Jásir Arafat
Obsah boxu
Jásir Arafat (arabsky ياسر عرفات), vlastním jménem Muhammad Abd ar-Ra'úf al-Qudva al-Husajní (* 24. srpna 1929, Káhira – 11. listopadu 2004, Clamart), známý také pod kunjou Abú Ammár (أبو عمار), byl palestinský politický vůdce a symbol palestinského boje za sebeurčení. Po většinu své kariéry vedl Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a byl klíčovou postavou v izraelsko-palestinském konfliktu. V roce 1994 obdržel společně s Jicchakem Rabinem a Šimonem Peresem Nobelovu cenu za mír za úsilí o mírové řešení na Blízkém východě.
Arafat byl spoluzakladatelem politické a polovojenské organizace Fatah, kterou vedl od roku 1959. V roce 1969 se stal předsedou výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), kterou přeměnil v hlavní politickou reprezentaci palestinského lidu. Jeho život a kariéra jsou předmětem kontroverzí; pro mnoho Palestinců a jejich stoupenců je národním hrdinou a bojovníkem za svobodu, zatímco pro mnoho Izraelců a jejich spojenců byl teroristou zodpovědným za smrt mnoha civilistů. Po podpisu Dohod z Osla v roce 1993 se stal prvním prezidentem Palestinské národní správy.
📜 Život a politická kariéra
👶 Mládí a studium
Jásir Arafat se narodil v Káhiře v Egypt palestinským rodičům. Jeho otec byl obchodník s textilem z Gazy a matka pocházela ze staré a vážené jeruzalémské rodiny. Arafat sám tvrdil, že se narodil v Jeruzalémě, což však bylo zpochybněno. Po smrti matky, když mu byly čtyři roky, byl poslán ke svému strýci do Jeruzaléma.
Vystudoval stavební inženýrství na Univerzitě krále Fuada I. (dnešní Káhirská univerzita). Během studií se aktivně zapojil do politiky, stal se předsedou Svazu palestinských studentů a již tehdy se snažil získat podporu pro palestinskou věc. Během suezské krize v roce 1956 sloužil v egyptské armádě.
🚀 Vzestup Fatahu a OOP
V roce 1959 v Kuvajtu Arafat spolu s dalšími palestinskými nacionalisty, včetně Chalíla al-Vazíra (Abú Džihád), založil hnutí Fatah (Hnutí za národní osvobození Palestiny). Cílem Fatahu bylo ozbrojeným bojem osvobodit Palestinu od izraelské nadvlády. Fatah postupně získával na síle a po šestidenní válce v roce 1967, která skončila drtivou porážkou arabských států, se stal dominantní silou v rámci Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V roce 1969 byl Arafat zvolen předsedou výkonného výboru OOP.
🇯🇴 Černé září v Jordánsku
Po roce 1967 OOP, vedená Arafatem, vytvořila v Jordánsku "stát ve státě", odkud podnikala útoky na Izrael. To vedlo k rostoucímu napětí s jordánskou monarchií krále Husajna. V září 1970 jordánská armáda zahájila masivní ofenzívu proti palestinským bojovníkům, která vešla ve známost jako Černé září. Konflikt si vyžádal tisíce obětí a skončil vyhnáním OOP z Jordánska. Arafat a jeho síly se přesunuli do Libanonu.
🇱🇧 Libanonské období
V Libanonu si OOP vybudovala novou základnu, zejména v Bejrútu a na jihu země. Odtud pokračovala v útocích na severní Izrael. Přítomnost palestinských ozbrojenců destabilizovala křehkou politickou rovnováhu v Libanonu a přispěla k vypuknutí libanonské občanské války v roce 1975. V roce 1982 Izrael zahájil invazi do Libanonu s cílem zničit OOP. Po dlouhém obléhání Bejrútu byl Arafat a jeho bojovníci donuceni opustit zemi a přesunuli své sídlo do Tunisu v Tunisku.
🇵🇸 První intifáda a deklarace státu
V prosinci 1987 vypukla na Západním břehu a v Pásmu Gazy spontánní lidové povstání proti izraelské okupaci, známé jako První intifáda. Ačkoliv Arafat a vedení OOP byli v exilu, podařilo se jim povstání politicky využít. V listopadu 1988 Palestinská národní rada v Alžíru jednostranně vyhlásila nezávislý Stát Palestina s Jeruzalémem jako hlavním městem. Krátce poté Arafat na zasedání OSN v Ženevě uznal právo Izraele na existenci a zřekl se terorismu, což otevřelo cestu k dialogu se Spojenými státy.
🕊️ Mírový proces a dohody z Osla
Po válce v Zálivu v roce 1991, během níž Arafat podpořil Saddáma Husajna, se OOP ocitla v mezinárodní izolaci. To ji přimělo k tajným jednáním s Izraelem, která probíhala v norském Oslo. Výsledkem byla Deklarace principů, podepsaná 13. září 1993 ve Washingtonu Arafatem a izraelským premiérem Jicchakem Rabinem. Dohody položily základ pro vznik dočasné Palestinské národní správy a stažení izraelských vojsk z částí Gazy a Západního břehu. Za tento historický průlom obdrželi Arafat, Rabin a izraelský ministr zahraničí Šimon Peres v roce 1994 Nobelovu cenu za mír.
🏛️ Prezident Palestinské autonomie
V červenci 1994 se Arafat triumfálně vrátil do Gazy a stal se hlavou nově vzniklé Palestinské národní správy. V lednu 1996 byl v prezidentských volbách zvolen drtivou většinou hlasů prvním palestinským prezidentem. Jeho vláda však čelila obrovským výzvám: budování státních institucí, ekonomické problémy a pokračující napětí s Izraelem. Byl také kritizován za autoritářské metody, korupci a neschopnost kontrolovat radikální palestinské skupiny jako Hamás, které pokračovaly v útocích na Izrael.
📉 Neúspěch v Camp Davidu a druhá intifáda
V červenci 2000 se Arafat zúčastnil mírového summitu v Camp Davidu, který svolal americký prezident Bill Clinton. Jednal zde s izraelským premiérem Ehudem Barakem o konečném statusu palestinských území. Summit však zkrachoval, protože se strany nedokázaly dohodnout na klíčových otázkách, jako je status Jeruzaléma a osud palestinských uprchlíků. Arafat odmítl Barakův návrh jako nedostatečný.
V září 2000, po kontroverzní návštěvě tehdejšího izraelského opozičního lídra Ariela Šarona na Chrámové hoře v Jeruzalémě, vypuklo druhé palestinské povstání, známé jako Druhá intifáda nebo Intifáda al-Aksá. Toto povstání bylo mnohem násilnější než to první a zahrnovalo vlnu sebevražedných atentátů proti izraelským civilistům. Izrael obvinil Arafata z podněcování násilí a v roce 2001 ho izraelská armáda začala držet v domácím vězení v jeho sídle (Mukata'a) v Ramalláhu.
🏥 Nemoc a smrt
Koncem října 2004 se Arafatův zdravotní stav prudce zhoršil. S izraelským svolením byl převezen do vojenské nemocnice Percy v Clamartu u Paříže. Po několika dnech upadl do kómatu a 11. listopadu 2004 zemřel ve věku 75 let.
Oficiální příčina smrti nebyla nikdy jednoznačně stanovena, což vedlo k řadě spekulací a konspiračních teorií. Mnoho Palestinců věří, že byl otráven Izraelem. V roce 2012 byly jeho ostatky exhumovány a vzorky předány švýcarským, francouzským a ruským expertům k analýze. Švýcarská laboratoř nalezla abnormálně vysoké hladiny radioaktivního polonia-210, což naznačovalo možnou otravu, ale francouzští a ruští experti tento závěr nepotvrdili. Otázka příčiny jeho smrti tak zůstává nevyřešena.
Jeho pohřeb se konal v Káhiře za účasti světových státníků, poté bylo jeho tělo převezeno do Ramalláhu, kde bylo uloženo do prozatímního mauzolea v areálu Mukata'a.
🏛️ Politické názory a odkaz
Jásir Arafat je jednou z nejkomplexnějších a nejkontroverznějších postav moderních dějin. Jeho odkaz je vnímán diametrálně odlišně.
- **Pro Palestince:** Je považován za "otce národa" (Abú al-Watan), symbol boje za nezávislost a státnost. Ztělesňoval jejich touhu po sebeurčení a dokázal dostat palestinskou otázku na mezinárodní scénu. Jeho ikonický obraz s kefíjou na hlavě se stal celosvětovým symbolem palestinského hnutí.
- **Pro Izraelce a Západ:** Mnozí ho vnímali jako zatvrzelého teroristu, který nikdy plně neopustil násilí jako politický nástroj. Byl obviňován z osobní zodpovědnosti za únosy letadel, masakry (např. na mnichovské olympiádě v roce 1972, ačkoliv jeho přímé zapojení je sporné) a sebevražedné atentáty. Kritici mu také vyčítali, že promarnil historickou šanci na mír v Camp Davidu v roce 2000.
Jeho politická dráha byla plná pragmatických obratů – od vůdce ozbrojeného boje se proměnil v diplomata a partnera pro mírová jednání, aby se v očích svých odpůrců na konci života opět vrátil do role vůdce násilného povstání.
👨👩👧 Osobní život
Arafat si po většinu života pěstoval image "ženatého s revolucí" a tvrdil, že nemá čas na osobní život. To se změnilo v roce 1990, kdy se ve věku 61 let tajně oženil s 27letou Suhou Tawil, palestinskou křesťankou, která pracovala pro OOP v Tunisu. Manželství bylo zveřejněno až o dva roky později. V roce 1995 se jim narodila jediná dcera, Zahwa, pojmenovaná po Arafatově matce.
Jeho osobní finance byly často předmětem spekulací. Časopis Forbes ho v roce 2003 zařadil na seznam nejbohatších světových vůdců s odhadovaným majetkem přesahujícím 1 miliardu dolarů, ačkoliv tyto údaje byly zpochybňovány.
💡 Pro laiky
Představte si Jásira Arafata jako hlavního vůdce Palestinců po mnoho desítek let. Byl pro ně něco jako George Washington pro Američany nebo Tomáš Garrigue Masaryk pro Čechy – symbol boje za vlastní stát. Jeho celý život se točil kolem snahy vytvořit nezávislý stát pro Palestince na území, o které se vedl a stále vede spor s Izraelem.
Proč byl tak kontroverzní? Protože v začátcích své kariéry používal i násilné metody (ozbrojený boj, útoky), které druhá strana (Izrael a jeho spojenci) považovala za terorismus. Později ale změnil strategii a začal vyjednávat o míru. Za tuto snahu dokonce dostal prestižní Nobelovu cenu za mír. Jeho život tak ukazuje složitou cestu od ozbrojeného revolucionáře k politikovi a diplomatovi, i když se nikdy zcela nezbavil své kontroverzní pověsti.
🏆 Ocenění
- Nobelova cena za mír (1994) – společně s Jicchakem Rabinem a Šimonem Peresem
- Cena Félixe Houphouët-Boignyho za mír (1993)
- Cena knížete asturského (1994)