Frank Mahovlich

Rozbalit box

Obsah boxu

Frank William „The Big M“ Mahovlich (* 10. ledna 1938, Timmins, Ontario) je bývalý kanadský profesionální hokejista chorvatského původu, který se stal jednou z největších legend National Hockey League (NHL). Později působil jako senátor v kanadském parlamentu. Mahovlich, proslulý svým dlouhým skluzem, obrovským dosahem paží a smrtící střelou, byl prototypem moderního silového útočníka ještě předtím, než se tento termín začal běžně používat.

Během své kariéry získal šestkrát Stanley Cup (čtyřikrát s Toronto Maple Leafs, dvakrát s Montreal Canadiens) a byl klíčovým členem kanadského týmu v historické Sérii století 1972. Jeho kariéra byla však také poznamenána obrovským tlakem očekávání, komplikovaným vztahem s trenérem Punchem Imlachem a bojem s depresemi, což z něj činí jednu z nejkomplexnějších postav hokejové historie.

⛏️ Mládí a juniorské roky

Frank Mahovlich se narodil v hornickém městečku Timmins v severním Ontariu rodičům, kteří emigrovali z Chorvatska. Jeho otec pracoval v dolech a hokej byl pro mladého Franka, stejně jako pro mnoho chlapců z této oblasti, cestou k lepšímu životu. Své první hokejové kroky dělal v týmu Schumacher Lions v Northern Ontario Hockey Association (NOHA), kde si ho rychle všimli skauti NHL.

St. Michael's Majors

V roce 1954 se přesunul do Toronta, aby hrál za prestižní juniorský tým Toronto St. Michael's Majors, který byl tehdy farmou Maple Leafs. Zde navštěvoval St. Michael's College School a trénoval pod vedením legendárního Joea Primeaua, kterého Mahovlich později označil za nejlepšího trenéra, jakého kdy měl.

V dresu Majors dominoval. V sezóně 1956/1957 nastřílel 52 gólů ve 49 zápasech a získal Red Tilson Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy OHA. Právě v tomto období získal svou přezdívku „The Big M“ (Velké M), která odkazovala nejen na jeho příjmení a fyzické parametry (na svou dobu byl velmi urostlý, měřil 185 cm), ale také na jeho dominantní přítomnost na ledě.

🍁 Éra v Toronto Maple Leafs (1957–1968)

Raketový start a Calder Trophy

Do NHL vstoupil v sezóně 1957/1958 a jeho dopad byl okamžitý. V nováčkovské sezóně nastřílel 20 gólů a získal 36 bodů, čímž porazil v hlasování o Calder Memorial Trophy (cena pro nejlepšího nováčka) budoucí superhvězdu Bobbyho Hulla z Chicaga. Tento souboj předznamenal rivalitu dvou nejlepších levých křídel své generace.

Sezóna 48 gólů (1960/1961)

Zlomovým momentem jeho individuální kariéry byla sezóna 1960/1961. Trenér Punch Imlach vytvořil údernou formaci s Mahovlichem na levém křídle, Redem Kellym v centru a Bobem Nevinem napravo. Mahovlich hrál v životní formě a po 56 zápasech měl na kontě neuvěřitelných 48 gólů. Celá Kanada sledovala jeho útok na bájnou hranici 50 gólů, kterou do té doby pokořil pouze Maurice Richard.

Tlak médií a fanoušků byl však enormní. V posledních 14 zápasech sezóny se Mahovlich střelecky zasekl a nepřidal ani jeden gól. Nakonec zůstal na čísle 48. Paradoxně, v téže sezóně ho v tabulce střelců přeskočil Bernie Geoffrion z Montrealu, který 50 gólů dosáhl. I přesto Mahovlich vytvořil nový klubový rekord Maple Leafs, který vydržel až do 80. let, kdy jej překonal Rick Vaive.

Dynastie a Stanley Cupy

Navzdory individuálnímu zklamání z konce sezóny 1961 se Mahovlich stal pilířem týmu, který v následujících letech ovládl ligu. Byl klíčovou součástí dynastie Leafs, která získala Stanley Cup třikrát v řadě (1962, 1963, 1964) a znovu v roce 1967.

1962: Získal svůj první pohár, v play-off přispěl 12 body.
1963: Leafs obhájili titul, Mahovlich byl dominantní silou v základní části.
1964: Dokončení „hattricku“ vítězství. Mahovlich vedl tým v kanadském bodování v základní části (85 bodů).

⚔️ Konflikt s Punchem Imlachem

Mahovlichovo působení v Torontu má i svou stinnou stránku, která je jedním z nejznámějších příběhů o vztahu hráče a trenéra v historii sportu. Generální manažer a trenér Punch Imlach věřil, že Mahovlicha motivuje pouze tvrdá ruka a neustálá kritika.

Psychologická válka

Imlach používal pochybné psychologické taktiky:

Zkomolování jména: Záměrně vyslovoval jeho jméno jako „Mah-hool-avich“, aby ho před spoluhráči a novináři shodil.
Veřejná kritika: I když Mahovlich vedl tým v bodování, Imlach novinářům často říkal, že „Frank nehraje naplno“.
Nasazování do hry: V rozhodujících momentech ho nechával sedět na střídačce, aby podlomil jeho sebevědomí.

Tento toxický vztah měl vážné dopady na Mahovlichovo duševní zdraví. V listopadu 1964 byl hospitalizován v Toronto General Hospital s diagnózou „akutní deprese“ a „neustálá únava“. Fanoušci ho zahrnuli podporou, ale po návratu se situace s trenérem nezlepšila. Další zhroucení přišlo v listopadu 1967, kdy Mahovlich během cesty vlakem na zápas do Detroitu vstal, řekl spoluhráči, že jde domů, a vystoupil. Byla mu diagnostikována nervová ataka a opět skončil v péči lékařů.

Neuskutečněný obchod za milion dolarů (1962)

Jeden z nejbizarnějších momentů hokejové historie se odehrál v říjnu 1962. Během večírku po All-Star Game v Torontu nabídl majitel Chicago Blackhawks James D. Norris za Mahovlicha neuvěřitelnou částku: **1 milion dolarů** v hotovosti (v té době astronomická suma, srovnatelná s dnešními desítkami milionů).

Spolumajitel Leafs Harold Ballard, který byl na večírku údajně pod vlivem alkoholu, nabídku přijal. Norris dokonce vypsal zálohový šek na 1 000 dolarů, aby dohodu stvrdil. Ráno však vystřízlivění a zásah dalšího spolumajitele Conna Smythea obchod zhatily. Smythe prohlásil, že šlo o nedorozumění, a šek vrátil. Mahovlich, který si v té době stěžoval na nízký plat (požadoval zvýšení z 15 000 na 25 000 dolarů), zůstal v Torontu, ale incident jen prohloubil propast mezi ním a vedením.

🔄 Velký obchod (1968)

Situace v Torontu se stala neudržitelnou. 3. března 1968 došlo k jedné z největších výměn v dějinách NHL. Frank Mahovlich byl spolu s Petem Stemkowskim, Garrym Ungerem a právy na Carla Brewera vyměněn do Detroit Red Wings. Opačným směrem do Toronta putovali hvězdný útočník Norm Ullman, Paul Henderson, Floyd Smith a Doug Barrie.

Pro Mahovliche byl odchod z Toronta vysvobozením. Opustil toxické prostředí Imlacha a očekávalo se, že v novém týmu znovu najde radost z hokeje.

🐙 Renesance v Detroitu (1968–1971)

Příchod do Detroit Red Wings znamenal pro Mahovliche okamžitý psychický obrat. Vymanil se z područí autokratického Imlacha a ocitl se v týmu, kde ho přivítali s otevřenou náručí. Co bylo nejdůležitější, poprvé v kariéře si mohl zahrát v jedné formaci se svým mladším bratrem Peterem Mahovlichem, který v Detroitu tehdy působil (než byl sám později vyměněn).

Formace s legendami

Trenér Bill Gadsby (a později Sid Abel) zařadil Mahovliche do elitní formace, která se stala jednou z nejobávanějších v lize. Na pravém křídle hrál legendární „Mr. Hockey“ Gordie Howe a ve středu útoku operoval geniální tvůrce hry Alex Delvecchio.

Sezóna 1968/1969: Tato souhra fungovala dokonale. Howe a Delvecchio vytvářeli Mahovlichovi prostor a ten jej využíval beze zbytku. Nastřílel 49 gólů, čímž si vytvořil nové osobní maximum (o jeden gól překonal svůj rekord z Toronta) a potvrdil status superhvězdy.
All-Star status: V Detroitu se opět stal pravidelným účastníkem Utkání hvězd a znovu našel radost ze hry.

Konec jeho angažmá v Detroitu byl však poznamenán chaosem ve vedení klubu. Tým začal stagnovat a generální manažer Ned Harkness se rozhodl pro radikální přestavbu kádru, která vyústila v další šokující výměnu.

⚜️ Vrchol v Montreal Canadiens (1971–1974)

13. ledna 1971 byl Frank Mahovlich vyměněn do Montreal Canadiens za Mickeyho Redmonda, Guye Charrona a Billa Collinse. Tento obchod se ukázal být mistrovským tahem generálního manažera Canadiens Sama Pollocka. Mahovlich se v Montrealu opět setkal se svým bratrem Peterem, který se mezitím vypracoval v klíčového centra týmu.

Rekordní Play-off 1971

Mahovlichův přínos pro Canadiens byl okamžitý a brutální. V play-off 1971 hrál v životní formě, která neměla obdoby.

Vytvořil tehdejší **rekord NHL v počtu bodů v jednom play-off** (27 bodů za 14 gólů a 13 asistencí ve 20 zápasech).
Přestože Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče získal brankářský nováček Ken Dryden, mnoho odborníků se shodovalo, že bez Mahovlichovy ofenzivní dominance by Montreal Stanley Cup nezískal.
Získal svůj pátý Stanley Cup, když Canadiens ve finále porazili Chicago Blackhawks v sedmi zápasech.

Nejlepší sezóna kariéry (1971/1972)

V následující sezóně 1971/1972 zažil Mahovlich statisticky nejlepší ročník své celé kariéry. Ve věku 34 let, kdy většina hráčů zpomaluje, on zrychlil:

Odehrál 76 zápasů, ve kterých nasbíral 96 bodů (43 gólů, 53 asistencí).
Spoluhráči v útoku mu často byli bratr Peter a energický Yvan Cournoyer. Tato kombinace rychlosti (Cournoyer), síly a dosahu (Peter) a střeleckého instinktu (Frank) byla pro soupeře nezastavitelná.

V roce 1973 přidal svůj šestý a poslední Stanley Cup, když v play-off opět zářil (23 bodů v 17 zápasech).

🍁 Série století 1972

Frank Mahovlich byl nominován do výběru Kanady pro historicky první sérii zápasů proti Sovětskému svazu v září 1972. Tato série byla vnímána jako souboj dvou světů a politických systémů.

Střet stylů a paranoie

Mahovlich, zvyklý na tradiční severoamerický styl, měl zpočátku problémy se sovětským stylem hry založeným na neustálém pohybu a držení puku. Byl také jedním z hráčů, kteří nejvíce podléhali atmosféře „studené války“. Během pobytu v Moskvě byl přesvědčen, že jejich hotelové pokoje jsou odposlouchávány agenty KGB, a údajně dokonce hledal štěnice pod kobercem.

Herní přínos

I přes počáteční šok z prohry v prvním zápase se Mahovlich stal platným členem týmu:

Odehrál 6 z 8 zápasů.
Zaznamenal 1 gól a 1 asistenci. Svůj gól vstřelil v klíčovém druhém zápase v Torontu, který Kanada vyhrála 4:1 a vyrovnala sérii.
Jeho zkušenosti a klid (mimo ledovou paranoiu) byly v kabině ceněny, ačkoliv v posledních zápasech v Moskvě dostávali přednost jiní hráči.

🆕 Éra WHA (1974–1978)

V roce 1974, po zisku dalšího Stanley Cupu a ve věku 36 let, se Mahovlich rozhodl opustit NHL. Přijal lukrativní nabídku z konkurenční ligy World Hockey Association (WHA), která se snažila přeplatit hvězdy NHL.

**Toronto Toros:** Podepsal čtyřletý kontrakt v hodnotě přibližně 235 000 dolarů ročně (obrovský nárůst oproti platu v Canadiens). Návrat do Toronta byl velkolepý – v první sezóně WHA (1974/75) nasbíral 82 bodů.
**Birmingham Bulls:** Když se Toros přestěhovali do Alabamy a přejmenovali na Birmingham Bulls, Mahovlich šel s týmem. I ve svých 40 letech si udržoval slušnou produktivitu (38 bodů v poslední sezóně).
**Mezinárodní dozvuky:** V roce 1974 se zúčastnil druhé série proti SSSR, tentokrát jako člen výběru hvězd WHA (přestože Kanada prohrála, Mahovlich byl opět u toho).

Kariéru definitivně ukončil v roce 1978. V té době byl jedním z nejproduktivnějších hráčů historie ledního hokeje.

🏛️ Politická kariéra (1998–2013)

Po skončení hokejové kariéry se Frank Mahovlich ne stáhl do ústraní, ale vydal se na dráhu veřejné služby. Jeho prestiž a bezúhonnost z něj činily ideálního kandidáta pro politickou funkci.

Jmenování do Senátu

V červnu 1998 ho tehdejší kanadský premiér Jean Chrétien jmenoval do Kanadského senátu. Mahovlich se tak stal jedním z mála profesionálních sportovců, kteří dosáhli takto vysoké politické funkce. V horní komoře parlamentu zastupoval provincii Ontario a zasedal v klubu Liberální strany.

Agenda a působení

Během svého patnáctiletého mandátu se Mahovlich profiloval jako tichý, ale pracovitý senátor.

**Sport a zdraví:** Aktivně prosazoval legislativu podporující fyzickou aktivitu mládeže a boj proti obezitě.
**Zahraniční vztahy:** Díky svému chorvatskému původu se angažoval v diplomatických vztazích se zeměmi bývalé Jugoslávie a střední Evropy.
**Výbory:** Byl členem několika senátních výborů, včetně výboru pro zemědělství a lesnictví a výboru pro zahraniční věci a mezinárodní obchod.

Své působení v Senátu ukončil 10. ledna 2013, přesně v den svých 75. narozenin, což je podle kanadské ústavy věk pro povinný odchod senátorů do důchodu.

👨‍👩‍👦 Osobní život a odkaz

Mahovlichův život mimo led byl definován pevnou rodinnou vazbou. V roce 1962 se oženil s Marií, se kterou má tři děti: Michaela, Nancy a Edwarda. Jeho manželka Marie byla jeho největší oporou zejména v těžkých dobách v Torontu, kdy čelil psychickému nátlaku ze strany trenéra Imlacha.

V roce 1994 mu byl udělen Řád Kanady (Order of Canada), nejvyšší civilní vyznamenání v zemi, za jeho přínos hokeji a komunitě.

Jeho číslo **27** bylo slavnostně vyřazeno týmem Toronto Maple Leafs (původně "poctěno", v roce 2016 oficiálně vyřazeno z užívání). Socha Franka Mahovliche stojí v řadě legend před Scotiabank Arena v Torontu.

📊 Kompletní statistiky

Základní část a play-off

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM	Z	G	A	B	TM
1957/58	Toronto Maple Leafs	NHL	67	20	16	36	67	—	—	—	—	—
1958/59	Toronto Maple Leafs	NHL	63	22	27	49	94	12	6	5	11	18
1959/60	Toronto Maple Leafs	NHL	70	18	21	39	61	10	3	1	4	27
1960/61	Toronto Maple Leafs	NHL	70	48	36	84	131	5	1	1	2	6
1961/62	Toronto Maple Leafs	NHL	70	33	38	71	87	12	6	6	12	29
1962/63	Toronto Maple Leafs	NHL	67	36	37	73	56	9	0	2	2	8
1963/64	Toronto Maple Leafs	NHL	70	26	29	55	66	14	4	11	15	20
1964/65	Toronto Maple Leafs	NHL	59	23	28	51	76	6	0	3	3	9
1965/66	Toronto Maple Leafs	NHL	68	32	24	56	68	4	1	0	1	10
1966/67	Toronto Maple Leafs	NHL	63	18	28	46	44	12	3	7	10	8
1967/68	Toronto Maple Leafs	NHL	50	19	17	36	30	—	—	—	—	—
1967/68	Detroit Red Wings	NHL	13	7	9	16	2	—	—	—	—	—
1968/69	Detroit Red Wings	NHL	76	49	29	78	38	—	—	—	—	—
1969/70	Detroit Red Wings	NHL	74	38	32	70	59	4	0	0	0	2
1970/71	Detroit Red Wings	NHL	35	14	18	32	30	—	—	—	—	—
1970/71	Montreal Canadiens	NHL	38	17	24	41	11	20	14	13	27	18
1971/72	Montreal Canadiens	NHL	76	43	53	96	36	6	3	2	5	2
1972/73	Montreal Canadiens	NHL	72	38	55	93	51	17	9	14	23	6
1973/74	Montreal Canadiens	NHL	71	31	49	80	47	6	1	2	3	0
1974/75	Toronto Toros	WHA	73	38	44	82	27	6	3	0	3	2
1975/76	Toronto Toros	WHA	75	34	55	89	14	—	—	—	—	—
1976/77	Birmingham Bulls	WHA	81	23	74	97	34	—	—	—	—	—
1977/78	Birmingham Bulls	WHA	72	14	24	38	22	3	1	1	2	0
Celkem v NHL			1181	533	570	1103	1056	137	51	67	118	163
Celkem ve WHA			301	109	197	306	97	9	4	1	5	2

Mezinárodní scéna

Rok	Tým	Událost	Z	G	A	B	TM
1972	Kanada	Série století (vs SSSR)	6	1	1	2	0
1974	Kanada (WHA)	Série vs SSSR	6	1	1	2	4

🏆 Ocenění a úspěchy

**Calder Memorial Trophy:** 1958 (Nejlepší nováček NHL)
**Stanley Cup:** 6× (1962, 1963, 1964, 1967 – Toronto; 1971, 1973 – Montreal)
**NHL All-Star Game:** 15× účastník (1959–1974)
**NHL First All-Star Team:** 3× (1961, 1963, 1973)
**NHL Second All-Star Team:** 6× (1962, 1964, 1965, 1966, 1969, 1970)
**Hockey Hall of Fame:** Uveden v roce 1981
**Síň slávy kanadského sportu:** Uveden v roce 1990
**Seznam 100 nejlepších hráčů historie NHL:** Zařazen v roce 2017 u příležitosti 100. výročí ligy.

Zdroje