Sociální skupina

Rozbalit box

Obsah boxu

Sociální skupina je v sociologii a sociální psychologii označení pro společenství dvou a více osob, mezi nimiž existuje vzájemná interakce, pocit sounáležitosti (vědomí "my") a které mají společné cíle, hodnoty nebo zájmy. Členové skupiny se vzájemně ovlivňují, zaujímají ve skupině určité role a pozice a dodržují společné normy. Skupina se odlišuje od pouhého sociálního agregátu (lidé čekající na zastávce) nebo sociální kategorie (soubor osob se společným znakem, např. věkem), kde vzájemné vazby a interakce chybí.

Člověk je jako společenská bytost přirozeně členem mnoha sociálních skupin po celý svůj život, od rodiny přes školní třídu, pracovní kolektiv až po zájmové spolky či národ. Tyto skupiny zásadně formují jeho osobnost, identitu a chování.

🧠 Definice a charakteristika

Aby bylo možné uskupení lidí považovat za sociální skupinu, musí splňovat několik základních znaků:

Vzájemná interakce a komunikace: Členové na sebe vzájemně působí a komunikují spolu, ať už přímo (tváří v tvář) nebo nepřímo.
Společný cíl nebo zájem: Skupinu spojuje snaha o dosažení určitého cíle, společná činnost nebo sdílené zájmy a potřeby.
Skupinové vědomí (pocit sounáležitosti): Členové se identifikují se skupinou, vnímají se jako "my" a odlišují se od ostatních ("oni").
Existence struktury: Ve skupině existuje hierarchie pozic a rolí. Každý člen má určité postavení (sociální status) a očekávaný způsob chování (sociální role).
Systém norem a hodnot: Činnost skupiny se řídí specifickými, často nepsanými pravidly a normami, které určují žádoucí a nežádoucí chování. Jejich porušení je spojeno se sankcemi.
Relativní stálost: Skupina existuje po určitou dobu, nejedná se o zcela náhodné a krátkodobé setkání.

🎲 Typologie sociálních skupin

Sociální skupiny lze dělit podle mnoha různých kritérií, která se často překrývají.

Podle povahy vazby (Cooley)

Tuto základní klasifikaci zavedl americký sociolog Charles Cooley.

Primární skupiny: Jsou charakteristické malým počtem členů, intimními a osobními vztahy "tváří v tvář" a silnou emoční vazbou. Mají zásadní vliv na socializaci a formování osobnosti. Jedinec se v nich angažuje celou svou osobností. Typickým příkladem je rodina, vrstevnická skupina nebo blízcí přátelé.
Sekundární skupiny: Jsou obvykle větší, vztahy v nich jsou neosobní, formální a účelové. Členství je motivováno dosažením konkrétního cíle. Příkladem je pracovní kolektiv, politická strana nebo sportovní klub.

Podle způsobu organizace

Formální skupiny: Vznikají záměrně, mají jasně definovanou strukturu, cíle a pravidla (často psaná). Pozice a role jsou předem stanoveny. Příkladem je armáda, firma nebo školní třída.
Neformální skupiny: Vznikají spontánně na základě osobních vazeb, sympatií a společných zájmů. Jejich struktura a normy jsou nepsané a proměnlivé. Příkladem je parta kamarádů. Často vznikají i uvnitř formálních skupin.

Podle velikosti

Malé skupiny: Typicky do 30–40 členů, kde se všichni navzájem znají a mohou komunikovat tváří v tvář. Jsou předmětem zkoumání mikrosociologie. Příkladem je rodina nebo sportovní tým.
Velké skupiny: Vztahy mezi členy jsou zprostředkované a neosobní, ne všichni se znají. Spojují je společné symboly, hodnoty nebo cíle. Příkladem je národ, etnická skupina nebo příznivci politického hnutí.

Podle vztahu jedince ke skupině (Sumner, Merton)

Členské skupiny (In-group): Skupiny, kterých je jedinec členem a se kterými se identifikuje (používá zájmeno "my"). Koncept "in-group" a "out-group" zavedl William Graham Sumner.
Nečlenské skupiny (Out-group): Skupiny, kterých jedinec není členem a vůči kterým se vymezuje ("oni"). Vztah k nim může být hostilní, lhostejný nebo i pozitivní.
Referenční (vztažné) skupiny: Skupina, jejíž normy, hodnoty a vzory chování jedinec přejímá a poměřuje se s ní, bez ohledu na to, zda je jejím členem. Může být pozitivní (jedinec se chce stát jejím členem) nebo negativní (jedinec se vůči ní ostře vymezuje). Tuto teorii rozpracoval Robert K. Merton.

⚙️ Struktura a dynamika skupiny

Každá skupina má svou vnitřní strukturu a prochází určitým vývojem.

Skupinová struktura: Je tvořena sítí vztahů, pozic a rolí. Určuje, kdo má jakou moc, vliv a prestiž (sociální status). Struktura může být centralizovaná (s výrazným vůdcem) nebo decentralizovaná.
Skupinové role: Očekávané způsoby chování spojené s určitou pozicí ve skupině (např. vůdce, expert, bavič, oponent).
Skupinové normy: Standardy chování, které jsou členy skupiny sdíleny a akceptovány. Jejich dodržování je vynucováno sociální kontrolou a sankcemi.
Skupinová dynamika: Pojem zavedený Kurtem Lewinem, označuje souhrn všech procesů a sil, které se ve skupině odehrávají. Patří sem komunikace, rozhodování, řešení konfliktů, formování podskupin a vývojové fáze skupiny (typicky forming, storming, norming, performing).
Skupinová koheze (soudržnost): Míra, v jaké jsou členové ke skupině připoutáni a motivováni v ní setrvat. Vysoká koheze zvyšuje konformitu a vliv skupiny na jedince.

🌍 Funkce a význam

Sociální skupiny plní pro jedince i celou společnost řadu klíčových funkcí:

Socializační funkce: Skupiny (především primární) jsou hlavním prostředím, kde se jedinec učí jazyk, normy, hodnoty a vzorce chování dané kultury.
Instrumentální (cílová) funkce: Spolupráce ve skupině umožňuje dosahovat cílů, kterých by jedinec sám dosáhnout nemohl.
Afektivní (emocionální) funkce: Skupiny uspokojují základní lidské potřeby sounáležitosti, bezpečí, přijetí a uznání. Poskytují sociální a emoční podporu.
Formování identity: Členství ve skupinách je zásadní pro utváření sociální identity jedince – odpovědi na otázku "kdo jsem?".
Sociální kontrola: Skupiny prostřednictvím svých norem a sankcí regulují chování svých členů a zajišťují tak sociální řád.

💡 Pro laiky: Co je to sociální skupina?

Představte si sociální skupinu jako tým. Může to být fotbalový tým, parta kamarádů, kteří spolu hrají videohry, nebo vaše rodina. Co mají společného?

1. Nejsou to jen náhodní lidé: Lidé v týmu se znají a baví se spolu. Nestačí jen stát vedle sebe na ulici. 2. Mají společný cíl: Fotbalový tým chce vyhrát zápas. Parta hráčů chce porazit bosse ve hře. Rodina chce společně oslavit Vánoce. 3. Vědí, že patří k sobě: Členové týmu nosí stejné dresy a říkají "my jsme Sparta". Cítí, že patří k sobě a odlišují se od ostatních týmů. 4. Mají svá pravidla: V každé partě platí nějaká pravidla, i když nejsou napsaná. Víte, kdo je kapitán (vůdce), kdo je vtipálek a kdo je ten, kdo vždycky všechno zařídí. Když někdo pravidla poruší, ostatní mu to dají najevo.

Naopak, lidé, kteří jen čekají na autobus, nejsou sociální skupina. Neznají se, nemají společný cíl (kromě toho, že chtějí odjet) a necítí žádné "my". Jakmile autobus přijede, rozejdou se a zapomenou na sebe. Sociální skupina je tedy mnohem víc než jen shluk lidí – je to propojený a fungující celek.

Zdroje