Velká severní válka
Obsah boxu
Šablona:Infobox válka Velká severní válka (1700–1721) byl rozsáhlý a vleklý vojenský konflikt, který zásadně změnil mocenskou rovnováhu v severní, střední a východní Evropě. Na jedné straně stálo Švédské impérium, tehdejší dominantní mocnost v oblasti Baltu, a na druhé straně koalice států, jejímž jádrem bylo Ruské carství pod vedením cara Petra I. Velikého, Dánsko-Norsko a Saské kurfiřtství v personální unii s Polsko-litevskou unií. Válka skončila porážkou Švédska, které ztratilo své velmocenské postavení, a naopak znamenala vzestup Ruska jako nové evropské velmoci s přístupem k Baltskému moři.
📜 Příčiny a pozadí konfliktu
Na konci 17. století bylo Švédské impérium na vrcholu své moci. Po úspěších v třicetileté válce a dalších konfliktech ovládalo Finsko, Karélii, Ingrii, Estonsko, Livonsko a významná území v severním Německu (Pomořansko, Brémy-Verden). Jeho kontrola nad klíčovými baltskými přístavy mu zajišťovala obrovské příjmy z obchodu a politický vliv. Tento stav, známý jako Dominium maris Baltici (Vláda nad Baltským mořem), byl trnem v oku sousedním státům, které usilovaly o revizi výsledků předchozích válek.
- Ruské carství: Ambiciózní car Petr I. Veliký usiloval o modernizaci své země a získání přístupu k Baltskému moři ("okno do Evropy"), což by Rusku umožnilo navázat přímý námořní obchod se západní Evropou a vybudovat silné námořnictvo. Švédská kontrola nad Ingrií a Karélií mu v tom bránila.
- Dánsko-Norsko: Dánsko bylo tradičním rivalem Švédska a toužilo získat zpět provincie Skåne, Halland a Blekinge, které ztratilo v předchozích válkách. Zároveň chtělo omezit švédský vliv v Holštýnsku-Gottorpsku, které bylo spojencem Švédska a ohrožovalo dánské jižní hranice.
- Saské kurfiřtství a Polsko-litevská unie: Saský kurfiřt August II. Silný, který byl zároveň polským králem, chtěl posílit svou pozici v Polsku dobytím švédského Livonska (dnešní Lotyšsko a Estonsko) a jeho připojením ke svým dědičným saským zemím.
Tyto tři mocnosti vytvořily v roce 1699 tajnou protievropskou alianci, známou jako Severní liga. Spoléhaly na to, že Švédsko bude po smrti krále Karla XI. oslabeno, neboť na trůn nastoupil jeho teprve patnáctiletý syn Karel XII.. Spojenci mladého a nezkušeného krále podcenili, což se ukázalo jako zásadní chyba.
⚔️ Průběh války
Válka trvala přes dvacet let a lze ji rozdělit do několika odlišných fází.
🇸🇪 Počáteční švédské úspěchy (1700–1706)
V únoru 1700 zaútočila saská vojska na Rigu v Livonsku a dánská armáda vpadla do Holštýnska-Gottorpska. Ruská armáda se začala shromažďovat k útoku na švédskou pevnost Narva. Mladý král Karel XII. reagoval s nečekanou rychlostí a vojenským géniem.
Nejprve se zaměřil na Dánsko. S podporou anglického a nizozemského loďstva se v srpnu 1700 vylodil u Kodaně a donutil dánského krále Frederika IV. k uzavření míru v Travendalu. Dánsko tak bylo z války dočasně vyřazeno.
Poté Karel XII. přesunul svou armádu přes Balt do Estonska, aby se postavil ruské armádě obléhající Narvu. Dne 30. listopadu 1700 v bitvě u Narvy drtivě porazil několikanásobně silnější ruskou armádu. Vítězství bylo tak ohromující, že Karel XII. považoval Rusko za poražené a rozhodl se obrátit svou pozornost proti Augustu II. Silnému.
Následovalo šestileté tažení v Polsku a Sasku. Karel XII. porazil sasko-polská vojska v několika bitvách (např. u Klissow v roce 1702), obsadil Varšavu i Krakov a v roce 1704 donutil polský sněm sesadit Augusta II. a zvolit nového, pro-švédského krále Stanislava I. Leszczyńského. V roce 1706 vpadl Karel XII. přímo do Saska a donutil Augusta II. podepsat Altranstädtský mír, kterým se vzdal polské koruny a vystoupil z protievropské aliance. V této chvíli byl Karel XII. na vrcholu moci a zdálo se, že je pánem severní a východní Evropy.
🇷🇺 Ruská ofenzíva a založení Petrohradu
Zatímco byl Karel XII. zaměstnán v Polsku, Petr I. Veliký využil času k zásadní reformě své armády podle západních vzorů. Zavedl moderní výcvik, novou výzbroj a taktiku. S touto novou armádou postupně dobýval švédská území v Pobaltí. V roce 1702 dobyl pevnost Nöteborg (přejmenovanou na Šlisselburg) a v roce 1703 ovládl ústí řeky Něva. Zde, na dobytém území, založil 27. května 1703 město Petrohrad, budoucí hlavní město Ruského impéria a symbol ruského přístupu k moři.
🔥 Švédské tažení do Ruska a bitva u Poltavy (1707–1709)
Po pacifikaci Saska se Karel XII. v roce 1707 konečně rozhodl vypořádat se s Petrem Velikým a vytáhl s obrovskou armádou na východ s cílem dobýt Moskvu. Petr I. se vyhnul rozhodující bitvě a použil taktiku spálené země, ničil zásoby a nutil Švédy postupovat hlouběji do nehostinného ruského vnitrozemí.
Švédská armáda, sužovaná nedostatkem zásob a mimořádně tuhou zimou na přelomu let 1708 a 1709, byla značně oslabena. Karel XII. se rozhodl změnit směr a táhnout na jih na Ukrajinu, kde očekával podporu hejtmana Ivana Mazepy a jeho kozáků. Mazepova podpora však byla mnohem menší, než král doufal.
Na jaře 1709 oblehla vyčerpaná švédská armáda pevnost Poltava. Petr I. přitáhl s posílenou a dobře zásobenou ruskou armádou a 8. července 1709 došlo k rozhodující bitvě u Poltavy. Švédská armáda utrpěla katastrofální porážku. Zbytky armády o několik dní později kapitulovaly u Perevoločné. Karel XII. s malou družinou uprchl na území Osmanské říše.
🇹🇷 Osmanská epizoda a obnovení koalice (1709–1714)
Porážka u Poltavy znamenala zásadní obrat ve válce. Dánsko a Sasko okamžitě obnovily spojenectví s Ruskem a znovu vstoupily do války. August II. Silný se vrátil na polský trůn.
Karel XII. strávil pět let v exilu v osmanském městě Bender (dnešní Tighina v Moldavsku). Snažil se přimět sultána k válce proti Rusku, což se mu nakonec podařilo. Rusko-turecká válka však skončila pro Rusko relativně mírnou porážkou na řece Prut a nezměnila celkovou strategickou situaci. Mezitím koaliční vojska postupně dobývala švédská území v Pobaltí a Německu. V roce 1714 se Karel XII. konečně dobrodružným způsobem vrátil do Švédska.
🇳🇴 Závěrečná fáze a smrt Karla XII. (1714–1721)
Po svém návratu se Karel XII. pokusil zvrátit nepříznivý vývoj války. Švédsko však bylo po téměř patnácti letech bojů ekonomicky i lidsky vyčerpané. Do války proti Švédsku se navíc přidaly Prusko a Hannoverské kurfiřtství, které si chtěly zajistit podíl na švédských německých državách.
Karel XII. zahájil v roce 1716 a znovu v roce 1718 invazi do Norska, které bylo součástí Dánsko-norského království. Během obléhání pevnosti Fredriksten byl 30. listopadu 1718 zabit střelou do hlavy. Jeho smrt ukončila éru švédského absolutismu a otevřela cestu k mírovým jednáním.
Válka však ještě několik let pokračovala, především kvůli ruskému tlaku. Ruské loďstvo podnikalo ničivé nájezdy na švédské pobřeží, aby donutilo Švédsko přijmout tvrdé mírové podmínky.
🕊️ Mírové smlouvy a důsledky
Válka byla formálně ukončena sérií mírových smluv:
- Stockholmské smlouvy (1719–1720): Švédsko se vzdalo Brém-Verdenu ve prospěch Hannoveru a části Pomořanska ve prospěch Pruska.
- Frederiksborgská smlouva (1720): Ukončila válku s Dánskem. Švédsko ztratilo výjimku z placení cla za proplutí Öresundské úžiny a muselo se vzdát podpory Holštýnska-Gottorpska.
- Nystadská smlouva (10. září 1721): Nejdůležitější smlouva, uzavřená mezi Švédskem a Ruskem. Švédsko postoupilo Rusku Livonsko, Estonsko, Ingrii a jihovýchodní část Finska (včetně Vyborgu). Rusko naopak vrátilo Švédsku většinu Finska a zaplatilo finanční kompenzaci.
Důsledky Velké severní války byly dalekosáhlé: 1. Konec Švédského impéria: Švédsko definitivně ztratilo postavení evropské velmoci a stalo se regionální mocností. V zemi samotné vedla porážka k pádu absolutismu a nástupu parlamentnější formy vlády, známé jako "éra svobody". 2. Vzestup Ruského impéria: Rusko se stalo dominantní silou v Pobaltí a klíčovým hráčem na evropské politické scéně. Získalo strategicky důležitá území a přístavy, což umožnilo jeho další ekonomický a vojenský rozvoj. Petr Veliký byl po uzavření Nystadské smlouvy prohlášen "otcem vlasti, imperátorem vší Rusi". 3. Posílení Pruska: Ziskem části Pomořanska se Prusko dále posunulo na cestě k pozici významné evropské mocnosti. 4. Změna mocenské rovnováhy: Válka trvale přepsala politickou mapu severní Evropy. Mocenské vakuum po úpadku Švédska vyplnilo především Rusko a Prusko.
💡 Pro laiky
- O co šlo? Představte si, že Švédsko bylo na začátku 18. století "šéfem" Baltského moře a vybíralo poplatky ze všeho obchodu. Sousedům, hlavně Rusku, se to nelíbilo. Rusko chtělo vlastní přístav u moře, aby mohlo snadněji obchodovat se zbytkem Evropy.
- Kdo proti komu? Na jedné straně bylo silné, ale arogantní Švédsko s mladým a geniálním králem Karlem XII. Proti němu se spojili tři sousedé: Rusko (s chytrým carem Petrem Velikým), Dánsko a Polsko-Sasko.
- Jak to dopadlo? Zpočátku Švédové všechny drtivě poráželi. Karel XII. byl skvělý vojevůdce. Pak ale udělal chybu – vydal se dobýt Moskvu. Ruská zima, taktika spálené země a obrovská ruská armáda ho v bitvě u Poltavy zničily. Švédsko nakonec válku prohrálo.
- Proč je to důležité? Tato válka kompletně změnila rozložení sil. Švédsko přestalo být velmocí a Rusko se naopak stalo novým "šéfem" regionu. Car Petr Veliký získal, co chtěl – přístup k moři, kde založil město Petrohrad.
🌍 Mezinárodní kontext
Velká severní válka probíhala souběžně s jiným velkým evropským konfliktem – válkou o španělské dědictví (1701–1714). Tato skutečnost měla na průběh severní války významný vliv. Západní mocnosti, jako Francie, Velká Británie a Nizozemsko, byly plně zaměstnány bojem o španělský trůn a neměly kapacity ani zájem výrazněji zasahovat do dění na severu. To umožnilo Karlu XII. a Petru I. vést válku bez větších vnějších intervencí. Teprve po uzavření Utrechtského míru v roce 1713 se pozornost některých států (zejména Velké Británie a jejího nového panovníka Jiřího I., který byl zároveň hannoverským kurfiřtem) obrátila k Baltu, což přispělo k finální izolaci Švédska.