Přeskočit na obsah

Rakouské Nizozemí

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - historický stát

Rakouské Nizozemí (latinsky Belgium Austriacum, nizozemsky Oostenrijkse Nederlanden, francouzsky Pays-Bas autrichiens) byl politický útvar, který existoval v letech 1714 až 1797 a zahrnoval většinu území dnešní Belgie a Lucemburska. Jednalo se o součást Habsburské monarchie, která vznikla postoupením Španělského Nizozemí rakouské větvi Habsburků po válce o španělské dědictví. Hlavním městem byl Brusel. Existence Rakouského Nizozemí byla ukončena anexí revoluční Francií během francouzských revolučních válek.

📜 Historie

🌍 Vznik po válce o španělské dědictví

Na konci 17. století vládla španělské říši, včetně tzv. Jižního Nizozemí, španělská větev Habsburků. Po smrti posledního španělského Habsburka, Karla II., v roce 1700, který nezanechal žádné potomky, vypukl celoevropský konflikt známý jako Válka o španělské dědictví (1701–1714). Válka se vedla mezi Francií, podporující nárok Filipa z Anjou (vnuka Ludvíka XIV.), a Svatou aliancí v čele s rakouskými Habsburky, Velkou Británií a Spojenými provinciemi nizozemskými, které podporovaly nárok arcivévody Karla, pozdějšího císaře Svaté říše římské.

Válka byla formálně ukončena sérií smluv. Utrechtská smlouva z roku 1713 a Rastattská smlouva z roku 1714 přerozdělily evropská území Španělska. Španělské Nizozemí bylo, spolu s Neapolskem, Sardinií a Milánským vévodstvím, převedeno pod přímou vládu rakouské větve Habsburků v čele s císařem Karlem VI.. Tímto aktem vzniklo Rakouské Nizozemí. Důležitou součástí uspořádání byla i tzv. Bariérová smlouva (1715), která umožnila Spojeným provinciím udržovat vojenské posádky v řadě pevností na území Rakouského Nizozemí jako nárazníkové zóny proti případné francouzské agresi.

👑 Vláda Marie Terezie a osvícenské reformy

První desetiletí rakouské vlády byla poznamenána obnovou po dlouhé válce. Císař Karel VI. se snažil oživit ekonomiku, například založením Oostendské společnosti pro obchod s Indií, která však byla kvůli mezinárodnímu tlaku (zejména z Británie a Nizozemska) brzy zrušena.

Zlatou érou Rakouského Nizozemí je považována vláda císařovny Marie Terezie (1740–1780). I když její nástupnictví vyvolalo další celoevropský konflikt, válku o rakouské dědictví (1740–1748), během níž bylo území dočasně okupováno Francouzi, po uzavření míru v Cáchách se vrátilo pod habsburskou správu. Po většinu své vlády nechala Marie Terezie správu Nizozemí na svém švagrovi, generálním guvernérovi Karlu Alexandrovi Lotrinském. Jeho dlouhé a stabilní působení (1744–1780) přineslo regionu prosperitu, rozvoj umění a vědy. V Bruselu proběhla rozsáhlá přestavba v neoklasicistním stylu a byla podporována raná industrializace, zejména v těžbě uhlí a textilní výrobě.

🔥 Brabantská revoluce

Nástup syna Marie Terezie, Josefa II., na trůn v roce 1780 znamenal radikální změnu. Josef II. byl typickým představitelem osvícenského absolutismu a snažil se v celé monarchii prosadit sérii centralizačních, sekularizačních a modernizačních reforem, známých jako Josefinské reformy. V Rakouském Nizozemí tyto reformy narazily na tvrdý odpor.

Josefovy dekrety rušily starobylá privilegia provincií a měst (např. brabantskou Joyeuse Entrée), reorganizovaly správní a soudní systém bez ohledu na historické hranice, zavedly náboženskou toleranci (což pobouřilo silně katolické obyvatelstvo) a rušily tzv. "neužitečné" kláštery. Tyto kroky byly vnímány jako útok na tradiční svobody a identitu země.

Nespokojenost vyvrcholila v roce 1789 v Brabantské revoluci. Povstalci pod vedením právníků jako Hendrik Van der Noot a Jan-Frans Vonck vyhnali rakouská vojska a v lednu 1790 vyhlásili nezávislé Spojené belgické státy. Tento nový stát byl však vnitřně rozdělen mezi konzervativní "statisty" a progresivnější "vonckisty" a neměl dlouhého trvání.

🇫🇷 Francouzská okupace a zánik

Nástupce Josefa II., jeho bratr Leopold II., využil vnitřních rozporů v revolučním hnutí a koncem roku 1790 obnovil rakouskou nadvládu, přičemž slíbil zrušení nejkontroverznějších reforem. Stabilita však byla krátká. Vypuknutí Francouzské revoluce a následné revoluční války vtáhly region do nového konfliktu.

V roce 1792 porazila francouzská revoluční armáda Rakušany v bitvě u Jemappes a poprvé obsadila Nizozemí. Následující rok byli Francouzi dočasně vytlačeni po bitvě u Neerwindenu, ale v roce 1794 se vrátili a po rozhodujícím vítězství v bitvě u Fleurus si zajistili trvalou kontrolu nad územím.

Dne 1. října 1795 bylo Rakouské Nizozemí formálně anektováno Francouzskou republikou a rozděleno na devět departementů. Habsburská monarchie se svých nároků na toto území definitivně vzdala v mírové smlouvě z Campo Formia v roce 1797, čímž Rakouské Nizozemí oficiálně zaniklo. Po porážce Napoleona bylo území na Vídeňském kongresu v roce 1815 připojeno k Spojené království nizozemské.

🗺️ Geografie a správa

Rakouské Nizozemí se rozkládalo na území, které zhruba odpovídá dnešní Belgii a Lucembursku. Důležitou výjimkou bylo Lutyšské knížecí biskupství, které bylo nezávislým státem v rámci Svaté říše římské a tvořilo enklávu uvnitř rakouského území.

Administrativně se Rakouské Nizozemí skládalo z několika poloautonomních provincií, které si zachovaly své historické instituce a privilegia:

V čele správy stál generální guvernér (německy Statthalter), který byl zástupcem panovníka a sídlil v Bruselu. Byl podporován třemi radami: Státní radou, Tajnou radou a Finanční radou. Navzdory snahám o centralizaci, zejména za Josefa II., si jednotlivé provincie a jejich stavy (shromáždění šlechty, duchovenstva a měst) udržovaly značný vliv na místní legislativu a výběr daní.

💰 Ekonomika a společnost

Rakouské Nizozemí patřilo k nejbohatším a nejvíce urbanizovaným částem Habsburské monarchie. Ekonomika byla založena na vysoce produktivním zemědělství a silné řemeslné a obchodní tradici.

Klíčovými odvětvími byla výroba textilu (zejména ve Flandrech), krajkářství, a těžba uhlí v Henegavsku a okolí Lutychu. Přístav v Antverpách byl sice významným obchodním centrem, ale jeho potenciál byl omezen blokádou ústí řeky Šelda ze strany Nizozemců, která platila od Vestfálského míru (1648). Snaha císaře Josefa II. o znovuotevření Šeldy v roce 1784 vedla ke krátkému konfliktu známému jako „válka kotlíková“, který však skončil neúspěchem.

Společnost byla stavovsky rozdělená. Na vrcholu stála vysoká šlechta a klér, následovaná bohatým městským patriciátem a cechovními mistry. Většinu populace tvořili rolníci a městská chudina. Jazykově bylo území rozděleno na nizozemsky mluvící sever (Flandry, Brabant) a francouzsky mluvící jih (Valonsko). Úředním jazykem administrativy byla vedle místních jazyků i Latina a později stále více Francouzština.

🏛️ Kultura a umění

Období rakouské nadvlády, zejména za vlády Marie Terezie, bylo časem kulturního rozkvětu. Pod patronací generálního guvernéra Karla Lotrinského se Brusel stal významným centrem osvícenství, umění a architektury.

V této době vznikla v Bruselu nová neoklasicistní čtvrť kolem dnešního Královského náměstí (Place Royale) a Bruselského parku (Parc de Bruxelles). V roce 1772 byla založena Císařská a královská akademie věd a literatury v Bruselu, předchůdkyně dnešní Belgické královské akademie. Na intelektuální elitu měly silný vliv myšlenky francouzského osvícenství, což přispělo k podpoře reforem, ale také k pozdějšímu revolučnímu vření.

💡 Pro laiky

Představte si dobu před vznikem dnešní Belgie. Území, kde se dnes Belgie a Lucembursko nachází, bylo součástí velké říše, které vládli Habsburkové z Vídně v Rakousku. Proto se tomuto území říkalo Rakouské Nizozemí. Bylo to něco jako vzdálená, ale velmi bohatá provincie. Místní lidé měli své vlastní staré zákony a tradice a na jejich dodržování si velmi potrpěli.

Problém nastal, když se císař Josef II. rozhodl všechno zmodernizovat a řídit přímo z Vídně. Chtěl zrušit stará privilegia, omezit moc církve a zavést nové, jednotné zákony pro všechny. To se ale místním vůbec nelíbilo a vnímali to jako útok na své svobody. Proto se proti němu vzbouřili v takzvané Brabantské revoluci a na krátkou dobu ho vyhnali. Krátce nato však celé území dobyla revoluční Francie a Rakouské Nizozemí přestalo existovat. Jeho dědictví se stalo základem pro pozdější vznik nezávislé Belgie v roce 1830.

👑 Seznam generálních guvernérů (výběr)


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Rakouské_Nizozemí&oldid=17718“