby, Detroit Red Wings a Montreal Canadiens. I přesto se v týmu objevily budoucí legendy, jako byli brankář Johnny Bower a obránce Tim Horton.

V roce 1958 nastal v zákulisí klubu zlom. Generálním manažerem a hlavním trenérem byl jmenován svérázný a autoritativní George "Punch" Imlach. Imlach byl známý svými tvrdými metodami, nekompromisním přístupem a nechutí k hráčským agentům, ale zároveň měl neuvěřitelný cit pro budování vítězného týmu. Okamžitě začal skládat dohromady mužstvo, které mělo v následující dekádě dosáhnout na vrchol. K jádru týmu, které tvořili hráči jako kapitán George Armstrong, Bob Pulford, Dick Duff a obránci Carl Brewer a Allan Stanley, přivedl další klíčové postavy.

Jedním z Imlachových nejlepších tahů bylo získání útočníka Frank Mahovlich, přezdívaného "The Big M", který se stal jedním z nejlepších střelců ligy. Z New York Rangers přivedl produktivního křídelníka Andyho Bathgatea a centra Reda Kellyho. Kellyho příchod byl obzvláště zajímavý. Imlach ho přesvědčil, aby přešel z pozice obránce, kde vyhrál čtyři Stanley Cupy s Detroitem, na pozici centra, kde se stal klíčovým tvůrcem hry pro Mahovliche. S Imlachem za střídačkou a s nově poskládaným týmem plným budoucích členů Síně slávy byli Maple Leafs připraveni na svou poslední velkou dynastii.

👑 Třetí dynastie: Poslední Stanley Cupy (1962–1967)

🏆 Tři tituly v řadě (1962–1964)

V roce 1962 se Maple Leafs po 11 letech vrátili na vrchol. Ve finále Stanley Cupu porazili Chicago Blackhawks a získali svůj desátý titul. Zajímavostí je, že tento úspěch přišel jen několik týdnů poté, co bylo nalezeno letadlo s tělem Billa Barilka. Tím byla ukončena "kletba", která klub údajně provázela.

Tento titul odstartoval další "three-peat". Maple Leafs dokázali Stanley Cup obhájit i v letech 1963 a 1964, když v obou případech ve finále porazili Detroit Red Wings. Jádro týmu tvořili hráči jako kapitán George Armstrong, Dave Keon, Frank Mahovlich, Red Kelly, Tim Horton a v brance spolehlivý veterán Johnny Bower. Toronto se stalo hokejovým hlavním městem světa.

👴 Poslední triumf "staré gardy" (1967)

Po třech titulech v řadě se tým začal potýkat se stárnutím svých klíčových hráčů. V následujících dvou sezónách vypadli v semifinále. Před sezónou 1966–67 se zdálo, že éra úspěchů definitivně skončila. Tým byl starý, pomalý a v základní části podával nekonzistentní výkony.

V play-off se však "stará garda" neuvěřitelně semkla k poslednímu heroickému výkonu. V semifinále nečekaně vyřadili favorizované a dominantní Chicago Blackhawks s hvězdami jako Bobby Hull a Stan Mikita. Ve finále se střetli se svým největším rivalem, týmem Montreal Canadiens, který toužil získat Stanley Cup na domácím ledě během světové výstavy Expo 67.

Maple Leafs, jejichž věkový průměr byl přes 31 let, byli obrovským outsiderem. Přesto dokázali sérii vyhrát v šesti zápasech a získali svůj třináctý a dosud poslední Stanley Cup. Kapitán George Armstrong vstřelil pečetící gól do prázdné branky v posledním zápase. Dave Keon získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Toto vítězství je dodnes považováno za jedno z největších překvapení v historii finále a symbolizuje konec éry "Original Six". Nikdo tehdy netušil, že se jedná o poslední titul, který fanoušci Maple Leafs uvidí na více než půl století.

🌵 Dlouhé sucho a éra Harolda Ballarda (1968–1990)

📉 Rozpad dynastie a pád na dno

Vítězství v roce 1967 bylo posledním zábleskem slávy na dlouhá desetiletí. Léto po zisku titulu znamenalo začátek konce. NHL se rozšířila z 6 na 12 týmů a Maple Leafs v rozšiřovacím draftu ztratili několik klíčových hráčů, včetně brankáře Terryho Sawchuka. Generální manažer Punch Imlach navíc odmítl podepsat novou smlouvu s hvězdným Frankem Mahovlichem, kterého nakonec vyměnil, a rozešel se i s dalšími veterány. Tým se rychle propadl do průměru a v roce 1970 poprvé po 12 letech nepostoupil do play-off.

Největší ranou pro klub však byla změna ve vlastnické struktuře. V roce 1971 zemřel majoritní vlastník Stafford Smythe a jeho podíl zdědil jeho syn Harold. Harold Ballard se postupně stal majoritním vlastníkem a jeho éra je považována za nejtemnější období v historii klubu. Ballard byl excentrický, lakomý a kontroverzní magnát, který se více zajímal o osobní zisk než o úspěch týmu. Odmítal investovat do moderních tréninkových metod, skautingu a především do platů hráčů. Jeho motto bylo: "Proč bych měl kupovat Jaguár za 40 000 dolarů, když můžu mít Volkswagen za 4 000, který mě také doveze, kam potřebuji?"

Důsledky jeho vedení byly katastrofální. Klíčoví hráči byli buď vyměněni, nebo odešli kvůli platovým sporům. Největší ztrátou byl odchod kapitána a jedné z největších ikon klubu, Davea Keona, který v roce 1975 po neshodách s Ballardem odešel do konkurenční WHA.

🌟 Sittler, Salming a záblesky naděje

Navzdory Ballardovu chaotickému a destruktivnímu vedení se v týmu v 70. a 80. letech objevilo několik špičkových hráčů, kteří udržovali fanoušky v naději.

• Darryl Sittler: Kapitán a ofenzivní lídr. Dne 7. února 1976 vytvořil dodnes nepřekonaný rekord NHL, když v jediném zápase proti Boston Bruins zaznamenal 10 bodů (6 gólů, 4 asistence).
• Börje Salming: Švédský obránce, který byl jedním z prvních evropských hráčů, kteří se prosadili v NHL. Jeho odolnost, odvaha a ofenzivní schopnosti z něj udělaly absolutní legendu a idol fanoušků v Maple Leaf Gardens. Salming otevřel dveře pro další evropské hráče v lize.
• Lanny McDonald: Populární křídelník s ikonickým knírem, který tvořil nebezpečnou útočnou dvojici se Sittlerem. Jeho výměna do Colorada Rockies v roce 1979 byla jedním z nejkontroverznějších Ballardových rozhodnutí a vedla k dočasné rezignaci kapitána Sittlera.

Tým se sice v tomto období několikrát dostal do play-off a zaznamenal pár dílčích úspěchů (například v roce 1978 nečekaně vyřadil favorizované New York Islanders), ale nikdy se nepřiblížil k boji o Stanley Cup. 80. léta byla obzvláště ponurá. Po odchodu Sittlera a Salminga se tým propadl na dno ligy a stal se terčem posměchu. Harold Ballard zemřel v roce 1990 a jeho smrtí skončila nejhorší kapitola v dějinách klubu.

⭐ Nová naděje a éra Austona Matthewse (1991–současnost)

🏒 Éra Douga Gilmoura a finále konference (1991–1998)

Po smrti Harolda Ballarda převzalo klub nové vedení, které najalo jako generálního manažera Cliffa Fletchera. Ten provedl jeden z největších a nejúspěšnějších obchodů v historii klubu, když v lednu 1992 získal z Calgary Flames desetičlennou výměnou centra Douga Gilmoura.

Gilmour, přezdívaný "Killer" (Zabiják) pro svou zarputilost, se okamžitě stal lídrem a srdcem týmu. Spolu s hráči jako Dave Andreychuk, Wendel Clark a brankářem Félixem Potvinem vytvořil jádro jednoho z nejoblíbenějších týmů v historii Maple Leafs. Pod vedením trenéra Pata Burnse se tým v sezóně 1992–93 nečekaně probojoval až do finále Campbellovy konference (dnešní Západní konference).

Zde se střetli s Los Angeles Kings v čele s Waynem Gretzkym. Série dospěla do 6. zápasu, kde v prodloužení Gretzky fauloval Gilmoura vysokou holí, což rozhodčí Kerry Fraser nepotrestal. O chvíli později Gretzky vstřelil vítězný gól. Tento moment je dodnes jedním z nejkontroverznějších v historii play-off NHL a fanoušci Leafs na něj vzpomínají s hořkostí. Kings sérii vyhráli v 7. zápase. I o rok později se Leafs dostali do finále konference, kde však podlehli Vancouver Canucks.

✈️ Stěhování a éra Pata Quinna (1999–2004)

V roce 1999 se klub po 68 letech rozloučil s ikonickou arénou Maple Leaf Gardens a přestěhoval se do nového, moderního Air Canada Centre (dnešní Scotiabank Arena). Tým pod vedením generálního manažera a trenéra Pata Quinna sestavil silné a robustní mužstvo. Lídrem byl švédský kapitán Mats Sundin, který se stal historicky nejproduktivnějším hráčem klubu. Doplnili ho hráči jako Gary Roberts, Alexander Mogilny a obránce Bryan McCabe. V brance exceloval Curtis Joseph.

Během této éry patřili Maple Leafs k favoritům na Stanley Cup. Dvakrát se probojovali do finále Východní konference (1999 a 2002), ale v obou případech neuspěli. Obzvláště bolestivá byla porážka v roce 2002 proti outsiderovi, týmu Carolina Hurricanes.

📉 Pád, přestavba a "Shanaplan" (2005–2015)

Po výluce v sezóně 2004–05 a zavedení platových stropů se klub dostal do dlouhého období neúspěchů. Celých sedm sezón v řadě (2006–2012) se tým nedostal do play-off. Krátký záblesk naděje přišel ve zkrácené sezóně 2013, kdy se tým probojoval do play-off a v prvním kole se utkal s Boston Bruins. V rozhodujícím 7. zápase vedli Maple Leafs ještě 10 minut před koncem 4:1, ale neuvěřitelně zkolabovali, prohráli 4:5 v prodloužení a byli vyřazeni. Tento kolaps je považován za jeden z nejhorších v historii play-off.

V roce 2014 byl do pozice prezidenta klubu jmenován Brendan Shanahan. Ten představil dlouhodobý plán kompletní přestavby, známý jako "Shanaplan". Cílem bylo zbavit se drahých veteránů, propadnout se na dno tabulky a získat co nejvyšší pozice v draftech, aby bylo možné vybudovat nový tým kolem mladých hvězd.

⭐ Éra Austona Matthewse (2016–současnost)

Plán vyšel dokonale. V draftu v roce 2016 vyhráli Maple Leafs draftovou loterii a jako celkovou jedničku si vybrali amerického centra Austona Matthewse. Matthews se okamžitě stal tváří franšízy a jedním z nejlepších střelců na světě. Spolu s dalšími mladými hvězdami, jako jsou Mitch Marner a William Nylander, a později i kapitánem Johnem Tavaresem, vytvořili jedno z nejnebezpečnějších ofenzivních jader v lize.

Tým se od roku 2017 pravidelně dostává do play-off, ale tato éra je poznamenána neschopností postoupit přes první kolo. Série bolestivých vyřazení v sedmi zápasech proti Bostonu Bruins (2018, 2019) a Montrealu Canadiens (2021, kde vedli 3:1 na zápasy) prohloubily frustraci fanoušků. Až v roce 2023 se týmu konečně podařilo vyhrát sérii play-off po 19 letech, když vyřadil Tampu Bay Lightning. Ve druhém kole však byli vyřazeni Floridou Panthers.

Navzdory neúspěchům v play-off je současná éra individuálně velmi úspěšná. Auston Matthews několikrát získal Maurice "Rocket" Richard Trophy pro nejlepšího střelce a v roce 2022 i Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Honba za ukončením více než 55letého čekání na Stanley Cup zůstává hlavním cílem a posedlostí celé organizace i jejích fanoušků.

💡 Pro laiky

Představte si královskou rodinu, která vládla po mnoho let, ale pak ztratila korunu a od té doby se ji marně snaží získat zpět. To jsou Toronto Maple Leafs. Jsou jedním z nejstarších a nejúspěšnějších klubů v historii, s 13 tituly. Problém je, že ten poslední vyhráli v roce 1967.

V první polovině 20. století byli dynastií. Vyhrávali tituly, měli legendární hráče a postavili ikonickou arénu. Pak ale klub převzal lakomý a kontroverzní majitel Harold Ballard, který tým na 20 let přivedl na mizinu.

V 90. letech přišla krátká renesance s bojovníkem Dougem Gilmourem, ale k titulu se jen přiblížili. Další naděje přišla na přelomu tisíciletí se švédským kapitánem Matsem Sundinem, ale opět to nevyšlo.

Poté následoval další pád a kompletní přestavba. Vše vsadili na jednu kartu: být co nejhorší, aby si v draftu mohli vybrat budoucí superhvězdu. A povedlo se. Získali Austona Matthewse, jednoho z nejlepších střelců světa. S ním a dalšími mladými hvězdami jsou dnes jedním z nejlepších týmů, ale v play-off se jim nedaří. Je to jako mít nejrychlejší auto na světě, které ale vždy selže v nejdůležitějším závodě roku. Celé Toronto tak každý rok s napětím čeká, jestli se jim konečně podaří prolomit toto "prokletí" a získat Stanley Cup po více než půl století.

🏒 Česká a slovenská stopa

Češi a Slováci zanechali v klubu významnou stopu, a to především v obranných řadách.

• Börje Salming (🇸🇪): Ačkoliv Švéd, jeho příchod v 70. letech otevřel dveře všem evropským hráčům.
• Tomáš Kaberle (🇨🇿): Jeden z nejlepších ofenzivních obránců v historii klubu. V Torontu odehrál 12 sezón a drží klubové rekordy pro obránce.
• Roman Polák (🇨🇿): Tvrdý a spolehlivý defenzivní obránce, který v klubu působil ve dvou etapách.
• David Kämpf (🇨🇿): V současnosti klíčový defenzivní centr a specialista na oslabení.
• Slovenská stopa: Ze slovenských hráčů v klubu působili obránci Róbert Švehla, Zdeno Chára (na začátku své kariéry) a útočník Marián Šťastný.

📈 Statistiky a rekordy

🏆 Týmové úspěchy

• Stanley Cup: 13x (1918, 1922, 1932, 1942, 1945, 1947, 1948, 1949, 1951, 1962, 1963, 1964, 1967)

📊 Kariérní lídři

Hráč	Post	Zápasy	Góly	Asistence	Body	P/Z
Mats Sundin	C	981	420	567	987	1.01
Darryl Sittler	C	844	389	527	916	1.09
Dave Keon	C	1062	365	493	858	0.81
Börje Salming	D	1099	148	620	768	0.70
George Armstrong	RW	1188	296	417	713	0.60

Statistiky jsou aktuální k začátku sezóny 2024–25.

🔗 Externí odkazy

• Oficiální webové stránky Toronto Maple Leafs
• Toronto Maple Leafs na Hockey-Reference.com - Kompletní statistiky