Leopold II.

Leopold II.
	Soubor:Soubor:Leopold II Holy Roman Emperor.jpg
	Císař Leopold II. (portrét od Johanna Baptista Lampiho staršího)
Celý titul	Leopold II., císař Svaté říše římské, král český a uherský
Titul	Císař Svaté říše římské, král český, král uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský
Předchůdce	Josef II.
Nástupce	František I. Rakouský
Rod	Habsbursko-Lotrinská dynastie
Otec	František I. Štěpán Lotrinský
Matka	Marie Terezie
Manželka	Marie Ludovika Španělská
Děti	* Marie Terezie (1767–1827) František I. Rakouský; Ferdinand III. Toskánský; Marie Anna (1770–1809); Karel Ludvík Rakouský; Alexandr Leopold (1772–1795); Josef Antonín Habsbursko-Lotrinský; Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská; Antonín Viktor Rakouský; Marie Amálie (1780–1798); Jan Habsbursko-Lotrinský; Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský; Ludvík Habsbursko-Lotrinský; Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský;
Narození	5. května 1747
Místo narození	Vídeň, Habsburská monarchie (dnes Rakousko)
Úmrtí	1. března 1792 (ve věku 44 let)
Úmrtí příčina	nemoc (pravděpodobně srdeční selhání)
Místo úmrtí	Vídeň, Rakousko
Pohřebiště	Císařská krypta, Vídeň, Rakousko

Životopis

Leopold II. (5. května 1747, Vídeň – 1. března 1792, Vídeň) byl císařem Svaté říše římské (od 1790) a králem českým a uherským (od 1790) z Habsbursko-Lotrinské dynastie. Byl třetím synem císařovny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána Lotrinského a mladším bratrem Josefa II.. Jeho krátká, ale velmi významná vláda je charakterizována snahou o konsolidaci monarchie po radikálních reformách Josefa II. a řešením složité mezinárodní situace ovlivněné Francouzskou revolucí.

Mládí a vláda v Toskánsku

Na rozdíl od Josefa II. byl Leopold klidnější, rozvážnější a pragmatičtější. Byl ovlivněn osvícenskými myšlenkami, ale s důrazem na pozvolné a promyšlené reformy.

Velkovévoda toskánský (1765–1790): Od roku 1765 vládl jako Leopold I. Toskánský v Toskánském velkovévodství, které zdědil po svém otci. Zde provedl řadu úspěšných reforem, například zrušil trest smrti, modernizoval správu a hospodářství, a zavedl relativní svobodu obchodu. Jeho toskánská vláda je považována za jednu z nejúspěšnějších ukázek osvícenského panování.

Nástup na císařský trůn a konsolidace

Po smrti svého staršího bratra Josefa II. v roce 1790 zdědil vyčerpanou a vnitřními problémy zmítanou monarchii. Josefovy radikální reformy vyvolaly vlnu odporu, zejména v Uhrách a Rakouském Nizozemí.

Korunovace a ústupky: Na rozdíl od Josefa II. se nechal korunovat na českého a uherského krále (česká korunovace proběhla v Praze 6. září 1791). Tím uklidnil šlechtu a stavy, které si cenily starých zvyklostí. Musel také učinit některé ústupky, aby uklidnil napětí vyvolané Josefovými reformami.
Revize josefínských reforem: Leopold přistoupil k revizi josefínských reforem.
- Obnovení některých zrušených klášterů: Vrátil zpět některé zrušené kláštery a zmírnil státní dohled nad církví.
- Omezení němčiny jako úředního jazyka: Zrušil výhradní postavení němčiny jako úředního jazyka v Uhersku a ponechal více prostoru pro místní jazyky a tradice.
- Částečné omezení absolutismu: Snažil se vrátit k "osvícenskému absolutismu" ve smyslu spolupráce s privilegovanými stavy, ačkoliv si udržel hlavní moc.
Reformy: Zachoval však to podstatné z Josefových reforem, co považoval za prospěšné: zrušení nevolnictví, zrušení mučení, jednotnou daně a správní strukturu.

Zahraniční politika a Francouzská revoluce

Leopoldova zahraniční politika byla silně ovlivněna událostmi ve Francii, kde jeho sestra Marie Antoinetta čelila stále většímu tlaku revoluce.

Pilnická deklarace (1791): Spolu s pruským králem Fridrichem Vilémem II. vydal tzv. Pilnickou deklaraci, ve které se evropské mocnosti vyjádřily k situaci ve Francii a pohrozily intervencí, pokud by došlo k ohrožení francouzské monarchie. Tato deklarace však měla spíše zastrašující účinek a byla formulována velmi opatrně. Leopold nechtěl válku, ale snažil se na Francii vyvinout tlak.
Ukončení válek: Dokázal rychle ukončit nepopulární a neúspěšnou válku s Osmanskou říší (Zišťovský mír, 1791) a zklidnil vztahy s Pruskem.

Smrt a dědictví

Leopold II. zemřel náhle 1. března 1792 ve Vídni ve věku pouhých 44 let, pravděpodobně na srdeční selhání. Jeho předčasná smrt přišla v době, kdy Evropa stála na prahu rozsáhlých revolučních válek. Jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn František II. (jako císař Svaté říše římské a František I. jako rakouský císař od roku 1804), na kterého plně dopadly důsledky Francouzské revoluce a napoleonských válek. Leopold je pohřben v Císařské kryptě ve Vídni.

Pro laiky

Leopold II. byl císař a král, který vládl velmi krátce, jen dva roky (1790–1792). Byl mladším bratrem Josefa II. a synem Marie Terezie.

Než se stal císařem, vládl dlouho jako velkovévoda v Toskánsku (dnešní Itálii). Tam byl velmi úspěšný, zrušil trest smrti a udělal spoustu dobrých reforem, díky kterým se lidem žilo lépe.

Když jeho bratr Josef II. zemřel, převzal po něm vládu nad Rakouskem. Josef II. dělal reformy příliš rychle a radikálně, a tak proti němu mnoho lidí protestovalo. Leopold II. byl naopak klidnější a snažil se situaci uklidnit.

Vrátil některé zrušené kláštery: Zrušil část Josefových reforem, například vrátil některé kláštery.
Byl více tolerantní: Zrušil povinnou němčinu jako jediný úřední jazyk a umožnil, aby se více používaly místní jazyky, což uklidnilo Uhry.
Nechal se korunovat: Na rozdíl od Josefa II. se nechal korunovat českým i uherským králem, což uklidnilo šlechtu, která si potrpěla na tradice.

Musel se také vypořádat s velkým problémem – Francouzskou revolucí, kde byla jeho sestra Marie Antoinetta francouzskou královnou. Leopold se snažil situaci řešit diplomaticky a nechtěl jít hned do války, ale revoluce se šířila.

Zemřel náhle a předčasně. Po něm nastoupil jeho syn František II. (který byl později rakouským císařem Františkem I.). Na Františka pak dopadly všechny problémy s Francouzskou revolucí a napoleonskými válkami. Leopold je pohřben ve Vídni v císařské hrobce.

Klíčové události

1747: Narození ve Vídni.
1765: Nástup na trůn velkovévody toskánského po smrti otce.
1765–1790: Vláda v Toskánsku, provádění osvícenských reforem (např. zrušení trestu smrti, modernizace správy).
1790: Smrt bratra Josefa II.. Leopold se stává císařem Svaté říše římské a králem českým a uherským.
1791: Korunovace na českého krále v Praze (6. září). Podepsání Pilnické deklarace s Pruskem (27. srpna) ohledně Francouzské revoluce. Ukončení války s Osmanskou říší (Zišťovský mír).
1792: Úmrtí ve Vídni.

Rodina

Leopold II. se oženil s Marií Ludovikou Španělskou a měli spolu 16 dětí, z nichž mnohé se dožily dospělosti a hrály důležitou roli v evropské politice.

Rodiče:
- Otec: František I. Štěpán Lotrinský, císař Svaté říše římské
- Matka: Marie Terezie, arcivévodkyně rakouská, královna česká a uherská
Manželka a děti:
- Marie Ludovika Španělská (sňatek 1765, †1792). Měli děti:
  - Marie Terezie (saská královna)
  - František II. (pozdější císař Svaté říše římské a první rakouský císař František I.)
  - Ferdinand III. Toskánský (velkovévoda toskánský)
  - Marie Anna (abatyše)
  - Karel Ludvík Rakouský (arcivévoda, slavný vojevůdce)
  - Alexandr Leopold (uherský palatin)
  - Josef Antonín Habsbursko-Lotrinský (uherský palatin)
  - Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská (vévodkyně kalabrijská)
  - Antonín Viktor Rakouský (velmistr Řádu německých rytířů)
  - Marie Amálie (zemřela mladá)
  - Jan Habsbursko-Lotrinský (arcivévoda, generál, reformátor)
  - Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský (místokrál lombardsko-benátský)
  - Ludvík Habsbursko-Lotrinský (polní maršál)
  - Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský (kardinál, arcibiskup olomoucký)

Předchůdci a nástupci

V Českém království:
- Předchůdce: Josef II.
- Nástupce: František I. Rakouský
V Uherském království a Chorvatském království:
- Předchůdce: Josef II.
- Nástupce: František I. Rakouský
V Svaté říši římské (jako císař):
- Předchůdce: Josef II.
- Nástupce: František I. Rakouský
V Rakouském arcivévodství:
- Předchůdce: Josef II.
- Nástupce: František I. Rakouský
V Toskánském velkovévodství:
- Předchůdce: František I. Štěpán Lotrinský
- Nástupce: Ferdinand III. Toskánský

Wikilinky a kategorie