Keynesiánství
Obsah boxu
Šablona:Infobox Ekonomická teorie Keynesiánství (někdy také keynesismus nebo keynesiánská ekonomie) je makroekonomický směr, který vychází z myšlenek britského ekonoma Johna Maynarda Keynese, zejména z jeho klíčového díla Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936. Vzniklo jako přímá reakce na neschopnost klasické ekonomie vysvětlit a vyřešit příčiny Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století.
Základní myšlenkou keynesiánství je, že agregátní poptávka (celkové výdaje v ekonomice) je hlavním hybatelem hospodářské aktivity a zaměstnanosti v krátkém období. Na rozdíl od klasických ekonomů, kteří věřili v samoregulační schopnost trhů, Keynes tvrdil, že ekonomika může uvíznout ve stavu vysoké nezaměstnanosti a nízkého výkonu. Proto prosazoval aktivní zásahy vlády a centrální banky prostřednictvím fiskální a monetární politiky s cílem stabilizovat hospodářský cyklus.
📜 Historický vývoj
Keynesiánství se nevyvinulo ve vakuu, ale jako odpověď na konkrétní historické a ekonomické problémy své doby. Jeho vzestup, dominance i pozdější zpochybnění jsou úzce spjaty s ekonomickými událostmi 20. století.
🌍 Předkeynesiánská éra a Velká hospodářská krize
Před Keynesem dominovala v ekonomickém myšlení klasická ekonomie, spojená se jmény jako Adam Smith, David Ricardo a Jean-Baptiste Say. Jejím ústředním principem byl Sayův zákon trhů, který tvrdil, že "nabídka si vytváří svou vlastní poptávku". Podle této teorie nemohlo docházet k dlouhodobé všeobecné nadprodukci, protože výroba zboží generuje příjmy, které jsou následně utraceny za jiné zboží. Trhy byly považovány za přirozeně stabilní a jakákoli nezaměstnanost byla chápána jako dočasná a dobrovolná.
Tento pohled byl dramaticky zpochybněn krachem na newyorské burze v roce 1929 a následnou Velkou hospodářskou krizí. Krize přinesla masivní a dlouhotrvající nezaměstnanost, propad výroby a zhroucení mezinárodního obchodu, což klasická teorie nedokázala vysvětlit ani nabídnout řešení. Ukázalo se, že ekonomika se sama neuzdravuje a může setrvávat ve stavu hluboké deprese.
📖 Vznik Obecné teorie
Právě v tomto kontextu publikoval John Maynard Keynes v roce 1936 své stěžejní dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. V knize radikálně zpochybnil klasické předpoklady. Tvrdil, že celková poptávka může být nedostatečná, což vede k nedobrovolné nezaměstnanosti. Zavedl koncepty jako multiplikační efekt, likviditní past a zdůraznil význam psychologických faktorů ("animal spirits") v investičních rozhodnutích. Jeho závěr byl revoluční: aby se ekonomika dostala z krize, je nutný vnější impuls v podobě vládních výdajů.
✨ Zlatý věk keynesiánství (1945–1973)
Po druhé světové válce se keynesiánské myšlenky staly dominantním paradigmatem v hospodářské politice západních zemí. Toto období, trvající zhruba od roku 1945 do ropné krize v roce 1973, je často označováno jako "zlatý věk kapitalismu" nebo "zlatá éra keynesiánství". Vlády aktivně využívaly fiskální politiku k řízení poptávky, což vedlo k bezprecedentnímu období stabilního hospodářského růstu, nízké nezaměstnanosti a budování sociálního státu. V Spojených státech byly tyto principy aplikovány v programech jako New Deal (ačkoliv ten předcházel Obecné teorii, sdílel s ní myšlenku vládních intervencí) a později v politikách prezidentů Kennedyho a Johnsona.
📉 Krize a vzestup monetarismu (70. léta)
Dominance keynesiánství skončila v 70. letech 20. století. Ropné šoky v letech 1973 a 1979 způsobily nový, do té doby neznámý jev – stagflaci, tedy souběh vysoké inflace a vysoké nezaměstnanosti. Tradiční keynesiánská politika si s tímto problémem nevěděla rady, protože její nástroje byly navrženy tak, aby řešily buď inflaci (restriktivní politikou), nebo nezaměstnanost (expanzivní politikou), ale ne obojí najednou.
Tato krize otevřela dveře alternativním ekonomickým teoriím, především monetarismu v čele s Miltonem Friedmanem a Rakouské škole reprezentované Friedrichem A. von Hayekem. Tito kritici tvrdili, že vládní zásahy jsou spíše příčinou nestability než jejím řešením a prosazovali návrat k volným trhům a stabilní monetární politice.
🔄 Moderní podoby: Neokeynesiánství a Nové keynesiánství
Od 80. let se keynesiánské myšlenky začaly znovu objevovat v modifikovaných podobách. Neokeynesiánství se snažilo spojit keynesiánskou analýzu s neoklasickou syntézou. Později vzniklo Nové keynesiánství, které se snaží poskytnout mikroekonomické základy pro keynesiánské makroekonomické jevy, jako jsou strnulé ceny a mzdy. Noví keynesiánci přijímají koncept racionálních očekávání, ale ukazují, jak nedokonalosti trhu (např. monopolistická konkurence nebo asymetrické informace) mohou vést k tomu, že se ekonomika nechová podle klasických modelů. Myšlenky keynesiánství zažily renesanci po globální finanční krizi v roce 2008 a během pandemie covidu-19, kdy vlády po celém světě reagovaly masivními fiskálními stimuly.
⚙️ Základní principy a koncepty
Keynesiánská teorie stojí na několika klíčových pilířích, které ji odlišují od klasické ekonomie.
📊 Agregátní poptávka jako motor ekonomiky
Zatímco klasická ekonomie zdůrazňovala stranu nabídky, Keynes otočil perspektivu a tvrdil, že v krátkém období je úroveň produkce a zaměstnanosti určena především agregátní poptávkou (AD). Agregátní poptávka se skládá ze čtyř složek:
- Spotřeba (C): Výdaje domácností.
- Investice (I): Výdaje firem na kapitálové statky.
- Vládní výdaje (G): Výdaje vlády na zboží a služby.
- Čistý export (NX): Rozdíl mezi exportem a importem.
Pokud je AD nedostatečná, firmy nemohou prodat vše, co vyrobí, a jsou nuceny snižovat výrobu a propouštět zaměstnance, což vede k recesi a nezaměstnanosti.
multiplier Multiplikační efekt
Jedním z nejvýznamnějších Keynesových objevů je multiplikační efekt. Ten říká, že počáteční změna v autonomních výdajích (např. vládní investice do dálnice) vyvolá v ekonomice řetězovou reakci, která vede k celkovému nárůstu HDP většímu, než byl původní výdaj. Dělníci na stavbě dálnice utratí své mzdy v obchodech, majitelé obchodů pak své zisky utratí jinde a tak dále. Velikost multiplikátoru závisí na mezním sklonu ke spotřebě (MPC) – čím větší část dodatečného příjmu lidé utratí, tím větší je multiplikátor.
📉 Paradox spořivosti
S multiplikátorem souvisí i paradox spořivosti. Keynes ukázal, že to, co je rozumné pro jednotlivce (více šetřit v nejisté době), může být pro celou ekonomiku zničující. Pokud během recese začnou všichni více šetřit, celková poptávka klesne, což vede k dalšímu poklesu výroby, propouštění a paradoxně k nižším celkovým úsporám, protože lidé mají nižší příjmy, ze kterých by mohli spořit.
🏛️ Role vlády a fiskální politiky
Protože soukromé investice jsou nestabilní (ovlivněné "animal spirits" – iracionálním pesimismem či optimismem investorů) a spotřeba je relativně stabilní, Keynes viděl klíčovou stabilizační roli ve vládě. Vláda může pomocí fiskální politiky aktivně ovlivňovat agregátní poptávku:
- V době recese: Měla by provádět expanzivní fiskální politiku – zvyšovat své výdaje (G) nebo snižovat daně (T), aby stimulovala poptávku a snížila nezaměstnanost.
- V době konjunktury (hrozící inflace): Měla by provádět restriktivní fiskální politiku – snižovat výdaje nebo zvyšovat daně, aby ochladila ekonomiku a zabránila přehřátí.
💰 Monetární politika
Keynes uznával i roli monetární politiky, kterou provádí centrální banka. Snížení úrokových sazeb může zlevnit úvěry a podpořit tak soukromé investice. Varoval však před tzv. pastí likvidity. V situaci hluboké recese, kdy jsou úrokové sazby již velmi nízké a panuje všeobecný pesimismus, nemusí další snižování sazeb vést k růstu investic, protože firmy se bojí investovat a domácnosti preferují držet hotovost. V takovém případě je monetární politika neúčinná a na řadu musí přijít fiskální politika.
⚖️ Mzdy a ceny
Na rozdíl od klasického předpokladu pružných mezd a cen Keynes tvrdil, že v reálném světě jsou mzdy a ceny "strnulé" (sticky), zejména směrem dolů. Dělníci a odbory se brání snižování nominálních mezd, i když v ekonomice panuje vysoká nezaměstnanost. Tato strnulost brání trhu práce, aby se rychle vyčistil, a způsobuje, že nedobrovolná nezaměstnanost může přetrvávat po dlouhou dobu.
🛠️ Nástroje keynesiánské politiky
Keynesiánská hospodářská politika využívá dva hlavní typy nástrojů k řízení ekonomiky.
📈 Expanzivní fiskální politika
Cílem je zvýšit agregátní poptávku v období recese. Nástroje zahrnují:
- Zvýšení vládních nákupů (G): Přímé investice do infrastruktury (silnice, mosty, školy), obrany nebo jiných veřejných projektů. Tyto výdaje přímo zvyšují HDP a díky multiplikátoru mají silný dopad.
- Snížení daní (T): Snížení daní z příjmu fyzických osob zvyšuje jejich disponibilní důchod a tím i spotřebu. Snížení korporátních daní může motivovat firmy k investicím.
- Zvýšení transferových plateb: Zvýšení podpor v nezaměstnanosti, sociálních dávek atd. rovněž zvyšuje disponibilní důchod domácností.
📉 Restriktivní fiskální politika
Cílem je snížit agregátní poptávku v období vysoké inflace a "přehřáté" ekonomiky. Nástroje jsou opačné:
- Snížení vládních nákupů (G): Omezení nebo odložení veřejných investic.
- Zvýšení daní (T): Zvýšení daní snižuje disponibilní důchod a tím tlumí spotřebu a investice.
🏦 Monetární nástroje
Ačkoliv je pro keynesiánství typičtější důraz na fiskální politiku, monetární politika je jejím důležitým doplňkem.
- Snížení úrokových sazeb: Centrální banka snižuje svou základní úrokovou sazbu, což zlevňuje komerční úvěry pro firmy i domácnosti a stimuluje investice a spotřebu.
- Kvantitativní uvolňování: V situaci blízké pasti likvidity může centrální banka nakupovat vládní dluhopisy a další aktiva, aby zvýšila množství peněz v ekonomice a snížila dlouhodobé úrokové sazby.
🗣️ Kritika keynesiánství
Keynesiánství bylo od svého vzniku předmětem intenzivní kritiky z různých ekonomických směrů.
🇦🇹 Rakouská škola a F. A. Hayek
Friedrich August von Hayek a další představitelé Rakouské školy tvrdili, že vládní zásahy a umělé snižování úrokových sazeb narušují cenové signály na trhu. To vede k chybným investicím (malinvestments), které neodpovídají skutečným preferencím spotřebitelů. Následná recese je pak bolestivým, ale nutným procesem nápravy těchto chyb. Podle Hayeka je keynesiánská "léčba" horší než samotná nemoc.
💵 Monetarismus a Milton Friedman
Milton Friedman a monetaristé kritizovali keynesiánský důraz na fiskální politiku. Tvrdili, že hlavním determinantem nominálního HDP je množství peněz v oběhu. Podle nich je aktivistická fiskální politika neefektivní a často destabilizující. Friedman prosazoval stabilní a předvídatelný růst peněžní zásoby a kritizoval vlády za vytváření inflace prostřednictvím nadměrných výdajů financovaných tiskem peněz.
⏳ Časová zpoždění a politické vlivy
Praktická implementace fiskální politiky naráží na problém časových zpoždění: 1. Zpoždění rozpoznávací: Trvá, než si politici uvědomí, že ekonomika je v recesi. 2. Zpoždění rozhodovací: Trvá, než se vláda a parlament dohodnou na konkrétních opatřeních. 3. Zpoždění implementační: Trvá, než se schválená opatření (např. stavba dálnice) projeví v reálné ekonomice. Kvůli těmto zpožděním se může stát, že expanzivní politika začne působit až v době, kdy se ekonomika již sama zotavuje, a způsobí tak přehřátí a inflaci. Navíc je fiskální politika náchylná k politickému zneužití – politikům se snadněji snižují daně a zvyšují výdaje než naopak, což může vést k chronickým rozpočtovým deficitům a růstu veřejného dluhu.
📈 Vytěsňovací efekt (Crowding Out)
Kritici také upozorňují na vytěsňovací efekt. Pokud vláda financuje své zvýšené výdaje půjčkami na finančním trhu, zvyšuje tím poptávku po úvěrech, což vede k růstu úrokových sazeb. Vyšší úrokové sazby pak odrazují soukromé firmy od investic. Vládní výdaje tak mohou "vytěsnit" soukromé investice, čímž se celkový stimulační efekt snižuje.
🌟 Odkaz a vliv
Navzdory kritice a období ústupu v 70. a 80. letech zůstává keynesiánství jedním z nejdůležitějších pilířů moderní makroekonomie. Jeho odkaz je patrný v několika oblastech:
- Hospodářská politika: Většina vlád dnes přijímá odpovědnost za stabilizaci ekonomiky a využívá nástroje fiskální a monetární politiky, i když v modifikované podobě. Koncept automatických stabilizátorů (jako jsou progresivní daně a pojištění v nezaměstnanosti) je přímým důsledkem keynesiánského myšlení.
- Mezinárodní instituce: Keynes hrál klíčovou roli na Brettonwoodské konferenci v roce 1944, která vedla ke vzniku Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky, institucí navržených k podpoře mezinárodní ekonomické stability.
- Akademická ekonomie: Keynesiánské koncepty jako agregátní poptávka, multiplikátor nebo strnulost cen jsou standardní součástí učebnic makroekonomie. Nové keynesiánství je dnes jedním z hlavních proudů v akademickém výzkumu.
Keynesiánská revoluce trvale změnila pohled na roli státu v ekonomice a poskytla teoretický rámec pro aktivní hospodářskou politiku, která formovala svět po druhé světové válce a jejíž principy jsou znovu oživovány v dobách velkých ekonomických krizí.
🧑🏫 Vysvětlení pro laiky
Představte si ekonomiku jako auto. Podle starších (klasických) teorií se auto vždy samo opraví a pojede optimální rychlostí. Když se motor začne zadrhávat (přijde recese), stačí počkat a on se sám spraví.
John Maynard Keynes přišel během Velké hospodářské krize s jiným nápadem. Řekl, že čekání na samoopravení způsobuje příliš mnoho utrpení (lidé jsou bez práce a bez peněz). Místo toho by měl řidič (vláda) aktivně zasáhnout.
- Když auto zpomaluje (recese), vláda by měla "šlápnout na plyn". To znamená začít utrácet peníze – například stavět dálnice, školy, nebo snížit lidem daně, aby měli víc na útratu. Tím se ekonomika znovu rozjede.
- Když auto jede příliš rychle a hrozí přehřátí motoru (inflace), vláda by měla "přibrzdit". To znamená omezit své výdaje nebo zvýšit daně, aby se ekonomika trochu zklidnila.
Hlavní myšlenkou keynesiánství tedy je, že vláda by neměla jen pasivně přihlížet, ale měla by aktivně řídit "rychlost" ekonomiky, aby předešla velkým krizím a udržela co nejvíce lidí v zaměstnání.