Ropný šok (1973)
Obsah boxu
Šablona:Infobox událost První ropný šok, známý také jako ropná krize v roce 1973, byla globální energetická a hospodářská krize, která propukla v říjnu 1973. Byla způsobena rozhodnutím Organizace arabských zemí vyvážejících ropu (OAPEC) uvalit embargo na vývoz ropy do zemí, které podpořily Izrael během Jomkipurské války. Toto embargo, spojené s výrazným omezením těžby, vedlo k téměř čtyřnásobnému nárůstu světové ceny ropy a ukončilo éru levné energie, která byla motorem poválečné ekonomické konjunktury. Krize odhalila zranitelnost průmyslových zemí závislých na dovozu ropy a trvale změnila globální energetickou politiku i mezinárodní vztahy.
📜 Příčiny a pozadí
Krize v roce 1973 nebyla náhlou událostí, ale vyvrcholením dlouhodobějších trendů v politice a ekonomice.
💰 Éra levné ropy a rostoucí závislost
Po druhé světové válce zažil západní svět období bezprecedentního hospodářského růstu, často označované jako „Zlatý věk kapitalismu“. Tento růst byl z velké části poháněn přístupem k extrémně levné a hojné ropě, především z Blízkého východu. Cenu ropy kontrolovalo konsorcium sedmi velkých ropných společností, známých jako „Sedm sester“, které těžily z výhodných koncesí.
Spojené státy americké, které byly do té doby největším světovým producentem ropy, dosáhly na počátku 70. let svého těžebního vrcholu (tzv. Hubbertův vrchol) a staly se čistým dovozcem. Západní Evropa a Japonsko byly na dovozu ropy z Blízkého východu závislé téměř zcela. Tato závislost vytvořila strategickou zranitelnost, kterou si západní politici plně neuvědomovali.
🏛️ Vznik OPEC a OAPEC
V roce 1960 byla založena Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) s cílem koordinovat ropnou politiku členských států a získat větší kontrolu nad cenami a těžbou, které dosud ovládaly západní korporace. V roce 1968 vznikla OAPEC jako politicky orientovaná odnož arabských členů OPEC. Tyto organizace postupně posilovaly svůj vliv a snažily se využít ropu jako nástroj k dosažení svých ekonomických a politických cílů.
✡️ Politické napětí na Blízkém východě
Klíčovým politickým faktorem byl přetrvávající arabsko-izraelský konflikt. Po šestidenní válce v roce 1967, kdy Izrael obsadil Sinajský poloostrov, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Golanské výšiny, rostlo v arabském světě napětí a touha po odvetě. Ropa se stále častěji jevila jako účinná „zbraň“ proti Západu, který byl vnímán jako hlavní spojenec Izraele.
💥 Spouštěč: Jomkipurská válka
6. října 1973, o židovském svátku Jom kipur, zahájily Egypt a Sýrie překvapivý útok na Izrael s cílem získat zpět okupovaná území. V počáteční fázi války utrpěla izraelská armáda těžké ztráty. V reakci na to se Spojené státy pod vedením prezidenta Richarda Nixona rozhodly poskytnout Izraeli masivní vojenskou pomoc, včetně leteckého mostu (operace Nickel Grass), který pomohl zvrátit průběh války ve prospěch Izraele.
Toto rozhodnutí vyvolalo okamžitou a ostrou reakci arabských zemí. 17. října 1973 se ministři ropného průmyslu OAPEC sešli v Kuvajtu a rozhodli se použít ropu jako politickou zbraň:
- Vyhlášení embarga: Byl vyhlášen úplný zákaz vývozu ropy do zemí, které podporovaly Izrael, primárně do USA a Nizozemska (kvůli jeho roli jako klíčového evropského přístavu pro dovoz ropy).
- Omezení těžby: Současně bylo rozhodnuto o postupném snižování celkové produkce ropy o 5 % měsíčně, dokud se izraelské jednotky nestáhnou z okupovaných území.
Tato kombinace embarga a snížení produkce způsobila na světových trzích paniku a okamžitý, dramatický nárůst ceny.
📈 Ekonomické dopady
Důsledky ropného šoku byly rychlé a devastující pro globální ekonomiku.
💸 Cenový šok a stagflace
Cena ropy na světových trzích vyskočila z přibližně 3 dolarů za barel před krizí na téměř 12 dolarů v polovině roku 1974. Tento čtyřnásobný nárůst měl dominový efekt na celou ekonomiku. Zvýšily se náklady na dopravu, výrobu elektřiny, průmyslovou produkci i vytápění.
Tento nákladový šok vedl k novému a do té doby neznámému ekonomickému jevu – stagflace. Jednalo se o kombinaci:
- Stagnace: Hospodářský růst se zastavil nebo propadl do recese.
- Inflace: Ceny zboží a služeb prudce rostly.
Tradiční keynesiánské ekonomické nástroje, které se zaměřovaly buď na boj s inflací (utahováním měnové politiky), nebo na boj s nezaměstnaností (fiskální stimulací), byly proti stagflaci neúčinné.
📉 Globální recese
Ropný šok uvrhl většinu vyspělých zemí do hluboké recese, která trvala až do roku 1975. Hrubý domácí produkt v USA, Japonsku, Německu, Velké Británii a dalších průmyslových zemích klesl. Rostla nezaměstnanost a klesaly reálné mzdy. Akciové trhy se propadly, například index Dow Jones Industrial Average ztratil během krize téměř 45 % své hodnoty.
Krize také definitivně ukončila Brettonwoodský měnový systém, který byl již oslaben Nixonovým šokem z roku 1971. Plovoucí směnné kurzy se staly normou.
🚗 Dopad na automobilový průmysl
Jedním z nejviditelněji zasažených odvětví byl automobilový průmysl, zejména v USA. Éra velkých, těžkých vozů s vysokou spotřebou paliva (tzv. "muscle cars") náhle skončila. Spotřebitelé začali masově poptávat menší, úspornější vozidla. Z toho těžili především japonští a evropští výrobci jako Toyota, Honda nebo Volkswagen, kteří se na tento segment trhu dlouhodobě soustředili. Americké automobilky (General Motors, Ford, Chrysler) se musely s velkými obtížemi a zpožděním přizpůsobit nové realitě.
🌍 Reakce a dlouhodobé důsledky
Ropný šok vedl k zásadním a trvalým změnám v energetické politice, technologiích i mezinárodních vztazích.
⛽ Krátkodobá úsporná opatření
Vlády zasažených zemí zavedly okamžitá opatření k omezení spotřeby paliva:
- **Rychlostní limity:** V USA byl zaveden celostátní rychlostní limit 55 mil za hodinu (cca 88 km/h).
- **Zákazy nedělních jízd:** V zemích jako Německo nebo Švýcarsko bylo dočasně zakázáno používat automobily v neděli.
- **Přídělový systém:** V některých oblastech byl zaveden přídělový systém na benzín, často na základě poznávacích značek (liché/sudé dny).
- **Osvětové kampaně:** Vlády vyzývaly občany k šetření energií, ztlumení topení a používání veřejné dopravy.
🔋 Hledání energetické nezávislosti
Nejvýznamnějším dlouhodobým důsledkem byla snaha západních zemí snížit svou závislost na ropě z Blízkého východu. Tento proces zahrnoval několik strategií:
- **Nová ropná pole:** Zvýšené ceny ropy učinily rentabilní těžbu v dříve příliš nákladných oblastech. To vedlo k masivním investicím do těžby v Severním moři (Spojené království, Norsko), v Prudhoe Bay na Aljašce a v Mexickém zálivu.
- **Alternativní zdroje energie:** Krize dala silný impuls k rozvoji jaderné energetiky (zejména ve Francii), a také k výzkumu obnovitelných zdrojů, jako je solární energie a větrná energie.
- **Energetická účinnost:** Vlády zavedly standardy pro spotřebu paliva u automobilů (např. standardy CAFE v USA) a energetickou náročnost spotřebičů. Zlepšila se izolace budov a efektivita průmyslových procesů.
- **Strategické ropné rezervy:** Spojené státy americké a další země si začaly budovat strategické zásoby ropy (např. Strategic Petroleum Reserve v USA), aby mohly v případě budoucích krizí zmírnit jejich dopad.
- **Založení Mezinárodní energetické agentury (IEA):** V roce 1974 byla založena Mezinárodní energetická agentura jako platforma pro koordinaci energetických politik průmyslových zemí a pro reakci na případné další poruchy v dodávkách ropy.
Embargo bylo formálně zrušeno v březnu 1974, ale vysoké ceny ropy přetrvaly a svět se musel přizpůsobit nové energetické realitě.
🇨🇿 Dopad na Československo
Československo jako součást východního bloku a člen RVHP bylo před přímými dopady ropného šoku do značné míry chráněno. Většinu ropy odebíralo za smluvní, politicky stanovené ceny ze Sovětského svazu prostřednictvím ropovodu Družba.
Nepřímé dopady však byly citelné. Ekonomická recese na Západě snížila poptávku po československém zboží, což zkomplikovalo získávání tvrdé měny potřebné pro dovoz technologií a surovin, které nebyly v rámci RVHP dostupné. Centrálně plánovaná ekonomika, která byla sama o sobě neefektivní a energeticky velmi náročná, se s těmito vnějšími tlaky vyrovnávala jen obtížně. Oficiální propaganda se snažila krizi na Západě prezentovat jako důkaz úpadku kapitalismu, zatímco problémy domácí ekonomiky byly zamlčovány.
💡 Pro laiky
Představte si, že celá světová ekonomika je jako obrovský stroj, který běží na velmi levný a snadno dostupný olej. Všichni si na to zvykli a stavěli stále větší a žíznivější stroje. V roce 1973 se ale země, které tento olej dodávaly, rozhodly z politických důvodů kohoutky téměř zavřít a cenu zbývajícího oleje čtyřikrát zvýšit.
Stroj se začal zadrhávat. Najednou bylo všechno dražší – doprava, výroba, topení. Lidé začali ztrácet práci, protože firmy neměly na provoz. Tomuto špatnému stavu, kdy ceny rostou, ale ekonomika neroste a lidé přicházejí o práci, se říká stagflace.
Lidé museli začít šetřit. Vlády zavedly omezení rychlosti na silnicích a lidé stáli dlouhé fronty na benzín. Dlouhodobě to ale donutilo celý svět přemýšlet jinak. Začalo se více investovat do úspornějších technologií (menší auta, zateplené domy), hledat nová naleziště ropy jinde ve světě a také se více zaměřit na jiné zdroje energie, jako je jaderná nebo solární energie. Ropný šok byl tedy bolestivou, ale důležitou lekcí o tom, jak je nebezpečné spoléhat se na jediný zdroj energie z politicky nestabilní oblasti.