Sociální vyloučení
Sociální vyloučení (někdy též sociální exkluze) je komplexní proces, při kterém jsou jednotlivci nebo skupiny systematicky vytěsňovány na okraj společnosti a je jim omezován nebo zamezován přístup k zdrojům, které jsou jinak ostatním členům společnosti běžně dostupné. Tento proces vede k tomu, že se někteří lidé v důsledku nepříznivé sociální situace nemají možnost plně zapojit do běžného života společnosti a ocitají se izolovaní na jejím okraji (tzv. marginalizace) či zcela mimo ni (exkluze). Kumulují se tak další problémy jednotlivců a rozšiřují se negativní jevy ve společnosti. Koncept sociálního vyloučení se začal rozvíjet v 70. letech 20. století ve Francii a postupně se rozšířil v celoevropském kontextu, přičemž do značné míry nahradil pojem „chudoba“, neboť zdůrazňuje širší souvislosti než jen nedostatek hmotných zdrojů.
⏳ Historie a vývoj konceptu
Původ konceptu sociální exkluze lze hledat v 60. a 70. letech 20. století ve Francii, kde se lidé žijící v chudobě označovali jako les exclus. Za rozvinutí pojmu a jeho použití v moderním významu je často připisován Rénému Lenoirovi, který jej vztahoval na osoby a skupiny vyloučené ze státního systému sociální zabezpečení. Zpočátku se sociální exkluze používala spíše jako politické heslo než jako analytický koncept.
V 80. a 90. letech 20. století v Evropě začala být materiální chudoba nahrazována konceptem sociálního vyloučení, který zohledňuje nemateriální a procesuální povahu chudoby a chápe ji jako mnohovrstevnaté znemožnění participace na více úrovních sociálního života. Mezi tyto rysy patří její přetrvávání v čase, prostorová koncentrace doprovázená marginalizací, patologické jednání a vzdorování normám hlavního proudu společnosti, a také závislost na sociálním státu a rozpad tradičních sociálních institucí, jako je rodina.
💡 Koncept a definice
Sociální vyloučení je stav nebo proces, kdy jsou jednotlivci, rodiny, skupiny či dokonce celá lokální společenství (komunity) omezeny v přístupu ke zdrojům, které jsou potřebné ke spoluúčasti na sociální, ekonomický, politický a občanský život společnosti. Nejde pouze o nedostatek finančních prostředků (chudobu), ale o komplexní omezení přístupu k zaměstnání, vzdělání, zdravotní péči, bydlení a sociální ochraně.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, definuje sociální vyloučení jako vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace. Nepříznivou sociální situací je pak oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, krizová sociální situace, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností.
📉 Příčiny sociálního vyloučení
Příčiny sociálního vyloučení jsou komplexní a vzájemně propojené, odrážející kombinaci individuálních, sociálních, ekonomických a politických faktorů. Mezi hlavní příčiny patří:
- Ekonomické faktory: Chudoba a nízké příjmy, dlouhodobá nezaměstnanost nebo nestabilní zaměstnání, nízká kvalifikace a omezené možnosti uplatnění na trhu práce.
- Sociální faktory: Diskriminace (na základě etnicity, rasy, sexuální orientace, věku, vyznání), nízká míra vzdělanosti a nedostatečné vzdělání, sociální izolace a nedostatek sociálních vazeb (tzv. sociální kapitál).
- Zdravotní faktory: Zdravotní postižení (fyzické či duševní), špatný zdravotní stav.
- Prostorové faktory: Život v prostorově vyloučených lokalitách (ghetta, slumy), které se vyznačují špatnými životními podmínkami, nedostatečným bydlením a omezeným přístupem ke službám.
- Strukturální a politické faktory: Selhávání mechanismů inkluze a integrace, nezamýšlené efekty sociální politiky, nedostatečná sociální politika státu, strukturální změny na trhu práce, důsledky problematické bytová politika měst a obcí.
- Individuální faktory: Apatie způsobená dlouhodobou nezaměstnaností, nízká motivace k řešení vlastní nepříznivé situace, nedostatečné vzdělání, věk.
Sociální vyloučení může být navíc přenášeno z generace na generaci v procesu sociální reprodukce.
💔 Důsledky sociálního vyloučení
Důsledky sociálního vyloučení jsou dalekosáhlé a negativně ovlivňují jak jednotlivce, tak celou společnost. Mezi hlavní důsledky patří:
- Zhoršené zdraví: Sociální vyloučení může vést k pocitům úzkosti, deprese, nízkého sebevědomí a osamělosti, což má dlouhodobý dopad na psychické zdraví. Zároveň existuje silná korelace mezi sociálním vyloučením a fyzickým zdravím, vedoucí k rozvoji chronických onemocnění a kratší délce života.
- Omezené příležitosti: Zhoršuje se přístup ke vzdělání a zaměstnání, což vede k dlouhodobé nezaměstnanosti a závislosti na sociálních dávkách.
- Sociální izolace: Jedinci jsou vyloučeni ze sociálních sítí, nemají kontakty a silné sociální vazby.
- Zvýšená chudoba: Sociální vyloučení je často spojeno s chudobou a nízkými příjmy.
- Neúčast na společenském a politickém životě: Vyloučení jedinci se nemohou plně zapojit do společenského a politického dění.
- Ztráta sebeúcty a beznaděj: Dlouhodobé vyloučení vede k pocitům beznaděje, bezmocnosti a přesvědčení, že člověk nemůže ovlivnit vlastní sociální situaci.
- Kriminalita a násilí: Vyloučení může vést k dalším problémům, jako je násilí a kriminalita.
- Rozpad rodin: Sociální vyloučení může přispět k rozpadu rodinných vazeb.
📋 Formy sociálního vyloučení
Sociální vyloučení má více dimenzí, které se vzájemně doplňují a ovlivňují. Nemusí být zastoupeny všechny najednou.
- Ekonomické vyloučení: Jedinec je vyloučen z trhu práce (nemožnost získat vzdělání, etnický původ, věk) a ocitá se na hranici chudoby. Nízký příjem může být též příčinou dalšího vyloučení.
- Sociální vyloučení: Jedinec je vyloučen ze sociálních sítí, nemá kontakty, silné sociální vazby a tzv. sociální kapitál.
- Prostorové vyloučení (rezidenční segregace): Omezení místem bydliště, často v segregovaných lokalitách (ghetta, banlieues, slumy), které znamenají bariéru pro rozvoj životních šancí.
- Kulturní vyloučení: Omezený přístup ke kulturnímu životu a aktivitám.
- Symbolické vyloučení: Některé sociální skupiny jsou vyloučeny v rovině verbální, manifestačním vyjadřováním odporu k nim (např. z důvodu etnicity, sexuální orientace, vyznání). Může jít o stigmatizace na základě sociálního statusu (nezaměstnanost, bydliště) či etnicity.
- Politické vyloučení: Omezený přístup k politické participaci a ovlivňování veřejných záležitostí.
- Individuální vyloučení: Představuje například handicap jedince (fyzický či duševní), nedostatečné vzdělání, věk.
📊 Měření sociálního vyloučení
Měření sociálního vyloučení je komplexní proces, který se opírá o řadu indikátorů a metrik. V České republice vyvinula Agentura pro sociální začleňování tzv. Index sociálního vyloučení, který je základním nástrojem vlády pro monitoring vývoje v oblasti sociálního vyloučení.
Index sociálního vyloučení zahrnuje klíčové ukazatele z pěti oblastí:
- Příjemci příspěvku na živobytí: Míra materiální chudoby.
- Příjemci příspěvku na bydlení: Ukazatel nedostupnosti bydlení.
- Osoby v exekuci: Míra zadluženosti.
- Dlouhodobě nezaměstnaní: Ukazatel vyloučení z trhu práce.
- Předčasné odchody ze vzdělávání: Míra vyloučení ze vzdělávání.
Rozsah hodnot indexu se pohybuje od 0 do 30 bodů, kde 0 znamená absenci nebo minimální rozsah sociálního vyloučení a 30 bodů indikuje maximální rozsah sociálního vyloučení v obci. Tento index umožňuje cílit vládní politiky do oblastí s vysokou zátěží sociálním vyloučením a koordinovat podporu mezi resorty a k obcím.
Na úrovni Evropské unie se používá souhrnný ukazatel rizika chudoby nebo sociálního vyloučení (AROPE – At Risk Of Poverty or Social Exclusion), zavedený jako kritérium v rámci strategie Evropa 2020. Tento ukazatel zahrnuje osoby ohrožené příjmovou chudobou, osoby žijící v domácnostech s nízkou pracovní intenzitou a osoby trpící vážnou materiální deprivací.
🤝 Prevence a řešení
Prevence a řešení sociálního vyloučení vyžaduje komplexní a koordinovaný přístup, který zahrnuje opatření na různých úrovních – od individuální podpory po systémové změny.
Mezi klíčové oblasti a nástroje patří:
- Sociální práce: Je základním nástrojem podpory sociálního začleňování a aktivně pomáhá lidem v nepříznivé sociální situaci.
- Dluhové poradenství: Účinný nástroj prevence a řešení sociálního vyloučení, zejména v kontextu zadluženosti.
- Podpora zaměstnanosti: Zajištění přístupu k zaměstnání a k jeho udržení, včetně programů pro dlouhodobě nezaměstnané a podporu kvalifikace.
- Dostupné bydlení: Prevence ztráty bydlení, podpora sociálního bydlení a udržení bydlení.
- Vzdělávání: Zajištění rovného přístupu ke vzdělání a podpora vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněných rodin.
- Sociální služby: Rozvoj a dostupnost kvalitních sociálních služeb pro ohrožené skupiny.
- Komunitní práce: Podpora komunitní sociální práce a komunitních center jako prostředků sociálního začleňování.
- Prevence kriminality: Programy zaměřené na rizikové jedince či skupiny osob žijící v extrémně nepříznivých životních podmínkách.
- Podpora rodiny: Cílená podpora rodinám v nepříznivé situaci.
- Podpora národnostních menšin: Zejména podpora Romů a zajištění rovných příležitostí.
- Zajištění důstojných životních podmínek: Celkové zlepšení životních podmínek pro ohrožené skupiny.
Agentura pro sociální začleňování hraje v České republice klíčovou roli jako hlavní nástroj vlády na řešení sociálního vyloučení v regionech. Podporuje města při obnově sociálně vyloučených lokalit, rozvoji dostupného bydlení, řešení dlouhodobé zátěže obyvatel, zpřístupnění vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním nebo zvyšování bezpečnosti.
🇨🇿 Sociální vyloučení v České republice
V České republice je sociální vyloučení dlouhodobým problém. Podle dat Index sociálního vyloučení za rok 2024 (zveřejněných v září 2025) se rozsah sociálního vyloučení meziročně zhoršil. Počet obcí, kde žije vysoký podíl lidí s dávkami na bydlení a na živobytí, v exekucích, bez práce či vzdělání, vzrostl v roce 2024 o 39 na 578. Nejzatíženějšími regiony jsou dlouhodobě Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj a Karlovarský kraj.
Za zhoršením situace stály nepředvídatelné události jako pandemie koronaviru či začátek války na Ukrajině, a s tím spojené zdražování energií. V roce 2024 se také o 23 tisíc za průměrný měsíc zvýšil počet vyplacených příspěvků na bydlení a o 18 tisíc vzrostl počet evidovaných uchazečů o zaměstnání na úřadu práce na déle než šest měsíců. Pozitivním trendem je naopak pokles počtu osob v exekuci, kterých bylo v roce 2024 o 19 tisíc méně než předloni, a to zejména díky zákonným úpravám a aplikaci novely exekučního řádu.
V Česku žije přes 100 tisíc obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách, což představuje necelé 1 % obyvatel. V těchto domácnostech žije v průměru větší podíl mladších osob a nižší podíl důchodců, přičemž je zde výrazně nižší průměrné dosažené vzdělání (85 % osob bez maturity oproti 40 % v běžné populaci). Až čtyřikrát častěji se zde setkáváme s nezaměstnaností a ekonomickou neaktivitou.
Vláda České republiky potvrdila, že Agentura pro sociální začleňování bude nadále působit ve městech a obcích i po roce 2025 jako hlavní nástroj na řešení sociálního vyloučení v regionech.
🌍 Mezinárodní kontext
Sociální vyloučení je celosvětovým fenomén, který se projevuje v různých podobách v závislosti na kulturní, ekonomický a politickém systému dané země. V Evropské unii je boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení jednou z priorit.
Podle statistik Eurostatu z května 2025 žilo v roce 2024 v EU nejméně 93,3 milionu lidí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením, což představuje 21 % populace EU. Oproti roku 2023, kdy to bylo 94,6 milionu lidí, došlo k mírnému poklesu o přibližně 1,3 %. Navzdory tomuto poklesu zůstává Evropa daleko od splnění cílů pro snižování chudoby do roku 2030, které počítají se snížením o 15 milionů lidí.
Riziko chudoby nebo sociálního vyloučení v EU bylo v roce 2024 vyšší u žen než u mužů (21,9 % oproti 20,0 %). Pracovní status výrazně ovlivňuje míru ohrožení, pohybující se od 10,9 % u zaměstnaných osob po 66,6 % u nezaměstnaných. Více než pětina (21,9 %) populace EU žijící v domácnostech se závislými dětmi byla v roce 2024 ohrožena chudobou nebo sociálním vyloučením.
Výroční zpráva Výbor pro sociální ochranu za rok 2025 uvádí obecné zlepšení sociální situace v EU v roce 2024, kdy se počet osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením snížil o něco málo přes 1 milion a počet dětí o 0,5 milionu. Nicméně pokrok směrem k cíli snižování chudoby do roku 2030 zůstává omezený.
🎭 Pro laiky
Představte si, že jste součástí velkého týmu, kde každý hraje svou roli a má přístup ke všemu, co potřebuje – k nástrojům, k informacím, k jídlu, k místu na spaní. Všichni si navzájem pomáhají a mají stejné šance.
Sociální vyloučení je ale jako když někteří členové týmu najednou ztratí přístup k těmto důležitým věcem. Nemají třeba dostatek nástrojů (peněz), nemohou se učit novým věcem (vzdělání), nemají kde spát (bydlení) nebo se k nim ostatní nechovají hezky (diskriminace). Postupně se cítí odstrčení, osamělí a je pro ně stále těžší se zapojit zpět do týmu.
Není to jen o tom, že nemají peníze. Může to být i proto, že nemohou najít práci, nemají dobré kamarády, nebo bydlí v tak špatné čtvrti, že se k nim nedostanou žádné služby. Tyto problémy se pak hromadí a vytvářejí začarovaný kruh, ze kterého je těžké se dostat ven bez pomoci zvenčí. Cílem je, aby se každý mohl cítit jako plnohodnotný člen týmu a měl stejné možnosti jako ostatní.
📈 Zajímavosti a statistiky
- V roce 2024 se v Česku zhoršila situace v 2356 obcích, zatímco v 1505 obcích byla situace lepší.
- Počet obcí s kombinací zatížení (více faktorů sociálního vyloučení) se v ČR zvýšil z 1299 na 1440.
- V EU v roce 2024 žilo 5,6 milionu lidí, kteří souběžně čelili třem rizikům sociálního vyloučení (chudoba, nízká pracovní intenzita domácnosti, vážná materiální deprivace).
- Ženy a mladí dospělí (18–24 let) čelí v EU jedněm z nejvyšších měr chudoby – 21,9 % u žen oproti 20,0 % u mužů a 26,2 % u mladých dospělých.
- Vyloučení z trhu práce je v EU významným faktorem: míra rizika chudoby nebo sociálního vyloučení u nezaměstnaných dosahovala v roce 2024 až 66,6 %.
- V České republice je podle odhadů přes milion lidí žijících pod hranicí chudoby a další zhruba dva miliony se nacházejí těsně nad ní.
- Nejbohatších 20 % populace v Česku drží 80,5 % veškerého čistého majetku v zemi, zatímco nejchudších 20 % jen 0,2 %.
Zdroje
```