Přeskočit na obsah

Závislost na alkoholu

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Alkoholismus, odborně označovaný jako závislost na alkoholu nebo porucha způsobená užíváním alkoholu (anglicky Alcohol Use Disorder, AUD), je chronické, recidivující onemocnění mozku charakterizované nutkavou potřebou konzumovat alkohol, ztrátou kontroly nad jeho pitím a negativním emočním stavem v případě jeho absence. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších a nejzávažnějších forem závislosti na světě, která má devastující dopad nejen na fyzické a duševní zdraví jedince, ale i na jeho rodinu, sociální vztahy a celou společnost.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je škodlivé užívání alkoholu zodpovědné za více než 3 miliony úmrtí ročně po celém světě, což představuje přes 5 % všech úmrtí[1]. Nejde jen o nemoc jednotlivce, ale o závažný veřejnozdravotnický problém. Léčba alkoholismu je dlouhodobá a komplexní, vyžaduje kombinaci psychoterapie, farmakoterapie a sociální podpory.

Šablona:Infobox Nemoc

📖 Definice a diagnostická kritéria

Definice alkoholismu se v čase vyvíjela. Dnes se upouští od stigmatizujícího pojmu "alkoholik" a preferuje se diagnostický termín "porucha způsobená užíváním alkoholu", který lépe vystihuje spektrum problému. Pro diagnózu závislosti musí být splněno několik kritérií, jak je definují mezinárodní klasifikační systémy, jako je MKN-10 nebo DSM-5.

Podle MKN-10 musí být pro diagnózu syndromu závislosti přítomny alespoň tři z následujících šesti jevů během posledního roku[2]: 1. Silná touha nebo nutkání pít (tzv. craving). 2. Ztráta kontroly nad pitím: Potíže s kontrolou začátku, ukončení nebo množství vypitého alkoholu. Jedinec vypije více, než původně zamýšlel, nebo pije déle, než chtěl. 3. Tolerance: Potřeba stále vyšších dávek alkoholu k dosažení stejného účinku, nebo výrazně snížený účinek při pití stejné dávky. 4. Abstinenční příznaky: Tělesný odvykací stav, který se projevuje, když hladina alkoholu v krvi klesne. Mezi příznaky patří třes, pocení, nevolnost, úzkost, nespavost. V těžkých případech může vést až k deliriu tremens. 5. Zanedbávání jiných zájmů a potěšení: Stále více času je věnováno získávání, pití a zotavování se z účinků alkoholu, na úkor koníčků, rodiny a práce. 6. Pokračování v pití i přes jasné důkazy o škodlivých následcích: Jedinec pokračuje v pití, i když si je vědom, že mu způsobuje fyzické (např. poškození jater) nebo psychické (např. deprese) problémy.

🧠 Jak závislost vzniká – Neurobiologie

Závislost na alkoholu není projevem slabé vůle, ale chronickým onemocněním mozku, které mění jeho strukturu a fungování.

  • Systém odměn: Alkohol ovlivňuje systém odměn v mozku, zejména uvolňování neurotransmiteru dopamin v oblasti nucleus accumbens[3]. Dopamin vyvolává pocity potěšení a euforie, což mozek motivuje k opakování chování, které vedlo k jeho uvolnění – v tomto případě k dalšímu pití.
  • Neuroadaptace: Při opakované konzumaci si mozek na přítomnost alkoholu "zvykne" a přizpůsobí se. Začne produkovat méně vlastního dopaminu a stane se méně citlivým na jeho účinky. To vede ke vzniku tolerance – k dosažení stejného pocitu je potřeba stále více alkoholu.
  • Útlum a excitace: Alkohol působí na dva klíčové neurotransmiterové systémy:
    • Zvyšuje účinek GABA, hlavního tlumivého (inhibičního) neurotransmiteru v mozku. To způsobuje uvolnění, sedaci a snížení úzkosti.
    • Potlačuje účinek glutamátu, hlavního budivého (excitačního) neurotransmiteru.

Při chronickém pití se mozek snaží tuto nerovnováhu kompenzovat – sníží citlivost na GABA a zvýší produkci glutamátu.

  • Vznik abstinenčních příznaků: Když závislý člověk přestane pít, jeho mozek je najednou v hyperaktivním, "přebuzeném" stavu. Převládá budivý glutamát a chybí tlumivý účinek alkoholu. To způsobuje typické abstinenční příznaky: úzkost, třes, nespavost, křeče a v nejhorším případě delirium tremens[4].

📈 Fáze vývoje závislosti (Jellinkova typologie)

Ačkoliv je dnes vnímána jako zjednodušující, klasická typologie Elvina Mortona Jellinka z 50. let 20. století stále dobře popisuje typický postupný vývoj závislosti na alkoholu.

  • 1. Počáteční (symptomatická) fáze:
    • Charakteristika: Pití pro úlevu. Člověk objevuje, že alkohol mu pomáhá uvolnit se, zbavit se stresu, napětí nebo nesmělosti. Postupně začíná vyhledávat příležitosti k pití a zvyšuje se jeho tolerance. Pití se stává pravidelným "lékem" na duševní nepohodu. V této fázi ještě nedochází ke ztrátě kontroly a jedinec je schopen normálně fungovat.
  • 2. Varovná (prodromální) fáze:
    • Charakteristika: Začínají se objevovat první problémy. Typickým znakem je pití tajně, "okna" (výpadky paměti na události během opilosti), rychlé a hltavé pití a přemýšlení o alkoholu. Člověk začíná mít pocity viny kvůli svému pití, ale zároveň si ho omlouvá a racionalizuje.
  • 3. Rozhodující (kruciální) fáze:
    • Charakteristika: Klíčovým znakem je ztráta kontroly. Jakmile se jedinec napije, nedokáže přestat. Jeho život se začíná točit kolem alkoholu. Zanedbává rodinu, práci i koníčky. Objevují se první výraznější zdravotní problémy a sociální konflikty. Pokouší se o neúspěšnou abstinenci, mění druhy alkoholu v domnění, že to pomůže, ale vždy se vrací k nekontrolovanému pití.
  • 4. Konečná (chronická) fáze:
    • Charakteristika: Naprostá dominance alkoholu nad životem. Objevují se dlouhotrvající "tahy" (několikadenní pití). Tolerance může paradoxně klesat, protože poškozená játra již nedokáží alkohol efektivně odbourávat. Projevují se vážné zdravotní následky (fyzické i psychické), rozpad sociálních vazeb a ztráta zaměstnání. Hlavním motivem k pití již není euforie, ale snaha vyhnout se těžkým abstinenčním příznakům.

🩺 Zdravotní následky

Chronické nadměrné užívání alkoholu poškozuje prakticky každý orgán v lidském těle.

👪 Sociální dopady

Dopady alkoholismu zdaleka nepostihují jen samotného pijáka, ale i jeho nejbližší okolí a celou společnost.

  • Rodina a vztahy: Závislost narušuje rodinné vztahy, vede k hádkám, domácímu násilí, finančním problémům a rozpadu partnerství. Děti alkoholiků (viz Dospělé děti alkoholiků) jsou vystaveny chronickému stresu a mají vyšší riziko, že se u nich v dospělosti také rozvine závislost nebo jiné psychické problémy.
  • Práce a finance: Alkoholismus snižuje pracovní výkonnost, zvyšuje absenci a riziko pracovních úrazů, což často vede ke ztrátě zaměstnání a finanční tísni.
  • Společnost: Celospolečenské náklady zahrnují výdaje na zdravotní péči, sociální dávky, náklady spojené s kriminalitou (např. řízení pod vlivem, násilné činy) a ztrátu ekonomické produktivity[7].

🧬 Příčiny a rizikové faktory

Vznik závislosti na alkoholu není důsledkem jediné příčiny, ale komplexní souhry několika faktorů.

  • Genetické faktory: Dědičnost hraje významnou roli. Studie ukazují, že u potomků alkoholiků je přibližně 4 až 6krát vyšší riziko vzniku závislosti, a to i v případě, že vyrůstají v adoptivní rodině bez přítomnosti alkoholu. Genetika může ovlivňovat například způsob, jakým tělo metabolizuje alkohol, nebo citlivost mozkového systému odměn na jeho účinky[8].
  • Psychologické faktory:
  • Sociální a environmentální faktory:
    • Rodinné prostředí: Vyrůstání v rodině, kde je nadměrné pití tolerováno nebo běžné, významně zvyšuje riziko.
    • Vliv vrstevníků: Zvláště v období dospívání je tlak vrstevníků silným faktorem, který ovlivňuje začátek a míru konzumace alkoholu.
    • Dostupnost a cena: Snadná dostupnost, nízká cena a agresivní marketing alkoholických nápojů prokazatelně zvyšují jejich celkovou spotřebu ve společnosti, a tím i počet lidí ohrožených závislostí[9].
    • Stres: Chronický stres (v práci, ve vztazích) je jedním z nejčastějších spouštěčů rizikového pití.

💊 Léčba

Léčba alkoholismu je dlouhodobý a náročný proces, který vyžaduje komplexní přístup. Prvním a nejtěžším krokem je, aby si závislý člověk svůj problém přiznal a byl ochoten se léčit.

  • 1. Detoxifikace: První fáze léčby, jejímž cílem je bezpečné zvládnutí abstinenčních příznaků. Probíhá pod lékařským dohledem, obvykle v nemocnici. Pacientovi jsou podávány léky (nejčastěji benzodiazepiny), které tlumí projevy odvykacího stavu a zabraňují vzniku život ohrožujících komplikací, jako je delirium tremens nebo epileptické záchvaty.
  • 2. Psychoterapeutická a psychosociální léčba: Je to jádro léčby závislosti.
    • Individuální terapie: Pomáhá pacientovi porozumět příčinám jeho závislosti, identifikovat rizikové situace (spouštěče) a naučit se nové strategie zvládání stresu a negativních emocí bez alkoholu. Často se využívá kognitivně-behaviorální terapie (KBT).
    • Skupinová terapie: Poskytuje pacientům pocit sounáležitosti, sdílení zkušeností a vzájemnou podporu. Uvědomění, že "v tom nejsem sám", je pro mnoho závislých klíčové.
    • Rodinná terapie: Zahrnuje do léčby i rodinné příslušníky, pomáhá obnovit narušené vztahy a učí rodinu, jak pacienta efektivně podporovat v abstinenci.
  • 3. Farmakoterapie: Léky, které pomáhají udržet abstinenci a snižují riziko relapsu.
    • Disulfiram (Antabus): Způsobuje po požití alkoholu velmi nepříjemnou fyzickou reakci (zrudnutí, bušení srdce, nevolnost). Funguje jako "pojistka".
    • Naltrexon, Nalmefen: Snižují euforizující účinky alkoholu a nutkavou touhu pít (craving).
    • Acamprosat: Pomáhá stabilizovat chemickou rovnováhu v mozku narušenou chronickým pitím a zmírňuje abstinenční příznaky.
  • 4. Svépomocné skupiny:
    • Anonymní alkoholici (AA): Celosvětové společenství mužů a žen, kteří sdílejí své zkušenosti a vzájemně si pomáhají zůstat střízliví. Program je založen na Dvanácti krocích a je jednou z nejúčinnějších forem dlouhodobé podpory[10].

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Jaký je rozdíl mezi "pijákem" a "alkoholikem"? Hlavní rozdíl je ve ztrátě kontroly. Běžný piják se může rozhodnout, že si dá jednu skleničku, a u té zůstane. Člověk závislý na alkoholu (alkoholik) toto rozhodnutí udělat nedokáže. Jakmile se napije, jeho mozek spustí nutkavou touhu pokračovat v pití, i když ví, že by neměl. Nejde o to, jak často nebo kolik toho člověk pije, ale o to, zda dokáže své pití ovládat.
  • Proč závislý člověk nemůže prostě přestat? Není to otázka "slabé vůle". Dlouhodobé pití fyzicky změní chemii a strukturu mozku. Mozek si na alkohol zvykne a začne ho vyžadovat pro své "normální" fungování. Když se alkohol náhle vysadí, mozek se dostane do stavu chemické nerovnováhy, což způsobí nesnesitelné fyzické i psychické stavy (abstinenční příznaky). Touha vyhnout se těmto stavům je tak silná, že často přebije jakékoliv racionální rozhodnutí.
  • Co je to "okno" (blackout)? Je to stav, kdy mozek pod vlivem velkého množství alkoholu přestane ukládat nové vzpomínky do dlouhodobé paměti. Člověk je při vědomí, mluví, jedná, ale druhý den si na nic z toho nepamatuje. Není to ztráta vědomí, ale ztráta paměti. Je to vážný varovný signál, že konzumace alkoholu dosáhla toxické úrovně pro mozek.

Reference