Válka v Zálivu

Šablona:Infobox válka

Válka v Zálivu (někdy označovaná jako První válka v Zálivu) byl ozbrojený konflikt, který probíhal od srpna 1990 do února 1991. Střetl se v něm Irák pod vedením diktátora Saddáma Husajna s mezinárodní koalicí 34 států v čele se Spojenými státy, která jednala s mandátem OSN. Příčinou války byla irácká invaze a následná anexe sousedního Kuvajtu dne 2. srpna 1990. Válka se skládala ze dvou hlavních fází: Operace Pouštní štít (přesun a příprava koaličních vojsk) a Operace Pouštní bouře (bojová fáze za osvobození Kuvajtu). Konflikt skončil drtivým vítězstvím koalice a obnovením suverenity Kuvajtu.

📜 Pozadí a příčiny

Hlavní příčiny konfliktu měly kořeny v ekonomické situaci Iráku po skončení vyčerpávající irácko-íránské války (1980–1988). Režim Saddáma Husajna se ocitl v hlubokých dluzích, přičemž značnou část dlužil právě Kuvajtu a Saúdské Arábii. Husajn požadoval odpuštění dluhů s argumentem, že v Íránu bojoval i za jejich zájmy.

Dalšími klíčovými faktory byly:

Cena ropy: Irák obvinil Kuvajt z překračování těžebních kvót stanovených organizací OPEC, čímž měl uměle snižovat cenu ropy na světových trzích a poškozovat tak iráckou ekonomiku.
Spory o ropné pole Rumajlá: Bagdád tvrdil, že Kuvajt nelegálně těží ropu z pole Rumajlá, které se rozkládá na hranici obou států, a to pomocí šikmých vrtů. Požadoval odškodnění ve výši miliard dolarů.
Historické nároky: Husajn oživil starý irácký nárok na Kuvajt jako na historickou 19. provincii Iráku, která byla uměle oddělena v koloniálním období.

Po neúspěšných jednáních nařídil Saddám Husajn 2. srpna 1990 invazi. Přes 100 000 iráckých vojáků rychle obsadilo malý emirát a dosadilo loutkovou vládu.

🛡️ Operace Pouštní štít

Irácká invaze vyvolala okamžité a drtivé mezinárodní odsouzení. Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci č. 660, která vyzvala k okamžitému stažení iráckých vojsk, a následně uvalila na Irák tvrdé ekonomické sankce.

V obavě, že by Irák mohl pokračovat v agresi a napadnout i Saúdskou Arábii, klíčového světového producenta ropy, zahájily Spojené státy pod vedením prezidenta George H. W. Bushe operaci Pouštní štít (Operation Desert Shield). Jednalo se o masivní přesun vojenských sil do Perského zálivu s cílem ochránit Saúdskou Arábii a připravit se na případné osvobození Kuvajtu. Postupně se zformovala široká mezinárodní koalice, do které se zapojilo 34 zemí, včetně Spojeného království, Francie, Egypta a také Československo, které vyslalo specializovanou protichemickou jednotku.

Diplomatické snahy o mírové řešení selhaly. Saddám Husajn odmítal opustit Kuvajt, a tak Rada bezpečnosti OSN přijala 29. listopadu 1990 rezoluci č. 678, která Iráku stanovila ultimátum pro stažení do 15. ledna 1991 a povolila použití "všech nezbytných prostředků" k obnovení kuvajtské suverenity.

⚔️ Operace Pouštní bouře

Když Saddám Husajn ultimátum ignoroval, zahájila koalice v noci z 16. na 17. ledna 1991 operaci Pouštní bouře (Operation Desert Storm).

Letecká kampaň: Válka začala masivní leteckou ofenzivou. Letouny a střely s plochou dráhou letu (Tomahawk) ničily iráckou protivzdušnou obranu, velitelská centra, komunikační uzly a vojenskou infrastrukturu. V této fázi se proslavily "neviditelné" letouny F-117 Nighthawk a přesné, laserem naváděné bomby. V reakci na to Irák odpaloval balistické rakety Scud na cíle v Saúdské Arábii a Izraeli v naději, že zatáhne Izrael do války a rozbije arabskou část koalice.
Pozemní ofenziva: Po více než měsíci intenzivního bombardování, které zdecimovalo irácké síly, začala 24. února 1991 pozemní válka. Koaliční jednotky provedly obchvatný manévr, známý jako "levý hák", a rychle pronikly hluboko do Iráku a Kuvajtu, kde obklíčily elitní irácké Republikánské gardy. Irácký odpor se rychle zhroutil a mnoho vojáků se vzdalo.
Osvobození Kuvajtu: Hlavní město Kuvajt bylo osvobozeno 28. února 1991. Prezident Bush vyhlásil příměří přesně 100 hodin po zahájení pozemní operace. Ustupující irácké jednotky za sebou zanechaly obrovskou spoušť, včetně zapálení stovek kuvajtských ropných vrtů.

💻 Technologie a taktika

Válka v Zálivu je často označována za první "televizní válku" nebo "válku informačního věku". Média, zejména stanice CNN, přinášela záběry konfliktu téměř v přímém přenosu.

Konflikt demonstroval drtivou technologickou převahu koaličních sil:

Přesně naváděná munice: Laserem naváděné bomby a střely Tomahawk umožnily ničit cíle s minimálními vedlejšími škodami.
Letouny Stealth: Stíhačky F-117 Nighthawk operovaly bez odhalení iráckými radary a zasazovaly klíčové údery v prvních hodinách války.
GPS: Satelitní navigační systém GPS byl poprvé masově použit a umožnil koaličním silám přesnou orientaci v poušti během rychlých obchvatných manévrů.
Noční vidění: Přístroje pro noční vidění poskytly koaličním jednotkám obrovskou výhodu v nočních bojích.
Dálnice smrti: Symbolickým obrazem technologické převahy se staly záběry z tzv. "Dálnice smrti", kde byly ustupující irácké konvoje z Kuvajtu zničeny leteckými útoky.

🕊️ Důsledky a odkaz

Válka v Zálivu měla hluboké a dlouhodobé dopady na celý region i světovou politiku.

Oběti: Zatímco koaliční ztráty byly minimální (méně než 400 zabitých), odhady počtu zabitých iráckých vojáků se pohybují od 20 000 do více než 100 000. Válka a následné sankce vedly také k tisícům civilních obětí.
Ekologická katastrofa: Úmyslné zapálení více než 600 ropných vrtů a vypuštění milionů barelů ropy do Perského zálivu způsobilo jednu z nejhorších ekologických katastrof v historii.
Sankce a bezletové zóny: Saddám Husajn se udržel u moci, ale Irák byl podroben přísným mezinárodním sankcím a byly nad ním zřízeny bezletové zóny na ochranu kurdské a šíitské populace.
Syndrom války v Zálivu: Mnoho veteránů konfliktu začalo po návratu trpět souborem chronických zdravotních potíží, známým jako "Syndrom války v Zálivu". Příčiny jsou stále předmětem výzkumu, ale nejnovější studie ukazují na možné vystavení nervovému plynu sarin.
Nová éra intervencí: Úspěch operace a široká mezinárodní podpora vytvořily precedent pro budoucí mezinárodní vojenské intervence a posílily roli Spojených států jako jediné světové supervelmoci po konci studené války. Konflikt také položil základy pro pozdější invazi do Iráku v roce 2003.

🤔 Pro laiky: Rychlá válka v poušti

Představte si, že na školním dvoře je velký a silný žák (Irák), který dluží peníze menšímu a bohatému spolužákovi (Kuvajt). Místo aby dluh vrátil, rozhodne se, že menšímu spolužákovi ukradne celou svačinu a zabere mu jeho místo na hřišti.

To se ale vůbec nelíbí řediteli školy (OSN) ani ostatním žákům a učitelům. Dají dohromady skupinu nejsilnějších studentů z celé školy (koalice v čele s USA), kteří se postaví před tyrana a řeknou mu: "Vrať tu svačinu a uvolni to místo, jinak bude zle."

Když tyran neposlechne, celá skupina se na něj vrhne. Mají mnohem lepší vybavení – rychlejší boty, přesnější míče a skvělý plán. Během chvilky tyrana přemůžou, donutí ho vrátit svačinu a pošlou ho zpátky na jeho místo. I když ho nevyloučí ze školy, dají mu přísnou důtku a od té doby ho všichni pozorně sledují. Válka v Zálivu byla přesně taková – rychlá a rozhodná akce, která napravila jasnou křivdu.

✨ Zajímavosti a statistiky

Koalice zahrnovala síly z 34 zemí, což z ní činilo jednu z největších vojenských aliancí v moderní historii.
Pozemní fáze války trvala pouhých 100 hodin.
Náklady na válku se odhadují na více než 61 miliard amerických dolarů, přičemž většinu nákladů pokryly Saúdská Arábie, Kuvajt, Německo a Japonsko.
Během konfliktu bylo na Irák svrženo přibližně 88 500 tun bomb.
Československá protichemická jednotka, skládající se z asi 200 dobrovolníků, si v operaci získala vysoké uznání za svou odbornost a statečnost.

Zdroje

```