Suezská krize
Obsah boxu
Suezská krize, známá také jako Druhá arabsko-izraelská válka nebo Sinajská válka, byl mezinárodní ozbrojený konflikt, který se odehrál na podzim roku 1956. Na jedné straně stál Egypt, na druhé tajná koalice Spojeného království, Francie a Izraele. Příčinou krize bylo rozhodnutí egyptského prezidenta Gamála Abd an-Násira znárodnit Společnost Suezského průplavu, která byla do té doby pod britsko-francouzskou kontrolou.
Koaliční síly dosáhly rychlého vojenského vítězství: Izrael obsadil celý Sinajský poloostrov, zatímco britské a francouzské jednotky obsadily oblast samotného Suezského průplavu. Invaze však vyvolala drtivý mezinárodní diplomatický odpor, zejména ze strany Spojených států a Sovětského svazu. Pod jejich tlakem byly invazní síly donuceny se stáhnout a kontrola nad průplavem byla navrácena Egyptu.
Ačkoliv byla krize pro koalici vojenským úspěchem, skončila pro Spojené království a Francii naprostou politickou a diplomatickou katastrofou. Událost je považována za symbolický konec jejich role světových supervelmocí a definitivní potvrzení dominance USA a SSSR v globální politice. Pro Násira naopak znamenala obrovské politické vítězství, které z něj učinilo hrdinu arabského nacionalismu.
📜 Pozadí a příčiny
Kořeny Suezské krize sahají do období dekolonizace po druhé světové válce a dynamiky Studené války.
🌍 Geopolitický kontext
V polovině 50. let 20. století se Spojené království a Francie stále snažily udržet si zbytky svých koloniálních impérií a globálního vlivu. Suezský průplav, otevřený v roce 1869, byl klíčovou dopravní tepnou, která zkracovala cestu z Evropy do Asie. Pro Spojené království byl životně důležitý pro transport ropy z Perského zálivu. Průplav byl provozován soukromou Společností Suezského průplavu (Compagnie universelle du canal maritime de Suez), v níž držely majoritní podíl britské a francouzské zájmy.
Současně světové scéně dominovaly dvě nové supervelmoci, USA a Sovětský svaz, které se snažily rozšířit své sféry vlivu na úkor starých evropských mocností. Blízký východ se stal jedním z hlavních bojišť Studené války.
🇪🇬 Egyptský nacionalismus a Gamál Abd an-Násir
V roce 1952 proběhla v Egyptě vojenská revoluce vedená Hnutím svobodných důstojníků, která svrhla probritskou monarchii krále Farúka I. V roce 1954 se do čela země postavil charismatický plukovník Gamál Abd an-Násir, který se stal ikonou arabského nacionalismu a panarabismu. Jeho cílem bylo vymanit Egypt z cizího vlivu, modernizovat zemi a sjednotit arabský svět pod svým vedením. Přítomnost britských vojáků v zóně průplavu (na základě smlouvy z roku 1936) vnímal jako urážku egyptské suverenity. Po dlouhých jednáních dosáhl v roce 1954 dohody o jejich stažení, které mělo být dokončeno do června 1956.
🏗️ Financování Asuánské přehrady
Klíčovým projektem Násirovy modernizace byla stavba nové Vysoké Asuánské přehrady, která měla zajistit elektřinu pro industrializaci a regulovat záplavy na Nilu. Egypt požádal o financování Světovou banku, USA a Spojené království. Násirova politika však Západ znepokojovala. Udržoval neutrální postoj ve Studené válce, navazoval kontakty se Sovětským svazem a v roce 1955 uzavřel se Československem velkou zbrojní dohodu (tzv. "československá zbrojní dohoda"), která de facto znamenala dodávku sovětských zbraní.
V červenci 1956 americký ministr zahraničí John Foster Dulles oznámil, že USA stahují svou nabídku na financování přehrady. Jako důvod uvedl Násirovy vazby na komunistický blok. Krátce nato se připojilo i Spojené království.
📢 Znárodnění Suezského průplavu
Pro Násira to byla veřejná urážka. Reagoval rychle a dramaticky. Dne 26. července 1956 pronesl v Alexandrii plamenný projev, ve kterém oznámil okamžité a plné znárodnění Společnosti Suezského průplavu. Prohlásil, že poplatky za průjezd průplavem nyní poslouží k financování stavby Asuánské přehrady. Tento krok vyvolal v Egyptě vlnu nadšení, ale v Londýně a Paříži způsobil šok a pobouření. Britský premiér Anthony Eden a francouzský premiér Guy Mollet vnímali Násira jako "Mussoliniho na Nilu" a byli odhodláni ho svrhnout a získat kontrolu nad průplavem zpět, a to i za použití síly.
💥 Průběh konfliktu
Diplomatická jednání selhala. Spojené království a Francie začaly tajně připravovat vojenskou intervenci. Potřebovaly však záminku k útoku. Tu jim poskytl Izrael.
🤫 Tajná dohoda ze Sèvres
Francie, která byla hlavním dodavatelem zbraní pro Izrael a zároveň čelila Násirem podporovanému povstání v Alžírsku, zprostředkovala tajná jednání. Mezi 22. a 24. říjnem 1956 se v Sèvres u Paříže sešli zástupci Francie, Spojeného království a Izraele. Výsledkem byl tzv. Sèvreský protokol, tajná dohoda o koordinovaném útoku na Egypt.
Plán byl následující: 1. Izrael zahájí masivní invazi na Sinajský poloostrov a bude postupovat směrem k Suezskému průplavu. 2. Spojené království a Francie následně vydají oběma stranám (Izraeli i Egyptu) ultimátum, aby se stáhly 10 mil od průplavu a umožnily jeho dočasnou okupaci britsko-francouzskými silami za účelem "ochrany a zajištění svobodné plavby". 3. Protože se předpokládalo, že Násir ultimátum odmítne, získají Britové a Francouzi záminku k vojenské intervenci – operaci s krycím názvem Mušketýr.
🇮🇱 Operace Kadeš (Izraelská invaze)
Dne 29. října 1956 zahájil Izrael operaci Kadeš. Izraelští parašutisté pod velením Ariela Šarona seskočili u strategicky důležitého průsmyku Mitla hluboko na Sinaji. Následující den izraelské pozemní síly pod vedením náčelníka generálního štábu Moše Dajana překročily hranice a rychle postupovaly přes poloostrov. Egyptská armáda, zaskočená rychlostí a silou útoku, kladla jen sporadický odpor a rychle ustupovala.
🇬🇧🇫🇷 Operace Mušketýr (Britsko-francouzská intervence)
Dne 30. října, přesně podle plánu, vydaly Londýn a Paříž své ultimátum. Izrael, který byl součástí dohody, ho formálně přijal. Egypt, jak se očekávalo, ho odmítl jako hrubé porušení své suverenity.
31. října zahájilo britské a francouzské letectvo bombardování egyptských letišť a vojenských cílů. Během několika dní byla egyptská letecká síla prakticky zničena na zemi. Násir reagoval potopením lodí v Suezském průplavu, čímž ho zcela zablokoval.
Dne 5. listopadu provedli britští a francouzští parašutisté výsadek v oblasti Port Saidu a Port Fuadu u severního ústí průplavu. Následující den, 6. listopadu, se na stejných místech vylodily hlavní invazní síly. Koaliční jednotky rychle obsadily zónu průplavu a postupovaly na jih. Z vojenského hlediska byla operace úspěšná.
🌐 Mezinárodní reakce a diplomatický tlak
Vojenský úspěch byl však zastíněn drtivou mezinárodní politickou reakcí, kterou Eden a Mollet naprosto podcenili.
🇺🇸 Postoj Spojených států
Americký prezident Dwight D. Eisenhower byl rozzuřen. Jeho spojenci jednali za jeho zády uprostřed jeho vlastní prezidentské kampaně a ohrozili stabilitu celého regionu. USA se obávaly, že agrese zatlačí arabské státy do náruče Sovětského svazu. Spojené státy okamžitě předložily Radě bezpečnosti OSN rezoluci vyzývající k zastavení bojů, kterou však Spojené království a Francie vetovaly.
USA poté přesunuly iniciativu na Valné shromáždění OSN, kde neplatí právo veta, a prosadily rezoluci požadující okamžité příměří. Klíčový byl však ekonomický tlak. Americká vláda začala prodávat své rezervy britské libry, což způsobilo její prudký pád a hrozilo kolapsem britského finančního systému. USA také zablokovaly Británii přístup k nouzovým půjčkám od Mezinárodního měnového fondu.
🇷🇺 Sovětská hrozba
Sovětský svaz, který byl v té době plně zaměstnán brutálním potlačováním maďarského povstání, využil situace k odvedení pozornosti a posílení svého postavení v arabském světě. Sovětský premiér Nikolaj Bulganin poslal do Londýna, Paříže a Tel Avivu ostré nóty, ve kterých pohrozil útokem "moderními zbraněmi", včetně jaderných raket. Nabídl také vyslání "dobrovolníků" na pomoc Egyptu. Ačkoliv se jednalo spíše o bluf, v napjaté atmosféře Studené války byla tato hrozba brána vážně.
🇺🇳 Role Organizace spojených národů
Pod kombinovaným tlakem USA a SSSR a s drtivou podporou na Valném shromáždění bylo Spojené království donuceno kapitulovat. 6. listopadu o půlnoci, jen několik hodin po hlavním výsadku, vyhlásil Anthony Eden příměří.
Na návrh kanadského ministra zahraničí Lestera B. Pearsona (který za to později obdržel Nobelovu cenu za mír) vytvořila OSN první ozbrojené mírové síly v historii – Pohotovostní jednotky OSN (UNEF). Tyto jednotky byly rozmístěny na Sinaji, aby dohlížely na stažení invazních vojsk a oddělily egyptské a izraelské síly. Britské a francouzské jednotky se stáhly do prosince 1956, Izrael opustil Sinaj v březnu 1957 poté, co získal americké záruky svobodné plavby Tiranskou úžinou do přístavu Ejlat.
📉 Důsledky a význam
Suezská krize měla hluboké a trvalé dopady na mezinárodní politiku.
🏛️ Politické dopady
- Konec britského a francouzského impéria: Krize odhalila, že Spojené království a Francie již nemohou provádět samostatnou zahraniční politiku bez souhlasu USA. Byla to pro ně hluboká národní potupa, která urychlila proces dekolonizace. Britský premiér Anthony Eden krátce po krizi ze zdravotních důvodů rezignoval.
- Vzestup supervelmocí: USA a SSSR se definitivně potvrdily jako jediní globální arbitři moci. USA posílily svůj vliv na Blízkém východě (viz Eisenhowerova doktrína).
- Triumf Násira: Ačkoliv byl vojensky poražen, Gamál Abd an-Násir se stal politickým vítězem. Postavil se koloniálním mocnostem a s pomocí supervelmocí zvítězil. Jeho prestiž v arabském světě raketově vzrostla a stal se vůdčí osobností panarabismu.
- Posílení Izraele: Izrael sice musel vrátit Sinaj, ale dosáhl svých hlavních cílů: zničil základny palestinských fedajínů v Gaze a zajistil si svobodu plavby Akabským zálivem, což prolomilo egyptskou blokádu jeho jižního přístavu Ejlat.
📈 Strategické a ekonomické dopady
- Suezský průplav: Průplav zůstal pod egyptskou kontrolou a byl znovu otevřen v dubnu 1957 po vyčištění od potopených lodí.
- Ropná závislost: Krize ukázala, jak zranitelné jsou západní ekonomiky závislé na dodávkách ropy z Blízkého východu.
- Vznik UNEF: Vytvoření mírových sil OSN (tzv. modrých přileb) se stalo precedentem pro řešení budoucích mezinárodních konfliktů.
🧑🏫 Pro laiky: Suezská krize zjednodušeně
Představte si, že na vaší zahradě je velmi důležitá zkratka, kterou používají všichni sousedé a platí vám za to malý poplatek. Tuto zkratku ale ve skutečnosti spravují dva staří a kdysi mocní sousedé (Británie a Francie), kteří si berou většinu peněz. Vy (Egypt) se jednoho dne naštvete a prohlásíte, že zkratka je odteď jen vaše a všechny peníze půjdou vám, protože si chcete postavit nový velký bazén (Asuánskou přehradu).
Oba staří sousedé jsou v šoku a zuří. Domluví se s třetím, menším, ale velmi bojovným sousedem (Izrael), se kterým se nemáte rádi. Řeknou mu: "Ty u něj na zahradě začni dělat rozruch." Jakmile to udělá, ti dva velcí přijdou a řeknou: "Musíme tu sjednat pořádek a dočasně tu vaši zkratku převezmeme, aby byl klid."
Jejich plán se jim vojensky daří, ale nepočítali s tím, že se do toho vloží největší a nejbohatší "šéf" celé ulice (USA). Ten přijde a řekne jim: "Okamžitě toho nechte, nebo vám přestanu půjčovat peníze a zařídím, že s vámi nikdo nebude mluvit." Zároveň se ozve i druhý velký "šéf" z druhé strany ulice (Sovětský svaz), který vám fandí, a začne vyhrožovat, že po nich hodí kameny.
Staří sousedé musí s ostudou odejít. Zkratka nakonec zůstane vám, vy jste za hrdinu a všichni vidí, že staří sousedé už nemají hlavní slovo. To mají teď ti dva velcí "šéfové".