Karel IV. Španělský
Obsah boxu
Karel IV. Španělský (španělsky Carlos IV de Borbón; 11. listopadu 1748, Portici – 20. ledna 1819, Řím) byl král španělský v letech 1788 až 1808. Jeho vláda je považována za období hlubokého politického a společenského úpadku, které bylo poznamenáno dopady Velké francouzské revoluce a vzestupem Napoleona Bonaparta. Karel IV. byl slabým a nerozhodným panovníkem, který přenechal faktickou vládu své manželce, královně Marii Luise Parmské, a jejímu oblíbenci Manuelu Godoyovi. Jeho panování skončilo nucenou abdikací a vedlo ke Španělské válce za nezávislost.
👑 Život a počátek vlády
Karel se narodil v Portici v Itálii, když jeho otec, budoucí Karel III. Španělský, vládl jako král neapolský a sicilský. Byl druhým synem, ale jeho starší bratr Filip byl mentálně a fyzicky postižený, a proto byl z následnictví vyloučen. Po smrti svého strýce, španělského krále Ferdinanda VI., se Karlův otec stal španělským králem a Karel se stal následníkem trůnu s titulem knížete z Asturie.
V roce 1765 se oženil se svou sestřenicí Marií Luisou Parmskou, vnučkou francouzského krále Ludvíka XV.. Jejich manželství bylo poznamenáno četnými královninými milostnými aférami, z nichž nejznámější byla ta s Manuelem Godoyem.
Na trůn nastoupil v prosinci 1788 ve věku 40 let. Karel IV. postrádal politické ambice i schopnosti svého otce, který byl představitelem osvícenského absolutismu. Místo státnických povinností se raději věnoval svým zálibám, především lovu, hodinářství a umění. Zpočátku se snažil pokračovat v reformní politice svého otce a ponechal v úřadu jeho prvního ministra, hraběte z Floridablanca.
🇫🇷 Vliv Francouzské revoluce
Vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789 zásadně změnilo politickou situaci v Evropě a mělo drtivý dopad na Španělsko. Konzervativní španělský dvůr se obával šíření revolučních myšlenek. Ministr Floridablanca zavedl přísnou cenzuru a vytvořil tzv. „sanitární kordón“ na hranicích s Francií, aby zabránil pronikání jakýchkoli zpráv či publikací z revoluční země.
Po popravě francouzského krále Ludvíka XVI., Karlova bratrance, v roce 1793 se Španělsko připojilo k první koalici evropských monarchií proti revoluční Francii. Následná válka, známá jako Válka v Pyrenejích, však pro Španělsko dopadla katastrofálně. Francouzská vojska pronikla na španělské území a v roce 1795 bylo Španělsko nuceno podepsat Basilejský mír.
🤵 Manuel Godoy a jeho dominance
Během těchto bouřlivých let strmě stoupala hvězda Manuela Godoye. Původně člen královské gardy si získal bezmeznou důvěru královny Marie Luisy a brzy i krále Karla IV. V roce 1792 byl jmenován prvním ministrem a stal se de facto vládcem Španělska. Král mu udělil četné tituly, včetně titulu „kníže míru“ (Príncipe de la Paz) po uzavření Basilejského míru.
Godoyova vláda byla charakterizována korupcí, nepotismem a naprostou podřízeností francouzským zájmům. Změnil zahraniční politiku a smlouvou ze San Ildefonsa (1796) učinil ze Španělska spojence Francie proti Velké Británii. Toto spojenectví se ukázalo jako osudové.
⚔️ Napoleonské války a úpadek
Spojenectví s Francií zatáhlo Španělsko do série konfliktů, které zničily jeho ekonomiku a vojenskou sílu. Vrcholem byla bitva u Trafalgaru v říjnu 1805, kde spojená francouzsko-španělská flotila utrpěla drtivou porážku od britského námořnictva pod velením admirála Horatia Nelsona. Tato porážka znamenala konec Španělska jako významné námořní mocnosti a přerušila jeho spojení s americkými koloniemi.
V roce 1807 podepsal Godoy s Napoleonem smlouvu z Fontainebleau, která umožnila francouzským vojskům průchod Španělskem za účelem invaze do Portugalska, spojence Británie. Napoleon však využil této příležitosti k postupné okupaci samotného Španělska.
📉 Abdikace a konec vlády
Přítomnost francouzských vojsk a nepopulární vláda Godoye vedly k obrovské nespokojenosti. Proti králi a jeho favoritovi se zformovala opozice vedená jeho vlastním synem a následníkem trůnu, Ferdinandem.
V březnu 1808 vypuklo v Aranjuez, kde sídlil královský dvůr, lidové povstání. Dav zaútočil na Godoyův palác a donutil Karla IV., aby svého oblíbence propustil a sám abdikoval ve prospěch svého syna Ferdinanda.
Napoleon však odmítl Ferdinanda VII. uznat. Vylákal Karla, Marii Luisu i Ferdinanda do francouzského města Bayonne. Zde pod nátlakem donutil Ferdinanda vrátit korunu otci a Karla IV. následně přiměl k abdikaci ve prospěch samotného Napoleona. Ten pak španělský trůn předal svému bratru Josephu Bonapartovi. Tento akt, známý jako Abdikace z Bayonne, vyvolal ve Španělsku celonárodní povstání a zahájil brutální válku za nezávislost, která trvala až do roku 1814.
🏛️ Exil a smrt
Karel IV. strávil zbytek života v exilu. Nejprve byl s manželkou internován ve Francii, později jim bylo umožněno usadit se v Římě v Palazzo Barberini. Žil z penze, kterou mu vyplácel Napoleon a po jeho pádu nový francouzský král Ludvík XVIII..
Zemřel v Římě 20. ledna 1819, jen několik týdnů po smrti své manželky Marie Luisy. Jeho ostatky byly později převezeny do Španělska a uloženy v královské hrobce kláštera El Escorial.
🎨 Odkaz a hodnocení
Vláda Karla IV. je historiky hodnocena téměř bezvýhradně negativně. Je považován za jednoho z nejslabších španělských monarchů, jehož pasivita a neschopnost vést zemi v kritické době přispěly k hluboké krizi. Jeho panování znamenalo konec éry reforem a vedlo ke ztrátě prestiže, vojenské síly a nakonec i k rozpadu velké části španělské koloniální říše v Latinské Americe.
Na druhou stranu byl Karel IV. významným mecenášem umění. Jeho dvorním malířem byl slavný Francisco Goya, který vytvořil řadu portrétů královské rodiny, včetně slavného a psychologicky pronikavého obrazu Rodina Karla IV., který nemilosrdně odhaluje prázdnotu a slabost zobrazených postav.
🤔 Pro laiky
Představte si, že řízení státu je jako řízení velkého a složitého stroje. Otec Karla IV., Karel III. Španělský, byl zručný mechanik, který se snažil stroj vylepšovat (tomu se říká osvícenský absolutismus). Karel IV. ale o řízení stroje neměl zájem; raději se věnoval svým koníčkům. Klíče od stroje proto předal své ženě a jejímu oblíbenci, Manuelu Godoyovi. Ti ale stroj nejenže neopravovali, ale navíc ho nechali řídit cizím a mnohem silnějším mechanikem – Napoleonem. Napoleon nakonec původní posádku ze stroje vyhodil a dosadil si tam vlastního bratra. To vedlo k obrovskému konfliktu (válce za nezávislost), který stroj (Španělsko) téměř zničil. Vláda Karla IV. je tak ukázkou toho, jak může slabost a nezájem jednoho panovníka v klíčové historické chvíli vést ke katastrofě pro celou zemi.