Socializace

Rozbalit box

Obsah boxu

Socializace je **celoživotní proces**, během kterého si jedinec osvojuje **normy, hodnoty, postoje, vzorce chování a dovednosti**, které jsou nezbytné pro jeho fungování v konkrétní společnosti nebo sociální skupině. Jedná se o klíčový mechanismus, prostřednictvím kterého se z biologického tvora stává plnohodnotný člen společnosti, schopný interagovat s ostatními a orientovat se ve složitých sociálních situacích. Socializace je dynamický proces, který probíhá po celý život, přičemž jeho intenzita a formy se mění v závislosti na věku, sociálním kontextu a životních zkušenostech.

---

Fáze a typy socializace

Socializace se tradičně dělí na několik fází a typů, které odrážejí různé etapy života a kontexty, ve kterých probíhá.

Primární socializace

Probíhá v nejranějším dětství a je zásadní pro formování základní identity jedince. Primárním socializačním aktérem je především rodina, která dítěti předává základní normy chování, jazyk, hodnoty a emoční vazby. Dítě si v této fázi osvojuje sociální dovednosti, které mu umožňují budovat vztahy a chápat svět kolem sebe. V tomto období se dítě učí základní sociální role a internalizuje (zvnitřňuje) základní morální a etické principy.

Sekundární socializace

Navazuje na primární socializaci a probíhá v průběhu školního věku a dospívání. Jejím cílem je připravit jedince na vstup do širší společnosti a na výkon specifických sociálních rolí. Klíčovými aktéry jsou zde:

Škola: Předává akademické znalosti, učí disciplíně, respektu k autoritám a spolupráci v kolektivu.
Vrstevnické skupiny: Umožňují jedinci rozvíjet sociální dovednosti, učit se vyjednávat, budovat přátelství a testovat hranice chování mimo dohled dospělých.
Masmédia: Televize, internet, sociální sítě a další média ovlivňují postoje, názory a spotřební chování.

Terciární socializace

Probíhá v dospělosti a je spojena s adaptací na nové sociální role a prostředí. Zahrnuje například:

Profesní socializaci: Osvojování si norem, hodnot a dovedností specifických pro danou profesi.
Manželskou socializaci: Adaptace na roli partnera a rodiče.
Sociální role v důchodu: Přizpůsobení se novým životním podmínkám po odchodu do důchodu.

Další typy socializace

Anticipační socializace: Proces, kdy se jedinec připravuje na budoucí roli tím, že si osvojuje její normy a hodnoty ještě předtím, než ji skutečně začne vykonávat (např. student medicíny si osvojuje chování lékaře).
Resocializace: Záměrný a často intenzivní proces osvojování si zcela nových norem a hodnot, které nahrazují ty předchozí. Typickým příkladem je resocializace vězňů, pacientů v psychiatrických léčebnách nebo jedinců vstupujících do armády či náboženských sekt. Tento proces často vyžaduje "odnaučení se" předchozího chování.

---

Aktéři socializace

Aktéři socializace jsou ti, kteří se podílejí na předávání sociálních norem a hodnot. Mezi nejdůležitější patří:

Rodina: Primární a nejdůležitější aktér, poskytuje základní sociální dovednosti a emoční podporu.
Škola: Formální instituce pro předávání znalostí, dovedností a společenských hodnot.
Vrstevnické skupiny: Skupiny jedinců stejného věku a sociálního statusu, které ovlivňují chování a identitu.
Masmédia: Masové sdělovací prostředky (televize, internet, sociální sítě) šíří informace, názory a vzory chování.
Náboženské instituce: Předávají morální a etické hodnoty, ovlivňují světonázor.
Pracoviště: Prostředí, kde se jedinec učí profesním normám a interakci s kolegy a nadřízenými.
Stát a právní systém: Stanovují pravidla a zákony, které ovlivňují chování občanů.

---

Teorie socializace

Studium socializace je klíčové pro mnoho sociálních věd. Různé teorie nabízejí odlišné pohledy na tento proces:

Symbolický interakcionismus (George Herbert Mead): Zdůrazňuje, že socializace probíhá skrze interakci s druhými lidmi a prostřednictvím symbolů (zejména jazyka). Jedinec si vyvíjí sebepojetí na základě toho, jak ho vnímají a jak na něj reagují ostatní ("zrcadlové já").
Funkcionalismus (Émile Durkheim, Talcott Parsons): Vnímá socializaci jako nezbytný proces pro udržení sociálního řádu a stability společnosti. Zajišťuje, že jedinci internalizují hodnoty a normy potřebné pro plnění jejich sociálních rolí.
Psychoanalytické teorie (Sigmund Freud): Soustředí se na nevědomé procesy a rané dětské zkušenosti, které formují osobnost a chování. Zmiňuje důležitost identifikace s rodiči.
Kognitivní teorie (Jean Piaget): Zaměřuje se na kognitivní vývoj dítěte a jeho schopnost chápat svět. Socializace je vnímána jako proces, kdy se dítě učí interpretovat sociální podněty a vytvářet si vlastní poznávací struktury.
Teorie sociálního učení (Albert Bandura): Zdůrazňuje význam pozorování a napodobování chování druhých (modelování) v procesu socializace.

---

Důsledky a význam socializace

Socializace má zásadní význam pro jedince i pro společnost:

Vytváření identity: Pomáhá jedinci utvářet si vlastní identitu, sebepojetí a smysl pro příslušnost.
Předávání kultury: Zajišťuje kontinuitu kultury a přenos tradic, jazyka, hodnot a vědomostí z generace na generaci.
Sociální integrace: Umožňuje jedinci efektivně se integrovat do společnosti a plnit své sociální role.
Udržení sociálního řádu: Tím, že jedinci internalizují normy a hodnoty, přispívá socializace k udržení stability a předvídatelnosti sociálního chování.
Rozvoj osobnosti: Podporuje rozvoj kognitivních, emocionálních a sociálních dovedností nezbytných pro plnohodnotný život.

---

Pro laiky

Představte si socializaci jako takovou "školu života", která nikdy nekončí. Když se narodíte, jste jako nepopsaný list papíru. Socializace je pak ten proces, kdy vás ostatní lidé (vaši rodiče, rodina, učitelé, kamarádi) učí, jak se chovat, co je správné a co ne, jak mluvit, co je v naší společnosti důležité a co se od vás očekává.

Nejdřív se to učíte doma od maminky a tatínka – to je ta "primární socializace", kde se naučíte základy, jako je mluvení nebo jíst lžičkou. Pak jdete do školy a tam se učíte nejen číst a psát, ale taky jak se chovat mezi spolužáky, jak poslouchat paní učitelku a jak se zapojit do třídních aktivit – to je "sekundární socializace". A pak, když dospějete, jdete do práce, zakládáte rodinu, potkáváte nové lidi a pořád se učíte nové věci a přizpůsobujete se – to je ta "terciární socializace".

Je to prostě nekonečné učení, díky kterému se z nás stávají plnohodnotní členové společnosti, kteří rozumí pravidlům hry a vědí, jak spolu vycházet.

---

Související články

---

Externí odkazy