Šestidenní válka

Rozbalit box

Obsah boxu

Šestidenní válka (hebrejsky: מלחמת ששת הימים, Milchemet Šešet HaJamim), známá také jako třetí arabsko-izraelská válka, byl bleskový válečný konflikt mezi Izraelem na jedné straně a koalicí Egypta, Sýrií a Jordánskem na straně druhé, který proběhl mezi 5. a 10. červnem 1967. Arabské státy byly navíc podporovány expedičními sbory z Iráku, Saúdské Arábie, Súdánu, Tuniska, Maroka a Alžírska. Válka skončila drtivým vítězstvím Izraele, který během pouhých šesti dnů obsadil strategicky významná území: Pásmo Gazy a celý Sinajský poloostrov od Egypta, Východní Jeruzalém a Západní břeh Jordánu od Jordánska a Golanské výšiny od Sýrie. Tento výsledek dramaticky změnil geopolitickou mapu Blízkého východu a jeho důsledky ovlivňují region dodnes.

⏳ Příčiny a eskalace napětí

Napětí, které vyvrcholilo v červnu 1967, mělo hluboké kořeny v předchozích arabsko-izraelských konfliktech. Bezprostřední příčiny však lze vysledovat v sérii událostí na jaře 1967.

Sovětská dezinformace: V květnu 1967 předal Sovětský svaz Egyptu nepravdivou zpravodajskou informaci o tom, že Izrael shromažďuje vojska na hranicích se Sýrií a chystá se zaútočit.
Stažení mírových sil OSN: V reakci na to egyptský prezident Gamál Násir požádal 16. května o stažení mírových sil OSN (UNEF) ze Sinajského poloostrova, kde působily od Suezské krize v roce 1956. Generální tajemník OSN U Thant tomuto požadavku vyhověl, čímž zmizela nárazníková zóna mezi egyptskou a izraelskou armádou.
Remilitarizace Sinaje: Egypt okamžitě začal přesouvat desítky tisíc vojáků a stovky tanků na Sinaj, přímo k izraelským hranicím.
Blokáda Tiránské úžiny: 22. května Násir oznámil uzavření Tiránské úžiny pro všechny lodě plující pod izraelskou vlajkou nebo přepravující strategický materiál do izraelského přístavu Ejlat. To Izrael, který již dříve deklaroval, že takový krok bude považovat za válečný akt (casus belli), vnímal jako přímé ohrožení své ekonomiky a bezpečnosti.
Vojenské pakty: 30. května podepsal jordánský král Husajn I. v Káhiře pakt o vzájemné obraně s Egyptem, čímž se jordánská armáda dostala pod egyptské velení. K této alianci se připojil i Irák. Arabská rétorika se stupňovala a otevřeně se hovořilo o zničení Izraele.

V Izraeli rostly obavy z koordinovaného útoku ze všech stran. Vláda národní jednoty v čele s premiérem Levi Eškolem jmenovala ministrem obrany generála Moše Dajana. Velení armády v čele s náčelníkem generálního štábu Jicchakem Rabinem dospělo k závěru, že jedinou šancí na přežití státu je preventivní úder.

⚔️ Průběh války

Válka probíhala na třech hlavních frontách: sinajské (proti Egyptu), jordánské (Západní břeh a Jeruzalém) a golanské (proti Sýrii).

✈️ Den první (5. červen): Operace Moked

V 7:45 ráno izraelského času zahájilo Izraelské vojenské letectvo pod velením generála Mordechaje Hoda překvapivý úder známý jako Operace Moked (Soustředění). Téměř 200 izraelských letadel v několika vlnách zaútočilo na egyptské letecké základny. Útok byl načasován na dobu, kdy egyptští piloti snídali a velení bylo na cestě do práce. Během pouhých tří hodin bylo na zemi zničeno přes 300 egyptských letadel, což představovalo 90 % egyptského letectva.

Egyptský prezident Násir v mylném domnění, že útok odrazil, vyzval své spojence, Sýrii a Jordánsko, aby se připojily k boji. Jordánské a syrské letectvo zahájilo nálety na izraelská města. Izraelské letectvo obratem zaútočilo i na jejich základny a do večera zničilo většinu jordánských a polovinu syrských vzdušných sil. Získání absolutní vzdušné nadvlády hned první den války bylo pro její další průběh rozhodující.

Současně s leteckými údery zahájily izraelské pozemní síly pod velením generálů Jisra'ela Tala a Ariela Šarona ofenzívu na Sinaji.

🏜️ Den druhý až čtvrtý (6.–8. červen): Sinaj a Jeruzalém

Sinajská fronta: S plnou leteckou podporou postupovaly izraelské tankové divize rychle do hloubky Sinaje. Egyptské jednotky, bez leteckého krytí a s narušeným velením, byly nuceny k chaotickému ústupu. Izraelské síly jim způsobily drtivé ztráty a do 8. června obsadily celý poloostrov až k Suezskému průplavu.
Jordánská fronta: Po jordánském ostřelování západního Jeruzaléma a okolí Tel Avivu zahájil Izrael protiútok. 7. června po těžkých bojích obsadili izraelští výsadkáři jeruzalémské Staré Město. Získání kontroly nad Chrámovou horou a Zdí nářků, nejposvátnějšími místy judaismu, mělo pro Izraelce obrovský symbolický význam. Ve stejné době izraelská armáda obsadila celý Západní břeh Jordánu, včetně měst jako Betlém, Hebron a Náblus. 8. června Jordánsko přijalo příměří.

⛰️ Den pátý a šestý (9.–10. červen): Golanské výšiny

Po stabilizaci situace na jihu a v centru přesunul Izrael svou pozornost na sever. Golanské výšiny, strategická náhorní plošina, byly po léta využívány syrskou armádou k ostřelování izraelských osad v Galileji. 9. června zahájily Izraelské obranné síly útok na silně opevněné syrské pozice. Po těžkých bojích se izraelským jednotkám podařilo prolomit syrskou obranu a 10. června obsadily klíčové město Kunejtra. Cesta na Damašek byla volná. Pod hrozbou intervence ze strany Sovětského svazu a na nátlak USA přistoupil Izrael na příměří. V 18:30 izraelského času 10. června boje definitivně skončily.

🗺️ Důsledky války

Šestidenní válka měla zásadní a dlouhodobé dopady na celý region.

Územní změny: Izrael více než ztrojnásobil své území. Získal kontrolu nad Sinajským poloostrovem, Pásmem Gazy, Západním břehem Jordánu, Východním Jeruzalémem a Golanskými výšinami. Tato okupovaná území se stala ústředním bodem budoucího izraelsko-palestinského konfliktu.
Lidské ztráty: Izrael ztratil necelých 800 vojáků. Ztráty na arabské straně byly mnohonásobně vyšší, odhadují se na více než 20 000 mrtvých.
Palestinská otázka: Pod izraelskou správu se dostal více než milion Palestinců na Západním břehu a v Gaze. To vedlo k posílení palestinského nacionalismu a vzestupu Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).
Geopolitický dopad: Izrael se stal dominantní vojenskou mocností v regionu. Porážka vedla k diskreditaci panarabského nacionalismu Gamála Násira a postupnému politickému úpadku Egypta. Násir po válce nabídl rezignaci, ale po masových demonstracích na jeho podporu v úřadu zůstal.
Rezoluce RB OSN č. 242: V listopadu 1967 přijala Rada bezpečnosti OSN jednomyslně rezoluci 242, která se stala základem pro budoucí mírová jednání. Vyzývala ke "stažení izraelských ozbrojených sil z území okupovaných v nedávném konfliktu" výměnou za "ukončení všech nároků nebo válečných stavů a respektování a uznání svrchovanosti, územní celistvosti a politické nezávislosti každého státu v oblasti".

Důsledky války se projevily i v dalších konfliktech, zejména v Opotřebovací válce (1967–1970) a Jomkipurské válce (1973), kdy se Egypt a Sýrie pokusily získat zpět ztracená území.

🧒 Pro laiky: Vysvětlení jako pro dítě

Představ si, že Izrael byl malý domeček v sousedství, kde ho ostatní větší sousedé (Egypt, Sýrie, Jordánsko) neměli rádi a často mu vyhrožovali, že jeho domeček zbourají. Jednoho dne se všichni tito sousedé domluvili, shromáždili spoustu velkých aut a náklaďáků (tanky a vojáky) a postavili je těsně kolem jeho plotu. Navíc mu zablokovali jedinou cestu, po které mu vozili jídlo a hračky (to bylo to uzavření Tiránské úžiny).

Izrael dostal velký strach, že na něj všichni zaútočí najednou a on se neubrání. A tak se rozhodl, že nepočká, až sousedé zaútočí jako první. Měl malá, ale velmi rychlá papírová letadélka (stíhačky). Jednoho rána, když sousedé ještě spali nebo snídali, poslal všechna svá letadélka a zničil jim jejich letadla, ještě než stihla vzlétnout.

Když sousedé přišli o svá letadla, byli zmatení a nemohli se bránit ze vzduchu. Izrael pak rychle poslal své vojáčky a autíčka (vojáky a tanky) a nejenže sousedy zahnal od svého plotu, ale zabral i kus jejich zahrad (Sinaj, Západní břeh, Golanské výšiny), aby měl kolem svého domečku víc místa a byl lépe chráněný. Celé to stihl za pouhých šest dní, proto se tomu říká Šestidenní válka. Od té doby se sice už tolik nebojuje, ale hádky o to, čí jsou ty zabrané zahrady, trvají dodnes.

📊 Zajímavosti a statistiky

Letecká dominance: Izraelské letectvo zničilo během války 452 nepřátelských letadel, zatímco samo přišlo jen o 46 strojů.
Incident USS Liberty: 8. června 1967 izraelské letectvo a námořnictvo omylem zaútočilo na americkou zpravodajskou loď USS Liberty v mezinárodních vodách, přičemž zabilo 34 amerických námořníků. Izrael se omluvil a zaplatil odškodné, incident však zůstává předmětem kontroverzí.
Tanková převaha: Přestože arabské armády měly téměř dvojnásobnou početní převahu v tancích (cca 2200 proti 1100), Izrael díky lepší taktice, výcviku a vzdušné nadvládě dokázal na bojišti dominovat.
Sjednocení Jeruzaléma: Poprvé od roku 1949 byl Jeruzalém pod jednotnou správou. Izrael krátce po válce Východní Jeruzalém anektoval a prohlásil celé město za své "věčné a nedělitelné hlavní město", což však mezinárodní společenství neuznalo.

Zdroje

Wikipedia.cz Polgeo.cz Novinky.cz Armyweb.cz ČT24 Reflex.cz Wikipedia.org (Operation Focus) The Avalon Project (Rezoluce 242)