Přeskočit na obsah

Organizace pro osvobození Palestiny

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox politická organizace

Organizace pro osvobození Palestiny (zkráceně OOP, arabsky منظمة التحرير الفلسطينية, Munaẓẓamat at-Taḥrīr al-Filasṭīniyyah) je politická a polovojenská organizace, která je mezinárodně uznávána jako jediný legitimní zástupce palestinského lidu. Byla založena v roce 1964 z iniciativy Ligy arabských států s původním cílem zničení Státu Izrael a vytvoření nezávislého arabského státu na celém území historické Palestiny. V průběhu let však organizace prošla významnou ideologickou proměnou, upustila od ozbrojeného boje jako hlavního prostředku a v roce 1993 uznala právo Izraele na existenci, čímž se otevřela cesta k mírovému procesu a přijetí řešení dvou států.

Od roku 1974 má OOP status pozorovatele v Organizaci spojených národů (OSN), kde zastupuje Stát Palestina. V čele organizace stál od roku 1969 až do své smrti v roce 2004 Jásir Arafat. Jeho nástupcem se stal Mahmúd Abbás. Dominantní politickou frakcí v rámci OOP je hnutí Fatah.

📜 Historie

🌍 Založení a raná léta (1964–1968)

Organizace pro osvobození Palestiny byla založena na summitu Ligy arabských států v Káhiře v roce 1964. Jejím hlavním cílem bylo sjednotit různé palestinské skupiny pod jednu střechu a vytvořit politický orgán, který by reprezentoval palestinské Araby. Prvním předsedou výkonného výboru OOP se stal Ahmad Šukajrí, právník s vazbami na Saúdskou Arábii. V této rané fázi byla organizace do značné míry pod kontrolou arabských států, zejména Egypta pod vedením Gamála Abd an-Násira.

Původní Palestinská národní charta z roku 1964 definovala Palestinu v hranicích britského mandátu jako nedělitelnou jednotku a odmítala jakékoliv nároky sionismu. Cílem bylo „osvobození Palestiny“ ozbrojeným bojem, což v praxi znamenalo likvidaci Státu Izrael.

🕊️ Éra Jásira Arafata a vzestup Fatahu (1969–1993)

Zásadní zlom přišel po porážce arabských států v šestidenní válce v roce 1967. Důvěra v schopnost arabských armád porazit Izrael klesla a na síle začaly získávat nezávislé palestinské guerillové skupiny, tzv. fedajíni. Nejvýznamnější z nich bylo hnutí Fatah v čele s Jásirem Arafatem. Po bitvě o Karame v roce 1968, kde palestinští bojovníci spolu s jordánskou armádou způsobili izraelským silám citelné ztráty, popularita Fatahu prudce vzrostla.

V roce 1969 Fatah a další guerillové skupiny převzaly kontrolu nad OOP a Jásir Arafat byl zvolen jejím předsedou. Tím se organizace vymanila z přímé kontroly arabských vlád a stala se nezávislým aktérem. Své základny měla v Jordánsku, odkud podnikala útoky na Izrael. Rostoucí moc OOP v Jordánsku však vedla ke konfliktu s králem Husajnem, který vyvrcholil v září 1970 událostmi známými jako Černé září. Jordánská armáda tehdy tvrdě zakročila a vyhnala bojovníky OOP ze země.

Vedení OOP se přesunulo do Libanonu, kde si vybudovalo stát ve státě, zejména v Bejrútu a na jihu země. Odtud pokračovalo v útocích na Izrael, což přispělo k destabilizaci Libanonu a vypuknutí libanonské občanské války v roce 1975. V tomto období se některé frakce OOP (např. PFLP) dopouštěly teroristických činů, včetně únosů letadel. Vrcholem byla Mnichovská olympiáda v roce 1972, kde teroristická skupina Černé září (s vazbami na Fatah) zavraždila 11 izraelských sportovců.

V roce 1974 dosáhla OOP významného diplomatického úspěchu, když ji Arabská liga uznala za „jediného legitimního zástupce palestinského lidu“ a Valné shromáždění OSN jí udělilo status pozorovatele. Arafat tehdy pronesl svůj slavný projev, v němž prohlásil: „Přišel jsem s olivovou ratolestí v jedné ruce a se zbraní bojovníka za svobodu v druhé. Nenechte olivovou ratolest vypadnout z mé ruky.“

Izraelská invaze do Libanonu v roce 1982 donutila OOP opustit i Bejrút. Vedení organizace se přesunulo do Tunisu. Osmdesátá léta byla ve znamení diplomatického úsilí a vnitřních sporů. Vypuknutí první intifády (povstání) na okupovaných územích v roce 1987 posílilo pozici místních palestinských vůdců a ukázalo limity vlivu exilového vedení OOP.

V roce 1988 učinila OOP historický krok: Palestinská národní rada v Alžírsku formálně přijala rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 242, implicitně tak uznala právo Izraele na existenci a vyhlásila nezávislý Stát Palestina s hlavním městem v Jeruzalémě.

🤝 Mírový proces a vznik Palestinské autonomie (1993–2004)

Po válce v Zálivu v roce 1991 a rozpadu Sovětského svazu se změnila geopolitická situace. To otevřelo prostor pro tajná jednání mezi OOP a Izraelem, která probíhala v Norsku. Výsledkem byly Dohody z Osla, podepsané ve Washingtonu 13. září 1993. OOP oficiálně uznala Stát Izrael a zřekla se terorismu. Izrael na oplátku uznal OOP jako zástupce palestinského lidu.

Dohody vedly ke vzniku Palestinské národní autonomie (PNA), prozatímního samosprávného orgánu na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Jásir Arafat se v roce 1994 vrátil z exilu do Gazy a stal se prvním prezidentem PNA. Za své úsilí obdrželi Arafat, izraelský premiér Jicchak Rabin a ministr zahraničí Šimon Peres Nobelovu cenu za mír.

📉 Úpadek vlivu a vnitřní rozkol (2004–současnost)

Po smrti Jásira Arafata v roce 2004 se jeho nástupcem v čele OOP i PNA stal Mahmúd Abbás. Mírový proces však stagnoval a ztroskotal na summitu v Camp Davidu v roce 2000. Následná druhá intifáda a vzestup islamistického hnutí Hamás, které odmítalo dohody s Izraelem, výrazně oslabily pozici OOP a Fatahu.

V roce 2006 Hamás překvapivě zvítězil v palestinských parlamentních volbách. Následný konflikt mezi Fatahem a Hamásem vyvrcholil v roce 2007, kdy Hamás násilně převzal kontrolu nad Pásmem Gazy. Od té doby je palestinská samospráva fakticky rozdělena: PNA pod kontrolou Fatahu (a tedy OOP) vládne na částech Západního břehu Jordánu, zatímco Hamás kontroluje Gazu. Tento vnitřní rozkol výrazně podkopal autoritu a relevanci OOP jako jediného zástupce všech Palestinců.

🏛️ Struktura a frakce

OOP je zastřešující organizací (konfederací) pro řadu palestinských politických a militantních skupin. Ne všechny palestinské frakce jsou však jejími členy; nejvýznamnějšími nezúčastněnými jsou Hamás a Palestinský islámský džihád.

Hlavní orgány OOP jsou:

  • Výkonný výbor OOP: Jedná se o nejvyšší výkonný orgán, který funguje jako vláda. Má přibližně 18 členů volených Palestinskou národní radou.
  • Palestinská národní rada (PNC): Funguje jako parlament v exilu. Má několik stovek členů zastupujících různé frakce, komunity v diaspoře a další organizace.
  • Centrální rada OOP (PCC): Menší orgán, který zasedá mezi schůzemi PNC a přijímá politická rozhodnutí.

Nejvýznamnější členské frakce:

⚖️ Ideologie a cíle

Ideologie OOP prošla zásadním vývojem. Původní Palestinská národní charta z roku 1964 a její revidovaná verze z roku 1968 jasně volaly po ozbrojeném boji za účelem zničení Izraele a vytvoření sekulárního, demokratického státu na celém území mandátní Palestiny. Charta explicitně označovala existenci Izraele za „ilegální“.

Tento postoj se začal měnit v 70. a 80. letech. V roce 1988 OOP oficiálně přijala řešení dvou států, což znamenalo ochotu akceptovat existenci Izraele v jeho hranicích před rokem 1967 vedle nezávislého palestinského státu na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy s Východním Jeruzalémem jako hlavním městem.

Po podpisu Dohod z Osla v roce 1993 byly články Palestinské národní charty, které byly v rozporu s uznáním Izraele, formálně zrušeny na zasedání PNC v Gaze v roce 1996.

🌍 Mezinárodní status a vztahy

OOP je mezinárodně uznávána jako zástupce palestinského lidu. Od roku 1974 má status stálého pozorovatele v OSN. V roce 2012 Valné shromáždění OSN schválilo povýšení statusu palestinské reprezentace na „nečlenský pozorovatelský stát“ pod názvem Stát Palestina. To umožňuje Palestině účastnit se debat a vstupovat do mezinárodních organizací, jako je Mezinárodní trestní soud v Haagu.

Stát Palestina, reprezentovaný OOP, byl uznán více než 130 členskými státy OSN. Nicméně klíčoví aktéři, jako jsou Spojené státy americké, Spojené království a většina zemí Evropské unie, jej formálně neuznávají, ačkoliv udržují diplomatické styky s Palestinskou autonomií.

💥 Kontroverze a kritika

Historie OOP je poznamenána kontroverzemi, zejména kvůli jejímu zapojení do teroristických aktivit v 70. a 80. letech. Organizace jako Spojené státy americké a Izrael ji po dlouhou dobu označovaly za teroristickou organizaci. Po vzájemném uznání v roce 1993 byla OOP z amerického seznamu teroristických organizací vyškrtnuta, ačkoliv některé její členské frakce (např. PFLP) na něm zůstávají.

Kritici také poukazují na rozsáhlou korupci v rámci struktur OOP a Palestinské autonomie, nedemokratické praktiky a potlačování opozice. Od roku 2005 se nekonaly prezidentské volby a od roku 2006 parlamentní volby, což vede ke zpochybňování legitimity jejího vedení.

🤔 Pro laiky: Co je to OOP?

Představte si OOP jako jakousi „zastřešující organizaci“ nebo „vládu v exilu“ pro většinu palestinských politických skupin. Vznikla v 60. letech s cílem vytvořit nezávislý palestinský stát.

  • **Původní cíl:** Zpočátku chtěla OOP zničit Izrael a na celém území vytvořit jeden arabský stát. K tomu používala i ozbrojený boj a některé její skupiny i teroristické útoky.
  • **Změna strategie:** Postupem času, zejména pod vedením Jásira Arafata, organizace změnila svůj postoj. Místo zničení Izraele začala usilovat o vytvoření palestinského státu jen na části území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy) vedle Izraele. Tomu se říká „řešení dvou států“.
  • **Dnešní role:** Dnes je OOP mezinárodně uznávaným zástupcem Palestinců, například v OSN. Je také hlavní silou, která stojí za Palestinskou samosprávou, jež spravuje části Západního břehu. Její vliv však oslabil kvůli vnitřním sporům, zejména s konkurenčním hnutím Hamás.

Jednoduše řečeno, OOP je klíčovým hráčem v historii boje Palestinců za vlastní stát, který se z radikální ozbrojené organizace proměnil v politický subjekt usilující o diplomatické řešení konfliktu.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Organizace_pro_osvobození_Palestiny&oldid=15539“