Saddám Husajn
Obsah boxu
Saddám Husajn Abd al-Madžíd at-Tikrítí (arabsky صدام حسين عبد المجيد التكريتي; * 28. dubna 1937, Al-Awdža – 30. prosince 2006, Kázimíja) byl irácký politik, který v letech 1979 až 2003 působil jako pátý prezident Iráku. Byl vůdčí osobností Arabské socialistické strany Baas, která prosazovala sekulární panarabismus, ekonomický modernismus a socialismus. Jeho vláda byla charakterizována jako totalitní diktatura, která se opírala o rozsáhlý bezpečnostní aparát, kult osobnosti a brutální potlačování jakékoliv opozice.
Během své vlády zahájil dvě velké války: válku s Íránem (1980–1988) a invazi do Kuvajtu (1990), která vedla k mezinárodní intervenci. Jeho režim byl zodpovědný za řadu zločinů proti lidskosti, včetně genocidní kampaně Anfal proti kurdskému obyvatelstvu, jejíž součástí byl i chemický útok na město Halabdža.
V roce 2003 byl jeho režim svržen během invaze do Iráku vedené Spojenými státy a jejich spojenci. Po několika měsících na útěku byl dopaden, postaven před Irácký zvláštní tribunál, odsouzen za zločiny proti lidskosti a na konci roku 2006 popraven oběšením.
📜 Život a politická kariéra
👶 Mládí a vstup do politiky
Saddám Husajn se narodil v chudé pastevecké rodině ve vesnici Al-Awdža poblíž města Tikrít. Jeho otec zemřel nebo opustil rodinu před jeho narozením. Vyrůstal u svého strýce Chajralláha Talfáha v Bagdádu, který byl nacionalistou a veteránem anglo-irácké války z roku 1941. Právě strýc v něm probudil zájem o politiku a nacionalistické myšlenky.
V roce 1957 se Saddám připojil k tehdy ilegální straně Baas. O dva roky později, v roce 1959, se zúčastnil neúspěšného pokusu o atentát na tehdejšího iráckého vůdce, generála Abd al-Karíma Kásima. Během přestřelky byl zraněn na noze, ale podařilo se mu uprchnout nejprve do Sýrie a poté do Egypta, kde strávil několik let v exilu a studoval práva na Káhirské univerzitě.
🚀 Vzestup k moci
Do Iráku se vrátil po svržení Kásimova režimu v roce 1963. Strana Baas se krátce podílela na moci, ale brzy byla odstavena. Saddám byl uvězněn, ale v roce 1967 z vězení uprchl a stal se jedním z klíčových vůdců strany.
Zásadní zlom v jeho kariéře přišel 17. července 1968, kdy strana Baas provedla úspěšný státní převrat. Prezidentem se stal jeho příbuzný, generál Ahmed Hasan al-Bakr, zatímco Saddám se stal viceprezidentem a fakticky druhým mužem v zemi. V této pozici postupně upevňoval svou moc. Získal kontrolu nad tajnými službami, jako byla Muchabarat, a systematicky odstraňoval své politické oponenty. V 70. letech dohlížel na znárodnění iráckého ropného průmyslu, což zemi přineslo obrovské bohatství. Tyto prostředky využil k modernizaci země, budování infrastruktury, školství a zdravotnictví, což mu zpočátku zajistilo značnou popularitu.
👑 Prezidentem Iráku (1979–2003)
Dne 16. července 1979 donutil stárnoucího a nemocného al-Bakra k rezignaci a sám se ujal funkce prezidenta, předsedy vlády a vrchního velitele ozbrojených sil. Téměř okamžitě po převzetí moci provedl brutální čistku ve vedení strany Baas. Na zinscenovaném shromáždění přečetl seznam údajných spiklenců, kteří byli okamžitě zatčeni a desítky z nich později popraveny. Tímto aktem teroru si zajistil absolutní a nezpochybnitelnou moc.
Jeho vláda byla založena na kultu osobnosti. Jeho portréty a sochy byly všudypřítomné po celé zemi. Jakýkoliv projev nesouhlasu byl tvrdě potlačen. Jeho režim se opíral o rozvětvenou síť tajné policie a informátorů. Tisíce politických oponentů, skutečných i domnělých, byly mučeny, uvězněny nebo popraveny.
⚔️ Války a konflikty
🇮🇷 Íránsko-irácká válka (1980–1988)
V roce 1980, povzbuzen chaosem po íránské islámské revoluci, Saddám nařídil invazi do sousedního Íránu. Cílem bylo obsadit na ropu bohatou provincii Chúzistán a zabránit šíření šíitského revolučního vlivu ajatolláha Chomejního do Iráku s jeho šíitskou většinou. Očekával rychlé vítězství, ale Írán se houževnatě bránil.
Válka se rychle změnila v brutální a vyčerpávající osmiletý konflikt, připomínající zákopovou válku na západní frontě první světové války. Obě strany utrpěly obrovské lidské i materiální ztráty, odhadované až na milion mrtvých. Saddámův režim během války masivně používal chemické zbraně, a to jak proti íránským vojákům, tak proti vlastnímu kurdskému obyvatelstvu. Během tohoto konfliktu byl podporován mnoha světovými mocnostmi, včetně Sovětského svazu, Francie a Spojených států, které se obávaly vítězství Íránu. Válka skončila v roce 1988 bez jasného vítěze a zanechala Irák s obrovskými dluhy.
🔥 Operace Anfal a útok na Halabdžu
Během posledních fází války s Íránem obrátil Saddám svou pozornost proti kurdské menšině na severu Iráku, kterou obviňoval z kolaborace s Íránem. V letech 1986–1989 provedla irácká armáda genocidní kampaň známou jako Operace Anfal. Jejím cílem bylo systematické vyhlazení kurdského odporu a civilního obyvatelstva. Během této operace byly zničeny tisíce vesnic a odhaduje se, že bylo zabito 50 000 až 182 000 Kurdů.
Nejznámějším zločinem této kampaně byl chemický útok na Halabdžu 16. března 1988. Irácké letectvo svrhlo na toto kurdské město směs sarinu, tabunu a yperitu, což mělo za následek okamžitou smrt přibližně 5 000 civilistů, převážně žen a dětí.
🇰🇼 Válka v Zálivu (1990–1991)
S obrovskými dluhy z války s Íránem a ve sporu s Kuvajtem o těžbu ropy a výši dluhu se Saddám rozhodl pro radikální krok. 2. srpna 1990 irácká armáda napadla a během několika hodin obsadila malý, ale bohatý Kuvajt, který Saddám prohlásil za 19. provincii Iráku.
Tato agrese vyvolala okamžité a drtivé mezinárodní odsouzení. Rada bezpečnosti OSN uvalila na Irák přísné ekonomické sankce. Poté, co Saddám odmítl stáhnout svá vojska, zformovaly Spojené státy americké širokou mezinárodní koalici. V lednu 1991 byla zahájena Operace Pouštní bouře. Po několika týdnech intenzivních leteckých úderů následovala pozemní ofenzíva, která během 100 hodin osvobodila Kuvajt a zničila velkou část irácké armády. Koalice se však rozhodla nepokračovat na Bagdád a Saddámův režim zůstal u moci.
🕊️ Období sankcí a inspekcí (1991–2003)
Po válce v Zálivu zůstal Irák v mezinárodní izolaci. OSN zavedla komplexní systém sankcí, které měly devastující dopad na iráckou ekonomiku a civilní obyvatelstvo. Součástí rezolucí OSN byl také požadavek, aby Irák zničil veškeré své zbraně hromadného ničení (ZHN) a balistické rakety. Na tento proces dohlíželi zbrojní inspektoři OSN (UNSCOM, později UNMOVIC). Vztahy mezi Irákem a inspektory byly po celá 90. léta napjaté a Saddámův režim byl opakovaně obviňován z nespolupráce a zatajování informací.
📉 Pád režimu a dopadení
🇺🇸 Invaze do Iráku (2003)
Po teroristických útocích z 11. září 2001 se Irák dostal do centra pozornosti administrativy amerického prezidenta George W. Bushe. Saddámův režim byl obviněn z držení zbraní hromadného ničení, podpory mezinárodního terorismu a napojení na Al-Káidu. Navzdory tomu, že zbrojní inspektoři OSN nenašli žádné důkazy o existenci aktivního programu ZHN, rozhodly se Spojené státy a jejich spojenci (především .svg){kind=small}
) pro vojenskou intervenci i bez mandátu Rady bezpečnosti OSN.
Invaze do Iráku začala 20. března 2003. Koaliční síly rychle postoupily a 9. dubna 2003 padl Bagdád. Symbolickým koncem režimu se stalo stržení obří Saddámovy sochy na náměstí Firdos. Saddám Husajn a další představitelé režimu uprchli a skrývali se.
🕸️ Operace Rudý úsvit a dopadení
Po pádu Bagdádu se Saddám několik měsíců skrýval. Americké síly po něm intenzivně pátraly a zařadily ho na první místo svého seznamu nejhledanějších Iráčanů. Nakonec byl dopaden 13. prosince 2003 během Operace Rudý úsvit. Byl nalezen v podzemním úkrytu (tzv. "pavoučí díře") na farmě poblíž své rodné vesnice Ad-Dawr. Při zatýkání nekladl odpor.
⚖️ Soud a poprava
Po svém dopadení byl Saddám Husajn předán prozatímní irácké vládě a postaven před Irácký zvláštní tribunál, zřízený k souzení zločinů spáchaných jeho režimem. Hlavní proces se zaměřil na masakr 148 šíitských mužů a chlapců ve městě Dudžail v roce 1982, který byl odvetou za neúspěšný pokus o atentát na Saddámův konvoj.
Během soudního procesu, který začal v říjnu 2005, se Saddám choval vzdorovitě, zpochybňoval legitimitu soudu a často se dostával do slovních potyček se soudci. 5. listopadu 2006 byl shledán vinným ze zločinů proti lidskosti a odsouzen k trestu smrti oběšením.
Po neúspěšném odvolání byl rozsudek vykonán 30. prosince 2006 v ranních hodinách v bývalém sídle vojenské rozvědky v bagdádské čtvrti Kázimíja. Poprava byla natočena a neoficiální záznam pořízený mobilním telefonem, který zachycoval urážky a posměšky svědků těsně před vykonáním rozsudku, unikl na veřejnost a vyvolal mezinárodní kontroverzi.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Saddám Husajn je jednou z nejkontroverznějších postav moderních dějin Blízkého východu. Pro většinu světa a pro mnoho Iráčanů, zejména Kurdů a šíitů, je symbolem krutého tyrana, válečného agresora a masového vraha zodpovědného za smrt stovek tisíc lidí. Jeho režim byl postaven na strachu, násilí a porušování lidských práv.
Na druhou stranu, část irácké populace, především sunnitští Arabové, vzpomíná na jeho éru jako na období stability, sekularismu a relativního bezpečí, které kontrastuje s chaosem, sektářským násilím a politickou nestabilitou, jež následovaly po invazi v roce 2003. Jeho pád vytvořil mocenské vakuum, které přispělo k vzestupu extremistických skupin, jako je Islámský stát.
👨👩👧👦 Osobní život a rodina
Saddámovou první a hlavní manželkou byla jeho sestřenice Sadžida Talfahová, se kterou měl pět dětí: dva syny, Udaje a Kusaje, a tři dcery, Raghad, Ranu a Halu. Jeho synové Udaj a Kusaj byli známí svou krutostí a zastávali klíčové pozice v bezpečnostním aparátu a polovojenských organizacích. Oba byli zabiti americkými jednotkami v Mosulu v červenci 2003.
Saddám měl i druhou manželku, Samiru Šahbandarovou, se kterou se oženil v roce 1986 a měl s ní syna jménem Alí.
🧑🏫 Pro laiky
- Strana Baas: Politická strana, která vládla v Iráku pod Saddámovým vedením. Jejím cílem bylo sjednotit všechny arabské země do jednoho velkého státu. Byla to sekulární (nenáboženská) a nacionalistická strana, kterou Saddám přeměnil v nástroj své osobní diktatury.
- Sunnité a Šíité: Dvě hlavní větve islámu. Saddám Husajn byl sunnita, ale většina obyvatel Iráku jsou šíité. Saddámův režim šíitskou většinu tvrdě potlačoval, protože se obával jejího vlivu a možného spojenectví s šíitským Íránem.
- Zbraně hromadného ničení (ZHN): Jedná se o chemické, biologické nebo jaderné zbraně schopné zabít velké množství lidí najednou. Obvinění, že Saddám tyto zbraně tajně vlastní, bylo hlavním oficiálním důvodem pro invazi do Iráku v roce 2003. Po invazi se však žádné takové zbraně nenašly.
- Kurdové: Národ žijící na území několika států (Irák, Írán, Turecko, Sýrie), který usiluje o vlastní stát. V Iráku tvoří významnou menšinu. Saddámův režim je brutálně pronásledoval a spáchal na nich genocidu, včetně nechvalně proslulého chemického útoku na město Halabdža.