San Jose Sharks

Rozbalit box

Obsah boxu

San Jose Sharks jsou profesionální hokejový klub ze San José v Kalifornii. Hrají v Pacifické divizi Západní konference National Hockey League (NHL). Klub, založený v roce 1991, je známý svou ikonickou tyrkysovou (teal) barvou, jedním z nejlepších vstupů na led v lize (kdy hráči projíždějí obří žraločí hlavou spuštěnou ze stropu) a historií plnou skvělých základních částí, které však nikdy nevedly k zisku Stanley Cupu.

Přestože Sharks nikdy nedosáhli na nejvyšší trofej, v průběhu své historie patřili k nejlepším a nejkonzistentnějším týmům ligy, zejména v éře legendárních útočníků Joea Thorntona a Patricka Marleaua. V roce 2016 se jednou probojovali do finále Stanley Cupu.

Své domácí zápasy hrají v aréně SAP Center at San Jose, která je díky hlasitým a vášnivým fanouškům přezdívána "The Shark Tank" (Žraločí nádrž).

San Jose Sharks
Konference	Západní konference
Divize	Pacifická divize
Aréna	SAP Center at San Jose
Město	San José, Kalifornie, Šablona:Vlájka
Barvy	Tyrkysová (teal), černá, oranžová, bílá
Kapitán	Logan Couture
Farmy	San Jose Barracuda (AHL) Wichita Thunder (ECHL)

⏳ Historie

🦈 Založení v žraločích vodách (1990–1993)

Příběh vzniku San Jose Sharks je jedním z nejunikátnějších v historii profesionálního sportu. Vlastníci tehdejšího týmu Minnesota North Stars, bratři George a Gordon Gundovi, byli frustrovaní z neúspěšných snah o přesun klubu do oblasti Sanfranciského zálivu. V roce 1990 se dohodli s NHL na komplikovaném kompromisu: prodají svůj podíl v North Stars, ale za to získají práva na založení zcela nového klubu v San José.

Tento nový klub, San Jose Sharks, měl být formálně vytvořen z hráčů North Stars prostřednictvím tzv. rozšiřovacího a rozptylujícího draftu. Díky tomu Sharks získali některé hráče z Minnesoty a zároveň si mohli vybrat nechráněné hráče z ostatních týmů NHL. Jméno "Sharks" bylo vybráno z více než 2 300 návrhů v soutěži pro fanoušky, a to s odkazem na sedm druhů žraloků žijících v nedalekém Tichém oceánu.

První roky v Cow Palace

Protože aréna v San José ještě nebyla postavena, museli Sharks první dvě sezóny (1991–93) hrát v nedalekém, zastaralém a pro hokej naprosto nevhodném Cow Palace v Daly City. Tyto první dvě sezóny byly pro klub katastrofální.

• V první sezóně 1991–92 tým skončil s bilancí 17 výher, 58 proher a 5 remíz, což byl druhý nejhorší výsledek v lize.
• Sezóna 1992–93 byla ještě horší a je dodnes považována za jednu z nejhorších v moderní historii NHL. Sharks vytvořili nelichotivý rekord ligy v počtu proher v jedné sezóně, když prohráli 71 zápasů z 84. Vyhráli pouze 11krát a získali pouhých 24 bodů.

I přes otřesné výsledky si klub díky atraktivní tyrkysové barvě a logu rychle získal popularitu v prodeji reklamních předmětů a vytvořil si základnu oddaných fanoušků.

🦈 Šokující vzestup a první play-off (1994–1997)

Po dvou letech na absolutním dně se klub v sezóně 1993–94 přestěhoval do zbrusu nové arény v San José (dnes SAP Center at San Jose). S novou arénou přišla i nová energie. Tým, posílený o hráče jako byli lotyšský brankář Artūrs Irbe, ruský obránce Sandis Ozolinš a veterán Igor Larionov, zaznamenal neuvěřitelné zlepšení o 58 bodů oproti předchozí sezóně, což byl tehdy rekord NHL.

Překvapení roku 1994: Vyřazení Detroitu

Na poslední chvíli se Sharks probojovali do play-off z osmého místa v Západní konferenci. V prvním kole je čekal suverénní Detroit Red Wings, nejlepší tým konference a jeden z největších favoritů na zisk Stanley Cupu. V sérii, která je dodnes považována za jedno z největších překvapení v historii play-off NHL, dokázali Sharks zvítězit 4:3 na zápasy. Rozhodující sedmý zápas v Detroitu vyhráli 3:2, přičemž vítězný gól vstřelil Jamie Baker po chybě brankáře Red Wings Chrise Osgooda.

V následujícím roce (1995) Sharks potvrdili, že jejich úspěch nebyl náhodný, když v prvním kole play-off znovu v sedmi zápasech vyřadili dalšího favorita, tentokrát Calgary Flames. I když v obou případech vypadli ve druhém kole, tyto dva úspěchy položily základ identity klubu jako houževnatého a nebezpečného outsidera a pevně zakotvily hokej v Silicon Valley.

🛠️ Budování identity a příchod hvězd (1997–2005)

Po prvotních úspěších v play-off se klub zaměřil na budování týmu, který by mohl být úspěšný dlouhodobě. Klíčovou roli v tomto procesu hrál tehdejší generální manažer Dean Lombardi, který se později proslavil jako architekt mistrovských týmů Los Angeles Kings. Lombardiho strategie byla založena na trpělivé práci s draftem a na získávání silných, charakterních hráčů.

Draftování budoucích legend (1997)

Vstupní draft NHL v roce 1997 se stal pro Sharks naprosto klíčovým. Své dvě volby v prvním kole využili k výběru hráčů, kteří definovali celou jednu éru klubu:

• Patrick Marleau (vybrán jako 2. celkově): Rychlý a talentovaný kanadský útočník, který se stal ikonou klubu. V dresu Sharks odehrál 21 sezón a drží prakticky všechny ofenzivní klubové rekordy, včetně odehraných zápasů, gólů a bodů.
• Scott Hannan (vybrán jako 23. celkově): Spolehlivý defenzivní obránce, který se stal pilířem obrany na mnoho let.

K těmto hráčům se brzy přidal brankář Jevgenij Nabokov, kterého si klub vybral již v roce 1994 v devátém kole draftu, ale do NHL přišel až v roce 2000. Nabokov okamžitě zazářil, získal Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka a stal se na deset let neotřesitelnou jedničkou v brance.

Éra Owena Nolana a "Called Shot"

V roce 1995 Sharks získali z Colorado Avalanche silového útočníka Owena Nolana, který se rychle stal tváří a kapitánem týmu. Nolan byl prototypem moderního power forwarda: velký, silný, skvělý střelec a nebojácný lídr.

Jeho nejlegendárnější moment přišel během Zápasu hvězd NHL v roce 1997, který se konal právě v San José. Během své šance na hattrick ukázal prstem na konkrétní místo v brance brankáře Dominika Haška a následně přesně tam zamířil a skóroval. Tento moment, známý jako "The Called Shot" (Předpovězená střela), je jedním z nejikoničtějších v historii All-Star Game.

Pod Nolanovým vedením a s přispěním hráčů jako Vincent Damphousse a Mike Ricci se Sharks stali pravidelným účastníkem play-off. V roce 2000 vyřadili v prvním kole favorizované St. Louis Blues, vítěze Prezidentovy trofeje. V roce 2002 postoupili poprvé v historii do finále konference, kde však nestačili na Colorado Avalanche.

Přes dílčí úspěchy se týmu nedařilo udělat poslední krok. Vedení klubu se proto rozhodlo pro změnu a během sezóny 2002–03 vyměnilo stárnoucího Owena Nolana do Toronto Maple Leafs. Tímto krokem se definitivně uzavřela jedna kapitola a otevřel se prostor pro novou generaci v čele s Marleauem.

📖 Pro laiky: Co se dělo na přelomu tisíciletí?

Představte si mladou, začínající firmu, která po pár prvotních úspěších začne systematicky najímat talentované absolventy, kteří ji mají v budoucnu dostat na vrchol. To přesně dělali Sharks. V draftu si vybrali dva "kluky", kteří se stali jejich nejdůležitějšími "zaměstnanci" na příštích 20 let – Patricka Marleaua a později brankáře Jevgenije Nabokova.

Zatímco tito mladíci sbírali zkušenosti, firmu vedl charismatický "manažer" Owen Nolan. Byl to velký a silný lídr, který se nebál žádné výzvy. Jeho nejslavnějším kouskem bylo, když v exhibičním zápase hvězd ukázal na brankáře, kam přesně mu dá gól, a pak to skutečně udělal. Bylo to jako když Babe Ruth v baseballu ukázal na tribunu, kam odpálí homerun. Tým byl pod jeho vedením dobrý, ale nikdy ne ten nejlepší. Proto se vedení rozhodlo, že je čas předat otěže mladší generaci a Nolana poslali pryč. Tím připravili půdu pro největší hvězdu, která měla teprve přijít.

⭐ Zlatá éra "Jumbo Joe" Thorntona (2005–2015)

Dne 30. listopadu 2005 provedl generální manažer Doug Wilson obchod, který se stal nejdůležitějším v historii klubu a jedním z nejjednostrannějších v moderní éře NHL. Z Boston Bruins přivedl masivního, geniálního centra Joea Thorntona, přezdívaného "Jumbo Joe". Výměnou za budoucího držitele Art Ross Trophy a Hart Memorial Trophy obětovali Sharks pouze tři průměrné hráče. Tento trejd okamžitě katapultoval Sharks mezi absolutní elitu ligy.

Thornton, se svou neuvěřitelnou vizí, přehledem a schopností tvořit hru, vytvořil smrtící útočné duo s kanonýrem Jonathan Cheechoo. Cheechoo, který těžil z Thorntonových geniálních přihrávek, v sezóně 2005–06 nastřílel 56 gólů a získal Maurice "Rocket" Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL. Thornton ve stejné sezóně nasbíral 125 bodů a získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče a Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče.

Dominance v základní části, zklamání v play-off

Pod vedením Thorntona a kapitána Patricka Marleaua se Sharks stali na téměř dekádu jedním z nejdominantnějších týmů základní části NHL. K ústřední dvojici se přidaly další hvězdy:

• Obránci: Ofenzivní a kontroverzní Dan Boyle a spolehlivý, tvrdý Marc-Édouard Vlasic.
• Útočníci: Produktivní centr Logan Couture (draftován 2007) a střelec Joe Pavelski (draftován 2003 v 7. kole, jeden z nejlepších "kradených" výběrů v historii draftu).

Tým pod vedením trenéra Todda McLellana (od 2008) hrál rychlý, útočný a atraktivní hokej. V sezóně 2008–09 Sharks zcela ovládli základní část, získali Prezidentovu trofej pro nejlepší tým ligy a byli jasným favoritem na zisk Stanley Cupu. V play-off však přišel šok, když v prvním kole senzačně vypadli s osmým nasazeným týmem, rivalem Anaheim Ducks.

Tento scénář – skvělá základní část a následné selhání v play-off – se pro Sharks stal v této éře typickým. Přestože dvakrát po sobě (2010, 2011) postoupili do finále Západní konference, pokaždé prohráli s Chicago Blackhawks, kteří byli v té době na vrcholu své dynastie. Sharks si postupně vybudovali pověst týmu, který je "měkký" a v klíčových momentech play-off nedokáže uspět.

Kolaps proti Kings (2014)

Nejbolestivější a nejpotupnější moment této éry přišel v prvním kole play-off v roce 2014. Sharks se utkali s rivalem Los Angeles Kings a v sérii vedli suverénně 3:0 na zápasy. K postupu jim stačila jediná výhra. Kings však předvedli historický obrat, vyhráli čtyři zápasy v řadě a sérii ovládli 4:3. Sharks se stali teprve čtvrtým týmem v historii NHL, který takto slibně rozehranou sérii prohrál.

Tento kolaps vedl k velkým změnám. Joe Thorntonovi bylo odebráno kapitánské "C" a generální manažer Doug Wilson ohlásil, že tým projde "přestavbou", nikoliv však rozprodejem klíčových hráčů. Cílem bylo změnit mentalitu a kulturu v kabině.

🏆 Cesta do finále a éra Brenta Burnse (2015–2019)

Po traumatickém kolapsu a následné sezóně, kdy Sharks poprvé po deseti letech nepostoupili do play-off, přišla obměna. Novým trenérem se stal Peter DeBoer a do týmu přišli noví hráči jako brankář Martin Jones a kapitán Joe Pavelski se stal oficiálním lídrem týmu.

Klíčovou postavou této nové éry se stal excentrický, vousatý a ofenzivně laděný obránce Brent Burns. Burns, původně útočník, se pod DeBoerem přeměnil v elitního obránce, který dominoval v kanadském bodování a v roce 2017 získal James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce NHL.

Finále Stanley Cupu 2016

V sezóně 2015–16 se obměněný tým nečekaně probojoval až do finále Stanley Cupu, poprvé a dosud naposledy v klubové historii. V play-off postupně vyřadili Los Angeles Kings, Nashville Predators a St. Louis Blues. Ve finále narazili na rozjetý tým Pittsburgh Penguins vedený Sidneym Crosbym. Přestože Sharks bojovali, rychlost a dovednosti Penguins byly nad jejich síly a prohráli sérii 2:4 na zápasy.

V následujících letech se Sharks, posílení o dalšího elitního obránce Erika Karlssona (získán v roce 2018), stále drželi ve špičce ligy a v roce 2019 se znovu probojovali do finále konference, kde však v kontroverzní sérii podlehli St. Louis Blues.

📉 Pád na dno a bolestivá přestavba (2019–současnost)

Porážka ve finále konference v roce 2019 se ukázala být posledním vzepětím stárnoucího týmu. Generální manažer Doug Wilson vsadil vše na jednu kartu, když podepsal dlouhodobé a velmi lukrativní smlouvy s klíčovými hráči jako Erik Karlsson, Marc-Édouard Vlasic, Brent Burns a Logan Couture. Tyto kontrakty, uzavřené s hráči blížícími se konci své nejlepší formy, se brzy staly obrovskou zátěží pro platový strop klubu.

Konec jedné éry

Tým začal strmě upadat. V sezóně 2019–20 zaznamenal obrovský propad a od té doby se stal jedním z nejhorších týmů v celé NHL. Toto období bylo ve znamení odchodů ikon, které definovaly klub po dvě dekády:

• Odchod Joea Pavelskiho: V létě 2019 odešel kapitán a "srdce týmu" Joe Pavelski jako volný hráč do Dallas Stars.
• Loučení s "Jumbem": Po sezóně 2019–20 opustil klub Joe Thornton, který podepsal smlouvu s Toronto Maple Leafs ve snaze konečně získat Stanley Cup.
• Konec Patricka Marleaua: Po krátkých angažmá v Torontu a Pittsburghu se Patrick Marleau vrátil do San José, aby zde v roce 2021 překonal historický rekord Gordieho Howea v počtu odehraných zápasů v NHL. Po sezóně ukončil svou legendární kariéru.

Nový management a vize

V roce 2022, po téměř 20 letech ve funkci, odstoupil generální manažer Doug Wilson ze zdravotních důvodů. Jeho nástupcem se stal bývalý hráč NHL Mike Grier, který se stal prvním generálním manažerem tmavé pleti v historii ligy. Grier dostal jasný úkol: provést úplnou a bolestivou přestavbu.

Jeho prvními velkými kroky byly výměny veteránů Brenta Burnse (do Carolina Hurricanes) a Erika Karlssona (do Pittsburgh Penguins) a také útočníka Tima Meiera. Cílem bylo zbavit se velkých smluv, omladit tým a získat co nejvíce výběrů v draftu pro budování nového jádra. Sharks se tak po letech na vrcholu ocitli na úplném dně ligy, s vizí pomalého návratu na vrchol v horizontu několika let.

📖 Pro laiky: Jaký je příběh Sharks?

Představte si nesmírně talentovaného a úspěšného studenta, který má po celou dobu studia vynikající známky, ale u závěrečné zkoušky vždy selže. To jsou San Jose Sharks. Po většinu své historie patřili mezi nejlepší týmy, měli největší hvězdy a hráli nádherný hokej. V čele stáli dva legendární spolužáci – geniální nahrávač Joe Thornton a tichý střelec Patrick Marleau.

Všichni očekávali, že tento "student" získá hlavní cenu (Stanley Cup), ale pokaždé se něco pokazilo. Jednou selhal hned na začátku, jindy těsně před cílem. Nejblíže byli v roce 2016, kdy se dostali do velkého finále, ale ani tam to nedokázali. Nakonec jejich hvězdy zestárly a odešly, a klub, který byl kdysi na vrcholu, se nyní musí vrátit zpět na začátek a začít budovat vše od nuly s novými, mladými "studenty".

🦈 "The Shark Tank" a kultura

• Vstup na led: Sharks jsou proslulí svým ikonickým nástupem na led. Ze stropu arény sjede obří, 2000 liber vážící žraločí hlava s blikajícíma očima. Hráči projíždějí jejími otevřenými ústy za zvuku metalové hudby a burácení fanoušků. Tento rituál je považován za jeden z nejlepších v profesionálním sportu.
• "Chomp": Fanoušci v aréně často napodobují žraločí kousnutí tleskáním s nataženýma rukama nad hlavou, což je známé jako "The Chomp".
• Teal: Tyrkysová barva (oficiálně "Pacific Teal") je neodmyslitelně spjata s identitou klubu. Když byl klub založen, byla tato barva v profesionálním sportu unikátní a pomohla Sharks k masivní popularitě v prodeji dresů a suvenýrů hned od začátku.

👕 Vyřazená čísla a legendy

• 12 – Patrick Marleau (Útočník)
• 19 – Joe Thornton (Centr) - číslo bude slavnostně vyřazeno v sezóně 2024-25.
• 99 – Wayne Gretzky (Centr) – číslo vyřazeno v celé NHL.

📈 Rekordy a individuální ocenění

Individuální rekordy (pouze základní část)

• Góly: Patrick Marleau (522)
• Asistence: Joe Thornton (804)
• Body: Patrick Marleau (1 111)
• Odehrané zápasy: Patrick Marleau (1 607)
• Trestné minuty: Jeff Odgers (1 001)
• Nejvíce bodů v sezóně: Joe Thornton (114 v sezóně 2006–07)

Členové Hokejové síně slávy

• Igor Larionov
• Ed Belfour
• Rob Blake
• Doug Wilson (jako budovatel)
• Sergei Makarov
• Teemu Selänne

🥅 Arény

• Cow Palace (1991–1993)
• SAP Center at San Jose (1993–současnost)