Lev Davidovič Trockij
Obsah boxu
Lev Davidovič Trockij (rusky Лев Давидович Троцкий; vlastním jménem Lev Davidovič Bronštejn, rusky Лев Давидович Бронштейн; 7. listopadu 1879 Janovka – 21. srpna 1940 Coyoacán, Mexiko) byl rusko-židovský marxistický revolucionář, politik, politický teoretik a zakladatel a první vůdce Rudé armády.
Jako jeden z hlavních organizátorů Říjnové revoluce v roce 1917 a klíčová postava bolševické vlády po boku Vladimira Iljiče Lenina se stal druhým nejvlivnějším mužem v nově vzniklém Sovětském svazu. Během Ruské občanské války vedl jako lidový komisař pro vojenské a námořní záležitosti Rudou armádu k vítězství. Po Leninově smrti v roce 1924 se dostal do mocenského konfliktu s Josifem Vissarionovičem Stalinem, který vyústil v jeho postupné odstranění z politických funkcí, vyloučení ze strany a nakonec v roce 1929 k vyhoštění ze Sovětského svazu.
V exilu se stal nejvýznamnějším kritikem stalinismu a byrokratické degenerace revoluce. Založil Čtvrtou internacionálu jako alternativu ke stalinistické Kominterně. V roce 1940 byl v Mexiku zavražděn agentem sovětské NKVD Ramónem Mercaderem. Jeho myšlenky, známé jako trockismus, tvoří jednu z hlavních větví marxistického myšlení.
📜 Život a politická kariéra
👶 Mládí a vstup do politiky
Lev Davidovič Bronštejn se narodil v Janovce v Chersonské gubernii Ruského impéria (dnešní Ukrajina) v rodině bohatého, ale negramotného židovského sedláka. V mládí byl poslán na studia do Oděsy a později do Mykolajiva, kde se poprvé seznámil s revolučními myšlenkami a marxismem. V roce 1897 založil Jihoukrajinský dělnický svaz. Za tuto činnost byl v roce 1898 zatčen a o dva roky později odsouzen ke čtyřem letům vyhnanství na Sibiři.
Během svého prvního sibiřského exilu se oženil s revolucionářkou Alexandrou Sokolovskou a zplodil s ní dvě dcery. V roce 1902 se mu podařilo uprchnout a s falešným pasem na jméno "Trockij" (jméno dozorce z oděské věznice) se dostal do Londýna. Zde se připojil k Leninovi, Plechanovovi a dalším emigrantům a začal psát pro noviny Iskra.
🌍 Revoluce 1905 a léta v exilu
Na druhém sjezdu Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v roce 1903 došlo k rozkolu na frakce bolševiků (vedených Leninem) a menševiků. Trockij se zpočátku přiklonil k menševikům, kritizoval Leninův centralismus, ale brzy se s nimi rozešel a snažil se o sjednocení obou frakcí.
Během revoluce v roce 1905 se tajně vrátil do Ruska a stal se jedním z vůdců a mluvčím vlivného Petrohradského sovětu dělnických zástupců. Po porážce revoluce byl znovu zatčen a odsouzen na doživotní vyhnanství na Sibiři. V roce 1907 opět uprchl a následujících deset let strávil v exilu ve Vídni, Curychu, Paříži a New Yorku. Během této doby rozvinul svou klíčovou teorii permanentní revoluce.
🚩 Rok 1917 a Říjnová revoluce
Po Únorové revoluci v roce 1917 a pádu carismu se Trockij vrátil do Petrohrada. Zde se stal vůdcem frakce Mežrajonci, která stála mezi bolševiky a menševiky. V červenci 1917 se se svými stoupenci definitivně připojil k bolševikům a brzy se stal jedním z jejich nejvýraznějších vůdců. V září byl zvolen předsedou Petrohradského sovětu.
Jako předseda Vojenského revolučního výboru Petrohradského sovětu byl hlavním stratégem a organizátorem ozbrojeného povstání, které vešlo ve známost jako Říjnová revoluce. Jeho organizační schopnosti a řečnický talent byly klíčové pro úspěch bolševického převzetí moci.
⚔️ V čele Rudé armády
Po revoluci se Trockij stal lidovým komisařem pro zahraniční věci. V této funkci vedl sovětskou delegaci při jednáních o míru s Centrálními mocnostmi v Brestu Litevském. Jeho strategie "ani válka, ani mír" selhala a nakonec byl Lenin nucen přijmout tvrdé podmínky Brestlitevského míru.
V březnu 1918 byl Trockij jmenován lidovým komisařem pro vojenské a námořní záležitosti a předsedou Revoluční vojenské rady. V této roli prakticky z ničeho vybudoval a zorganizoval Rudou armádu. Během Ruské občanské války (1918–1922) cestoval ve svém obrněném vlaku po frontách, řídil vojenské operace, udržoval morálku a nemilosrdně potlačoval vzpoury. Jeho vedení bylo rozhodující pro vítězství bolševiků nad Bílou armádou a zahraničními interventy.
📉 Souboj se Stalinem
Po skončení občanské války a zejména po Leninově smrti v lednu 1924 se naplno rozhořel boj o nástupnictví. Hlavními rivaly byli Trockij a Josif Vissarionovič Stalin, který jako generální tajemník strany postupně soustředil ve svých rukou obrovskou moc. Trockij vedl tzv. Levou opozici, která kritizovala rostoucí byrokratizaci strany a státu a prosazovala rychlejší industrializaci a podporu světové revoluce v souladu s teorií permanentní revoluce.
Stalin a jeho spojenci (Zinovjev a Kameněv) naopak prosazovali teorii "socialismu v jedné zemi". Postupně se jim podařilo Trockého politicky izolovat. V roce 1925 byl odvolán z funkce lidového komisaře, v roce 1926 z Politbyra a v roce 1927 byl vyloučen z Komunistické strany.
✈️ Vyhnanství a smrt
V lednu 1929 byl Trockij deportován ze Sovětského svazu. Jeho první exilovou zastávkou bylo Turecko, kde žil na ostrově Büyükada. Poté pobýval ve Francii a Norsku, odkud byl však pod sovětským tlakem vyhoštěn. V roce 1937 mu poskytl azyl mexický prezident Lázaro Cárdenas, a to na přímluvu malíře Diega Rivery.
V exilu Trockij neúnavně psal, analyzoval a kritizoval Stalinův režim, který označil za "byrokratický bonapartismus" a "zrazenou revoluci". V roce 1938 založil Čtvrtou internacionálu, která měla sjednotit jeho stoupence po celém světě. Mezitím Stalin v SSSR rozpoutal Velkou čistku, během níž byli téměř všichni staří bolševici a Trockého příbuzní a stoupenci popraveni.
Dne 20. srpna 1940 byl Trockij ve svém domě v Coyoacánu napaden agentem NKVD Ramónem Mercaderem, který mu na Stalinův příkaz prorazil lebku horolezeckým cepínem. Na následky zranění následující den zemřel.
🧠 Ideologie a myšlenky (Trockismus)
Trockismus je politická ideologie založená na myšlenkách Lva Trockého, která představuje jednu z hlavních odnoží marxismu-leninismu.
🔄 Teorie permanentní revoluce
Jedná se o klíčový koncept Trockého myšlení. Podle této teorie v zaostalých, kapitalisticky nerozvinutých zemích (jako bylo carské Rusko) nemůže buržoazie provést buržoazně-demokratickou revoluci. Tento úkol musí převzít proletariát, který po svržení starého režimu nezůstane u demokratických úkolů, ale plynule přejde k úkolům socialistickým. Socialistická revoluce v jedné zemi však nemůže být úspěšná izolovaně a musí se rozšířit do vyspělých kapitalistických zemí, aby mohla přežít a vybudovat socialismus.
📉 Kritika stalinismu
Trockij ve svém stěžejním díle Zrazená revoluce analyzoval vývoj Sovětského svazu pod Stalinovou vládou. Tvrdil, že revoluce byla zrazena a moc uchvátila nová vládnoucí vrstva – byrokracie. Sovětský svaz podle něj nebyl ani kapitalistický, ani socialistický stát, ale "degenerovaný dělnický stát". V něm sice zůstalo zachováno státní vlastnictví výrobních prostředků, ale politická moc byla v rukou parazitické kasty, která vládla ve vlastním zájmu. Trockij předpovídal, že tento režim buď smete nová politická revoluce dělníků, nebo byrokracie obnoví kapitalismus.
🌐 Proletářský internacionalismus
V přímém protikladu ke Stalinově teorii "socialismu v jedné zemi" Trockij zdůrazňoval nutnost proletářského internacionalismu a světové revoluce. Věřil, že osud sovětského experimentu je neoddělitelně spjat s osudem mezinárodního dělnického hnutí. Založení Čtvrté internacionály bylo praktickým vyjádřením tohoto přesvědčení.
📚 Literární dílo a odkaz
Trockij byl nejen politik a vojevůdce, ale také plodný spisovatel a brilantní stylista. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří:
- Dějiny ruské revoluce (1930) – Monumentální dílo, které je považováno za klasiku historické literatury.
- Zrazená revoluce (1936) – Ostrá analýza a kritika stalinismu.
- Můj život (1930) – Autobiografie.
- Literatura a revoluce (1924) – Vlivná práce o vztahu umění a politiky.
Trockého odkaz je složitý a kontroverzní. V Sovětském svazu a komunistických státech byl po desetiletí démonizován jako nejhorší nepřítel revoluce a zrádce. Jeho jméno bylo vymazáno z historie a fotografií. Na Západě a mezi různými levicovými skupinami byl naopak vnímán jako tragický hrdina, mučedník a jediný skutečný dědic Leninových myšlenek. Po pádu komunismu v Evropě byl v Rusku částečně rehabilitován, ale jeho role v dějinách zůstává předmětem sporů.
✨ Zajímavosti
- Svůj pseudonym Trockij si zvolil podle jména německy mluvícího vrchního dozorce z věznice v Oděse, kde byl na začátku své revoluční dráhy vězněn.
- Během svého exilu v Mexiku žil v domě malířů Diega Rivery a Fridy Kahlo, s níž měl krátký milostný poměr.
- Jeho obrněný vlak, kterým cestoval během občanské války, byl mobilním velitelstvím. Měl vlastní telegrafní stanici, tiskárnu, knihovnu i garáž pro automobily.
- Všichni čtyři Trockého potomci zemřeli před ním. Dvě dcery zemřely na nemoci (jedna spáchala sebevraždu), oba synové se stali obětí Stalinova pronásledování. Starší syn Lev Sedov byl zavražděn agenty NKVD v Paříži, mladší Sergej Sedov byl popraven v SSSR.