Saské kurfiřtství
Obsah boxu
| Saské kurfiřtství | |
|---|---|
| Kurfürstentum Sachsen | |
| Základní informace | |
| Hlavní město | Wittenberg (do 1547) Drážďany (od 1547) |
| Jazyky | Němčina (hornoněmecké dialekty) |
| Náboženství | Římské katolictví (do 1525) Luteránství (státní náboženství od 1525) |
| Měna | Tolar, Groš |
| Hlavy státu | |
| Vznik a zánik | |
| Vznik | 1356 (Zlatá bula Karla IV.) |
| Zánik | 1806 (povýšeno na Saské království) |
| Následnictví a geografie | |
| Předchůdci | Sasko-wittenberské vévodství |
| Nástupci | Saské království |
| Rozloha | cca 40 000 km² (v 18. století) km² |
| Mapa | |
| Soubor:Kursachsen 1789.png | |
| Saské kurfiřtství v roce 1789 | |
Saské kurfiřtství (německy Kurfürstentum Sachsen), později známé také jako Horní Sasko, byl státní útvar existující v rámci Svaté říše římské v letech 1356 až 1806. Jednalo se o jedno z nejvýznamnějších a nejvlivnějších říšských knížectví, jehož vládce, saský kurfiřt, měl privilegium volit římského císaře. Kurfiřtství sehrálo klíčovou roli v období reformace, kdy poskytlo ochranu Martinu Lutherovi, a po staletí bylo centrem protestantismu v Německu. Jeho historie je úzce spjata s rody Askánců a především Wettinů.
📜 Historie
Historie Saského kurfiřtství je komplexní a plná dynastických změn, náboženských konfliktů a kulturního rozkvětu.
👑 Vznik a vláda Askánců
Základy kurfiřtství byly položeny v roce 1356, kdy císař Karel IV. vydal Zlatou bulu. Tento zásadní ústavní dokument Svaté říše římské potvrdil vévodovi sasko-wittenberskému z rodu Askánců dědičný titul kurfiřta a s ním spojenou funkci říšského arcimaršálka. Prvním saským kurfiřtem se tak stal Rudolf I. Saský. Původní území kurfiřtství se soustředilo kolem měst Wittenberg, Belzig a Aken. Askánská linie však vymřela v roce 1422 smrtí kurfiřta Albrechta III..
Wettinové a rozdělení země
Po vymření Askánců udělil císař Zikmund Lucemburský v roce 1423 Sasko-wittenberské vévodství i s kurfiřtskou hodností Fridrichu I. Bojovnému z rodu Wettinů, markraběti míšeňskému a lantkraběti durynskému. Tím došlo ke spojení původního malého kurfiřtství s mnohem bohatšími a lidnatějšími wettinskými državami v Míšni a Durynsku. Těžiště moci se tak přesunulo na jih, do oblasti měst jako Drážďany, Míšeň a Lipsko.
Klíčovým momentem v dějinách rodu Wettinů bylo Lipské dělení v roce 1485. Bratři Arnošt Saský a Albrecht III. Srdnatý si rozdělili rozsáhlé rodové državy. Starší Arnošt (zakladatel ernestinské linie) získal původní kurfiřtství s Wittenbergem a většinu Durynska, čímž si podržel kurfiřtský titul. Mladší Albrecht (zakladatel albertinské linie) obdržel Míšeňské markrabství s Drážďany a Lipskem. Toto rozdělení mělo dalekosáhlé důsledky pro budoucnost Saska a celého Německa.
✝️ Reformace a Šmalkaldská válka
Saské kurfiřtství se na počátku 16. století stalo kolébkou reformace. Ernestinský kurfiřt Fridrich III. Moudrý založil v roce 1502 univerzitu ve Wittenbergu, kde působil Martin Luther. Ačkoliv sám zůstal katolíkem, poskytl Lutherovi ochranu po jeho vystoupení ve Wormsu v roce 1521, když ho nechal unést a ukrýt na hradě Wartburg. Jeho nástupci, Jan Vytrvalý a Jan Fridrich I. Velkomyslný, již byli přesvědčenými luterány a učinili z kurfiřtství vůdčí protestantskou mocnost v říši.
Napětí mezi protestantskými a katolickými stavy vyvrcholilo ve Šmalkaldské válce (1546–1547). Protestantský Šmalkaldský spolek, vedený Janem Fridrichem I., byl císařem Karlem V. v bitvě u Mühlberka drtivě poražen. Vítězství císaři umožnila zrada vévody Mořice Saského z albertinské linie, který se přidal na císařovu stranu. Za odměnu mu byla po porážce jeho ernestinského bratrance odebrána kurfiřtská hodnost a velká část území (včetně Wittenbergu) a převedena na něj. Tímto aktem, známým jako Wittenberská kapitulace, přešel kurfiřtství titul na albertinskou linii Wettinů, která vládla Sasku až do roku 1918. Ernestinské linii zbyly jen državy v Durynsku, které se v průběhu staletí dále drobily na malá vévodství (např. Sasko-Výmarsko-Eisenašsko).
Baroque a personální unie s Polskem
Po třicetileté válce, která Sasko těžce zpustošila, zažilo kurfiřtství období nového rozkvětu, zejména za vlády kurfiřta Fridricha Augusta I., známějšího jako August Silný (vládl 1694–1733). V roce 1697 konvertoval ke katolicismu, aby mohl být zvolen polským králem jako August II. Silný. Tím vznikla personální unie mezi Saskem a Polsko-litevskou unií, která s přestávkou trvala až do roku 1763.
Za vlády Augusta Silného a jeho syna Augusta III. se Drážďany staly jedním z nejnádhernějších měst Evropy, přezdívaným "Florencie na Labi". Vznikly velkolepé barokní stavby jako Zwinger nebo Frauenkirche a byly založeny proslulé umělecké sbírky. V Míšni byla v roce 1710 založena první evropská manufaktura na výrobu porcelánu. Toto období kulturního lesku však bylo vykoupeno obrovským státním dluhem a politickým úpadkem, zejména během sedmileté války, kdy bylo Sasko okupováno a vypleněno Pruskem.
Napoleonské války a zánik
Na počátku 19. století se Sasko v rámci napoleonských válek postavilo na stranu Pruska proti Napoleonovi. Po drtivé porážce v bitvě u Jeny v roce 1806 však kurfiřt Fridrich August III. přešel na stranu Francie. Napoleon ho za to povýšil na krále a Saské kurfiřtství se tak 11. prosince 1806 stalo Saským královstvím. Formálně zaniklo spolu se Svatou říší římskou v srpnu 1806.
🌍 Geografie a území
Území Saského kurfiřtství se v průběhu staletí měnilo. Po roce 1423, kdy jej získali Wettinové, zahrnovalo především:
- Kurfiřtský okres (Kurkreis): Původní jádro kolem města Wittenberg.
- Míšeňské markrabství: Hospodářsky nejvýznamnější část s městy Drážďany, Míšeň a Chemnitz.
- Lipský okres: S významným obchodním a univerzitním centrem Lipsko.
- Durynské lantkrabství: Do roku 1485, poté z větší části v držení ernestinské linie.
- Vogtland a části Lužice.
Krajina byla rozmanitá, od nížin podél řeky Labe na severu až po Krušné hory na jihu na hranici s Českým královstvím. Hory byly bohaté na stříbro a další rudy, což přispívalo k bohatství země.
👑 Seznam významných kurfiřtů
- Fridrich III. Moudrý (1486–1525): Zakladatel univerzity ve Wittenbergu a ochránce Martina Luthera.
- Jan Fridrich I. Velkomyslný (1532–1547): Vůdce protestantů, poražen u Mühlberka a zbaven kurfiřtské hodnosti.
- Mořic Saský (1547–1553): Získal kurfiřtský titul pro albertinskou linii, později se však postavil i proti císaři.
- August Saský (1553–1586): Stabilizoval zemi po desetiletích konfliktů, podporoval hospodářství.
- Jan Jiří I. Saský (1611–1656): Vládl během třicetileté války, jeho politika byla často nerozhodná a oportunistická.
- Fridrich August I. (August Silný) (1694–1733): Polský král, za jehož vlády dosáhlo Sasko vrcholu kulturního rozkvětu.
- Fridrich August III. Saský (1763–1806): Poslední kurfiřt a první saský král (jako Fridrich August I.).
💡 Pro laiky
Představte si Svatou říši římskou jako velký klub mnoha menších států (knížectví, vévodství, měst). Tento klub si volil svého předsedu – císaře. Ale nevolili ho všichni. Právo volit mělo jen sedm (později více) nejmocnějších vládců, kterým se říkalo kurfiřti. Jejich státy se pak nazývaly kurfiřtství.
Saské kurfiřtství bylo jedním z těchto sedmi původních "volitelů". Být kurfiřtem znamenalo obrovskou prestiž a vliv. Saský kurfiřt nebyl jen vládcem svého území, ale také jedním z klíčových hráčů v celé říšské politice. Když se na začátku 16. století objevil Martin Luther s kritikou církve, saský kurfiřt Fridrich Moudrý se ho zastal. Tím se Sasko stalo centrem nového hnutí – reformace – a na dlouhou dobu vůdcem všech protestantských států v Německu.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025