Azovské moře
Obsah boxu
Šablona:Infobox moře Azovské moře (ukrajinsky Азовське море, rusky Азовское море, krymskou tatarštinou Azaq deñizi) je vnitrozemské moře ve východní Evropě, které je Kerčským průlivem spojeno s Černým mořem. Je považováno za nejmělčí moře na světě s průměrnou hloubkou kolem 7 metrů a maximální hloubkou pouhých 14 metrů. Jeho nízká salinita, vysoká biologická produktivita a strategická poloha z něj činí významnou geografickou, hospodářskou i vojenskou oblast.
O pobřeží se dělí Ukrajina na severozápadě a Rusko na jihovýchodě. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 a následné okupaci ukrajinských přístavů a pobřežních oblastí se moře fakticky dostalo pod plnou kontrolu Ruské federace, která ho považuje za své vnitřní moře.
🌍 Geografie a hydrologie
Azovské moře je severovýchodním ramenem Černého moře, s nímž je spojeno úzkým Kerčským průlivem. Ze západu je ohraničeno Krymským poloostrovem a Arbatskou kosou, která odděluje mělkou a extrémně slanou lagunu Sivaš (známou také jako "Shnilé moře").
🌊 Charakteristika
S rozlohou přibližně 39 000 km² je jedním z nejmenších moří na světě. Jeho největší délka je 360 km a šířka 180 km. Charakteristickým rysem je extrémně malá hloubka. Většina moře není hlubší než 5–7 metrů, což způsobuje rychlé prohřívání vody v létě (až 30 °C) a její zamrzání v zimě. V tuhých zimách může led pokrýt celou hladinu.
🧂 Salinita a přítoky
Salinita Azovského moře je výrazně nižší než u většiny světových moří. V průměru se pohybuje kolem 11 ‰, zatímco v oceánech je to přibližně 35 ‰. V severní části, zejména v Taganrožském zálivu, kam ústí řeka Don, klesá salinita až na 2–3 ‰. Nízká slanost je způsobena velkým přítokem sladké vody z řek, především z Donu a Kubaně, které dohromady dodávají desítky kubických kilometrů vody ročně. Tento přítok byl v minulosti ještě větší, ale byl omezen výstavbou přehrad, což vedlo k postupnému zvyšování salinity moře.
🏖️ Pobřeží a zálivy
Pobřeží je převážně nízké, tvořené písečnými plážemi a kosami. Nejvýznamnějšími zálivy jsou:
- Taganrožský záliv na severovýchodě, který je v podstatě estuárem řeky Don.
- Sivaš na západě, systém mělkých lagun oddělených Arbatskou kosou.
- Temrjukský záliv na jihu u ústí řeky Kubáň.
📜 Historie
🏛️ Starověk a středověk
Ve starověku bylo moře známé Řekům jako Μαιῶτις λίμνη (Maiōtis límnē) a Římanům jako Palus Maeotis (Maeotské bažiny), podle kmene Maeotů žijícího na jeho pobřeží. Bylo považováno spíše za jezero či bažinu než za moře. V této době zde vzkvétaly řecké kolonie jako Tanais nebo Fanagoria. Oblast byla součástí Bosporské říše.
Během středověku ovládaly region různé kmeny a říše, včetně Chazarů, Kypčaků a Zlaté hordy. Ve 13. století zde založili své obchodní stanice Janované a Benátčané. Později se oblast dostala pod kontrolu Krymského chanátu a Osmanské říše.
🇷🇺 Ruská nadvláda
Strategický význam moře si uvědomil car Petr I. Veliký, který na konci 17. století vedl tzv. Azovské pochody s cílem získat přístup k Černému moři. Po dobytí pevnosti Azov v roce 1696 zde Rusko založilo svou první námořní základnu. Definitivní kontrolu nad celým severním pobřežím získalo Ruské impérium za vlády Kateřiny Veliké v 18. století. V 19. století se rozvíjely přístavy jako Mariupol, Berďansk a Rostov na Donu a moře se stalo důležitou tepnou pro vývoz obilí a uhlí z Donbasu.
🇺🇦 Sovětské a postsovětské období
V dobách Sovětského svazu bylo Azovské moře vnitřním mořem jedné země. Po jeho rozpadu v roce 1991 se pobřeží rozdělilo mezi nezávislou Ukrajinu a Ruskou federaci. Status moře a Kerčského průlivu se stal předmětem dlouhých a komplikovaných jednání mezi oběma státy.
⚔️ Strategický význam v 21. století
Po ruské anexi Krymu v roce 2014 získalo Rusko kontrolu nad oběma břehy Kerčského průlivu. Následná stavba Krymského mostu (otevřen v letech 2018–2019) dále posílila ruskou kontrolu a omezila plavbu velkých lodí do ukrajinských přístavů Mariupol a Berďansk.
Napětí eskalovalo v listopadu 2018, kdy Rusko v Kerčském průlivu zajalo tři ukrajinské vojenské lodě.
Po zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se Azovské moře stalo klíčovým bojištěm. Ruské síly zaútočily na pobřeží z Krymu i z ruského území. Po dobytí a zničení Mariupolu a obsazení Berďansku a celého pobřeží Záporožské a Chersonské oblasti na jaře 2022 získalo Rusko úplnou vojenskou kontrolu nad celým Azovským mořem. Tím propojilo své pevninské území s okupovaným Krymem a fakticky přeměnilo Azovské moře na své vnitřní jezero.
🐟 Ekologie a hospodářství
🐠 Fauna a rybolov
Díky nízké salinitě a vysokému přísunu živin z řek bylo Azovské moře v minulosti jedním z nejproduktivnějších moří na světě z hlediska rybolovu na jednotku plochy. Lovily se zde obrovské množství sardelí (ančoviček), hlaváčů (býčků) a platýsů. Žili zde také cenní jeseteři.
Od poloviny 20. století však ekosystém moře čelí vážným problémům:
- Znečištění: Průmyslové a zemědělské znečištění z povodí Donu a Kubaně.
- Regulace řek: Přehrady snížily přítok sladké vody, což zvýšilo salinitu a narušilo třecí místa ryb.
- Nadměrný rybolov: Vedl ke kolapsu populací mnoha druhů.
- Invazivní druhy: V 80. letech 20. století se do moře dostal žebernatka Mnemiopsis leidyi, který se živil jikrami a planktonem a způsobil ekologickou katastrofu a drastický pokles rybích populací.
🚢 Doprava a průmysl
Azovské moře je důležitou dopravní cestou. Přes Volžsko-donský průplav je spojeno s Kaspickým mořem a Volhou, a tedy i s Moskvou a severem Ruska. Hlavními přístavy jsou:
- V Rusku: Rostov na Donu, Azov, Taganrog, Jejsk, Port Kavkaz.
- Na Ukrajině (před okupací): Mariupol (významný metalurgický a exportní uzel), Berďansk.
Přes tyto přístavy se vyváží především uhlí, ocel a obilí.
💡 Pro laiky: Proč je Azovské moře tak mělké a sladké?
Azovské moře si lze představit jako obrovskou, ale velmi mělkou "vanu", do které neustále přitéká velké množství sladké vody ze dvou velkých řek – Donu a Kubaně.
- Mělkost: Moře vzniklo v geologicky nedávné době zatopením nížiny. Není to hluboká oceánská pánev, ale spíše rozlehlá zaplavená delta řek. Proto je jeho dno téměř ploché a hloubka jen pár metrů.
- Nízká slanost: Objem sladké vody, který do něj řeky přivedou, je v poměru k celkovému objemu moře obrovský. Slaná voda z Černého moře se sice dostává dovnitř Kerčským průlivem, ale je neustále "ředěna" sladkou vodou z řek. Výsledkem je voda, která je jen mírně slaná, spíše brakická, což umožňuje život organismům, které by v plně slaném moři nepřežily.