Stagflace
Obsah boxu
Šablona:Infobox Ekonomický pojem Stagflace je makroekonomický termín, který popisuje stav ekonomiky vyznačující se současným výskytem stagnace (tedy nízkého nebo nulového hospodářského růstu, případně recese) a vysoké inflace. Tento jev je často doprovázen i vysokou mírou nezaměstnanosti. Název vznikl spojením slov stagnace a inflace.
Stagflace představuje pro tvůrce hospodářské politiky obzvláště obtížný problém, protože nástroje používané k boji proti inflaci (např. zvyšování úrokových sazeb) mohou zhoršit stagnaci a zvýšit nezaměstnanost, zatímco opatření na podporu růstu a zaměstnanosti (např. snižování úrokových sazeb nebo vládní výdaje) mohou dále akcelerovat inflaci. Tento jev zpochybnil tradiční keynesiánskou ekonomii, která předpokládala inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností, jak jej popisovala Phillipsova křivka.
📜 Historie
Koncept stagflace se dostal do popředí v 70. letech 20. století, kdy mnoho západních zemí zažilo období vysoké inflace a zároveň vysoké nezaměstnanosti, což bylo v přímém rozporu s tehdy převládajícími ekonomickými teoriemi.
🏛️ Ropové šoky v 70. letech
Nejznámějším příkladem stagflace je období po prvním ropném šoku v roce 1973. V reakci na podporu Izraele západními zeměmi během Jomkipurské války vyhlásily země sdružené v Organizaci zemí vyvážejících ropu ropné embargo a dramaticky zvýšily ceny ropy. Tento náhlý a masivní nárůst ceny klíčové komodity způsobil tzv. nabídkový šok.
Pro průmyslové země, silně závislé na dovozu ropy, to znamenalo prudký nárůst výrobních nákladů. Podniky byly nuceny promítnout tyto vyšší náklady do cen svých výrobků a služeb, což vedlo k prudkému zrychlení inflace. Současně však vyšší náklady a ekonomická nejistota vedly ke snížení výroby a propouštění zaměstnanců, což způsobilo hospodářskou stagnaci a nárůst nezaměstnanosti. Podobná situace se opakovala po íránské revoluci v roce 1979, která vyvolala druhý ropný šok.
📉 Zpochybnění Phillipsovy křivky
Až do 70. let ekonomové převážně věřili v platnost Phillipsovy křivky, která naznačovala, že existuje stabilní a předvídatelný kompromis mezi inflací a nezaměstnaností. Vlády se domnívaly, že mohou "vybírat" mezi vyšší inflací a nižší nezaměstnaností, nebo naopak. Stagflace 70. let však ukázala, že tento vztah neplatí univerzálně. Ekonomové jako Milton Friedman a Edmund Phelps argumentovali, že Phillipsova křivka platí pouze v krátkém období a že v dlouhém období se ekonomika vždy vrátí k tzv. přirozené míře nezaměstnanosti, bez ohledu na výši inflace. Zkušenost se stagflací jejich teorie potvrdila.
🌐 Novodobé obavy
Diskuse o riziku stagflace se znovu objevily na počátku 20. let 21. století. Pandemie covidu-19 způsobila masivní narušení globálních dodavatelských řetězců (nabídkový šok), zatímco vlády a centrální banky reagovaly rozsáhlými fiskálními a monetárními stimuly na podporu poptávky. Následná ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 vedla k dalšímu prudkému nárůstu cen energií a potravin. Tato kombinace nabídkových šoků a silné poptávky vyvolala v mnoha zemích obavy z návratu stagflačního prostředí.
⚙️ Příčiny stagflace
Stagflace je komplexní jev, který obvykle nemá jedinou příčinu. Nejčastěji je výsledkem kombinace několika faktorů.
⛽ Nabídkové šoky
Nejčastější a nejvýznamnější příčinou stagflace je negativní nabídkový šok. Jedná se o událost, která náhle a výrazně zvyšuje náklady na výrobu nebo omezuje množství dostupných statků a služeb. Typické příklady zahrnují:
- Růst cen komodit: Skokový nárůst cen klíčových surovin, jako je ropa, zemní plyn nebo obilí.
- Přírodní katastrofy: Rozsáhlé povodně, sucho nebo zemětřesení, které zničí úrodu nebo průmyslovou infrastrukturu.
- Války a geopolitické konflikty: Válečné konflikty mohou přerušit obchodní trasy a omezit přístup ke zdrojům.
- Pandemie: Globální zdravotní krize mohou narušit výrobu a logistiku, jak ukázala pandemie covid-19.
- Vládní regulace: Náhlé zavedení přísných regulací, které zvyšují náklady podnikání.
Nabídkový šok posouvá křivku agregátní nabídky doleva, což znamená, že při jakékoliv cenové hladině je ekonomika schopna vyprodukovat méně zboží. Výsledkem je vyšší cenová hladina (inflace) a nižší reálný hrubý domácí produkt (stagnace).
🏛️ Nevhodná hospodářská politika
Stagflaci může také způsobit nebo zhoršit chybná reakce vlády a centrální banky.
- Expanzivní monetární politika: Pokud centrální banka reaguje na nabídkový šok snahou stimulovat ekonomiku (např. tištěním peněz nebo snižováním úrokových sazeb), může pouze dále podpořit inflaci, aniž by vyřešila základní problém na straně nabídky.
- Expanzivní fiskální politika: Podobně, pokud vláda v takové situaci masivně zvyšuje své výdaje, může to vést k tzv. vytěsňovacímu efektu a dalšímu růstu inflace.
- Regulace a strukturální rigidita: Ekonomiky s rigidním trhem práce, vysokou mírou regulace a nízkou konkurencí jsou náchylnější ke stagflaci, protože se hůře přizpůsobují šokům.
📉 Důsledky a charakteristiky
Stagflace má pro společnost a ekonomiku řadu negativních dopadů:
- Pokles životní úrovně: Růst cen (inflace) snižuje kupní sílu mezd a úspor. Pokud mzdy nerostou stejně rychle jako ceny, reálné příjmy domácností klesají.
- Zvýšená nezaměstnanost: Stagnující nebo klesající ekonomická aktivita nutí firmy omezovat výrobu a propouštět zaměstnance.
- Ekonomická nejistota: Kombinace stagnace a inflace vytváří velmi nejisté prostředí pro firmy i spotřebitele. Firmy odkládají investice a spotřebitelé omezují větší výdaje.
- Dilema pro politiky: Jak již bylo zmíněno, standardní nástroje hospodářské politiky selhávají. Boj s jedním problémem (inflací) zhoršuje druhý (nezaměstnanost) a naopak.
- Sociální a politické napětí: Klesající životní úroveň a vysoká nezaměstnanost mohou vést k sociálním nepokojům, stávkám a politické nestabilitě.
💡 Řešení a politické reakce
Boj se stagflací je obtížný a často vyžaduje bolestivá opatření. Neexistuje jednoduché a rychlé řešení.
🏦 Monetární politika
Nejznámějším příkladem úspěšného boje se stagflací je politika americké centrální banky (Fed) pod vedením Paula Volckera na začátku 80. let. Volcker se rozhodl prioritně bojovat proti inflaci, i za cenu vyvolání hluboké recese. Fed radikálně zvýšil úrokové sazby na historická maxima (přes 20 %), což sice vedlo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti, ale nakonec se podařilo "zlomit" inflační očekávání a dostat růst cen pod kontrolu. Jakmile byla inflace poražena, ekonomika se mohla vrátit na cestu udržitelného růstu. Tento přístup, známý jako "Volckerův šok", ukázal, že klíčem je obnovení cenové stability.
📈 Fiskální a strukturální politika
Monetární politika sama o sobě nestačí. Dlouhodobým řešením stagflace jsou opatření na straně nabídky, tzv. supply-side economics. Cílem je zvýšit produktivní kapacitu ekonomiky, aby mohla produkovat více zboží a služeb při nižších nákladech. Mezi taková opatření patří:
- Deregulace: Omezení byrokracie a regulací, které brání podnikání a zvyšují náklady.
- Daňové reformy: Snížení daní pro firmy a jednotlivce s cílem podpořit investice a práci.
- Podpora konkurence: Antimonopolní politika a odstraňování bariér pro vstup na trh.
- Flexibilita trhu práce: Usnadnění najímání a propouštění zaměstnanců, aby se firmy mohly lépe přizpůsobit změnám.
- Investice do infrastruktury a inovací: Dlouhodobé investice, které zvyšují produktivitu celé ekonomiky.
Tato opatření však obvykle přinášejí výsledky až v delším časovém horizontu.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že ekonomika je jako auto.
- Růst je rychlost, jakou auto jede.
- Inflace je teplota motoru.
- Nezaměstnanost je počet pasažérů, které jste museli nechat na krajnici, protože auto nejede dobře.
Normálně platí, že když šlápnete na plyn (stimulujete ekonomiku), auto zrychlí (růst se zvýší), ale motor se trochu zahřeje (inflace vzroste). Když brzdíte (zpřísníte politiku), auto zpomalí, ale motor se ochladí.
Stagflace je situace, kdy se vám do motoru dostal písek (nabídkový šok, např. drahá ropa). Auto zpomaluje (stagnace) a zároveň se motor nebezpečně přehřívá (inflace). Navíc musíte vyhodit další pasažéry (nezaměstnanost roste). Problém je, že když šlápnete na plyn, motor se přehřeje ještě víc, ale auto skoro nezrychlí. Když začnete brzdit, motor se sice ochladí, ale auto se úplně zastaví. Jste v pasti – ať uděláte cokoliv, situace se v krátkodobém horizontu zhorší. Řešením je zastavit, vyčistit motor od písku (strukturální reformy) a pak se pomalu znovu rozjet, i když to bude chvíli trvat a bude to nepříjemné.