Jan Čaloun

Rozbalit box

Obsah boxu

Jan Čaloun (* 20. prosince 1972, Ústí nad Labem) je bývalý český profesionální hokejový útočník, olympijský vítěz z Nagana a mistr světa. Během své kariéry proslul jako jeden z nejnebezpečnějších střelců své generace, hráč s instinktem zabijáka a mimořádně šikovnýma rukama.

Ačkoliv v zámořské NHL nikdy nedostal prostor stát se stabilní hvězdou (přestože při svých povoláních měl fantastickou produktivitu), v Evropě se stal legendou. Zejména ve Finsku, kde oblékal dres HIFK Helsinky, je považován za jednoho z nejlepších cizinců v historii tamní ligy. Fanoušci mu pro jeho schopnost rozhodovat zápasy přezdívali "Pubi" nebo prostě "Král".

Jeho kariéra je také pevně spjata s klubem HC Litvínov, kde hokejově dospěl vedle ikon jako Robert Reichel či Robert Lang, a s rodným Ústí nad Labem, kterému na sklonku kariéry pomohl k historickému postupu do extraligy.

Mládí a začátky v Ústí

Jan Čaloun se narodil v Ústí nad Labem, průmyslovém městě na severu Čech. Hokej začal hrát v místním klubu Slovan Ústí nad Labem. Už v žákovských kategoriích převyšoval své vrstevníky. Měl vzácný dar – uměl dávat góly. Zatímco ostatní kluci puk do branky "dotlačili", Čaloun měl v rukou cit a přesnost, která se nedá naučit.

Jeho talentu si brzy všimli skauti ze sousedního Litvínova. Litvínovská hokejová škola byla v té době (80. léta) vyhlášenou továrnou na talenty a stahovala nejlepší hráče z celého regionu. Čalounův přestup do "Chemopetrolu" v dorosteneckém věku byl logickým krokem v jeho rozvoji.

Litvínovská líheň (1990–1994)

V Litvínově se Čaloun ocitl ve společnosti výjimečné generace. Ačkoliv byl o rok mladší než Martin Ručinský nebo Jiří Šlégr, rychle zapadl.

Debut v lize: Do nejvyšší československé soutěže naskočil v sezóně 1990/1991. V té době byl Litvínov ofenzivním postrachem ligy. Hrálo se na čtyři útoky, vše dopředu, obrana byla druhořadá. Tento styl Čalounovi, který nebyl nikdy vyhlášeným obranářem, dokonale vyhovoval.
Průlomová sezóna: V ročníku 1992/1993, posledním ročníku federální ligy, explodoval. Ve 47 zápasech nastřílel 37 gólů a přidal 16 asistencí. V pouhých 20 letech se stal postrachem brankářů a ukázal, že má potenciál pro velký hokej.

Jeho specialitou byla střela zápěstím ("švihem"). Nepotřeboval velký nápřah. Dokázal vystřelit v plné jízdě, přes obránce, a puk téměř vždy mířil k tyči nebo do "víka".

Draft a americký sen (1994–1997)

Jeho výkony neunikly pozornosti zámořských skautů. Ve vstupním draftu NHL 1992 si ho ve 4. kole jako 75. celkově vybral nový tým San Jose Sharks. Čaloun odešel do zámoří v roce 1994. Jeho začátky v USA však byly typickým příkladem toho, jak složité to měli evropští techničtí hráči v 90. letech.

Farma v Kansas City

Místo do slunné Kalifornie putoval na farmu do týmu Kansas City Blades v IHL.

Dominance na farmě: Čaloun ukázal, že nižší soutěž je pro něj malá. V sezóně 1994/1995 (zkrácené výlukou) nasbíral 73 bodů v 76 zápasech. V následující sezóně 1995/1996 byl ještě lepší – 68 bodů v 66 zápasech.
Problém s trenéry: Trenéři v systému Sharks mu však vyčítali nedostatečnou defenzivní činnost a hru do těla. V té době v NHL vládla éra "trap game" (past ve středním pásmu) a urostlých, silových útočníků. Čaloun se svými 179 cm a stylem "čekám na šanci" nezapadal do schématu.

Hvězdný debut v NHL

Když konečně dostal pozvánku do prvního týmu San Jose Sharks v sezóně 1995/1996, předvedl jeden z nejpůsobivějších vstupů do ligy v historii.

11 zápasů, 8 gólů: V pouhých 11 utkáních, do kterých nastoupil, vstřelil 8 gólů a přidal 3 asistence. To je bilance, o které se sní superhvězdám. Vypadalo to, že Sharks našli poklad.
Nepochopení: Přesto byl v další sezóně opět poslán na farmu do Kentucky Thoroughblades (AHL). Vedení Sharks dávalo přednost defenzivnějším typům. Čaloun byl frustrovaný. Cítil, že na NHL má (statisticky byl jedním z nejefektivnějších hráčů v přepočtu na minuty), ale nedostává důvěru.

V roce 1997, po třech letech pendlování mezi farmou a prvním týmem, se rozhodl pro radikální krok. Opustil americký sen a vrátil se do Evropy, aby restartoval svou kariéru a našel radost z hokeje.

Finská pohádka: Král Helsinek (1997–2000)

Rozhodnutí opustit Severní Ameriku a zamířit do Finska se ukázalo jako nejlepší krok v Čalounově kariéře. Podepsal smlouvu s klubem HIFK Helsinky, jedním z nejtradičnějších, ale v té době výsledkově strádajících finských klubů.

Mistrovská sezóna 1997/98

HIFK pod vedením manažera Jarma Kekäläinena (pozdějšího generálního manažera v NHL) budoval "dream team". Čaloun se stal posledním dílkem skládačky.

Okamžitý dopad: Čalounův styl hry – technická genialita, kličky na pětníku a překvapivá střelba – finské fanoušky i obránce šokoval. Finská liga (SM-liiga) byla tehdy známá spíše defenzivním pojetím a fyzickou hrou. Čaloun v ní tančil.
Statistiky: V základní části nasbíral 48 bodů ve 41 zápasech.
Play-off a titul: To nejlepší si nechal na konec. V play-off byl nezastavitelný. Ve finále proti rivalovi Ilves Tampere HIFK dominoval a vyhrál sérii 3:0 na zápasy. Klub získal titul po dlouhých 15 letech. Čaloun vstřelil rozhodující gól v prodloužení druhého finále a stal se hrdinou Helsinek.

Sezóna snů 1998/99

Pokud byla první sezóna skvělá, ta druhá byla fenomenální. Čaloun naprosto ovládl ligu.

Kanadské bodování: V 51 zápasech nasbíral neuvěřitelných 81 bodů (24 gólů, 57 asistencí). S obrovským náskokem vyhrál produktivitu celé soutěže.
Ocenění: Získal trofej Veli-Pekka Ketola Trophy (nejproduktivnější hráč) a byl zvolen do All-Star týmu.
Status legendy: Fanoušci HIFK ho zbožňovali. V hledišti vlály české vlajky, prodávaly se dresy s číslem 11 (nebo 16). Čaloun měl ve Finsku takovou pozici, že mu trenéři tolerovali i jeho menší zapojení do defenzivy, protože věděli, že v útočném pásmu rozhodne zápas.

Nagano 1998: Člen zlaté party

Jeho výkony ve Finsku neunikly pozornosti trenéra národního týmu Ivana Hlinky, který skládal tým pro Zimní olympijské hry v Naganu. Byla to první olympiáda s účastí hráčů z NHL, a konkurence v českém útoku byla obrovská (Jágr, Straka, Reichel, Lang).

Nominace: Hlinka potřeboval střelce, "žolíka", který dokáže dát gól z ničeho. Čaloun si nominaci vysloužil svou formou v HIFK.
Role v týmu: Na turnaji plnil roli náhradníka a hráče tzv. "čtvrté formace". Do hry nezasahoval v každém střídání, ale byl připraven naskočit. Odehrál 3 zápasy, ve kterých nebodoval, ale svou přítomností a tréninkovým nasazením byl platným členem týmu.
Zlato: Ačkoliv nebyl hlavní hvězdou turnaje, stal se olympijským vítězem. Zisk zlaté medaile v Naganu je největším úspěchem českého kolektivního sportu a Čalounovo jméno je navždy zapsáno na pamětní desce vítězů.

Mistr světa 1999

Mnohem výraznější roli hrál Čaloun o rok později na Mistrovství světa v Norsku.

Lídr ofenzivy: Češi obhajovali bronz a Hlinka na Čalouna sázel. Ten se mu odměnil skvělými výkony. V 10 zápasech vstřelil 4 góly a přidal 2 asistence.
Finále proti Finům: Osud tomu chtěl, že ve finále narazilo Česko na Finsko. Pro Čalouna to byl pikantní souboj – hrál proti svým spoluhráčům z HIFK i protihráčům z ligy, které dokonale znal. Finští fanoušci v hledišti byli rozpolceni – fandili Suomi, ale zároveň milovali českého útočníka v dresu soupeře.
Zlatý gól: Finále se hrálo na dva zápasy. Po jedné výhře na každé straně rozhodovalo prodloužení druhého zápasu. V něm vstřelil "zlatý gól" Jan Hlaváč, ale Čaloun byl u zrodu klíčových akcí, které k vítězství vedly. Získal tak svou druhou velkou zlatou medaili.

Druhý pokus v NHL: Columbus (2000–2001)

Po absolutní dominanci v Evropě se Čaloun rozhodl dát NHL ještě jednu šanci. V roce 2000 podepsal smlouvu s nově vzniklým týmem Columbus Blue Jackets.

Naděje: Očekávalo se, že v novém týmu, který nemá tolik hvězd, dostane prostor v prvních dvou útocích a na přesilovce, což byla jeho parketa.
Realita: Sezóna 2000/2001 však opět nevyšla podle představ. Ačkoliv začal slibně (vstřelil historicky první domácí gól v dresu Blue Jackets v přípravě), postupně se propadal sestavou.
Statistiky: Odehrál 42 zápasů, ve kterých zaznamenal 8 gólů a 3 asistence. Trenér Dave King vyžadoval defenzivní systém, který Čalounovi neseděl. Český útočník navíc postrádal herní pohodu a sebevědomí, které měl ve Finsku.

V průběhu sezóny byl vyměněn zpět do organizace Sharks, ale sezónu dohrál opět na farmě. To byla poslední kapka. Čaloun pochopil, že jeho hokejové štěstí leží na starém kontinentu, a definitivně uzavřel kapitolu NHL.

Finská zrada? Espoo Blues (2001–2004)

Po definitivním konci v NHL v roce 2001 se očekávalo, že se "Finský král" vrátí do svého království – do HIFK Helsinky. K překvapení všech, a k šoku fanoušků HIFK, však Čaloun podepsal smlouvu s konkurenčním týmem Espoo Blues.

Důvody přestupu: Espoo, město v těsném sousedství Helsinek, nabízelo ambiciózní projekt a Čalounovi roli absolutního lídra týmu. V HIFK v té době probíhaly vnitřní změny a nabídka z Espoo byla finančně i sportovně lákavější.
Přijetí: První zápasy proti HIFK byly emotivní. Část fanoušků to brala jako zradu, ale většina finské veřejnosti měla pro českého technika slabost bez ohledu na dres. Čaloun si respekt rychle vydobyl zpět tím, co uměl nejlépe – góly.
Individuální dominance: V dresu Blues strávil tři sezóny. Ačkoliv tým jako celek nedosáhl na titul (Espoo bylo známé tím, že i přes vysoký rozpočet v play-off selhávalo), Čaloun zářil. V sezóně 2001/2002 nasbíral 58 bodů v 48 zápasech, o rok později 55 bodů. Stal se nejproduktivnějším hráčem v historii klubu.

Ruská zima a titul s Pardubicemi (2004–2005)

Sezóna 2004/2005 byla ve světovém hokeji specifická. V NHL probíhala výluka (lockout) a evropské ligy byly zaplaveny nejlepšími hráči planety. Čaloun se rozhodl vyzkoušet ruskou Superligu (předchůdce KHL).

Severstal a Sibir

Angažmá v Rusku se ukázalo jako krok vedle. Čaloun, zvyklý na finskou organizovanost a kombinační hokej, narazil na tvrdou realitu ruského prostředí.

Severstal Čerepovec: V průmyslovém městě Čerepovec odehrál jen 5 zápasů. Defenzivní styl a drsné životní podmínky mu nesedly.
Sibir Novosibirsk: Následný přesun na Sibiř do týmu Sibir Novosibirsk situaci nezlepšil. Po pár zápasech se rozhodl ruskou misi ukončit.

Zlatá tečka v Pardubicích

V závěru sezóny se vrátil do Česka a posílil tým HC Moeller Pardubice. Pardubice měly v té době "nabitý" kádr (hráli zde Milan Hejduk, Aleš Hemský, Jan Bulis).

Role žolíka: Čaloun přišel jako zkušený střelec pro play-off. Skvěle zapadl do ofenzivní mašiny Východočechů.
Mistr ligy: Pardubice prošly vyřazovacími boji jako nůž máslem a ve finále porazily Zlín. Jan Čaloun tak poprvé (a naposledy) zvedl nad hlavu pohár pro mistra české extraligy. I když nebyl hlavní hvězdou týmu, jeho přehled a klid v koncovce byly pro titul důležité.

Srdce pro Ústí: Návrat domů (2005–2007)

V roce 2005, ve věku 33 let, udělal Jan Čaloun rozhodnutí, které z něj udělalo nesmrtelnou legendu v jeho rodném městě. Odmítl nabídky z extraligy i zahraničí a podepsal smlouvu s mateřským klubem HC Slovan Ústečtí Lvi, který tehdy hrál pouze druhou nejvyšší soutěž (1. ligu).

Mise: Postup

Cíl byl jasný: dovést Ústí nad Labem poprvé v historii do extraligy.

Lídr Lvi: Čaloun se stal kapitánem a tváří klubu. Na stadionu v Ústí propukla hokejová horečka. Návštěvnost trhala rekordy. Čaloun v 1. lize herně dominoval – jeho myšlení bylo o dva stupně výše než u soupeřů.
Baráž 2006: První pokus nevyšel. Ústí vyhrálo 1. ligu, ale v baráži narazilo na Vsetín a prohrálo 2:4 na zápasy. Čaloun byl zklamaný, ale slíbil, že to zkusí znovu.

Postupová sezóna 2006/07

Následující rok šli "Lvi" za svým cílem ještě tvrdohlavěji.

Základní část: Ústí válcovalo soupeře. Čaloun tvořil smrtící duo s dalším ústeckým odchovancem, Tomášem Martincem.
Finále a baráž: Ústí znovu vyhrálo 1. ligu (ve finále porazilo Chomutov). V baráži tentokrát vyzvali poslední tým extraligy – Vsetín (opět). Tentokrát byl příběh jiný. Ústí, vedené Čalounem, sérii ovládlo 4:3 na zápasy.
Splněný sen: Rozhodující momenty baráže režíroval právě Čaloun. Jeho góly a asistence dostaly Ústí nad Labem na hokejovou mapu. Oslavy na Mírovém náměstí byly bouřlivé a Čaloun byl oslavován jako zachránce a patriot, který obětoval část kariéry pro své město.

Extraligová realita v Ústí

Sezóna 2007/2008 byla pro Ústí premiérová v extralize. Čaloun vedl tým jako kapitán.

Boj o záchranu: Euforie rychle vyprchala. Rozdíl mezi soutěžemi byl markantní a nováček se trápil. Čaloun dělal, co mohl (byl nejproduktivnějším hráčem týmu), ale na záchranu to nestačilo.
Pád: Ústí po roce sestoupilo zpět do 1. ligy (v baráži prohrálo s Mladou Boleslaví). Pro Čalouna to bylo hořké, ale svou misi splnil – přivedl nejvyšší soutěž domů, i když jen na rok.

Závěr kariéry a odchod do ústraní (2008–2010)

Po sestupu Ústí nad Labem z extraligy se Jan Čaloun rozhodl v týmu nepokračovat. Cítil, že potřebuje novou motivaci, a zároveň ho začínaly limitovat zdravotní problémy, typické pro hráče po třicítce.

Návrat do Pardubic: Sezónu 2008/2009 začal opět v dresu HC Moeller Pardubice. Očekávalo se, že naváže na mistrovskou jízdu z roku 2005. Tentokrát to však nefungovalo. Čaloun se trápil, nedostával tolik prostoru na ledě a v polovině sezóny se s klubem dohodl na ukončení spolupráce.
HC Vrchlabí: Překvapivým krokem byl jeho přesun do prvoligového HC Vrchlabí. Klub z Podkrkonoší měl ambice a Čaloun zde našel klid. V 18 zápasech ukázal, že ruce má stále šikovné (nasbíral 14 bodů), ale rychlostně už na mladší hráče ztrácel.
Definitivní konec: Sezóna 2009/2010 byla jeho poslední. Vrátil se do kádru Vrchlabí, ale odehrál pouze několik utkání. Chronické bolesti kolen a zad mu znemožňovaly podávat stoprocentní výkony. V tichosti, bez velkých fanfár a rozlučkových zápasů, pověsil brusle na hřebík ve věku 37 let.

Život po hokeji: Trenér a manažer

Na rozdíl od mnoha jiných hvězd Jan Čaloun po skončení kariéry nezmizel ze světa hokeje, ale vrátil se ke kořenům – do Ústí nad Labem.

Práce s mládeží: Začal se věnovat trénování dětí a mládeže v klubu HC Slovan Ústečtí Lvi. Považoval za svou povinnost předat zkušenosti další generaci. Jeho jméno a přítomnost na trénincích byly pro malé hokejisty obrovskou motivací.
Sportovní jednatel: Později přijal roli ve vedení klubu. V dobách, kdy se ústecký hokej potýkal s velkými finančními problémy a hrozil mu krach, se Čaloun snažil klub stabilizovat z pozice sportovního jednatele. Byla to nevděčná role, často spojená s hledáním sponzorů a bojem o přežití klubu v profesionálních soutěžích.

Herní styl: Zlaté ruce

Jan Čaloun byl prototypem hráče, pro kterého se v hokejové hantýrce používá výraz "Sniper" (ostrostřelec).

Střela švihem: Jeho největší zbraní byla střela zápěstím. Nepotřeboval se napřahovat ("golfák"). Dokázal vystřelit bleskurychle, v jízdě a s chirurgickou přesností. Brankáři často ani nezaregistrovali, že puk opustil čepel, dokud nebyl v síti.
Instinkt zabijáka: Měl výjimečný výběr místa. Puk si ho v útočném pásmu "našel". Věděl, kam se odrazí a kde má stát, aby mohl zakončit do odkryté branky.
Slabiny: Důvodem, proč se neprosadil v NHL naplno, byla jeho defenzivní hra a fyzické parametry. V 90. letech, kdy v zámoří vládla silová hra, hákování a držení, se techničtí hráči jeho typu prosazovali těžko, pokud nebyli ochotni změnit svůj styl na agresivnější, což Čaloun odmítal. Byl to umělec, ne dělník.

Statistiky kariéry

Klubové statistiky (Vybrané soutěže)

Sezóna	Klub	Soutěž	Základní část					Play-off
Sezóna	Klub	Soutěž	Z	G	A	B	TM	Z	G	A	B	TM
1992/93	HC Litvínov	ČSHL	47	37	16	53	10	—	—	—	—	—
1993/94	HC Litvínov	ELH	38	25	17	42	24	4	2	2	4	4
1995/96	San Jose Sharks	NHL	11	8	3	11	0	—	—	—	—	—
1997/98	HIFK Helsinky	SM-liiga	41	22	26	48	73	9	6	11	17	6
1998/99	HIFK Helsinky	SM-liiga	51	24	57	81	95	8	8	6	14	31
2000/01	Columbus Blue Jackets	NHL	42	8	3	11	12	—	—	—	—	—
2001/02	Espoo Blues	SM-liiga	48	15	43	58	49	3	1	1	2	25
2004/05	HC Moeller Pardubice	ELH	24	19	7	26	37	16	6	7	13	6
2006/07	HC Slovan Ústečtí Lvi	1. liga	29	20	15	35	32	11	6	7	13	37
NHL celkem			24	16	6	22	12	—	—	—	—	—
SM-liiga (Finsko) celkem			298	145	230	375	426	39	22	29	51	84

Reprezentační statistiky

Rok	Tým	Turnaj	Z	G	A	B	TM	Umístění
1992	Československo U20	MSJ	7	3	0	3	4	5. místo
1993	Česko	MS	8	0	2	2	8	Šablona:Medaile
1998	Česko	ZOH	3	0	0	0	6	Šablona:Medaile
1999	Česko	MS	10	4	2	6	4	Šablona:Medaile
Senioři celkem (MS, ZOH)			21	4	4	8	18

Pro laiky

Vysvětlení hokejového fenoménu jménem Čaloun.

Proč ho milují ve Finsku?
- Finové v 90. letech hráli velmi systémový, až strojový hokej. Čaloun tam vtrhl jako zjevení. Dovolil si kličky, které nikdo jiný nedělal, a hlavně měl neuvěřitelná čísla (téměř 2 body na zápas v jedné sezóně, což je v moderním hokeji rarita). Pro fanoušky HIFK Helsinky je to podobná legenda jako pro nás Jaromír Jágr.
Nagano - hrál nebo nehrál?
- Hrál, ale málo. Byl členem týmu, byl na střídačce, zasáhl do tří zápasů. I když nedal gól a nebyl na ledě v klíčových momentech finále, zlatá medaile mu právem náleží. Být v té době v nominaci znamenalo patřit mezi 23 nejlepších hráčů země.
Proč se vrátil do 1. ligy?
- Představte si, že špičkový fotbalista z Premier League přijde hrát druhou českou ligu za své rodné město, aby ho dostal výš. To udělal Čaloun pro Ústí. Mohl hrát jinde za velké peníze, ale chtěl splnit sen sobě i svému městu. To z něj dělá "srdcaře".

Zdroje