Karel III. Španělský
Obsah boxu
Karel III. Španělský (španělsky Carlos III; 20. ledna 1716, Madrid – 14. prosince 1788, Madrid) byl král španělský v letech 1759–1788, král neapolský (jako Karel VII.) a sicilský (jako Karel V.) v letech 1734–1759 a vévoda z Parmy a Piacenzy (jako Karel I.) v letech 1731–1735. Byl nejstarším synem španělského krále Filipa V. z jeho druhého manželství s Alžbětou Farnese.
Karel III. je považován za jednoho z nejvýznamnějších panovníků španělské historie a za klíčového představitele osvícenského absolutismu v Španělsku. Během své téměř třicetileté vlády inicioval rozsáhlé reformy v ekonomice, administrativě, církevní politice i společnosti, které měly za cíl modernizovat zemi a posílit její postavení v Evropě. Jeho vláda je často označována za "zlatý věk" španělského osvícenství.
📜 Život před nástupem na španělský trůn
Karel se narodil jako první syn z druhého manželství krále Filipa V. Protože měl dva starší nevlastní bratry z otcova prvního manželství (Ludvíka a Ferdinanda), jeho šance na získání španělského trůnu byly zpočátku malé. Jeho ambiciózní matka, Alžběta Farnese, proto zaměřila své úsilí na zajištění italských trůnů pro své syny, na které měla dědické nároky po svém rodu Farnese.
👑 Vévoda z Parmy a Piacenzy
Díky diplomatickému úsilí své matky byl Karel již v mládí určen jako dědic Vévodství Parmy a Piacenzy a Toskánského velkovévodství. Po smrti svého prastrýce Antonia Farnese v roce 1731 se ve věku pouhých 15 let stal vévodou Karlem I. z Parmy a Piacenzy. Jeho vláda zde však byla krátká.
👑 Král Neapole a Sicílie
Během války o polské následnictví (1733–1735) vedl španělské vojsko, které dobylo Neapolské království a Sicilské království na rakouských Habsburcích. V roce 1734 byl korunován králem neapolským a sicilským. Výměnou za mezinárodní uznání těchto titulů se vzdal Parmy ve prospěch Habsburků a nároků na Toskánsko ve prospěch Františka Štěpána Lotrinského.
Jako král Neapole a Sicílie vládl 25 let a získal si pověst reformního panovníka. Obklopil se schopnými ministry, jako byl Bernardo Tanucci, a zahájil program modernizace. Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy v Itálii patří:
- Zahájení systematických archeologických vykopávek v Pompejích a Herculaneu.
- Výstavba monumentálních staveb, včetně královského paláce v Casertě, divadla Teatro di San Carlo v Neapoli a paláce Capodimonte.
- Reformy soudnictví a snaha o omezení moci šlechty a církve.
- Podpora obchodu a řemesel.
👑 Vláda ve Španělsku (1759–1788)
V roce 1759 zemřel bezdětný Karlův nevlastní bratr, španělský král Ferdinand VI. Španělský. Karel se tak stal jeho nástupcem a jako Karel III. usedl na španělský trůn. Neapolský a sicilský trůn přenechal svému třetímu synovi Ferdinandovi.
Do Španělska přišel jako zkušený panovník s jasnou vizí reforem, inspirovaných myšlenkami osvícenství. Jeho cílem bylo posílit centrální moc, modernizovat ekonomiku, zlepšit administrativu a omezit vliv konzervativních sil, především církve.
🏛️ Osvícenský absolutismus a ministři
Karel III. vládl jako osvícenský absolutista, což znamenalo, že si ponechal absolutní moc, ale snažil se ji využívat ve prospěch státu a jeho obyvatel podle principů rozumu a pokroku. Obklopil se týmem schopných a reformně orientovaných ministrů, kteří mu pomáhali realizovat jeho program. Mezi nejdůležitější patřili:
- **Markýz de Esquilache (Leopoldo de Gregorio)**: Ital, který přišel s Karlem z Neapole. Jeho nepopulární reformy vedly k tzv. vzpouře proti Esquilachemu v roce 1766.
- **Hrabě de Aranda (Pedro Pablo Abarca de Bolea)**: Voják a diplomat, který po Esquilacheho pádu převzal vedení vlády a stál za vyhnáním jezuitů.
- **Hrabě de Floridablanca (José Moñino y Redondo)**: Nejdéle sloužící a zřejmě nejvlivnější Karlův ministr, který pokračoval v reformách až do konce jeho vlády.
- **Pedro Rodríguez de Campomanes**: Významný ekonom a právník, který se zaměřoval na hospodářské reformy.
⚙️ Reformy Karla III.
Karlovu vládu definuje řada hlubokých reforem, které zasáhly téměř všechny oblasti života ve Španělsku.
📈 Ekonomické reformy
- **Liberalizace obchodu**: Zrušil státní monopol na obchod s obilím, což mělo snížit ceny, ale krátkodobě vedlo ke spekulacím a přispělo k nepokojům. Postupně liberalizoval i obchod se španělskými koloniemi v Americe.
- **Podpora zemědělství**: Inicioval kolonizaci neobydlených oblastí, například v pohoří Sierra Morena, kam zval osadníky z Německa a Švýcarska.
- **Založení Královských společností přátel země (Reales Sociedades Económicas de Amigos del País)**: Tyto instituce měly po celé zemi šířit nové poznatky v zemědělství, průmyslu a obchodu.
- **Měnová a finanční reforma**: V roce 1782 založil Národní banku San Carlos, předchůdkyni dnešní Španělské národní banky. Zavedl také první formu státních dluhopisů (vales reales).
- **Podpora průmyslu**: Zakládal královské manufaktury na výrobu luxusního zboží (porcelán, gobelíny, sklo).
⛪ Náboženské a sociální reformy
- **Vyhnání jezuitů (1767)**: Nejradikálnějším zásahem do církevních záležitostí bylo vyhnání Tovaryšstva Ježíšova ze Španělska a všech jeho kolonií. Jezuité byli vnímáni jako příliš mocní, nezávislí na státu a jako překážka osvícenských reforem. Jejich majetek byl zkonfiskován a využit pro vzdělávací a sociální účely.
- **Omezení moci inkvizice**: Ačkoliv inkvizici nezrušil, výrazně omezil její pravomoci a vliv.
- **Sociální politika**: Vydal dekrety, které prohlašovaly všechna povolání za čestná, čímž se snažil odbourat předsudky vůči manuální práci. Bojoval proti tuláctví a žebrotě.
🏙️ Veřejné práce a urbanismus v Madridu
Karel III. si vysloužil přezdívku "nejlepší starosta Madridu" díky rozsáhlé přestavbě a modernizaci hlavního města. Nechal vybudovat kanalizaci, dláždění a pouliční osvětlení. Mezi jeho nejznámější projekty patří:
- Monumentální brána Puerta de Alcalá.
- Budova, v níž dnes sídlí Muzeum Prado (původně zamýšlená jako přírodovědné muzeum).
- Královská botanická zahrada.
- Fontány na Paseo del Prado, například fontána Cibeles a Neptunova fontána.
🌍 Zahraniční politika
V zahraniční politice se Karel III. snažil obnovit prestiž Španělska. Jeho hlavním spojencem byla Francie, s níž byl spojen rodinnými pakty (tzv. Pactos de Familia) dynastie Bourbonů. Hlavním protivníkem byla Velká Británie.
- **Sedmiletá válka (1756–1763)**: Španělsko vstoupilo do války pozdě na straně Francie. Utrpělo porážku a na základě Pařížského míru ztratilo Floridu ve prospěch Británie, jako kompenzaci však od Francie získalo rozsáhlé území Louisiany.
- **Americká válka za nezávislost (1775–1783)**: Španělsko se připojilo k Francii a podpořilo americké kolonisty v boji proti Británii. Cílem bylo oslabit britské impérium a získat zpět ztracená území. Versailleskou smlouvou Španělsko získalo zpět Floridu a ostrov Menorca. Nepodařilo se mu však dobýt Gibraltar.
- **Koloniální politika**: Provedl reorganizaci správy v amerických koloniích, například vytvořením Místokrálovství Río de la Plata v roce 1776.
👨👩👧👦 Osobní život a rodina
V roce 1738 se oženil s Marií Amálií Saskou, dcerou polského krále Augusta III. Manželství bylo považováno za šťastné a vzešlo z něj 13 dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Marie Amálie zemřela v roce 1760, krátce po jejich příchodu do Španělska. Karel III. se po její smrti již nikdy neoženil a žil jako vdovec až do své smrti.
Byl známý svou hlubokou zbožností, pravidelným denním režimem a velkou vášní pro lov, kterému se věnoval téměř každý den. Byl pracovitým a svědomitým monarchou, který se osobně zajímal o správu státu.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Karel III. zemřel v roce 1788 a zanechal za sebou zemi, která byla modernější, ekonomicky silnější a mezinárodně respektovanější než při jeho nástupu na trůn. Je považován za prototyp osvícenského monarchy a jeho vláda představuje vrchol španělského reformismu 18. století.
Jeho reformy však měly i své limity. Narazily na odpor konzervativních kruhů šlechty a církve a ne vždy se podařilo změnit hluboce zakořeněné společenské struktury. Mnoho z jeho reforem bylo navíc zvráceno za vlády jeho méně schopného syna a nástupce, Karla IV., což přispělo k následné krizi španělské monarchie na počátku 19. století. Přesto zůstává Karel III. jednou z nejpozitivněji hodnocených postav španělských dějin.
💡 Pro laiky
- Osvícenský absolutismus: Představte si krále, který má veškerou moc (je "absolutní" vládce), ale místo toho, aby ji používal jen pro své bohatství a slávu, snaží se vládnout "rozumně" podle nových myšlenek své doby (osvícenství). Takový král se snaží zlepšit život svých poddaných, podporuje vědu, vzdělání, staví silnice a nemocnice a snaží se, aby stát lépe fungoval. Karel III. byl přesně takovým typem panovníka.
- Vyhnání jezuitů: Jezuité byli v té době velmi mocný a bohatý církevní řád, který měl obrovský vliv na vzdělání a politiku. Král Karel III. a jeho ministři je viděli jako "stát ve státě" – organizaci, která byla loajálnější papeži v Římě než španělskému králi. Proto je nechal ze dne na den zatknout a vyhnat ze země a jejich obrovský majetek (školy, pozemky) zabavil pro státní účely. Byl to radikální krok, kterým ukázal, že v jeho zemi je nejvyšší autoritou král, nikoliv církev.