Římská mytologie
Obsah boxu
Římská mytologie je soubor tradičních příběhů, bájí a legend starověkého Říma, které se týkají původu a dějin římského národa, jeho bohů a hrdinů. Tyto mýty hrály klíčovou roli v římském náboženství a kultuře, poskytovaly morální příklady a ospravedlňovaly římskou nadvládu a instituce. Římská mytologie je silně synkretická, což znamená, že absorbovala mnoho prvků z jiných kultur, především z řecké mytologie, ale také od Etrusků a dalších italických kmenů.
Na rozdíl od řecké mytologie, která je bohatá na barvité a často dramatické příběhy o bozích s lidskými vlastnostmi, byla původní římská mytologie více zaměřena na rituál, kult a vztah mezi bohy a státem. Bohové byli vnímáni jako mocné síly (*numina*), které ovlivňovaly každodenní život a jejichž přízeň bylo nutné si zajistit pečlivým dodržováním obřadů. Teprve s rostoucím vlivem Řecka začali Římané připisovat svým bohům lidské podoby, rodinné vztahy a mytologické příběhy, které si z velké části vypůjčili od svých řeckých protějšků.
📜 Původ a vývoj
Vývoj římské mytologie lze rozdělit do několika fází, které odrážejí politické a kulturní změny v římské společnosti.
🏛️ Rané období a etruský vliv
V nejstarších dobách římské historie, před silným řeckým vlivem, byla římská víra spíše animistická. Římané uctívali velké množství duchů a božských sil, zvaných numina, které sídlily v přírodních objektech, místech nebo ovlivňovaly konkrétní činnosti. Například Janus byl bohem dveří a začátků, Vesta bohyní domácího krbu a Lares a Penates byli ochrannými duchy domácnosti a rodiny.
Významný vliv na formování římského panteonu měli Etruskové, kteří Římu vládli v období království. Od nich Římané převzali například Kapitolskou triádu bohů – Jupitera, Juno a Minervu, kteří byli uctíváni v chrámu na Kapitolu. Etruskové také zprostředkovali některé řecké mýty a náboženské praktiky, jako bylo věštění z letu ptáků (*auspicia*) nebo z vnitřností obětovaných zvířat (*haruspicie*).
🇬🇷 Interpretatio graeca a helenizace
Od období republiky začal sílit vliv řecké kultury, což vedlo k procesu známému jako interpretatio graeca (řecký výklad). Římané začali ztotožňovat své bohy s řeckými protějšky na základě podobných funkcí a atributů.
Tímto procesem římští bohové "zdědili" bohaté mytologické příběhy a genealogii řeckých bohů. Tento synkretismus byl usnadněn tím, že římská literatura, zejména poezie, čerpala inspiraci z řeckých vzorů. Básníci jako Ovidius ve svých Proměnách a Vergilius v eposu Aeneis definitivně kodifikovali tuto spojenou řecko-římskou mytologii, která se stala základem klasické mytologie.
🏛️ Císařský kult
V období císařství se objevil nový prvek – císařský kult. Zesnulí císaři, kteří byli považováni za výjimečné, mohli být Senátem prohlášeni za bohy (*divus*). Tento kult, počínaje zbožštěním Augusta, sloužil k posílení loajality k císaři a k legitimizaci jeho moci v celé říši.
✨ Hlavní božstva
Jádro římského panteonu tvořilo dvanáct hlavních bohů, známých jako Dii Consentes, kteří byli ekvivalentem dvanácti řeckých olympských bohů. Jejich sochy stály na Forum Romanum.
- Jupiter (řecký Zeus): Král bohů, vládce nebes, hromu a blesku. Ochránce Říma a římského státu, symbol spravedlnosti a moci. Jeho hlavním chrámem byl chrám na Kapitolu.
- Juno (řecká Héra): Manželka a sestra Jupitera, královna bohů. Bohyně manželství, žen a porodu. Byla ochránkyní Říma a měla přídomek Regina (královna).
- Minerva (řecká Athéna): Bohyně moudrosti, strategie, řemesel a umění. Spolu s Jupiterem a Juno tvořila Kapitolskou triádu.
- Mars (řecký Áres): Původně bůh zemědělství a plodnosti, později se stal hlavním bohem války a ochráncem římských legií. Byl považován za mytického otce Romula a Rema a tedy za předka římského národa.
- Venuše (řecká Afrodita): Bohyně lásky, krásy, plodnosti a touhy. Byla považována za pramáti římského národa skrze svého syna Aenea. Zvláštní úctu jí prokazoval rod Juliovců, který od ní odvozoval svůj původ.
- Apollo (řecký Apollón): Bůh slunce, světla, hudby, poezie, věštění a léčení. Jeho kult byl do Říma převzat přímo z Řecka.
- Diana (řecká Artemis): Sestra Apollona, bohyně lovu, měsíce a přírody. Ochránkyně divoké zvěře a žen.
- Vulkán (řecký Héfaistos): Bůh ohně, kovářství a sopek. Jeho dílny se měly nacházet pod sopkou Etna.
- Vesta (řecká Hestia): Bohyně posvátného ohně, domácího krbu a rodiny. Její chrám na Forum Romanum byl jedním z nejposvátnějších míst v Římě a o věčný oheň v něm pečovaly vestálky.
- Merkur (řecký Hermés): Posel bohů, bůh obchodu, cestovatelů, zlodějů a výmluvnosti.
- Ceres (řecká Démétér): Bohyně zemědělství, úrody a obilí. Její kult byl spojen s plebejskými vrstvami.
- Neptun (řecký Poseidón): Bůh moře, zemětřesení a koní.
🔱 Další významní bohové a duchové
Kromě dvanácti hlavních bohů existovala řada dalších důležitých božstev:
- Pluto (řecký Hádés): Bůh podsvětí a bohatství (které pochází ze země).
- Saturn (řecký Kronos): Otec Jupitera, starý bůh zemědělství a času. Jeho vláda byla považována za Zlatý věk. Na jeho počest se slavily Saturnálie.
- Janus: Unikátní římský bůh se dvěma tvářemi, hledícími do minulosti i budoucnosti. Bůh začátků, konců, dveří, bran a přechodů.
- Bacchus (řecký Dionýsos): Bůh vína, nespoutaného veselí a extáze.
- Kupid (řecký Erós): Syn Venuše, bůh lásky, zobrazovaný jako okřídlený chlapec s lukem a šípy.
- Domácí duchové: Velmi důležití v každodenním životě. Patřili sem Laresové (ochránci domácnosti), Penáti (ochránci zásob) a Genius (osobní ochranný duch každého muže, u žen Juno).
🦸 Mýty a legendy
Římské mýty se často soustředily na historii a hrdinské činy, které měly posilovat římské ctnosti (*virtutes*) jako statečnost (*virtus*), zbožnost (*pietas*) a vážnost (*gravitas*).
Založení Říma
Nejznámějším římským mýtem je legenda o založení města. Dvojčata Romulus a Remus, synové boha Marta a vestálky Rhey Silvie, byli po narození vhozeni do řeky Tibery. Zachránila je vlčice, která je odkojila. Později je nalezl a vychoval pastýř. Když dospěli, rozhodli se založit nové město. Při sporu o to, kdo mu bude vládnout, Romulus zabil Rema a 21. dubna 753 př. n. l. založil Řím, který pojmenoval po sobě.
Aeneův příběh
Epos Aeneis od Vergilia vypráví příběh trojského hrdiny Aenea, syna bohyně Venuše. Po pádu Tróje Aeneas s hrstkou přeživších uprchl a po dlouhé a strastiplné cestě po Středozemním moři, během níž prožil nešťastnou lásku s kartaginskou královnou Dídó, dorazil do Latie v Itálii. Zde se oženil s dcerou místního krále a jeho potomci se stali zakladateli římského národa. Tento mýtus propojil Řím s prestižní trojskou tradicí a legitimizoval jeho nadvládu.
🌍 Vliv a odkaz
Odkaz římské mytologie je v západní civilizaci všudypřítomný.
- Jazyk: Názvy planet naší sluneční soustavy (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) jsou pojmenovány po římských bozích. Názvy měsíců jako leden (Janus), březen (Mars) nebo červen (Juno) také pocházejí z římského kalendáře.
- Umění a literatura: Od Renesance až po současnost inspirovala římská mytologie nespočet uměleckých děl, od obrazů (Botticelliho Zrození Venuše) přes sochy (Berniniho Apollón a Dafné) až po literaturu (Shakespearovy hry) a hudbu.
- Symbolika: Orel (symbol Jupitera) se stal symbolem římských legií a později mnoha států, včetně USA.
🤓 Pro laiky
Představte si, že řecká mytologie je jako velkolepý hollywoodský film plný superhrdinů (bohů) s komplikovanými vztahy, láskami, hádkami a epickými bitvami. Je to série dramatických příběhů.
Naproti tomu původní římská mytologie byla spíše jako soubor pravidel a smluv. Římané nevnímali bohy jako postavy v příběhu, ale jako mocné, neviditelné síly, které řídí svět. Jejich náboženství bylo o praktických věcech: "Pokud obětuji bohu Marsovi, pomůže mi v bitvě." nebo "Pokud budu udržovat posvátný oheň bohyně Vesty, můj domov bude v bezpečí." Bylo to velmi formální a zaměřené na rituál.
Později, když se Římané setkali s fascinujícími řeckými příběhy, udělali něco jako "kulturní dabing". Vzali své bohy (Jupiter, Mars, Venuše) a řekli: "Náš Jupiter je vlastně ten samý jako řecký Zeus. Takže všechny ty skvělé příběhy o Diovi teď platí i pro Jupitera." Tímto způsobem si "stáhli" řeckou mytologii a propojili ji se svými vlastními bohy. Proto se nám dnes zdají obě mytologie tak podobné, i když jejich kořeny byly dost odlišné.