Přeskočit na obsah

Válka na Ukrajině

Z Infopedia

Šablona:Infobox Vojenský konflikt

Válka na Ukrajině je probíhající rozsáhlý vojenský konflikt mezi Ukrajinou a Ruskou federací, který začal plnohodnotnou ruskou invazí 24. února 2022. K únoru 2026 představuje konflikt největší válku v Evropě od druhé světové války s devastujícími humanitárními, ekonomickými a geopolitickými dopady. Válka prošla několika fázemi od neúspěšné ruské ofenzívy na Kyjev v roce 2022 přes opotřebovávací válku v Donbasu až po křehké příměří vyjednané za zprostředkování druhé Trumpovy administrativy v roce 2025.

Konflikt má kořeny v dlouhodobém ruském zpochybňování ukrajinské suverenity, anexi Krymu v roce 2014 a válce v Donbasu mezi ukrajinskými silami a rusky podporovanými separatisty. Rusko pod vedením prezidenta Vladimira Putina označilo invazi jako "speciální vojenskou operaci" s cílem "denacifikace a demilitarizace" Ukrajiny, zatímco Ukrajina a Západ považují invazi za flagrantní porušení mezinárodního práva a pokus o anexi suverénního státu.

Do února 2026 si válka vyžádala stovky tisíc lidských životů, způsobila největší uprchlickou krizi v Evropě od druhé světové války a zásadně přetvořila globální geopolitické uspořádání. Rusko kontroluje přibližně 20 % ukrajinského území včetně Krymu, Doněcka, Luhansku a částí dalších oblastí. Křehké příměří vyjednané v roce 2025 formálně neukončilo válku, ale vytvořilo demilitarizovanou zónu (DMZ) podél frontové linie monitorovanou evropskými vojsky.

⏳ Počátky konfliktu a ruská invaze (2022)

Válka na Ukrajině má kořeny v dlouhodobém geopolitickém napětí mezi Ruskem a Západem o budoucí orientaci Ukrajiny. Po Oranžové revoluci 2004 a Euromajdanu 2013–2014 se Ukrajina jednoznačně orientovala směrem k Evropské unii a NATO, což Moskva vnímala jako existenční hrozbu pro své zájmy.

V únoru 2014 Rusko anexovalo Krym po svržení proruského ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče během Euromajdanu. Současně vypukla válka v Donbasu mezi ukrajinskými vládními silami a rusky podporovanými separatisty v Doněcku a Luhansku. Tato "hybridní válka" trvala osm let a připravila půdu pro plnohodnotnou invazi.

24. února 2022 v časných ranních hodinách Vladimir Putin oznámil zahájení "speciální vojenské operace" na Ukrajině. Ruské síly zaútočily současně z několika směrů – z Běloruska směrem na Kyjev, z Ruska na Charkov a severovýchodní Ukrajinu, z Krymu na jih a z Donbasu na východ.

Invaze byla založena na předpokladu, že Ukrajina se rychle vzdá a ukrajinská vláda uprchne nebo bude svržena do několika dnů. Rusko vyslalo paradesantní jednotky k obsazení letiště Hostomel u Kyjeva s plánem přepravit tisíce vojáků přímo do hlavního města. Tato operace však selhala díky houževnatému ukrajinskému odporu.

Prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl evakuaci nabízenou Západem slavnou větou "Potřebuji munici, ne svezení" a zůstal v Kyjevě jako symbol ukrajinského odporu. Jeho každodenní videoposelství mobilizovala ukrajinskou společnost a získala mezinárodní podporu.

První fáze války (únor–duben 2022) byla charakterizována neúspěšnou ruskou ofenzívou na Kyjev. Ruské kolony byly zastaveny ukrajinskými silami a civilními dobrovolníky, kteří využili protiletadlové systémy Javelin a Stinger dodané Západem. Ruské síly se dostaly do pasti na úzkých silnicích, kde byly zranitelné vůči ukrajinským útokům.

V dubnu 2022 Rusko stáhlo své síly ze severní Ukrajiny a přeskupilo se pro ofenzívu v Donbasu. Během stažení z Kyjeva byly objeveny masové hroby a důkazy o válečných zločinech v městech jako Buča, Irpiň a Boroďanka, což vyvolalo mezinárodní pobouření.

⚔️ Opotřebovávací válka v Donbasu (2022–2024)

Po neúspěchu severní ofenzívy Rusko přesunulo prioritu na dobytí celého Donbasu a vytvoření pozemního koridoru k Krymu. Tato fáze války byla charakterizována brutální opotřebovávací válkou připomínající první světovou válku s masivním využitím dělostřelectva.

Pád Mariupolu

Klíčovou bitvou byla obrana Mariupolu, přístavního města na Azovské moře. Ukrajinské síly, včetně pluku Azov, se opevnily v ocelárnách Azovstal a vzdorovaly ruské přesile po dobu téměř tří měsíců. Mariupol byl systematicky ničen dělostřeleckým a leteckým bombardováním s rozsáhlými civilními oběťmi.

V květnu 2022 poslední obránci Azovstali kapitulovali po vyčerpání zásob a munice. Rusko získalo kontrolu nad Mariupolem, čímž bylo dokončeno pozemní spojení mezi Krymem a Donbasem. Město bylo téměř zcela zničeno s odhadovanými desítkami tisíc mrtvých civilistů.

Charkovská a Chersonská protiofenzíva

V září 2022 Ukrajina zahájila překvapivou protiofenzívu v Charkovské oblasti, která vedla k osvobození přes 6 000 kilometrů čtverečních území během několika týdnů. Ukrajinské síly využily ruskou koncentraci sil na jihu a prorazily slabě obsazené linie na severovýchodě.

Současně probíhala ukrajinská ofenzíva v Chersonské oblasti na jihu. V listopadu 2022 Rusko oznámilo stažení z města Cherson, jediného regionálního hlavního města, které během invaze obsadilo. Ukrajinské síly osvobodily Cherson, ale Rusko se stáhlo na druhý břeh řeky Dněpr, kde vybudovalo silné opevněné pozice.

Bitvy o Bachmut a Avdijivku

Nejkrvavějšími bitvami byly boje o město Bachmut (květen 2022 – květen 2023) a Avdijivku (říjen 2023 – únor 2024). Bachmut se stal symbolem ukrajinské houževnatosti, kde ukrajinské síly měsíce vzdorovaly útokům ruské žoldnéřské skupiny Wagner.

Bitva o Bachmut si vyžádala desítky tisíc životů na obou stranách. Město bylo téměř zcela zničeno systematickým dělostřeleckým bombardováním. V květnu 2023 Rusko oznámilo dobytí Bachmutu, ale za cenu katastrofálních ztrát, které vedly k rozpadu skupiny Wagner a jejímu neúspěšnému povstání proti ruskému velení v červnu 2023.

Avdijivka, strategicky důležité město východně od Doněcka, padla v únoru 2024 po měsících intenzivních bojů. Ruské síly využily masivní početní převahu a neustálý dělostřelecký tlak k postupnému obklíčení města. Ukrajinské síly se stáhly, aby zabránily obklíčení. Pád Avdijivky otevřel Rusku cestu k dalšímu postupu směrem na Pokrovsk, klíčový logistický uzel.

🚀 Ukrajinská protiofenzíva 2023 a kurská operace 2024

V létě 2023 Ukrajina zahájila dlouho očekávanou protiofenzívu na jihu s cílem prolomit ruské obranné linie a rozdělit ruské síly. Ofenzíva však narazila na rozsáhlé ruské opevnění známé jako Surovikinova linie, která zahrnovala zaminované pole, protitankové příkopy, dráty a vrstvy betonových bunkrů.

Ukrajinské síly dosáhly omezeného pokroku kolem Robotyne v Záporožské oblasti, ale nedokázaly dosáhnout strategického průlomu. Ofenzíva byla komplikována nedostatkem letecké podpory, neboť Ukrajina nemá dostatečnou protivzdušnou obranu proti ruským stíhačkám a vrtulníkům.

Protiofenzíva 2023 skončila v patové situaci s minimálními územními zisky za vysokou cenu v lidských životech a vojenské technice. Tento neúspěch vedl k otázkám o schopnosti Ukrajiny osvobodit okupované území konvenční vojenskou silou.

Kurská operace

V srpnu 2024 Ukrajina šokovala Rusko i svět zahájením nečekané ofenzívy na ruské území v Kurskské oblasti. Ukrajinské síly překročily hranice a během několika dnů obsadily stovky kilometrů čtverečních ruského území včetně několika vesnic a měst.

Kurská operace představovala dramatickou změnu dynamiky války. Ukrajina demonstrovala schopnost útočit na ruské území a odhalila zranitelnost ruských hranic, které byly slabě chráněny, neboť většina ruských sil byla koncentrována na ukrajinské frontě.

Operace měla několik strategických cílů: odklonit ruské síly z Donbasu, vytvořit vyjednávací páku pro možná mírová jednání, zvýšit morálku ukrajinských jednotek a demonstrovat Západu, že Ukrajina je stále schopna ofenzivních operací.

Rusko reagovalo přesunem jednotek z jiných front k zastavení ukrajinského postupu v Kurskské oblasti. To částečně ulehčilo tlak na ukrajinské pozice v Donbasu, ačkoliv Rusko pokračovalo v postupném postupu směrem na Pokrovsk.

Do února 2026 Ukrajina stále kontroluje části Kurskské oblasti, ačkoliv rozsah okupovaného území se snížil kvůli ruským protiútokům. Kurská operace zůstává součástí ukrajinské vyjednávací pozice v případném mírovém procesu.

🇺🇸 Trumpův nástup a změna americké politiky (2025)

Volba Donalda Trumpa prezidentem USA v listopadu 2024 představovala zásadní zvrat v západní podpoře Ukrajiny. Trump během kampaně sliboval "ukončit válku do 24 hodin" a kritizoval rozsah americké vojenské pomoci Ukrajině.

Po inauguraci 20. ledna 2025 druhá Trumpova administrativa okamžitě zastavila většinu vojenské pomoci Ukrajině. Administrativa oznámila, že bude pokračovat pouze v dodávkách již schválených systémů, ale nebude poskytovat nové balíčky pomoci, dokud Ukrajina nepřistoupí k mírovým jednáním s Ruskem.

Tento krok vyvolal paniku v Kyjevě a mezi evropskými spojenci NATO. Ukrajina byla do té doby kriticky závislá na amerických dodávkách munice, zejména 155mm dělostřeleckých granátů, protiletadlových systémů Patriot a raket HIMARS. Zastavení americké pomoci znamenalo, že Ukrajina ztratila schopnost udržet současnou intenzitu palby.

Trumpova administrativa rychle představila "Mírový plán 24 hodin", který obsahoval následující body:

  • Okamžité příměří podél současných frontových linií
  • Vytvoření 1 300 kilometrů dlouhé demilitarizované zóny (DMZ) monitorované mezinárodními silami
  • Odložení otázky konečného statusu okupovaných území na budoucí jednání
  • Ukrajina odkládá vstup do NATO na neurčito
  • Evropské státy (nikoli USA) poskytnou vojska k hlídání DMZ
  • Postupné zrušení sankcí proti Rusku výměnou za dodržování příměří

Plán byl prezentován jako "realitické řešení", které uznává vojenskou situaci na zemi, ale byl vnímán Ukrajinou a mnoha evropskými spojenci jako kapitulace, která odměňuje ruskou agresi.

🕊️ Dohoda z Mar-a-Lago a příměří (podzim 2025)

Pod masivním tlakem Washingtonu, který hrozil úplným ukončením pomoci, a zhoršující se vojenskou situací na frontě Ukrajina přistoupila na předběžné příměří. Dohoda byla podepsána v Mar-a-Lago, letní rezidenci Donalda Trumpa na Floridě, v říjnu 2025.

Dohoda z Mar-a-Lago stanovila:

  • Příměří podél frontové linie platné od 1. listopadu 2025
  • Demilitarizovaná zóna (DMZ) o šířce 20 kilometrů na obou stranách frontové linie
  • Evropská monitorovací mise složená z Polska, Francie, Velké Británie, Německa a dalších států NATO k hlídání DMZ
  • Odložení konečného statusu Krymu, Doněcka, Luhansku, Záporoží a Chersonské oblasti na budoucí jednání
  • Částečné zmírnění sankcí proti Rusku v oblasti neenergetických produktů
  • Záruka bezpečnosti Ukrajiny ze strany EU, ale bez jasného závazku vojenské intervence

Rusko si tímto de facto ponechalo kontrolu nad přibližně 20 % ukrajinského území, včetně Krymu, většiny Doněckké a Luhanskské oblasti a částí Chersonské a Záporožské oblasti. Tato území nejsou mezinárodně uznána jako součást Ruska, ale Moskva pokračuje v jejich integraci do Ruské federace.

Dohoda vyvolala v Ukrajině masivní vnitropolitickou krizi. Prezident Volodymyr Zelenskyj čelil obviněním ze zrady národních zájmů, ačkoliv obhajoval dohodu jako nutnost k zastavení krveprolití a zachování ukrajinské státnosti. Ukrajinský parlament (Verchovna Rada) ratifikoval dohodu těsnou většinou po dramatických debatách.

⚠️ Současná situace: křehké příměří (únor 2026)

K únoru 2026 na Ukrajině panuje stav, který lze nejlépe charakterizovat jako "ani válka, ani mír". Formální příměří z listopadu 2025 technicky platí, ale je denně porušováno oběma stranami.

Stav fronty

Frontová linie zůstává zmrazená podél pozic z října 2025. Demilitarizovaná zóna o šířce 20 kilometrů je monitorována evropskými vojsky, zejména z Polska, Francie, Británie a Německa. Mise čítá přibližně 15 000 vojáků rozmístěných na klíčových bodech podél 1 300 kilometrů dlouhé linie.

Přestože příměří formálně zakazuje dělostřeleckou palbu a vojenské operace, obě strany pravidelně porušují tato ustanovení. Denně dochází k dělostřeleckým soust řelením, útokům dronů a snajperské palbě. Evropská monitorovací mise dokumentuje stovky porušení měsíčně, ale nemá mandát ani kapacity k jejich vymáhání.

Rusko pokračuje v posilování svých pozic budováním dalších opevnění, přesunem vojsk a modernizací vojenské infrastruktury na okupovaných územích. Ukrajina podobně posiluje obranné linie a připravuje se na možnou obnovu plnohodnotných bojů.

Okupovaná území

Rusko fakticky ovládá přibližně 20 % ukrajinského území, což zahrnuje:

Rusko v roce 2025 oficiálně anektovalo Doněck, Luhansk, Záporoží a Chersonskou oblast, ačkoliv tato anexe není mezinárodně uznána. Moskva pokračuje v integraci těchto území do ruské administrativní struktury, včetně zavádění ruského rublu, ruských pasů a vzdělávacího systému.

Původní ukrajinské obyvatelstvo na okupovaných územích čelí represi, nuceným deportacím a rusifikaci. Podle OSN bylo z okupovaných území deportováno do Ruska až 2 miliony lidí včetně tisíců dětí, což představuje možný zločin genocidy podle mezinárodního práva.

Stav klíčových měst

Mariupol (okupováno): Město, které bylo téměř zcela zničeno během obléhání v roce 2022, slouží v roce 2026 jako hlavní ruská logistická základna. Rusko dokončilo výstavbu nové železnice spojující Rostov na Donu s Krymem přes Mariupol, což snižuje závislost na Kerčském mostě. Původní ukrajinské obyvatelstvo je systematicky nahrazováno osadníky z vnitrozemí Ruska.

Bachmut (zničená zóna): Město, které se stalo symbolem nejkrvavějších bojů války, zůstává v únoru 2026 "městem duchů". Rusko se nepokusilo o jeho obnovu; oblast slouží jako opevněné vojenské pásmo na linii dotyku. Okolí je zaminováno nejhustší sítí min na světě. Bachmut je prakticky neobyvatelný s téměř úplnou destrukcí infrastruktury.

Avdijivka (okupováno): Po jejím pádu v únoru 2024 Rusko využilo město jako nástupiště pro další tlak na Pokrovsk. V roce 2026 je město zcela srovnáno se zemí a tvoří součást obranného valu ruské armády. Žádná civilní populace se nevrátila.

Charkov (pod ukrajinskou kontrolou): Druhé největší město Ukrajiny zůstává pod ukrajinskou kontrolou, ale i přes příměří z roku 2025 zůstává pod neustálým tlakem. Město je vzdáleno pouze 30 kilometrů od ruských hranic a čelilo opakovanému bombardování během války. Charkov vybudoval rozsáhlou podzemní infrastrukturu včetně škol, nemocnic a továren v metru a podzemních krytů, aby přežil případnou novou eskalaci.

Oděsa (pod ukrajinskou kontrolou): Klíčový ukrajinský přístav na Černé moře, který v roce 2026 funguje díky vlastním ukrajinským námořním dronům, které odrazují ruské válečné lodě. Trumpova administrativa v roce 2025 odmítla garantovat bezpečnost přístavu, takže si ji Ukrajina zajišťuje autonomně. Černomořský obilný koridor funguje v omezené míře, ale pod neustálou hrozbou ruského námořnictva.

🪖 Transformace ukrajinské armády (2025–2026)

Po zastavení americké vojenské pomoci v lednu 2025 ukrajinské ozbrojené síly (AFU) čelily existenční krizi. Nedostatek munice, náhradních dílů a těžké vojenské techniky hrozil kolapsem ukrajinské obrany.

Ukrajina však dokázala adaptovat a transformovat se na "dronovou armádu", která kompenzuje nedostatek konvenčních zbraní masivní produkcí a využitím bezpilotních letadel.

Dronová revoluce

Do února 2026 Ukrajina vyrábí přes 2,5 milionu dronů ročně, což z ní činí jednoho z největších výrobců vojenských dronů na světě. Ukrajinské drony zahrnují:

  • FPV drony (First Person View) – malé sebevražedné drony ovládané pilotem přes videoobraz, které jsou používány proti pěchotě, vozidlům a opevněním
  • Dálkové úderné drony typu Bobe, které mají dosah až 2 000 kilometrů a jsou schopny útočit na cíle hluboko v Rusku
  • Námořní drony – podhladinové a povrchové bezpilotní čluny vybavené výbušninami, které odrazují ruské námořnictvo v Černé moře
  • Zpravodajské drony pro sledování a koordinaci palby

Ukrajinskýdronový program je řízen jak státními podniky, tak stovkami soukromých start-upů. Ukrajinští inženýři vyvinuli unikátní sofistikované systémy řízení, které umožňují operaci v prostředí intenzivního elektronického rušení Ruskem.

Drony v roce 2026 plně nahrazují chybějící dělostřeleckou podporu. Zatímco Ukrajina v roce 2023 vypálila až 10 000 dělostřeleckých granátů denně, v roce 2026 toto číslo kleslo na 2 000–3 000 denně kvůli nedostatku munice. Mezeru vyplňují tisíce denních dronových útoků.

Raketový program Palyanytsya

V roce 2025 Ukrajina úspěšně vyvinula a nasadila vlastní balistické rakety a střely s plochou dráhou letu nazývané Palyanytsya. Tyto rakety mají dosah 700–2 000 kilometrů a jsou schopny zasáhnout cíle hluboko v Rusku včetně leteckých základen, skladů munice a velitelských center.

Zásadní výhoda domácích ukrajinských raket spočívá v tom, že pro ně neplatí omezení, která Západ uvalil na použití západních zbraní proti cílům v Rusku. Ukrajina může svobodně útočit na ruské území svými systémy bez ohledu na politická omezení západních dodavatelů.

Program Palyanytsya představuje strategickou pojistku Ukrajiny proti případnému úplnému ukončení západní vojenské pomoci. Ukrajina prokázala schopnost samostatně vyvíjet sofistikované vojenské systémy navzdory ekonomickým obtížím.

Personální krize a stárnutí armády

Ukrajinské ozbrojené síly se v únoru 2026 potýkají s vážnou personální krizí. Průměrný věk ukrajinského vojáka je 44 let, což odráží vyčerpání populace po čtyřech letech totální války.

Ukrajina mobilizovala během války přibližně 1,5 milionu lidí, což představuje obrovskou zátěž pro zemi s populací přibližně 35 milionů (před válkou 41 milionů, ale miliony uprchly). Mnoho mužů v produktivním věku je buď na frontě, zabito, zraněno nebo uprchlo do zahraničí.

V roce 2025 Ukrajina snížila minimální věk pro mobilizaci z 27 na 25 let a zvažuje další snížení, což vyvolává kontroverze. Existují obavy, že další mobilizace mladých mužů by mohla ohrozit budoucnost ukrajinského národa a ekonomiky.

Kvůli příměří z roku 2025 probíhá částečná demobilizace, ale vojáci zůstávají v režimu "aktivní zálohy" s okamžitým nástupem do 12 hodin v případě obnovení bojů. Mnoho veteránů trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a fyzickými zraněními, což vytváří dlouhodobou společenskou a zdravotní krizi.

Evropská podpora

Po zastavení americké pomoci se hlavním dodavatelem těžké vojenské techniky pro Ukrajinu staly evropské země, zejména Německo, Francie, Polsko a skandinávské země.

Německo dodalo Ukrajině desítky tanků Leopard 2, bojová vozidla pěchoty Marder a systémy protivzdušné obrany IRIS-T. Francie poskytla houfnice Caesar, vozidla AMX-10RC a systémy Scalp-EG. Velká Británie dodává tanky Challenger 2, rakety Storm Shadow a pokračuje v tréninku ukrajinských vojáků.

Česká iniciativa na dodávky munice, která byla zahájena v roce 2024, pokračuje i v roce 2026, ale je financována převážně z evropských fondů bez účasti USA. Česko koordinuje nákup dělostřeleckých granátů z třetích zemí a jejich dodávky na Ukrajinu.

Výroba v Ukrajině

Na ukrajinském území v roce 2026 fungují společné výrobní podniky s evropskými zbrojovkami. Německá společnost Rheinmetall otevřela továrnu na výrobu munice přímo na Ukrajině, aby se předešlo politickým blokádám dodávek v budoucnu. Britská BAE Systems spolupracuje na údržbě a modernizaci západní techniky.

Tato strategie "výroby v zemi" má za cíl zajistit, že Ukrajina bude schopna udržet obranyschopnost i v případě úplného ukončení západních dodávek. Je to také ekonomický nástroj k zachování ukrajinského průmyslu a zaměstnanosti během války.

Obranné linie

Ukrajina v letech 2024–2025 vybudovala tři linie hloubkové obrany nazývané "Zelenského linie", které jsou v únoru 2026 srovnatelné s ruskou Surovikinovou linií. Tyto linie zahrnují protitankové příkopy, minová pole, betonové bunkry, drátěné překážky a pozice pro dělostřelectvo.

Existence těchto masivních opevnění je hlavním důvodem, proč se ukrajinská fronta nezhroutila ani po zastavení americké pomoci. Rusko by muselo zaplatit katastrofální cenu v lidských životech za případný pokus o průlom, což činí velkou ruskou ofenzívu velmi nepravděpodobnou v současné vojenské situaci.

🇷🇺 Rusko: válečný stát na hranici vyčerpání (2026)

Ruská federace se do února 2026 transformovala na plně militarizovaný válečný stát, kde téměř veškerá vládní politika je podřízena pokračování konfliktu na Ukrajině.

Lidské ztráty

Podle západních zpravodajských odhadů dosáhly ruské kumulativní ztráty k lednu 2026 přibližně 1,2 milionu osob včetně mrtvých, raněných a nezvěstných. Počet padlých se odhaduje na 325 000 vojáků, což z konfliktu na Ukrajině činí nejvíce krvavou válku Ruska od druhé světové války.

Rusko oficiální ztráty nepublikuje a trestá jakékoliv nezávislé dokumentování obětí jako "diskreditaci ozbrojených sil". Nezávislí investigativní novináři však dokumentují tisíce individuálních případů padlých vojáků prostřednictvím místních smuteč ních oznámení a sociálních sítí.

Regionální nerovnost ztrát je extrémní. Nejchudší regiony Ruska, zejména na Sibiři, Dálném východě a severním Kavkaze, nesou disproporcionální břemeno. Některé malé vesnice ztratily více než 10 % mužské populace.

Mobilizační systém

Rusko v roce 2025 upustilo od masových vln mobilizace po katastrofální zkušenosti z částečné mobilizace v září 2022, která vyvolala masový exodus statisíců mužů z Ruska. Místo toho přešlo na systém "skrytého náboru" s extrémně vysokými finančními stimuly.

V únoru 2026 Rusko nabízí nováčkům podepisujícím kontrakt až 7 milionů rublů (přibližně 70 000 dolarů v ekvivalentu) jako jednorázový bonus plus měsíční plat přes 200 000 rublů. V chudých regionech tyto sumy představují desetinásobek průměrného ročního příjmu.

Kostru ruské armády v roce 2026 tvoří:

  • Dlužníci – lidé s dluhy mohou získat odpuštění výměnou za podpis vojenské smlouvy
  • Vězni – pokračuje program náboru z věznic zahájený Wagnerem
  • Migranti – cizinci mohou získat ruské občanství výměnou za službu v armádě
  • Lidé z chudých regionů – kde jsou alternativní ekonomické příležitosti minimální

Systém vytváří armádu tvořenou nejzranitelnějšími segmenty ruské společnosti, zatímco obyvatelé Moskvy a Petrohradu zůstávají do značné míry nedotčeni.

Stav bojové efektivity

Ruská armáda vykazuje v roce 2026 známky extrémního vyčerpání. Tempo postupu se v lednu 2026 propadlo na historické minimum – odhadem 70 metrů za den v nejaktivnějších sektorech jako Pokrovsk. Pro srovnání, v počátcích invaze v roce 2022 ruské síly postupovaly desítky kilometrů denně.

Kvůli nedostatku moderních tanků typu T-90 Rusko v roce 2025 masivně reaktivovalo stroje ze skladů ze 50. a 60. let 20. století, včetně tanků T-55 a T-62. Tyto stroje jsou naprosto zastaralé a zranitelné vůči moderním protitankovým zbraním, ale Rusko je používá jako mobilní dělostřelectvo a nástroj psychologického tlaku.

Ruské letectvo, ačkoliv početně stále značné, provádí stále méně náletů nad ukrajinským územím kvůli ztrátám způsobeným ukrajinskými systémy protivzdušné obrany. Rusko místo toho spoléhá na dlouhodosáhlé střely a drony vypouštěné z bezpečné vzdálenosti.

Ekonomika na válečných kolejích

Ruská ekonomika v roce 2026 funguje jako válečná ekonomika s masivní alokací zdrojů do obranného sektoru. Výdaje na obranu a bezpečnost tvoří rekordních 40 % federálního rozpočtu (přibližně 16,8 bilionu rublů).

Fond národního blahobytu, ruská suverénní záchranná síť vytvořená z příjmů z prodeje ropy a plynu, je v únoru 2026 prakticky vyčerpán. Rusko financuje válku prostřednictvím vnitřního dluhu (emise státních dluhopisů) a drastického zvýšení daní.

V roce 2025 byla zavedena progresivní daň z příjmu s nejvyšší sazbou 22 % a zvýšení DPH. Tyto kroky pomohly financovat válku, ale zároveň snížily životní úroveň běžných Rusů.

Ruská centrální banka drží úrokové sazby nad 18 % ve snaze zkrotit inflaci, která v roce 2025 dosáhla dvouciferných hodnot. Vysoké úrokové sazby však vedou k bankrotu malých a středních podniků, které nepracují pro vojenský sektor. Odhadem 15 % malých a středních podniků zaniklo v roce 2025.

Rusko trpí kritickým nedostatkem pracovních sil. Odhadem 5 milionů pracovníků chybí kvůli kombinaci faktorů: muži jsou na frontě, statisíce uprchly do zahraničí, demografický pokles a emigrace kvalifikovaných pracovníků. Mnoho továren hlásí nemožnost najít zaměstnance i při nabídce vysokých platů.

Čínská ekonomická dominance

Rusko se v roce 2026 stalo de facto ekonomickým vazalem Číny. Západní sankce odřízly Rusko od většiny tradičních obchodních partnerů, což nutí Moskvu spoléhat téměř výhradně na Peking.

Přes 90 % elektroniky a polovodičů a 70 % spotřebního zboží dovážených do Ruska pochází z Číny. Čína nakupuje ruskou ropu a plyn s výraznou slevou (tzv. "Urals-Brent wedge"), což znamená, že Rusko prodává své primární příjmové zdroje pod tržní cenou.

Čína získala přístup k ruským přírodním zdrojům, technologiím a zbrojnímu průmyslu za zlomek jejich hodnoty. Tento vztah je výhodný pro Peking, který využívá oslabené Rusko jako zdroj levných surovin a trh pro čínské produkty.

Politická situace a vnitřní represe

Po prezidentských volbách v březnu 2024, kde Vladimir Putin oficiálně získal 87 % hlasů, došlo k definitivnímu utužení režimu. Jakákoliv opozice nebo kritika války je trestána jako "vlastizrada" nebo "diskreditace ozbrojených sil".

V únoru 2026 je jakýkoli nesouhlas s válkou trestán odnětím svobody až na 15 let. Tisíce lidí byly uvězněny za "antiválečné aktivity" včetně držení prázdného papíru na veřejnosti, nošení modrožlutých barev nebo repostování kritických příspěvků na sociálních sítích.

Kreml se v únoru 2026 připravuje na volby do Státní dumy (parlamentu) v září 2026, které mají potvrdit kurz "věčné války" a legitimitu Putin ova vedení. Hlasování se bude konat i na okupovaných ukrajinských územích, která Rusko považuje za součást své země.

🌍 Geopolitické dopady a mezinárodní reakce

Válka na Ukrajině zásadně přetvořila globální geopolitické uspořádání a vztahy mezi velmocemi.

NATO a evropská bezpečnost

NATO se během války dramaticky rozšířilo přijetím Finska (2023) a Švédska (2024), které opustily svou tradiční neutralitu. To zdvojnásobilo délku hranice NATO s Ruskem a posílilo severoevropské křídlo aliance.

Vztahy uvnitř NATO jsou však v roce 2026 napjaté kvůli Trumpově politice vůči Rusku a Ukrajině. Polsko a pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko, Litva) se cítí zrazeny americkým tlakem na Ukrajinu k přijetí příměří, které vnímají jako odměnu pro ruskou agresi.

V reakci na oslabení amerických bezpečnostních záruk tyto země vytvářejí vlastní obrannou alianci nazvanou Intermarium (Mezi moři), která má koordinovat obranu střední a východní Evropy nezávisle na Washingtonu. Iniciativa zahrnuje Polsko, pobaltské státy, Rumunsko a potenciálně Ukrajinu po ukončení války.

Evropská unie významně zvýšila vojenské výdaje a pracuje na vytvoření vlastních obranných kapacit nezávislých na NATO a USA. Francouzský prezident Emmanuel Macron opakovaně mluví o "strategické autonomii" Evropy.

Čína a indopacifické vazby

Čína se během války na Ukrajině prezentuje jako neutrální mediátor, ale ve skutečnosti významně profituje z ruského oslabení. Peking poskytuje Moskvě ekonomickou a politickou podporu, ale vyhýbá se přímé vojenské pomoci, aby se vyhnul západním sankcím.

Čína v roce 2026 hraje roli spolu-garanta stability v regionu společně s USA, což je precedens v post-studenoválečném období. Čínsko-americká koordinace ohledně Ukrajiny je součástí širší Trumpovy strategie "velkých dohod" s autoritářskými režimy.

Indie si udržela neutrální postoj během celé války a pokračovala v nákupu ruské ropy s velkými slevami. Nové Dillí balancuje mezi vztahy se Západem a Ruskem, přičemž primárně sleduje vlastní ekonomické zájmy.

Globální jih

Mnoho zemí Globálního jihu odmítlo odsoudit ruskou invazi a zachovalo si neutrální či pro-ruskou pozici. Země jako Brazílie, Jihoafrická republika, Indonésie a většina afrických a latinskoamerických států vidí konflikt jako "evropskou záležitost" a kritizují západní "dvojí standardy" v mezinárodní politice.

Pro Globální jih válka na Ukrajině představuje především ekonomickou hrozbu kvůli narušení dodávek potravin a hnojiv, které jsou exportovány z Ukrajiny a Ruska. Obilná krize v roce 2022 vedla k hladomoru v několika afrických zemích.

Organizace spojených národů

Rada bezpečnosti OSN je kompletně paralyzována, protože Rusko jako stálý člen s právem veta blokuje jakoukoli rezoluci týkající se války na Ukrajině. Valné shromáždění OSN přijalo několik rezolucí odsuzujících ruskou invazi, ale tyto rezoluce jsou nezávazné.

Nefunkčnost OSN ve válce na Ukrajině vyvolala debaty o reformě mezinárodního systému a relevanci OSN v 21. století. Některé země navrhují omezení nebo zrušení práva veta, ale jakákoliv reforma vyžaduje souhlas stálých členů, včetně Ruska.

🔮 Jaderná hrozba a konec kontroly zbraní

Válka na Ukrajině přinesla bezprecedentní jadernou rétoriku a faktický kolaps systému kontroly jaderných zbraní mezi USA a Ruskem.

Vladimir Putin opakovaně během války pohrozil použitím jaderných zbraní, pokud Západ překročí neurčené "červené linie". Rusko provedlo cvičení s taktickými jadernými zbraněmi a rozmístilo jaderné hlavice v Bělorusku.

Právě 5. února 2026 oficiálně vypršela platnost poslední smlouvy o kontrole strategických jaderných zbraní mezi USA a Ruskem – New START Treaty. Tato smlouva omezovala počet strategických jaderných hlavic na 1 550 na každé straně a stanovila mechanismy vzájemných inspekcí.

Bez New START neexistuje žádná právně závazná dohoda omezující americké nebo ruské jaderné arzenály. To vytváří riziko nového závodu ve zbrojení bez mezinárodního dohledu.

Trumpova administrativa a Kreml však oznámily v únoru 2026 obnovení přímého vojenského dialogu s cílem "snížit riziko nechtěné eskalace" v kontextu jednání o budoucnosti Ukrajiny. Tato jednání probíhají v Abú Dhabí za zprostředkování Spojené arabské emiráty.

💔 Humanitární krize a uprchlíci

Válka na Ukrajině způsobila největší uprchlickou krizi v Evropě od druhé světové války.

Podle UNHCR (Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) uprchlo z Ukrajiny přibližně 8 milionů lidí do jiných evropských zemí. Dalších 5 milionů je vnitřně vysídlených uvnitř Ukrajiny.

Největší počet ukrajinských uprchlíků přijalo Polsko (přes 1,5 milionu), Německo (přes 1 milion), Česko (přes 400 000) a další sousední země.

Humanitární situace na Ukrajině je katastrofální. Miliony lidí žijí bez elektřiny, vytápění a pitné vody kvůli ruským útokům na energetickou a vodní infrastrukturu. Během zimy 2022/23 a 2023/24 Rusko systematicky bombardovalo ukrajinské elektrárny, což způsobilo blackouty postihující celou zemi.

Podle OSN bylo během války zabito přes 30 000 civilistů, ačkoliv skutečný počet je pravděpodobně mnohem vyšší, neboť mnoho obětí na okupovaných územích nebylo dokumentováno.

Zvláště závažné jsou zprávy o systematickém únosu ukrajinských dětí do Ruska. Podle ukrajinských úřadů bylo deportováno přes 19 000 dětí, které jsou násilně rusifikovány, dostávají ruské pasy a jsou adoptovány ruskými rodinami. Mezinárodní trestní soud vydal zatykač na Vladimira Putina za tento zločin.

🏗️ Rekonstrukce a ekonomické dopady

Podle Světové banky dosáhly přímé škody na ukrajinské infrastruktuře k únoru 2026 přibližně 500 miliard dolarů. Zničeny byly tisíce obytných budov, stovky škol a nemocnic, mosty, silnice, železnice, elektrárny a průmyslové závody.

Evropská unie zahájila v únoru 2026 první velké projekty rekonstrukce financované z fondu označovaného jako "Marshallův plán pro Ukrajinu". Priority zahrnují obnovu energetické infrastruktury, dopravních koridorů a sociálních služeb.

Administrativa Donalda Trumpa však odmítla přispívat do společného fondu s argumentem, že evropské země musí nést primární zodpovědnost za obnovu Ukrajiny. Toto rozhodnutí vyvolalo napětí mezi Washingtonem a evropskými spojenci.

Ukrajinská ekonomika se v roce 2026 pomalu zotavuje z katastrofálního poklesu v roce 2022, kdy HDP klesl o 30 %. V roce 2025 HDP vzrostl o 4 %, ale stále je o čtvrtinu nižší než před válkou.

Klíčovým ekonomickým problémem je ztráta přístupu k průmyslovým centrům v Donbasu a exportním přístavům na jihu. Ukrajina před válkou byla významným exportérem zemědělských produktů, oceli a chemikálií, ale válka tyto kapacity drasticky omezila.

💡 Pro laiky

Válku na Ukrajině si můžete představit jako situaci, kdy váš soused násilně vstoupí do vašeho domu, obsadí několik pokojů a řekne: "Toto je teď moje." Vy se bráníte, voláte policii (mezinárodní společenství), ale soused je moc silný a policie nemůže nebo nechce zasáhnout přímo.

Válka začala v únoru 2022, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu s plánem rychle obsadit hlavní město Kyjev a svrhnout vládu. Neuspěli – Ukrajinci se bránili mnohem houževnatěji, než Rusko očekávalo, a dostali zbraně od zemí jako Amerika, Německo a Polsko.

Místo rychlé výhry se válka změnila v dlouhý, krutý konflikt připomínající první světovou válku. Obě strany kopaly zákopy, stavěly opevnění a bojovaly o každý metr půdy. Města jako Mariupol a Bachmut byla téměř zcela zničena.

V roce 2025 se situace změnila, když byl zvolen nový americký prezident Donald Trump, který řekl: "Musíme to ukončit." Přestal posílat zbraně Ukrajině a donutil ji přijmout příměří, které v podstatě ponechává Rusko kontrolovat asi pětinu ukrajinského území.

Teď je situace v únoru 2026 jako "zmrazený konflikt" – formálně se nebojuje, ale občas někdo střílí, vyšle dron nebo vystřelí raketu. Je to jako přestávka v boxu, kdy oba boxeři sedí v rozích, ale všichni vědí, že zápas možná ještě neskončil.

Pro běžné lidi to znamená: miliony Ukrajinců ztratily domovy, tisíce zemřely, Rusko ekonomicky trpí kvůli sankcím, ceny energie v Evropě vzrostly a celý svět je nervózní, protože Rusko má jaderné zbraně a několikrát pohrozilo jejich použitím.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Válka_na_Ukrajině&oldid=67640“