Nizozemská republika

Rozbalit box

Obsah boxu

Republika spojených nizozemských provincií (nizozemsky Republiek der Zeven Verenigde Nederlanden), často zjednodušeně nazývaná Nizozemská republika nebo Spojené provincie, byl státní útvar existující v letech 1581 až 1795 na území dnešního Nizozemska. Vznikla během osmdesátileté války jako výsledek povstání sedmi severních provincií Habsburského Nizozemí proti nadvládě španělského krále Filipa II..

Během 17. století, známého jako Nizozemský zlatý věk, se republika stala přední světovou námořní, obchodní a finanční velmocí. Její politický systém byl na tehdejší dobu unikátní – jednalo se o konfederativní republiku, na rozdíl od převládajících monarchií ve zbytku Evropy. Stát zanikl v důsledku francouzské invaze a následného vyhlášení Batávské republiky.

📜 Historie

⚔️ Vznik a osmdesátiletá válka (1568–1648)

V polovině 16. století bylo Nizozemí (zahrnující dnešní Nizozemsko, Belgii a Lucembursko) součástí panství španělské větve Habsburků. Rostoucí napětí způsobené vysokými daněmi, centralizační politikou krále Filipa II. a především tvrdým pronásledováním protestantů (zejména kalvinistů) vyústilo v roce 1568 v otevřené povstání, známé jako osmdesátiletá válka nebo Nizozemská revoluce.

V čele povstání stál Vilém I. Oranžský, původně místodržící (stadtholder) ve službách krále. Klíčovým momentem pro vznik budoucího státu bylo vytvoření Utrechtské unie v roce 1579, vojensko-politického spolku sedmi severních, převážně protestantských provincií: Hollandu, Zeelandu, Utrechtu, Gelderlandu, Overijsselu, Fríska a Groningenu. Tyto provincie se zavázaly ke společné obraně proti Španělsku.

Dne 26. července 1581 vydaly Generální stavy těchto provincií Akt o zavržení (Plakkaat van Verlatinghe), kterým formálně sesadily Filipa II. z trůnu a vyhlásily svou nezávislost. Tento dokument je někdy považován za nizozemskou "deklaraci nezávislosti". Válka se Španělskem však pokračovala s různou intenzitou ještě několik desetiletí. Ačkoli byla nezávislost de facto dosažena již kolem roku 1609 (začátek dvanáctiletého příměří), formálního mezinárodního uznání se republika dočkala až Vestfálským mírem v roce 1648, který ukončil jak osmdesátiletou, tak třicetiletou válku.

✨ Zlatý věk (17. století)

Sedmnácté století představuje vrcholné období nizozemské moci a prosperity, známé jako Nizozemský zlatý věk (Gouden Eeuw). Republika se stala globálním centrem obchodu, financí, vědy a umění.

Obchod a kolonie: Základem bohatství byl námořní obchod. V roce 1602 byla založena Nizozemská východoindická společnost (VOC), která získala monopol na obchod s Asií a stala se první akciovou společností na světě. VOC vytvořila rozsáhlou obchodní říši v Indonésii (tehdejší Nizozemská východní Indie), na Cejlonu, v Japonsku (obchodní stanice Dedžima) a v Jižní Africe. Její protějšek, Nizozemská západoindická společnost (WIC), založená v roce 1621, se zaměřovala na Atlantik, obchodovala s otroky, cukrem a založila kolonii Nové Nizozemí s hlavním městem Nový Amsterdam (dnešní New York).
Finanční centrum: Amsterdam se stal nejdůležitějším finančním centrem světa. V roce 1609 zde byla založena Amsterdamská směnárna (Wisselbank), předchůdkyně moderních centrálních bank, a fungovala zde první moderní burza cenných papírů.
Věda a umění: Republika se vyznačovala relativní náboženskou a intelektuální svobodou, která přitahovala myslitele z celé Evropy (např. René Descartes, John Locke). Vynikli zde vědci jako Christiaan Huygens (fyzika, astronomie) a Antonie van Leeuwenhoek (mikrobiologie). Nizozemské malířství zažilo nebývalý rozkvět díky umělcům jako Rembrandt van Rijn, Johannes Vermeer nebo Frans Hals.
Námořní síla: Nizozemské loďstvo bylo největší na světě a dominovalo světovým mořím. To vedlo ke konfliktům s konkurenčními mocnostmi, především s Anglií (viz Anglo-nizozemské války).

Jednou z nejznámějších epizod tohoto období byla tulipánová horečka ve 30. letech 17. století, považovaná za jednu z prvních spekulativních bublin v historii.

📉 Úpadek a konec (18. století)

Od počátku 18. století začala moc a vliv republiky postupně upadat. Příčiny byly komplexní:

Vojenské vyčerpání: Dlouhé a nákladné války, zejména proti Francii krále Ludvíka XIV., vyčerpaly státní pokladnu.
Ekonomická konkurence: Velká Británie a Francie začaly Nizozemsko ekonomicky i vojensky předhánět. Britský Zákon o plavbě (Navigation Acts) výrazně poškodil nizozemský obchod.
Politická stagnace: Politický systém se stal rigidním a neschopným reforem. Konflikty mezi stranou oranžistů (podporující dědičnou moc stadtholderů z rodu Oranžsko-Nasavských) a republikánskou stranou "regentů" (bohatých obchodníků) paralyzovaly stát.

Konec republiky přišel s Velkou francouzskou revolucí. V roce 1795 vtrhla francouzská revoluční armáda na nizozemské území, podpořena místními profrancouzskými "patrioty". Stadtholder Vilém V. Oranžský uprchl do Anglie a byla vyhlášena loutková Batávská republika, čímž existence Spojených provincií po téměř 214 letech skončila.

🏛️ Politický systém

Politický systém republiky byl unikátní a složitý. Jednalo se o konfederaci sedmi suverénních provincií. Každá provincie měla vlastní sněm (Staten) a vysokou míru autonomie ve vnitřních záležitostech.

Generální stavy (Staten-Generaal): Byly společným federálním orgánem se sídlem v Haagu. Každá ze sedmi provincií do nich vysílala delegaci, přičemž každá provincie měla jeden hlas, bez ohledu na svou velikost či ekonomickou sílu. Generální stavy rozhodovaly o zahraniční politice, obraně, daních na společné výdaje a správě tzv. Generalitních zemí (území dobytá na jihu, která nebyla plnoprávnými členy unie, např. části Brabantska a Limburgu).
Stadtholder: Původně královský místodržící, v republice se tato funkce stala volenou. Stadtholder byl nejvyšším vojenským velitelem (generálním kapitánem armády a generálním admirálem loďstva) a měl významný politický vliv, včetně práva jmenovat některé úředníky. Funkce byla téměř výhradně v rukou rodu Oranžsko-Nasavských. V některých obdobích (např. 1650–1672) byla funkce stadtholdera v nejvlivnějších provinciích zrušena.
Velký penzionář (Raadpensionaris): Byl nejvyšším civilním úředníkem provincie Holland, ale jeho vliv sahal na celou republiku. Předsedal schůzím holandského sněmu a vedl holandskou delegaci v Generálních stavech, čímž se de facto stával jakýmsi "ministrem zahraničí" a hlavou vlády. Nejznámějšími velkými penzionáři byli Johan van Oldenbarnevelt a Johan de Witt.

Politický život byl charakterizován neustálým napětím mezi centralistickými a monarchistickými tendencemi stadtholderů (podporovaných armádou, šlechtou a prostým lidem) a republikánskými, decentralizačními snahami bohatých městských elit (regentů), reprezentovaných velkým penzionářem.

💰 Ekonomika a obchod

Ekonomika republiky byla postavena na vodě. Námořní obchod, rybolov a loďařství byly klíčovými odvětvími. Nizozemci vyvinuli typ nákladní lodi zvaný flauta, která byla levná na výrobu i provoz a umožnila jim ovládnout velkou část evropské nákladní dopravy.

Amsterdam byl srdcem globální obchodní sítě. Komodity z celého světa – koření z Moluk, hedvábí z Číny, cukr z Brazílie, dřevo z Pobaltí – proudily přes jeho přístav. Amsterdamská burza byla místem, kde se obchodovalo s akciemi (především VOC), komoditami a pojištěním.

Nizozemské zemědělství bylo vysoce produktivní díky technologickým inovacím, jako bylo vysoušení půdy pomocí větrných mlýnů a vytváření nových úrodných ploch zvaných poldery.

🎨 Kultura a společnost

Nizozemská společnost 17. století byla na tehdejší poměry neobvykle urbanizovaná a gramotná. Dominantní silou byla bohatá střední třída obchodníků a řemeslníků, která se stala hlavním zadavatelem a konzumentem umění. To se odrazilo v tématech malířství – místo náboženských a mytologických výjevů typických pro zbytek Evropy se nizozemští malíři soustředili na portréty, krajinomalby, zátiší a scény z každodenního života (žánrová malba).

Ačkoli byl kalvinismus státním náboženstvím, republika praktikovala relativní náboženskou toleranci. Katolíci, luteráni a židé (zejména sefardští uprchlíci ze Španělska a Portugalska) zde mohli žít a praktikovat svou víru, i když s určitými omezeními. Tato atmosféra přispěla k intelektuálnímu a kulturnímu rozkvětu.

💡 Pro laiky

Představte si Nizozemskou republiku jako klub sedmi bohatých a tvrdohlavých sousedů (provincií), kteří se rozhodli, že už nechtějí poslouchat svého panovačného správce (španělského krále). Společně ho vyhodili a založili si vlastní společenství.

Společná pravidla: Na věcech, které se týkaly všech (jako obrana proti nepřátelům nebo obchod s cizinou), se domlouvali na společné schůzi (Generální stavy). Každý soused měl jeden hlas, i když ten nejbohatší z nich, pan Holland, měl často hlavní slovo.
Dva šéfové: V klubu neustále probíhal spor o to, kdo by měl mít hlavní slovo. Jedna skupina chtěla za šéfa silného a populárního kapitána z rodiny Oranžských (stadtholder), který vedl armádu. Druhá skupina preferovala chytrého a bohatého manažera (velký penzionář), který se staral o peníze a obchody. Někdy vládl kapitán, jindy manažer, a často se hádali.
Světová dílna a banka: Tento klub byl neuvěřitelně úspěšný. Jeho lodě brázdily celý svět a přivážely exotické zboží, což z nich udělalo nejbohatší lidi v Evropě. Jejich hlavní město, Amsterdam, fungovalo jako banka a obchodní dům pro celý svět.

Tento unikátní systém, kde moc nebyla v rukou jednoho krále, ale byla rozdělena mezi provincie a různé úřady, jim umožnil stát se na jedno století světovou supervelmocí.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025