Ruská revoluce (1905)
Obsah boxu
Šablona:Infobox událost Ruská revoluce roku 1905, známá také jako První ruská revoluce, byla rozsáhlá vlna masových politických a sociálních nepokojů, která se přehnala Ruským impériem. Zahrnovala dělnické stávky, rolnická povstání i vojenské vzpoury. Ačkoliv byla revoluce nakonec potlačena, donutila cara Mikuláše II. k významným politickým ústupkům, především k vydání Říjnového manifestu a zřízení voleného parlamentu, Státní dumy. Tato revoluce je často považována za "generální zkoušku" na Únorovou a Říjnovou revoluci v roce 1917.
📜 Příčiny revoluce
Revoluce nebyla důsledkem jediné události, ale vyvrcholením dlouhodobého napětí v ruské společnosti. Mezi hlavní příčiny patřily:
📉 Ekonomické a sociální napětí
Na přelomu 19. a 20. století procházelo Rusko rychlou, ale nerovnoměrnou industrializací, kterou prosazoval zejména ministr financí Sergej Witte. To vedlo ke vzniku početné dělnické třídy (proletariát), která žila a pracovala ve velmi špatných podmínkách. Nízké mzdy, dlouhá pracovní doba (často 11–12 hodin denně), absence sociálního zabezpečení a zákazu odborů vedly k radikalizaci dělnictva.
Na venkově přetrvávala chudoba a nespokojenost i po zrušení nevolnictví v roce 1861. Rolníci trpěli nedostatkem půdy (tzv. "hlad po půdě"), vysokými daněmi a vykupovacími poplatky za půdu, kterou obdrželi. Demografický růst situaci dále zhoršoval a vedl k častým lokálním nepokojům.
🏛️ Politická situace
Ruské impérium bylo na počátku 20. století poslední velkou evropskou mocností s absolutistickou formou vlády, známou jako samoděržaví. Car Mikuláš II. byl přesvědčen o svém božském právu vládnout a odmítal jakékoliv omezení své moci. Proti jeho režimu stála stále sílící opozice:
- Liberálové: Pocházeli především z řad šlechty (zemstev) a buržoazie. Požadovali konstituční monarchii a zavedení základních občanských práv.
- Socialisté-revolucionáři (eseři): Navazovali na tradici narodnictví a jejich hlavní oporou byli rolníci. Prosazovali socializaci půdy a používali i metody individuálního teroru.
- Sociální demokraté: Inspirovali se marxismem a zaměřovali se na dělnickou třídu. V roce 1903 se rozdělili na dvě frakce:
- Bolševiky v čele s Vladimirem Leninem, kteří prosazovali centralizovanou stranu profesionálních revolucionářů.
- Menševiky v čele s Juliem Martovem, kteří preferovali masovou a demokratičtější stranu.
Režim na veškerou opoziční činnost reagoval tvrdými represemi prostřednictvím tajné policie (Ochrany).
💣 Rusko-japonská válka (1904–1905)
Válka s Japonskem o vliv v Mandžusku a Koreji se stala bezprostředním katalyzátorem revoluce. Ruská vláda očekávala rychlé a snadné vítězství, které by posílilo patriotismus a odvedlo pozornost od vnitřních problémů. Opak byl pravdou. Série drtivých porážek na souši (bitva u Mukdenu) i na moři (bitva u Cušimy) odhalila zaostalost a neschopnost carského režimu. Válka zhoršila ekonomickou situaci, zvýšila ceny a vedla k všeobecné frustraci a ztrátě prestiže monarchie.
💥 Průběh revoluce
🩸 Krvavá neděle (leden 1905)
Za symbolický začátek revoluce je považována tzv. Krvavá neděle. V neděli 22. ledna (podle juliánského kalendáře 9. ledna) 1905 se v Petrohradu shromáždil obrovský, pokojný dav dělníků a jejich rodin. V čele s charismatickým knězem Georgijem Gaponem nesli ikony a carovy portréty a směřovali k Zimnímu paláci, aby carovi předali petici. Požadovali v ní osmihodinovou pracovní dobu, zvýšení mezd, občanské svobody a svolání Ústavodárného shromáždění.
Ačkoliv car ve městě nebyl, vojáci dostali rozkaz zahájit do neozbrojeného davu palbu. Byly zabity stovky lidí a tisíce zraněny. Tato událost otřásla celým Ruskem a zničila tradiční mýtus o "dobrém carovi", který je ochráncem svého lidu. Zpráva o masakru se rychle rozšířila a vyvolala vlnu stávek a protestů po celé zemi.
🔥 Vlna stávek a povstání (jaro–léto 1905)
Po Krvavé neděli se revoluční hnutí rozhořelo naplno. V lednu a únoru stávkovalo přes 400 000 dělníků. Během jara se stávky přelily v generální stávku, která zasáhla průmyslová centra jako Varšava, Lodž nebo Baku.
V květnu vznikl v textilním centru Ivanovo-Vozněsensk první sovět (rada) dělnických zástupců, který se stal novým modelem revoluční organizace a moci. Sověty se rychle šířily i do dalších měst, včetně Petrohradu, kde v jeho čele stanul mladý menševik Lev Trockij.
Nepokoje zasáhly i venkov, kde rolníci vypalovali statkářská sídla a zabírali půdu. V červnu 1905 došlo k události, která měla obrovský symbolický význam – ke vzpouře na křižníku Potěmkin, vlajkové lodi Černomořské flotily, v přístavu Oděsa. Ačkoliv byla vzpoura izolovaná a nakonec potlačena, ukázala, že revoluční nálady pronikly i do armády, hlavní opory režimu.
👑 Vrchol revoluce a carova reakce (podzim 1905)
Revoluce dosáhla svého vrcholu v říjnu 1905, kdy byla vyhlášena celostátní generální stávka. Zastavily se železnice, pošta, telegraf, továrny i úřady. Země byla paralyzována. Pod tlakem událostí a na radu Sergeje Witteho se car Mikuláš II. rozhodl k ústupkům.
Dne 30. října (17. října podle juliánského kalendáře) vydal Říjnový manifest, ve kterém slíbil:
- Základní občanské svobody (svobodu slova, shromažďování, spolčování).
- Zřízení voleného zákonodárného sboru – Státní dumy.
- Záruku, že žádný zákon nevstoupí v platnost bez souhlasu Dumy.
Manifest rozdělil opozici. Liberálové (kteří se zformovali ve stranu kadetů) byli spokojeni a považovali revoluci za ukončenou. Radikální levice (bolševici, eseři) však manifest odmítla jako nedostatečný a vyzývala k pokračování boje za svržení carismu.
📉 Ústup a potlačení revoluce (1906–1907)
Po vydání manifestu začala vláda, nyní v čele s premiérem Wittem, přebírat iniciativu. V prosinci 1905 bylo brutálně potlačeno ozbrojené povstání v Moskvě, které zorganizovali bolševici. Následovaly trestné expedice proti povstaleckým regionům.
V roce 1906 byl jmenován premiérem energický a tvrdý Pjotr Stolypin. Jeho politika stála na dvou pilířích: 1. Represe: Zavedl vojenské polní soudy, které bez řádného procesu odsuzovaly revolucionáře k smrti. Oprátce se začalo cynicky přezdívat "Stolypinova kravata". 2. Reformy: Zahájil ambiciózní agrární reformu, která měla vytvořit vrstvu silných, samostatně hospodařících rolníků (kulaků) a tím oslabit revoluční nálady na venkově.
Car mezitím omezoval pravomoci Dumy. První dvě Dumy, v nichž měla převahu opozice, byly po krátké době rozpuštěny. V červnu 1907 vláda provedla změnu volebního zákona (tzv. "Stolypinův puč"), která výrazně omezila volební právo dělníků a rolníků ve prospěch statkářů a bohatých vrstev. Tím byla zajištěna poslušná, konzervativní Třetí duma a revoluce byla definitivně poražena.
🌍 Důsledky a význam
Ačkoliv byla revoluce potlačena, její dopad na ruské dějiny byl zásadní.
🏛️ Politické změny
Nejdůležitějším výsledkem byl konec neomezené carské autokracie. Rusko se formálně stalo konstituční monarchií, i když s velmi silnou pozicí panovníka. Zřízení Státní dumy vytvořilo platformu pro legální politický boj a veřejnou debatu. Byly legalizovány politické strany a odborové organizace, což umožnilo jejich rozvoj v následujících letech.
💡 Společenský dopad
Revoluce masivně zvýšila politické povědomí a sebevědomí širokých vrstev obyvatelstva. Dělníci, rolníci i vojáci získali cenné zkušenosti z organizování stávek, povstání a fungování sovětů. Pro bolševiky a zejména pro Lenina byla revoluce roku 1905 neocenitelnou "generální zkouškou" na události roku 1917. Ukázala jim sílu spojenectví dělníků a rolníků a odhalila slabiny carského režimu.
📜 Historický odkaz
Revoluce z roku 1905 neodstranila základní příčiny napětí v ruské společnosti. Problémy jako nedostatek půdy, autokratická vláda a sociální nerovnost přetrvávaly. Účast Ruska v první světové válce tyto problémy znovu vyhrotila a vedla k novému, tentokrát již úspěšnému revolučnímu výbuchu v roce 1917, který carský režim definitivně smetl.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si obrovskou říši, kde vládne jeden člověk – car – a většina lidí je velmi chudá a nemá žádná práva. Tato říše prohraje válku, což všechny ještě více naštve a zhorší jejich situaci. Jednoho dne se pokojný dav vydá k carskému paláci požádat o pomoc, ale vojáci na ně začnou střílet. To vyvolá obrovskou vlnu protestů po celé zemi: dělníci přestanou pracovat, rolníci se bouří a dokonce i námořníci na jedné válečné lodi se vzbouří. Aby car situaci uklidnil, slíbí lidem více svobod a vytvoření parlamentu, kde by mohli mít své zástupce. Je to velký krok, ale car své sliby nedodrží úplně a nakonec protesty tvrdě potlačí. Přesto tato událost byla jako "generální zkouška" na mnohem větší revoluci, která přišla o 12 let později a změnila Rusko navždy.